Vanda: cha
Tak tohle mi připomnělo jednou mou památnou historku - bohdá letní soustředění u Mondyho, kde jsme sice měli dostatek pc pro všechny zúčastněné, co nám však chybělo, byla jedna napájecí šňůra. Bylo to hned první den odpoledne, takže všichni plní pracovního i jakéhokoliv jiného elánu, a tak fakt, že by jeden byl bezprizorně bez pc, se nesetkal příliš s porozuměním.
Mondyho však napadl spásný nápad "Na skříni mám starou jehličkárnu. V těhdle starejch věcech bývaly přívodní šňůry." Krkolomně se nám podaří obrovitý model povrchem rovnající se skoro dveřím skutečně prastaré jehličkové tiskárny sundat ze skříně a hned to bylo vidět - "Hmm, tak nepochodíme, kabel jde dovnitř. Nic, co by mělo koncovku," říkám po poměrně náročném snosu zařízení ze skříně na zem zpola zklamaně. Mondy se však nedal odradit: "Ale ne, to je jedno, ona ta koncovka může být vevnitř. Tak to často bylo... Musíme to rozebrat...".
Ok, jenže ukázaly se dvě věci - kvůli tomu, abychom se dostali do střev tiskárny do míst, kde uvnitř končí ten kabel, bude třeba díky důmyslné stavbě tiskárny, kdy na sebe vše nějak navazovalo, rozebrat tiskárnu téměř celou... No, a ukázalo se též to, že jde o značně robustní model - ať jsme rozšroubovali, co viditelně šlo a mělo šroubek, tak jak už to bývá, věc stejně držela pohromadě
Po výměně názorů "Plánuješ to někdy ještě používat?" - "Ne." - přišlo tedy na řadu páčení - šroubovák i dláto se ukázaly být velmi užitečnými nástroji. Kousky plastu lítaly na všechny strany, půlhodiny zápasíme s plastovou bednou a ta nad námi vítězí - pod každým jedním úspěšně odstraněným (tj. odlomeným, prolomeným, promáčklým či urvaným) poklopem se skrýval nějaký další, či nějaká příčka či krytka. Bylo to frustrující, čemuž odpovídalo i to, že flegmatismus nás pomalu začal opouštět a tam, kde před desítkou minut úřadovala jemná práce a snaha najít sofistikované místo, kudy to či ono odklopit, či oddělit, pracovala už jen hrubá síla a jakékoliv místo, kam šlo zarazit šroubovák a odkatapultovat jakýkoliv fragment stále ještě konzistentní tiskárny kamkoliv pryč, se ukázalo jako výhodné.
A jak tam takhle na zemi nepříliš úspěšně soupeří dva lidi s kusem plastu ve snaze ho jakkoliv zdemolovat, aby se sakra už dostali na tu šňůru, najednou Mondy vzhlédne směrem k oknu a lehce odevzdaně se pousměje "tak aspoň, že z nás někdo má aspoň srandu." - otočím se, abych taky viděl, a zároveň mi to pomalu dochází - na domě se v těch dnech dělala izolace a zrovna teď před oknem na plošině dělník s poměrně pobaveným výrazem dělající jakoby nic - že jen štukuje škvíry kolem okna
No... jak to dopadlo, samozřejmě očekávaně - po tom, co se nám tiskárnu podařilo rozdělit na dále už asi nedělitelné součásti, jsme se dostali k tomu, že šňůra ani vevnitř žádnou koncovkou nekončí, a tak je nám zcela na nic...
"Ale fajn, teď tu bednu, když je na takhle rozdělená na kousky, můžu aspoň pohodlně vyhodit - to půjde všechno pohodlně naházet a namést do igelitky"
...Jasně si uvědomuješ důsledky svého konání, máš v plánu do té práce jít, navíc si i pamatuješ kdy máš vztávat a určitě by jsi byla schopná si říci ''dnes prostě hrát nebudu''..? No ? 
.
), čili se asi brzy vydám vydatnému spánku. 
