Pochybuji že by zákaldna byla plně autonomní bez českých civilních zaměstnanců - každopádně v prostoru budou nejen vojáci ale i rodiny s dětmi - zvýší se kupní síla v oblasti a odbytiště.
No psal o tom že propadneme v očích svých spojenců a budeme se muset o sovji obranu starat víe samoi než na ně spoléhat a proto mluví o tom že bude třeba znovu zavést ZVS - podle mě je to hovadina... Tak maximálně ZVS švýcarského typu, což by zase nebylo od věci
Militaristický koutek Mk II
Moderátoři: Sadako, sevencreature
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Miltaristé. Po delší době se mi podařilo dopracovat první ze tří dílů kde bych se chtěl nějakým způsobem vyjádřit k asymetrickému válčení jak v minulosti tak i stím jak se projevuje dnes a bude projevovat v budoucnosti. Zároveň prosím o trpělivost - je toho dost.
A zbytek fóra - i pokud nejste militaristé tělem i duší, myslím si, že je to zajímavé čtení a lecos se dovíte o tom jaké možné situace mohou ve světě i nepříliš vzdáleném nastat.
Asymetrická válka je nepříliš nový termín. V souvislosti se speciálními silami jsem zmínil o tom, že v roce 2005 byla zřízena ve Spojených státech Asymmetric Warfare Group. Je to americká speciální vojenská jednotka vytvořená během globální války proti terorismu, aby se zabývala doktrínou asymetrického válčení (asymmetric warfare). Má tyto úkoly:
- nekonvenční válčení,
- aktivní ochrana amerických občanů v cizině,
- civilní záležitosti, psychologické operace a
- protiteroristické operace.
Asymetrické války jsou podle toho v centru pozornosti všech států, které si uvědomily, že se svět natolik změnil, že pro nejbližší dobu není reálný konflikt takového typu jako byla například II.SV, nebo spíše I.SV případně první pouštní válka proti Iráku
Západní civilizace jak ji vnímáme my v Evropě, Severní Americe a Austrálii s přilehlými zeměmi je vystavena ohrožení, které se liší od všech hrozeb, se kterými se setkávala v uplynulých několika stech letech. Za posledních 200 let Evropa i svět prošli válkami, jaké si jejich současníci nedokázali představit. Nástup vědeckotechnické revoluce změnil operační umění, taktiku formací i jednotek, prudce se zrychlil vývoj nových zbraní a jejich zavádění do výzbroje.
Ale zde se postupně projevil velmi zajímavý moment. Války se podle způsobu vedení, nasazení sil a prostředků rozdělily do dvou kategorií.
A. VÁLKY SYMETRICKÉ - ty mezi sebou vedli úřadující velmoci. Byly symetrické na souši i na vodě a později od I.SV i ve vzduchu. Výzbroj se lišila jen minimálně a pokud se objevil revoluční krok - například zadovky u Prusů a které napomohly porážce RU armády ve slavné bitvě u Hradce Králové - trvalo postižené straně jen velmi krátkou dobu než srovnala krok.
Tyto války se vyhrávaly i hlavně díky tomu, že jisté prvky asymetrie byly dány lepší morálkou jedné strany, schopnějšími veliteli na operačním stupni, nebo překvapivostí zahájení války – potom napadená strana nebyla schopna včas shromáždit dostatek sil a podlehla. Někdy šlo i o kombinace více parametrů. Ale armády, operační umění a bojové možnosti vojáků byly rovnocenné.
Dvě největší války historie je možno považovat za symetrické. Byly vedeny na obou stranách masovými moderními armádami, podobnými zbraněmi a obdobnou taktikou. Při celkovém pohledu to, co jedna strana dokázala využít ve svůj prospěch - například bojové plyny, nástup letectva či první tanky po stránce technické nebo třeba aplikace bleskové války po stránce operační, dokázaly poškozené strany eliminovat, byť i za krutou cenu a nakonec používat stejně dobře.
Na moři byla situace podobná. Hlavní kategorie válečných lodí, taktika i schopnosti námořníků byl rovnocenné stejně jako u pozemních sil. Vítězství pak dosahovala jedna strana buď překvapivou taktikou v konkrétní bitvě, mimořádnou agresivitou a nebo tím, že se podařilo vytvořit lokální převahu. Nakonec vzniklo šest flotil, které neměly více méně konkurenci mimo tento klub. Šlo o flotilu Velké Británie, Francie, USA, Ruska, Německa a Japonska. A před první světovou válkou sem můžeme přiřadit i poměrně moderní flotily Rakouska-Uherska a Itálie. Když válka skončila, flotila Rakouska-Uherska, Německa přestaly existovat a Ruská se díky naprosté technické i lidské demoralizaci nedala považovat za vážnou sílu.
B.VÁLKY ASYMETRICKÉ – tyto války byly všechny, které vedly koloniální velmoci proti národně osvobozeneckým silám na svém vlastním území, v koloniích a při obsazování dosud mezi koloniální velmoci nerozdělených prostorů. Z minulosti vzdálenější se dají uvést různé příklady ale není třeba ztrácet čas. Pohled na asymetrické války se změnil až v posledních 30 letech. Jejich prudký nárůst v poslední době je neuvěřitelný a zdá se, že poslední světový vývoj ukazuje že tento trend bude pokračovat.
Evropa v těchto stoletích požila krvavé boje mezi velmocemi, nesla hlavní tíhu dvou světových válek. Žila pod kuratelou studené války a 40 let se bála konečné světové termojaderné války. Toho se spolu s ní bál celý svět. Obě světové války se dotkly nejen Evropy ale rozsah škod a lidských ztrát byl v Evropě naprosto devastující. Ale od konce 19. století se objevují konflikty, které jsou jiné. Uděláme si průřez:
Války v Číně která od 19. století musela čelit expanzi evropských mocností například opiové války v letech 1839-1842, 1856-1858 a 1858-1860, které zemi změnily v polokolonii a postupně Čínu zbavily jejích tradičních vazalů: Barmy, Koreje a Vietnamu. Podobně asymetriská byla i čínsko-japonská válka v letech 1894-1895, která připravila Čínu o Taiwan až do konce roku 1945, kdy ho obsadily jednotky kuomintangu pod vedením generála Čankajška. Dále pak boje ve válce zvané boxerské povstání v roce 1900. Zde se kontingenty moderních evropských armád samostatně i v koalici střetávaly s armádou, která po nic střílela z luků, raketami, zadovkami a snažila se je porazit hromadnými útoky. Z hradeb hradů a pevností na útočníky byly dokonce házeny oštěpy.
Krátká válka válečníků kmene Zuulů proti britské koloniální armádě měla dva zásadní momenty. Bitvu na místě dnes zvaném Isandlwana Battlefield (oblast Nqutu)
22. ledna 1879 zde asi 25 000 Zulů válečníků porazilo britské jednotky v počtu asi 1180 vojáků. Rychlopalba ze zadovek ani pověstná odolnost britských profesionálů nemohly obstát proti lavině smrtí pohrdajících bojovníků. Bitvu přežilo asi 120 Britů, kteří uprchli v průběhu boje.
Druhý pak byl bitva u Rorke´s Drift Battlefield (oblast Dundee)22 – 23. ledna 1879. Na tomto místě bojovalo 100 britských vojáků-pěšáků, ženistů i domobranců s armádou tvořenou asi 4000 Zuulů. Při boji trvajícím s přestávkami asi 18 hodin těchto 100 vojáků dokázalo díky lehkému opevnění, které dokázali postavit, rychlopalbě ze zadovek a až neuvěřitelné statečnosti Zuulskou armádu natolik poničit, že tato odtáhla. O tom jaký Britové svedli boj, svědčí skutečnost, že po této bitvě bylo uděleno celkem 11 Viktoriiných křížů. Porážka u Isandlwany otřásla britskou koloniální říší u samých základů.
Povstání sipáhiú roku 1857. Zde došlo ke vzpouře indických vojáků - profesionálů, zaměstnanců Vychodoindické společnosti. Stálo životy mnoha Britů. Zde britská armáda vedla tvrdou válku proti vojákům s dobrým výcvikem, velmi statečným a obětavým. Asymetrii do bojů vnesly evropské kontingenty vybavené moderními děly, nové typy rychlopalných zadovek - Indové je z náboženských důvodů nepoužívali. Zde se také objevily i rysy, které britským vojákům nejsou vlastní - sebevražedná úpornost v boji a totální vyhlazování porážených povstaleckých jednotek. To způsobily vážné trhliny v morálce povstalců. Toto chování bylo způsobeno děsivými nálezy hromadných vražd britských zajatců, hlavně žen a dětí v postupně zpět dobývaných městech.
Poslední válka, kterou bych v tomto století připomenul je povstání dervišů v Súdánu roku 1884. Zde nacionalisticky a nábožensky zpracovaná masa domorodých bojovníků dobyla Chartúm a zlikvidoval místní posádku. Trestná výprava se s touto povstaleckou silou utkala až po dlouhých 14 letech v roce 1898 a to v generální bitvě u Omdurmánu. Zde se svět seznámil poprvé s palbou kulometů do sevřených mas bojovníků. To nebyla bitva - po 3 hodinách povstání zaniklo - padlo okolo dvaceti tisíc bojovníků chalífi Abdulláha. Britové sami ztratily okolo 500 mužů, toho jen asi 120 padlo.
Devatenácté století tedy téměř dokončilo formování koloniální struktury. Bílý muž přes dílčí neúspěchy díky lepší výzbroji, vysoké motivaci a adekvátnímu operačnímu umění a taktice vždy porazil protivníky a získal co chtěl.
Podobných válek bychom v minulém dvacátém století našli vícero. Zde se spolehnu na jistou znalost a dohledatelnost a tak je někde i bez charakteristik připomenu:
Búrská válka propukla v roce 1899 poté, co Búrové definitivně odmítli udělit občanství (a tudíž i patřičná občanská práva) Britům, kteří se do země valili od roku1887, kdy se v ní našla bohatá ložiska zlata. Boje zahájili Búrové poté, co Velká Británie odmítla stáhnout nové vojenské jednotky ohrožující hranice búrských republik. Klasická válka zde snad možno označit za symetrickou (1899-1900), v níž Britové zpočátku utrpěli několik ostudných porážek, aby se nakonec prosadili díky obrovské materiální a početní převaze, byla nahrazena asymetrickou gerilovou válkou (1900-1902). Tu nakonec Británie vyhrála jen za cenu nasazení téměř 500 000 mužů (celá populace Búrů zahrnovala pouze 85 000 dospělých mužů), obrovských ztrát a použití extrémně brutálních metod - v dnešní době by je mezinárodní právo vyhodnotilo jako válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, které značně zdiskreditovaly myšlenku, že Britové přinášejí koloniím civilizaci. Asi nejdiskutovanější byla taktika spálené země a vytváření koncentračních táborů pro téměř všechny búrské obyvatele búrských republik (včetně žen a dětí), což někteří moderní autoři označují vzhledem k podmínkám v nich panujících za jednání s charakterem genocidy. Byly zde však i další „nešťastné okolnosti“ jako mučení a zabíjení zajatců či vyzbrojení 10 000 domorodců kmene Bantu moderními zbraněmi. Nutno ovšem říci, že řada Búrů se těmto metodám přizpůsobila.Druhá búrská válka skončila kapitulací Búrů v roce 1902, která znamenala zánik búrských republik. Bylo jim přitom přislíbeno, že se jim v budoucnu dostane rozsáhlé samosprávy.
Válka v Indočíně - 1945 až 1954, vedená proti francouzské koloniální moci a skončila porážkou Francouzů v pevnosti Bien Dien Phu
Válka v Palestině – 1945 až 1948, která provázela vznik státu Izrael
Alžířská válka – 1957 až 1962 která skončila odchodem Francouzů a získáním samostatnosti pro tento stát
Válka v Indonésii – od 10.11.1945 až do 1962, osvobození Indonésie od nadvlády Nizozemí,
Válka v Malajsii –od 1945 do 1957, občanská válka za účasti britské armády. Nasazeny i jednotky SAS
Válka ve Vietnamu - která mezi lety 1964 a 1975 proběhla jako pozemní válka v Jižním Vietnamu a pohraničních oblastech Kambodže a Laosu a jako bombardovací válka (operace Rolling Thunder) nad Severním Vietnamem.
Válka v Afghanistanu - byl konflikt probíhající v letech 1979 - 1989 jako součást občanské války mezi afghánskými komunisty podporovanými Sovětským svazem, a mudžáhidy, usilujícími o jejich svržení.
Omlouvám se za trochu rozvleklý popis Búrské války, já osobně ji považuji za prototyp asymetrické války a způsob jak válka symetrická do asymetrické přerůst může. Asymetrická byla z obou stran a zdá se že k této změně došlo pod vlivem okolností, které ani jedna strana nemohla předvídat. Ani jedna nebyla připravena na tento průběh a ani jedna nakonec lidsky neobstála.
Symetrická strategie, taktika a myšlení je snaha porazit protivníka použitím podobných metod jaké používá protivník. Potom cesta k jeho porážce vede přes kombinaci kvantity ozbrojených sil, jejich kvality, co nejtvrdšího výcviku, taktiky a operačního umění.
Asymetrická strategie je něco úplně jiného. Nelze ji omezeně považovat za partyzánskou strategii. Je to dáno netradičním vojenským myšlením a co nejrevolučnější volba strategie.
Najednou se na bojištích o kterých jsme nikdy neslyšeli i na bojištích tradičních, tedy tam, kde jsme dříve mluvili o třetím světě objevuje protivník, který bojuje tak, že na to nejsme morálně, vojensky a hlavně systémově připraveni.Asymetrická válka se dá vést různými způsoby. Já se pokusím nějak je popsat. A bych byl i konkrétnější, pokusím se i specifikovat speciální síly, které se hodí k jejich provádění pokud se k nim uchýlí armáda západního typu a nebo které by je měli eliminovat, pokud je začne používat protivník, ať je to kdo chce.
POUŽITÍ ZBRANÍ A ZBRANOVÝCH SYSTÉMŮ.
Zbraně a zbraňové systémy jsou základní materiální prostředek bez kterého nelze válku vést a ani vyhrát.A je jedno zda jde o pistoli, kulomet, tank, letadlo nebo letadlová loď. Pokud je bojující strany dokáží dopravit v čas na bojiště a nasadit do boje, rozhodne se na základě jejich počtu a schopnostech osádek. Takže můžeme říci, že zabránit přísunu výzbroje a v širším slova smyslu veškerého materiálu na bojiště protivníkovi, znamená odsoudit jej k porážce. Často je to i otázka prozíravosti a předvídání možného vývoje v oblasti či konkrétní zemi. V širším pojetí je pak možné provést kroky, které dokonce mohou zabránit skutečnému nebo potencionálnímu protivníkovi ničivý bojový prostředek vyvinout a vyrábět.
Otázka kterou si musíme položit tedy zní: Je v našich silách zabránit protivníkovi získat určité zbraně? Ano možné to je.
Uvedeme si příklady.
A. V roce 1981, přesněji 7.července, provedlo 14 izraelských letadel nálet na irácká jaderná zařízení v Osiraku. Byl poničen a vyřazen hlavně reaktor, který měl zajistit výrobu potřebných izotopů pro výrobu jaderné zbraně.Celý svět Izrael odsoudil. O 10 let později nepřítomnost jaderné zbraně v iráckém vlastnictví umožnila vítězství v první pouštní válce.
B. Ve válce o Falklandy v roce 1982 došlo k tomu, že argentinské letectvo použilo proti britské flotile protilodní střely Exocet. Celkově se jim jich podařilo odpálit 5. Škody byly veliké a potopení torpédoborce Shefield, mrzelo Royal Navy ještě hodně dlouho. Jejich další použití skončilo naprosto banálně. Byly provedeny potřebné kroky aby Argentina už další prostě nesehnala. A podařilo se. Tím se podařilo zajistit převahu na moři a vytvořit podmínky pro porážku Argentiny i na souši.
C. Dále v minulosti je pak typickým příkladem dlouhodobá snaha MOSSAD-u rozleptat egyptský raketový vývoj, který probíhal za pomoci NSR. Došlo to tak daleko, že ředitel egyptské společnosti který tento výzkum kryla, Dr. Krug zmizel beze stopy, a na další německé vědce byl činěn tvrdý nátlak včetně pokusů o atentáty. Je pravda, že Egypt vlastními silami nikdy opravdu bojeschopné rakety nezískal.
D. V Afgánské válce, kterou vedl tehdejší SSSR proti afgánské opozici nedokázal tento dostatečně účinně střežit horské hranice. Díky tomu se podařilo do rukou povstalců dostat ruční PL komplety amerického původu STINGER. Díky tomu Sověti ztratily schopnost vzdušné podpory pozemních vojsk a začali prohrávat.
Tolik příklady. Je z nich jednoznačně vidět, že pokud dokážeme vyhodnotit podle prostředí, demografických, politických a vojenských faktorů vyhodnotit, které zbraně či zbraňové systémy budou na bojišti nejvíce potřeba, je možno i předstihem konat tak, aby se tyto na bojiště vůbec nedostaly, nebo dostaly v počtu, který neovlivní výsledek vály.
My si ale musíme uvědomit, že rizika získání ničivých zraní potenciálním protivníkem se rozšiřují. Jsou trvale monitorovány snahy získat:
- jaderné detonační zbraně jakéhokoliv původu
- chemické zbraně a to hlavně nervově paralytické-vzpomeňme na atentát na Tokijské metro sektou Óm Šinrikijó. Použit byl nervový plyn SARIN.
- takzvanou „ špinavou bombu“, tedy mohutnou konvenční nálož, což bez problémů zvládají doplnit několika sty kilogramy až tunami jaderného materiálu. Tím se dá ve vhodných podmínkách vytvořit dlouhodobé a silné radioaktivní opatření.
Mohli bychom hledat dál a našli bychom. Ale pro ilustraci to stačí.
PŘEPRAVA VOJSK, ZBRANÍ A ZBRANOVÝCH SYSTÉMŮ NA BOJISTĚ NEBO DO ZÁJMOVÉ OBLASTI.
Válku a to jakoukoliv nelze vyhrát tím, že vojska zůstanou v mírových posádkách. Takže každou armádu, kterou čeká boj, čeká před jeho započetím a v jeho průběhu celá řada přesunů.
V asymetrické ale i v symetrické válce je úplně jedno, kolik má protivník vojáků, zbraní a materiálu. Bojovat musíme pouze s tím, co dorazí v bojeschopném stavu na bojiště. Náročnost přesunů roste s těmito faktory:
- se vzdáleností na kterou se přesun musí provést
- stavem komunikací
- početností přesunovaných sil a prostředků
- možností kombinovat různé druhy přeprav
- časový faktor. Závěry jsou jednoduché.
Zde je potřeba vidět že všechny uvedené faktory jsou platné pro obě strany-napadeného i útočníka. Ten kdo je dokáže využít ve svůj prospěch lépe nebo jejich vliv omezit vítězí.
Jak jsou na tom jednotlivé zbraně a zbraňové systémy při přesunu na bojiště?
Válečné a dopravní lodě – zdá se , že jsou na tom nejlépe. Je možno udržovat poměrně dobře plnou bojovou pohotovost a na vodní hladině se adekvátní prostředek útočníka.obtížně ukrývá. Jistou asymetrii do tohoto pohledu vnáší ponorková zbraň. Není potřeba vzpomínat na strašné ztráty spojeneckého válečného i dopravního loďstva v II.SV. Zatímco v hladinových silách Němci hráli jen třetí housle, v ponorkové zbrani byly neuvěřitelně nebezpeční. Do doby vytvoření symetrické odpovědi - konvoje, specializované eskorty, systém hlídkujících letadel a hlavně dešifrování ponorkového kódu, byl výsledek války na moři na západní frontě na vážkách. Navíc pokud mají lodě dostatek prostoru pro manévr a široký výběr tras pro přesuny, je útok a hlavně překvapivý útok na ně téměř nemožný.
Ale i lodě nemají na růžích ustláno, zvýšené nebezpečí jim hrozí:
- při plavbě v úžinách
- při kotvících manévrech na trase přesunu
- při přibližování se k nepřátelskému pobřeží.
Zde hrozí minové útoky nebo jiný způsob blokování cesty. Například Suezský průplav se na vyřadit z provozu i na několik týdnů potopením jakékoliv větší dopravní lodi. Pokud se tam bude nacházet loď válečná, je problém na světě. Události z II.SV, arabsko - izraelských válek i války o Suez, to mnohokrát potvrdily.
Pro asymetrické válčení je však nejpřitažlivější zakotvená válečná loď v přístavu. Útok na americký torpédoborec COLE je toho nejlepším důkazem. Ten byl napaden dne 12.října 2000 malou lodí asi s 500 kilogramy výbušnin.Zahynulo 17 námořníků a loď byla zachráněna jen mimořádnou obětavostí posádky a včasné pomoci narychlo povolaných lodí. Pro naše pojednání o asymetrické válce jsou důležité závěry vyšetřovací komise, které přímo stanovily, že o „ tragédii pak rozhodlo 6 činitelů:
1.chybějící poučení posádky o riziku kotvení v Jemenu,
2. chybějící instruktáž palubní hlídky podle přísnějších bezpečnostních kritérií,
3. připuštění neautorizovaných plavidel do blízkosti torpédoborce a nedostatek kontroly a inspekce na pracovních člunech,
4. nedostatek kontroly a identifikace lodí v okolí,
5. neobsazené místo signalisty na můstku a
6. chybějící prostředky pro udržení jiných plavidel v dostatečné vzdálenosti“ Vidíte ty možnosti pro asymetrické válčení?
Bojové letouny a vrtulníky. Jejich trvalá bojeschopnost je možná pouze u krátkých přeletů a v samotném boji. Při přeletu na velké vzdálenosti její úroveň klesá v souvislosti s únavou posádky.Pro potřeby asymetrického válčení je důležité:
-rozkrytí příletových a odletových tras a časů příletů a odletů
-odhalení všech ploch používaných zejména vrtulníky
-rozkrytí logistiky leteckých sil
Přímé sestřelení letadel a vrtulníků není vždy nutné. Stačí narušit logistiku, donutit přelétající letouny použít delší trasy a je možné že od nasazení vzdušných sil bude muset být upuštěno.
Další způsob je vytvoření možnosti ničení letecké techniky při vzletech a přistáních. Stačí si připomenout ztráty, které utrpěla letecká technika Sovětského svazu v Afganistanu. Dvě třetiny ztrát byly utrpěny právě v těchto fázích letu. Devastace morálky létajícího personálu došla tak daleko, že sovětští piloti ztratili převahu ve vzduchu v boji z protivníkem, který žádné letectvo neměl. Dokonalý příklad asymetrického válčení. Je to navíc skvělá ukázka blokace hlavních a záložních letištních ploch, silami, které by normálně neměli žádný význam. Nedá mi to a musím připomenout operace britských SAS proti letectvu v Severní Africe za II.SV.
Podobně i velká část amerických ztrát letecké techniky ve Vietnamu byla způsobena minami položenými v místech možných přistání a ostřelováním letišť lehkými zbraněmi a minomety. Američané sice nikdy převahu ve vzduchu neztratili ale i tak čelili asymetrickému působení vysoké účinnosti.
Pozemní a letecké zbraňové systémy. To je složitá záležitost.Pro jeho přesné definování je potřeba provést poměrně složitý rozklad.Napřed si musíme uvědomit fáze použití techniky. U jednotlivých fází pak zkusíme stanovit úroveň bojeschopnosti jednotlivých systémů.
A. Fáze přepravy do výchozích postavení: všechny pozemní zbraňové systémy jsou nebojeschopné. Je to dáno tím, že na palubách lodí, plošinách železničních vagonů či v trupech velkokapacitních letadel to prostě nejde jinak. Zbraně jsou přepravovány bez osádek, často bez munice a pohonných hmot. Navíc jsou v této fázi velmi lákavý cíl. Stačí si vzpomenout na válku o železnice na všech frontách v II.SV a likvidaci lodních přeprav. Na mořském dně po celém světě leží výzbroj pro desítky tankových a mechanizovaných divizí a stovky stíhacích a bombardovacích letek.
Asymetrická strategie vyžaduje studium způsobů, jak se bude protivník přesunovat do prostorů bojového nasazení a provést včasná opatření pro jejich narušení.
V této fázi platí – s technikou kterou zničíme v době kdy je daleko od prostoru bojového použití, nebudeme muset bojovat. Tankista bez tanku, letec bez letounu či raketčík bez své zbraně, jsou statisté a pro boj je jejich hodnota velmi malá.
B. Pochod do samotného boje nebo v průběhu boje na další čáru nasazení, k dalšímu manévru – třeba obchvat, obejití, pronásledování, ústup a podobně.
V těchto situacích je technika bojeschopná jen částečně. Vozidla jsou zpravidla v pochodových sestavách, osádka se snaží odpočívat. Zbraně jsou z důvodu bezpečnosti vybity - tedy jen při pochodu, je omezen výhled a výstřel. Zbraňové komplety speciálního určení - protiletadlové a protiraketové jsou z důvodu pomalého rozvinování do bojového postavení stoprocentně nebojeschopné. Pro vlastní síly jsou spíše přítěží. Vyžadují totiž ochranu a tím oslabují bojové sestavy.
Sestavy jednotek v pochodových proudech jsou velmi zranitelné. Stačí na správném místě zničit čelní a poslední vozidlo a katastrofa je na světě. Arabské armády za všech arabsko izraelských válek by o této metodě Izraelců mohli napsat učebnici. Další riziko je problém nedostatku průzkumu. Často na něj není čas a pokud se pochoduje na území ovládané protivníkem, výsledky průzkumu nejsou nikdy plně relevantní.
Nejrychleji dokáže reagovat pouze převážená pěchota. Asymetrické válčení je plné nekonečných sérií útoků na silniční konvoje bojových celků i kolon dopravujících logistickou podporu, které navíc díky malé vyzbrojenosti jsou ještě více zranitelné než proudy bojových jednotek. Útoky na konvoje jsou velmi reálně vykresleny ve filmech - je to vděčné a bohužel velmi reálné téma. Viz třeba film Devátá rota, Údolí stínů a podobně.
Protivník totiž ví, že pokud nemá dost sil na regulérní bitvu nebo prostě technologická převaha protější strany je taková, že nejsou šance na pozitivní výsledek, její postupné oslabování pomocí likvidace pochodových proudů bojových a logistických jednotek může zajistit, že k regulérní bitvě nikdy nedojde. Bojiště všech válek s asymetrickým prvky-dvě Vietnamské války, Alžír, Afganistan-posledních 150 let a podobně ukazují, že nakonec nekonečná trpělivost a vytrvalost v postupném otloukání nepřítele donutila i velmi moderní, vysoce motivované a bezesporu statečné armády odejít.
C. Samotný boj – zde se dá říci, že je to jediná situace kde je pozemní technika plně bojeschopná. Navíc se nachází situaci pro kterou je určena. Navíc nekonvenční válečníci se technice rozvinuté k boji vyhýbají. Není to jejich parketa.
Zbraňové komplety speciálního určení jsou zde opět ale v nevýhodě. Aby mohli podporovat boj vlastních pozemních sil, často se musí nacházet mimo jejich bojové sestavy, tedy v zápolí. A zde se opět projevuje jejich snížená bojeschopnost proti působení nekonvenčních válečníků. Jsou totiž proti pozemnímu napadení málo odolné. Pro ty je to dokonalá možnost způsobit ztráty protivníkovi na velmi citlivém místě. Navíc se jim tak může podařit podpořit získání vlastní převahy ve vzduchu.
V samotném boji je malý prostor pro asymetrické válčení. Ale najde se. Jde o vytváření klamných cílů a situací, které donutí protivníka zvýšit spotřebu munice, paliv a předčasně je donutí rozvinout zálohy.
Všichni známe ohromující TTD bojové techniky. Ale nikdo otevřeně neříká, že stačí málo, a tyto parametry nejsou prostě pravda.Uvedeme si dva příklady:
-přímý mířený dostřel 3500 metrů je zbrani k ničemu, pokud ji donutíme protivníka používat na vzdálenosti s výhledem a výstřelem do 150 metrů, tedy v lese či horském terénu - viz vojáci USA ve vietnamských džunglích či sovětů v Afganistanu. A nebo dále do minulosti, vzpomeňte si jaké potíže způsobilo spojeneckým jednotkám bojování v Normandii mezi tisíci živých plotů.
-to, že napíše výrobce, že zbraňový systém je bojeschopný za každého počasí ve dne i v noci, neznamená, že je za jakýchkoliv podmínek bojeschopný na sto procent. Není to pravda. Jeho bojeschopnost prudce klesá. Pokud donutíme protivníka, aby své dokonalé zbraně používal co nejčastěji v podmínkách deště, mlhy, v noci a nebo v umělém zadýmení, způsobíme mu vážné potíže.
Platí totiž zásada: palba do zadýmeného, zamlženého prostoru má třikrát nižší účinnost. Palba vedená ze zadýmeného či zamlženého prostoru je osmkrát méně přesná než za normálních podmínek.
V této fázi platí – není potřeba být stejně silný jako protivník. Je potřeba ho ale donutit, aby si to myslel. A tím ho přimět aby tak reagoval a vyčerpal se dříve, než by to bylo za situace, kdy by znal pravý stav věcí.
D. Doplňování spotřebovaného materiálu a odstraňování utrpěných škod, je pro asymetrické válčení ideální situace. I slabé jednotky zde mohou dosáhnout slušné výsledky. Veškerá technika která prošla bojem má snížené zásoby munice a pohonných hmot. Je často poškozena, má poničené senzory a periskopy. Osádky jsou unavené, pěchota utrpěla ztráty a pokud jsou většího rozsahu je částečně demoralizovaná. Technika je zranitelná i slabšími zbraněmi. Je to dáno tím, že velká část aktivních ochran je vyřazena a běžné pancéřování je tak vystaveno působení střel přímo bez předsunutých prvků.
Ještě větší rizika tato situace přináší, pokud vojska bojovala úspěšně. Nadšení a euforie z dobrého boje je velmi nebezpečná a nakažlivá. Přenáší se i na jednotky, které se boje neúčastnily. Prudce klesá ostražitost a to vytváří situace, které přináší možnost překvapivého napadení.
Důležité je to, že k technice musí dojet logistická podpora - materiál a servisní vozidla. Je potřeba odsunout raněné. Tím je sestava bojových jednotek oslabena přítomností velmi rizikových prvků. Dobrý zásah pancéřovkou do cisterny s palivem může způsobit mimořádné škody a to nemluvím o zasaženém muničním vozidle. Všeobecně platí že prostředky logistické podpory jsou velmi zranitelné jejich zničení velmi výrazně snižuje celkovou bojeschopnost.Je nepsanou zásadou, že jako prioritní cíle jsou určeny cisterny.Pokud přepravují PHM, je výsledek rychlý. Pokud přepravují vodu je to pomalejší ale výsledek je stejně nebezpečný. Své o tom ví pamětníci na arabské straně, kteří častokrát museli kapitulovat před izraelskými jednotkami jen proto, že izraelské výsadkové skupiny a letectvo jim zničilo možnosti přísunu materiálu a hlavně vody.
Správný asymetrický válečník ví, že sebemodernější technika vedená dokonalými profesionály je ve velké míře udržována v bojeschopném stavu nepancéřovanými nebo jen slabě zodolněnými vozidly, letouny a loděmi. A ty jsou obsluhovány sedřenými obsluhami, záložníky a rekonvalescenty. Jejich motivace je pochybná a často jsou přesvědčeni, že tam nemají co dělat.
Při nabíjení zbraňových systémů je obdobná situace. V jinak pevných pancířích se otvírají široké manipulační otvory a většinou celá osádka se na manipulaci podílí - prudké oslabení bojeschopnosti. Některá technika je i v této situaci schopná přejít do boje v krátké době.Tedy tanky, OT, BVP a dělostřelecké systémy. Pokud nejsou schopné zahájit boj, jsou alespoň schopné ustoupit do prostorů kde je možné zahájit obranu.Prostředky PVO a raketové systémy jsou na tom podstatně hůře. Jsou křehké a jejich rozvinutí k zásobování je činí velmi obtížně chránitelé. Tím spotřebují část sil a prostředků bojových jednotek na vlastní ochranu.
Na celkovém snížení bojeschopnosti se může odrazit i vyřazení velitelských vozidel, doprovodných podpůrných systémů. Ty se nahrazují hůře než běžná bojová technika.
Proto asymetričtí válečníci dělají vše proto aby navýšily potřebu protivníka doplňovat materiál, opravovat a odpočívat. Jde o to :
-poškozování komunikací, terénu, zavalování průsmyků, záseky – to vyvolává zastávky, zvyšuje spotřebu PHM a způsobuje poškození
-předstírané útoky a neustálá drobná napadání – to nutí stále udržovat bojovou pohotovost, zvyšuje únavu posádek, zvyšuje spotřebu munice.
V této fázi platí – není třeba ničit bojovou techniku. Stačí vyřadit zásobovací vozidla. A tato vozidla nemusíme ničit, pokud jim nedovolíme projet.
E. Návrat do polních táborů nebo mírových posádek. V případě cesty do polních táborů je rizikové stejně jako přesun do přímého boje. Další problém je vtom, že pokud vojska bojovala jsou lidé unaveni, technika je poškozena, často se sníženou pohyblivostí. Průzkum je prováděn ale je poznamenán stejnými traumaty jako zbytek jednotek.
Asymetrické válčení zde tvrdí, že je úplně jedno kdy a kde nepřátelský prostředek zničíme. Jde o to ho zničit tehdy, kdy to bude stát nejméně sil a prostředků. Hlavní je aby se už nemohl zúčastnit dalšího boje.A proto se je potřeba zaměřit na to co by mohlo asymetrickému válečníkovi ulehčit situaci:
-nevracet se po stále stejných komunikacích
-zajistit aby protivník nemohl zjistit jaký je stav munice, živé síly - nedat najevo oslabení
-vracející se letouny je potřeba přivádět z různých stran a zajistit ostrahu kolem letištních ploch tak aby byla udržena bezpečná zóna.
V této fázi platí – jednotky, které odchází z boje je potřeba dostat pod takový tlak, aby si toho nevšimly a neměly možnost konsolidace.
Tímto bych zakončil první díl pojednání o asymetrické válce.Ale protože jste na to u mě navyklí, udělám dílčí závěr.
Asymetrické války jsou historický fakt. V každé válce symetrické se v určitých fázích prvky asymetrie objevují.
Nasazení jednotek a zbraní do boje není trvalá spanilá jízda rytířů bez bázně a hany. Je to složitý a citlivý proces, kdy bojeschopnost vojáků, zbraní a celých jednotek kolísá od nejvyšších hodnot až k naprosté nule.
Sověti v Afganistanu a Američané ve Vietnamu, vojska OSN v Somálsku se dopouštěli opakovaně stále stejné chyby. Všichni byli přesvědčeni, že pokud mají skvěle vycvičené, dobře vybavené a dostatečně motivované jednotky, tyto si poradí se vším. Pokud ale protivník nebojoval podle „pravidel“, vše se začalo hroutit. Podcenění jakékoliv podružné nebo podpůrné fáze probíhajících operací se těžce platilo.A vedlo ke konečnému debaklu.
V asymetricky vedené válce nerozhoduje kvalita o všem. Tank Abrams či T-80, který nedorazil na bojiště protože nemá PHM nebo mu zavalila cestu hromada balvanů má pro boj hodnotu jako ta hromada kamení. Jako by nebyl.
Zničení správného mostu ve správný čas může znamenat krach celé masivní operace-všichni známe průběh operace Market Garden v II.SV. Zákonitosti boje jsou natolik ošemetné a nepředvídatelné, že i bezvýznamná lokální akce může mít operační důsledky
Obrazně můžeme říci. Že asymetrický válečník ví, že bojovat s velmocí jejími způsoby je sice statečné ale stejně tak hloupé. Proto si hledá a bude hledat způsoby, jak této velmoci vnutit svůj způsob boje.
Asymetrický válečník si už dávno uvědomil jednu důležitou věc. Celá západní civilizace proti jejímž armádám vede svoji válku, je založena na modle zvané výkon a mentálně zabedněna na rychlost a efektivnost. Pokud se válka či boj zpomalí a nepřináší očekávané výsledky, obyvatelé a politické i vojenské elity, které tyto armády poslali se ptají: „Co se to děje?“. A pokud začnou narůstat ztráty, dochází k vážným politickým krizím. Vojáci na bojištích tak čelí asymetrické válce a doma nepochopení veřejnosti. Taková válka je doslova a do písmene mizerná.
Dokonale to vykresluje jeden moment ze seriálu JAG. Americký poradce se dívá, jak si válečník co má bojovat proti sovětům v Afganistanu sedí na kameni a vyřezává dřevěnou hračku. A zeptá se ho jestli je to vyřezávání důležitější než boj s okupantem. A ten mudžáhíd se na něj podívá, usměje se a řekne mu, že pokud chce někdo jako on bojovat s velmocí, musí se naučit trpělivosti. Všechno má svůj čas.
Takže zde bych skončil. Přečtěte a pokud mi napíšete co je podle vás dobře a nebo naopak špatně, budu rád.
A zbytek fóra - i pokud nejste militaristé tělem i duší, myslím si, že je to zajímavé čtení a lecos se dovíte o tom jaké možné situace mohou ve světě i nepříliš vzdáleném nastat.
Asymetrická válka je nepříliš nový termín. V souvislosti se speciálními silami jsem zmínil o tom, že v roce 2005 byla zřízena ve Spojených státech Asymmetric Warfare Group. Je to americká speciální vojenská jednotka vytvořená během globální války proti terorismu, aby se zabývala doktrínou asymetrického válčení (asymmetric warfare). Má tyto úkoly:
- nekonvenční válčení,
- aktivní ochrana amerických občanů v cizině,
- civilní záležitosti, psychologické operace a
- protiteroristické operace.
Asymetrické války jsou podle toho v centru pozornosti všech států, které si uvědomily, že se svět natolik změnil, že pro nejbližší dobu není reálný konflikt takového typu jako byla například II.SV, nebo spíše I.SV případně první pouštní válka proti Iráku
Západní civilizace jak ji vnímáme my v Evropě, Severní Americe a Austrálii s přilehlými zeměmi je vystavena ohrožení, které se liší od všech hrozeb, se kterými se setkávala v uplynulých několika stech letech. Za posledních 200 let Evropa i svět prošli válkami, jaké si jejich současníci nedokázali představit. Nástup vědeckotechnické revoluce změnil operační umění, taktiku formací i jednotek, prudce se zrychlil vývoj nových zbraní a jejich zavádění do výzbroje.
Ale zde se postupně projevil velmi zajímavý moment. Války se podle způsobu vedení, nasazení sil a prostředků rozdělily do dvou kategorií.
A. VÁLKY SYMETRICKÉ - ty mezi sebou vedli úřadující velmoci. Byly symetrické na souši i na vodě a později od I.SV i ve vzduchu. Výzbroj se lišila jen minimálně a pokud se objevil revoluční krok - například zadovky u Prusů a které napomohly porážce RU armády ve slavné bitvě u Hradce Králové - trvalo postižené straně jen velmi krátkou dobu než srovnala krok.
Tyto války se vyhrávaly i hlavně díky tomu, že jisté prvky asymetrie byly dány lepší morálkou jedné strany, schopnějšími veliteli na operačním stupni, nebo překvapivostí zahájení války – potom napadená strana nebyla schopna včas shromáždit dostatek sil a podlehla. Někdy šlo i o kombinace více parametrů. Ale armády, operační umění a bojové možnosti vojáků byly rovnocenné.
Dvě největší války historie je možno považovat za symetrické. Byly vedeny na obou stranách masovými moderními armádami, podobnými zbraněmi a obdobnou taktikou. Při celkovém pohledu to, co jedna strana dokázala využít ve svůj prospěch - například bojové plyny, nástup letectva či první tanky po stránce technické nebo třeba aplikace bleskové války po stránce operační, dokázaly poškozené strany eliminovat, byť i za krutou cenu a nakonec používat stejně dobře.
Na moři byla situace podobná. Hlavní kategorie válečných lodí, taktika i schopnosti námořníků byl rovnocenné stejně jako u pozemních sil. Vítězství pak dosahovala jedna strana buď překvapivou taktikou v konkrétní bitvě, mimořádnou agresivitou a nebo tím, že se podařilo vytvořit lokální převahu. Nakonec vzniklo šest flotil, které neměly více méně konkurenci mimo tento klub. Šlo o flotilu Velké Británie, Francie, USA, Ruska, Německa a Japonska. A před první světovou válkou sem můžeme přiřadit i poměrně moderní flotily Rakouska-Uherska a Itálie. Když válka skončila, flotila Rakouska-Uherska, Německa přestaly existovat a Ruská se díky naprosté technické i lidské demoralizaci nedala považovat za vážnou sílu.
B.VÁLKY ASYMETRICKÉ – tyto války byly všechny, které vedly koloniální velmoci proti národně osvobozeneckým silám na svém vlastním území, v koloniích a při obsazování dosud mezi koloniální velmoci nerozdělených prostorů. Z minulosti vzdálenější se dají uvést různé příklady ale není třeba ztrácet čas. Pohled na asymetrické války se změnil až v posledních 30 letech. Jejich prudký nárůst v poslední době je neuvěřitelný a zdá se, že poslední světový vývoj ukazuje že tento trend bude pokračovat.
Evropa v těchto stoletích požila krvavé boje mezi velmocemi, nesla hlavní tíhu dvou světových válek. Žila pod kuratelou studené války a 40 let se bála konečné světové termojaderné války. Toho se spolu s ní bál celý svět. Obě světové války se dotkly nejen Evropy ale rozsah škod a lidských ztrát byl v Evropě naprosto devastující. Ale od konce 19. století se objevují konflikty, které jsou jiné. Uděláme si průřez:
Války v Číně která od 19. století musela čelit expanzi evropských mocností například opiové války v letech 1839-1842, 1856-1858 a 1858-1860, které zemi změnily v polokolonii a postupně Čínu zbavily jejích tradičních vazalů: Barmy, Koreje a Vietnamu. Podobně asymetriská byla i čínsko-japonská válka v letech 1894-1895, která připravila Čínu o Taiwan až do konce roku 1945, kdy ho obsadily jednotky kuomintangu pod vedením generála Čankajška. Dále pak boje ve válce zvané boxerské povstání v roce 1900. Zde se kontingenty moderních evropských armád samostatně i v koalici střetávaly s armádou, která po nic střílela z luků, raketami, zadovkami a snažila se je porazit hromadnými útoky. Z hradeb hradů a pevností na útočníky byly dokonce házeny oštěpy.
Krátká válka válečníků kmene Zuulů proti britské koloniální armádě měla dva zásadní momenty. Bitvu na místě dnes zvaném Isandlwana Battlefield (oblast Nqutu)
22. ledna 1879 zde asi 25 000 Zulů válečníků porazilo britské jednotky v počtu asi 1180 vojáků. Rychlopalba ze zadovek ani pověstná odolnost britských profesionálů nemohly obstát proti lavině smrtí pohrdajících bojovníků. Bitvu přežilo asi 120 Britů, kteří uprchli v průběhu boje.
Druhý pak byl bitva u Rorke´s Drift Battlefield (oblast Dundee)22 – 23. ledna 1879. Na tomto místě bojovalo 100 britských vojáků-pěšáků, ženistů i domobranců s armádou tvořenou asi 4000 Zuulů. Při boji trvajícím s přestávkami asi 18 hodin těchto 100 vojáků dokázalo díky lehkému opevnění, které dokázali postavit, rychlopalbě ze zadovek a až neuvěřitelné statečnosti Zuulskou armádu natolik poničit, že tato odtáhla. O tom jaký Britové svedli boj, svědčí skutečnost, že po této bitvě bylo uděleno celkem 11 Viktoriiných křížů. Porážka u Isandlwany otřásla britskou koloniální říší u samých základů.
Povstání sipáhiú roku 1857. Zde došlo ke vzpouře indických vojáků - profesionálů, zaměstnanců Vychodoindické společnosti. Stálo životy mnoha Britů. Zde britská armáda vedla tvrdou válku proti vojákům s dobrým výcvikem, velmi statečným a obětavým. Asymetrii do bojů vnesly evropské kontingenty vybavené moderními děly, nové typy rychlopalných zadovek - Indové je z náboženských důvodů nepoužívali. Zde se také objevily i rysy, které britským vojákům nejsou vlastní - sebevražedná úpornost v boji a totální vyhlazování porážených povstaleckých jednotek. To způsobily vážné trhliny v morálce povstalců. Toto chování bylo způsobeno děsivými nálezy hromadných vražd britských zajatců, hlavně žen a dětí v postupně zpět dobývaných městech.
Poslední válka, kterou bych v tomto století připomenul je povstání dervišů v Súdánu roku 1884. Zde nacionalisticky a nábožensky zpracovaná masa domorodých bojovníků dobyla Chartúm a zlikvidoval místní posádku. Trestná výprava se s touto povstaleckou silou utkala až po dlouhých 14 letech v roce 1898 a to v generální bitvě u Omdurmánu. Zde se svět seznámil poprvé s palbou kulometů do sevřených mas bojovníků. To nebyla bitva - po 3 hodinách povstání zaniklo - padlo okolo dvaceti tisíc bojovníků chalífi Abdulláha. Britové sami ztratily okolo 500 mužů, toho jen asi 120 padlo.
Devatenácté století tedy téměř dokončilo formování koloniální struktury. Bílý muž přes dílčí neúspěchy díky lepší výzbroji, vysoké motivaci a adekvátnímu operačnímu umění a taktice vždy porazil protivníky a získal co chtěl.
Podobných válek bychom v minulém dvacátém století našli vícero. Zde se spolehnu na jistou znalost a dohledatelnost a tak je někde i bez charakteristik připomenu:
Búrská válka propukla v roce 1899 poté, co Búrové definitivně odmítli udělit občanství (a tudíž i patřičná občanská práva) Britům, kteří se do země valili od roku1887, kdy se v ní našla bohatá ložiska zlata. Boje zahájili Búrové poté, co Velká Británie odmítla stáhnout nové vojenské jednotky ohrožující hranice búrských republik. Klasická válka zde snad možno označit za symetrickou (1899-1900), v níž Britové zpočátku utrpěli několik ostudných porážek, aby se nakonec prosadili díky obrovské materiální a početní převaze, byla nahrazena asymetrickou gerilovou válkou (1900-1902). Tu nakonec Británie vyhrála jen za cenu nasazení téměř 500 000 mužů (celá populace Búrů zahrnovala pouze 85 000 dospělých mužů), obrovských ztrát a použití extrémně brutálních metod - v dnešní době by je mezinárodní právo vyhodnotilo jako válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, které značně zdiskreditovaly myšlenku, že Britové přinášejí koloniím civilizaci. Asi nejdiskutovanější byla taktika spálené země a vytváření koncentračních táborů pro téměř všechny búrské obyvatele búrských republik (včetně žen a dětí), což někteří moderní autoři označují vzhledem k podmínkám v nich panujících za jednání s charakterem genocidy. Byly zde však i další „nešťastné okolnosti“ jako mučení a zabíjení zajatců či vyzbrojení 10 000 domorodců kmene Bantu moderními zbraněmi. Nutno ovšem říci, že řada Búrů se těmto metodám přizpůsobila.Druhá búrská válka skončila kapitulací Búrů v roce 1902, která znamenala zánik búrských republik. Bylo jim přitom přislíbeno, že se jim v budoucnu dostane rozsáhlé samosprávy.
Válka v Indočíně - 1945 až 1954, vedená proti francouzské koloniální moci a skončila porážkou Francouzů v pevnosti Bien Dien Phu
Válka v Palestině – 1945 až 1948, která provázela vznik státu Izrael
Alžířská válka – 1957 až 1962 která skončila odchodem Francouzů a získáním samostatnosti pro tento stát
Válka v Indonésii – od 10.11.1945 až do 1962, osvobození Indonésie od nadvlády Nizozemí,
Válka v Malajsii –od 1945 do 1957, občanská válka za účasti britské armády. Nasazeny i jednotky SAS
Válka ve Vietnamu - která mezi lety 1964 a 1975 proběhla jako pozemní válka v Jižním Vietnamu a pohraničních oblastech Kambodže a Laosu a jako bombardovací válka (operace Rolling Thunder) nad Severním Vietnamem.
Válka v Afghanistanu - byl konflikt probíhající v letech 1979 - 1989 jako součást občanské války mezi afghánskými komunisty podporovanými Sovětským svazem, a mudžáhidy, usilujícími o jejich svržení.
Omlouvám se za trochu rozvleklý popis Búrské války, já osobně ji považuji za prototyp asymetrické války a způsob jak válka symetrická do asymetrické přerůst může. Asymetrická byla z obou stran a zdá se že k této změně došlo pod vlivem okolností, které ani jedna strana nemohla předvídat. Ani jedna nebyla připravena na tento průběh a ani jedna nakonec lidsky neobstála.
Symetrická strategie, taktika a myšlení je snaha porazit protivníka použitím podobných metod jaké používá protivník. Potom cesta k jeho porážce vede přes kombinaci kvantity ozbrojených sil, jejich kvality, co nejtvrdšího výcviku, taktiky a operačního umění.
Asymetrická strategie je něco úplně jiného. Nelze ji omezeně považovat za partyzánskou strategii. Je to dáno netradičním vojenským myšlením a co nejrevolučnější volba strategie.
Najednou se na bojištích o kterých jsme nikdy neslyšeli i na bojištích tradičních, tedy tam, kde jsme dříve mluvili o třetím světě objevuje protivník, který bojuje tak, že na to nejsme morálně, vojensky a hlavně systémově připraveni.Asymetrická válka se dá vést různými způsoby. Já se pokusím nějak je popsat. A bych byl i konkrétnější, pokusím se i specifikovat speciální síly, které se hodí k jejich provádění pokud se k nim uchýlí armáda západního typu a nebo které by je měli eliminovat, pokud je začne používat protivník, ať je to kdo chce.
POUŽITÍ ZBRANÍ A ZBRANOVÝCH SYSTÉMŮ.
Zbraně a zbraňové systémy jsou základní materiální prostředek bez kterého nelze válku vést a ani vyhrát.A je jedno zda jde o pistoli, kulomet, tank, letadlo nebo letadlová loď. Pokud je bojující strany dokáží dopravit v čas na bojiště a nasadit do boje, rozhodne se na základě jejich počtu a schopnostech osádek. Takže můžeme říci, že zabránit přísunu výzbroje a v širším slova smyslu veškerého materiálu na bojiště protivníkovi, znamená odsoudit jej k porážce. Často je to i otázka prozíravosti a předvídání možného vývoje v oblasti či konkrétní zemi. V širším pojetí je pak možné provést kroky, které dokonce mohou zabránit skutečnému nebo potencionálnímu protivníkovi ničivý bojový prostředek vyvinout a vyrábět.
Otázka kterou si musíme položit tedy zní: Je v našich silách zabránit protivníkovi získat určité zbraně? Ano možné to je.
Uvedeme si příklady.
A. V roce 1981, přesněji 7.července, provedlo 14 izraelských letadel nálet na irácká jaderná zařízení v Osiraku. Byl poničen a vyřazen hlavně reaktor, který měl zajistit výrobu potřebných izotopů pro výrobu jaderné zbraně.Celý svět Izrael odsoudil. O 10 let později nepřítomnost jaderné zbraně v iráckém vlastnictví umožnila vítězství v první pouštní válce.
B. Ve válce o Falklandy v roce 1982 došlo k tomu, že argentinské letectvo použilo proti britské flotile protilodní střely Exocet. Celkově se jim jich podařilo odpálit 5. Škody byly veliké a potopení torpédoborce Shefield, mrzelo Royal Navy ještě hodně dlouho. Jejich další použití skončilo naprosto banálně. Byly provedeny potřebné kroky aby Argentina už další prostě nesehnala. A podařilo se. Tím se podařilo zajistit převahu na moři a vytvořit podmínky pro porážku Argentiny i na souši.
C. Dále v minulosti je pak typickým příkladem dlouhodobá snaha MOSSAD-u rozleptat egyptský raketový vývoj, který probíhal za pomoci NSR. Došlo to tak daleko, že ředitel egyptské společnosti který tento výzkum kryla, Dr. Krug zmizel beze stopy, a na další německé vědce byl činěn tvrdý nátlak včetně pokusů o atentáty. Je pravda, že Egypt vlastními silami nikdy opravdu bojeschopné rakety nezískal.
D. V Afgánské válce, kterou vedl tehdejší SSSR proti afgánské opozici nedokázal tento dostatečně účinně střežit horské hranice. Díky tomu se podařilo do rukou povstalců dostat ruční PL komplety amerického původu STINGER. Díky tomu Sověti ztratily schopnost vzdušné podpory pozemních vojsk a začali prohrávat.
Tolik příklady. Je z nich jednoznačně vidět, že pokud dokážeme vyhodnotit podle prostředí, demografických, politických a vojenských faktorů vyhodnotit, které zbraně či zbraňové systémy budou na bojišti nejvíce potřeba, je možno i předstihem konat tak, aby se tyto na bojiště vůbec nedostaly, nebo dostaly v počtu, který neovlivní výsledek vály.
My si ale musíme uvědomit, že rizika získání ničivých zraní potenciálním protivníkem se rozšiřují. Jsou trvale monitorovány snahy získat:
- jaderné detonační zbraně jakéhokoliv původu
- chemické zbraně a to hlavně nervově paralytické-vzpomeňme na atentát na Tokijské metro sektou Óm Šinrikijó. Použit byl nervový plyn SARIN.
- takzvanou „ špinavou bombu“, tedy mohutnou konvenční nálož, což bez problémů zvládají doplnit několika sty kilogramy až tunami jaderného materiálu. Tím se dá ve vhodných podmínkách vytvořit dlouhodobé a silné radioaktivní opatření.
Mohli bychom hledat dál a našli bychom. Ale pro ilustraci to stačí.
PŘEPRAVA VOJSK, ZBRANÍ A ZBRANOVÝCH SYSTÉMŮ NA BOJISTĚ NEBO DO ZÁJMOVÉ OBLASTI.
Válku a to jakoukoliv nelze vyhrát tím, že vojska zůstanou v mírových posádkách. Takže každou armádu, kterou čeká boj, čeká před jeho započetím a v jeho průběhu celá řada přesunů.
V asymetrické ale i v symetrické válce je úplně jedno, kolik má protivník vojáků, zbraní a materiálu. Bojovat musíme pouze s tím, co dorazí v bojeschopném stavu na bojiště. Náročnost přesunů roste s těmito faktory:
- se vzdáleností na kterou se přesun musí provést
- stavem komunikací
- početností přesunovaných sil a prostředků
- možností kombinovat různé druhy přeprav
- časový faktor. Závěry jsou jednoduché.
Zde je potřeba vidět že všechny uvedené faktory jsou platné pro obě strany-napadeného i útočníka. Ten kdo je dokáže využít ve svůj prospěch lépe nebo jejich vliv omezit vítězí.
Jak jsou na tom jednotlivé zbraně a zbraňové systémy při přesunu na bojiště?
Válečné a dopravní lodě – zdá se , že jsou na tom nejlépe. Je možno udržovat poměrně dobře plnou bojovou pohotovost a na vodní hladině se adekvátní prostředek útočníka.obtížně ukrývá. Jistou asymetrii do tohoto pohledu vnáší ponorková zbraň. Není potřeba vzpomínat na strašné ztráty spojeneckého válečného i dopravního loďstva v II.SV. Zatímco v hladinových silách Němci hráli jen třetí housle, v ponorkové zbrani byly neuvěřitelně nebezpeční. Do doby vytvoření symetrické odpovědi - konvoje, specializované eskorty, systém hlídkujících letadel a hlavně dešifrování ponorkového kódu, byl výsledek války na moři na západní frontě na vážkách. Navíc pokud mají lodě dostatek prostoru pro manévr a široký výběr tras pro přesuny, je útok a hlavně překvapivý útok na ně téměř nemožný.
Ale i lodě nemají na růžích ustláno, zvýšené nebezpečí jim hrozí:
- při plavbě v úžinách
- při kotvících manévrech na trase přesunu
- při přibližování se k nepřátelskému pobřeží.
Zde hrozí minové útoky nebo jiný způsob blokování cesty. Například Suezský průplav se na vyřadit z provozu i na několik týdnů potopením jakékoliv větší dopravní lodi. Pokud se tam bude nacházet loď válečná, je problém na světě. Události z II.SV, arabsko - izraelských válek i války o Suez, to mnohokrát potvrdily.
Pro asymetrické válčení je však nejpřitažlivější zakotvená válečná loď v přístavu. Útok na americký torpédoborec COLE je toho nejlepším důkazem. Ten byl napaden dne 12.října 2000 malou lodí asi s 500 kilogramy výbušnin.Zahynulo 17 námořníků a loď byla zachráněna jen mimořádnou obětavostí posádky a včasné pomoci narychlo povolaných lodí. Pro naše pojednání o asymetrické válce jsou důležité závěry vyšetřovací komise, které přímo stanovily, že o „ tragédii pak rozhodlo 6 činitelů:
1.chybějící poučení posádky o riziku kotvení v Jemenu,
2. chybějící instruktáž palubní hlídky podle přísnějších bezpečnostních kritérií,
3. připuštění neautorizovaných plavidel do blízkosti torpédoborce a nedostatek kontroly a inspekce na pracovních člunech,
4. nedostatek kontroly a identifikace lodí v okolí,
5. neobsazené místo signalisty na můstku a
6. chybějící prostředky pro udržení jiných plavidel v dostatečné vzdálenosti“ Vidíte ty možnosti pro asymetrické válčení?
Bojové letouny a vrtulníky. Jejich trvalá bojeschopnost je možná pouze u krátkých přeletů a v samotném boji. Při přeletu na velké vzdálenosti její úroveň klesá v souvislosti s únavou posádky.Pro potřeby asymetrického válčení je důležité:
-rozkrytí příletových a odletových tras a časů příletů a odletů
-odhalení všech ploch používaných zejména vrtulníky
-rozkrytí logistiky leteckých sil
Přímé sestřelení letadel a vrtulníků není vždy nutné. Stačí narušit logistiku, donutit přelétající letouny použít delší trasy a je možné že od nasazení vzdušných sil bude muset být upuštěno.
Další způsob je vytvoření možnosti ničení letecké techniky při vzletech a přistáních. Stačí si připomenout ztráty, které utrpěla letecká technika Sovětského svazu v Afganistanu. Dvě třetiny ztrát byly utrpěny právě v těchto fázích letu. Devastace morálky létajícího personálu došla tak daleko, že sovětští piloti ztratili převahu ve vzduchu v boji z protivníkem, který žádné letectvo neměl. Dokonalý příklad asymetrického válčení. Je to navíc skvělá ukázka blokace hlavních a záložních letištních ploch, silami, které by normálně neměli žádný význam. Nedá mi to a musím připomenout operace britských SAS proti letectvu v Severní Africe za II.SV.
Podobně i velká část amerických ztrát letecké techniky ve Vietnamu byla způsobena minami položenými v místech možných přistání a ostřelováním letišť lehkými zbraněmi a minomety. Američané sice nikdy převahu ve vzduchu neztratili ale i tak čelili asymetrickému působení vysoké účinnosti.
Pozemní a letecké zbraňové systémy. To je složitá záležitost.Pro jeho přesné definování je potřeba provést poměrně složitý rozklad.Napřed si musíme uvědomit fáze použití techniky. U jednotlivých fází pak zkusíme stanovit úroveň bojeschopnosti jednotlivých systémů.
A. Fáze přepravy do výchozích postavení: všechny pozemní zbraňové systémy jsou nebojeschopné. Je to dáno tím, že na palubách lodí, plošinách železničních vagonů či v trupech velkokapacitních letadel to prostě nejde jinak. Zbraně jsou přepravovány bez osádek, často bez munice a pohonných hmot. Navíc jsou v této fázi velmi lákavý cíl. Stačí si vzpomenout na válku o železnice na všech frontách v II.SV a likvidaci lodních přeprav. Na mořském dně po celém světě leží výzbroj pro desítky tankových a mechanizovaných divizí a stovky stíhacích a bombardovacích letek.
Asymetrická strategie vyžaduje studium způsobů, jak se bude protivník přesunovat do prostorů bojového nasazení a provést včasná opatření pro jejich narušení.
V této fázi platí – s technikou kterou zničíme v době kdy je daleko od prostoru bojového použití, nebudeme muset bojovat. Tankista bez tanku, letec bez letounu či raketčík bez své zbraně, jsou statisté a pro boj je jejich hodnota velmi malá.
B. Pochod do samotného boje nebo v průběhu boje na další čáru nasazení, k dalšímu manévru – třeba obchvat, obejití, pronásledování, ústup a podobně.
V těchto situacích je technika bojeschopná jen částečně. Vozidla jsou zpravidla v pochodových sestavách, osádka se snaží odpočívat. Zbraně jsou z důvodu bezpečnosti vybity - tedy jen při pochodu, je omezen výhled a výstřel. Zbraňové komplety speciálního určení - protiletadlové a protiraketové jsou z důvodu pomalého rozvinování do bojového postavení stoprocentně nebojeschopné. Pro vlastní síly jsou spíše přítěží. Vyžadují totiž ochranu a tím oslabují bojové sestavy.
Sestavy jednotek v pochodových proudech jsou velmi zranitelné. Stačí na správném místě zničit čelní a poslední vozidlo a katastrofa je na světě. Arabské armády za všech arabsko izraelských válek by o této metodě Izraelců mohli napsat učebnici. Další riziko je problém nedostatku průzkumu. Často na něj není čas a pokud se pochoduje na území ovládané protivníkem, výsledky průzkumu nejsou nikdy plně relevantní.
Nejrychleji dokáže reagovat pouze převážená pěchota. Asymetrické válčení je plné nekonečných sérií útoků na silniční konvoje bojových celků i kolon dopravujících logistickou podporu, které navíc díky malé vyzbrojenosti jsou ještě více zranitelné než proudy bojových jednotek. Útoky na konvoje jsou velmi reálně vykresleny ve filmech - je to vděčné a bohužel velmi reálné téma. Viz třeba film Devátá rota, Údolí stínů a podobně.
Protivník totiž ví, že pokud nemá dost sil na regulérní bitvu nebo prostě technologická převaha protější strany je taková, že nejsou šance na pozitivní výsledek, její postupné oslabování pomocí likvidace pochodových proudů bojových a logistických jednotek může zajistit, že k regulérní bitvě nikdy nedojde. Bojiště všech válek s asymetrickým prvky-dvě Vietnamské války, Alžír, Afganistan-posledních 150 let a podobně ukazují, že nakonec nekonečná trpělivost a vytrvalost v postupném otloukání nepřítele donutila i velmi moderní, vysoce motivované a bezesporu statečné armády odejít.
C. Samotný boj – zde se dá říci, že je to jediná situace kde je pozemní technika plně bojeschopná. Navíc se nachází situaci pro kterou je určena. Navíc nekonvenční válečníci se technice rozvinuté k boji vyhýbají. Není to jejich parketa.
Zbraňové komplety speciálního určení jsou zde opět ale v nevýhodě. Aby mohli podporovat boj vlastních pozemních sil, často se musí nacházet mimo jejich bojové sestavy, tedy v zápolí. A zde se opět projevuje jejich snížená bojeschopnost proti působení nekonvenčních válečníků. Jsou totiž proti pozemnímu napadení málo odolné. Pro ty je to dokonalá možnost způsobit ztráty protivníkovi na velmi citlivém místě. Navíc se jim tak může podařit podpořit získání vlastní převahy ve vzduchu.
V samotném boji je malý prostor pro asymetrické válčení. Ale najde se. Jde o vytváření klamných cílů a situací, které donutí protivníka zvýšit spotřebu munice, paliv a předčasně je donutí rozvinout zálohy.
Všichni známe ohromující TTD bojové techniky. Ale nikdo otevřeně neříká, že stačí málo, a tyto parametry nejsou prostě pravda.Uvedeme si dva příklady:
-přímý mířený dostřel 3500 metrů je zbrani k ničemu, pokud ji donutíme protivníka používat na vzdálenosti s výhledem a výstřelem do 150 metrů, tedy v lese či horském terénu - viz vojáci USA ve vietnamských džunglích či sovětů v Afganistanu. A nebo dále do minulosti, vzpomeňte si jaké potíže způsobilo spojeneckým jednotkám bojování v Normandii mezi tisíci živých plotů.
-to, že napíše výrobce, že zbraňový systém je bojeschopný za každého počasí ve dne i v noci, neznamená, že je za jakýchkoliv podmínek bojeschopný na sto procent. Není to pravda. Jeho bojeschopnost prudce klesá. Pokud donutíme protivníka, aby své dokonalé zbraně používal co nejčastěji v podmínkách deště, mlhy, v noci a nebo v umělém zadýmení, způsobíme mu vážné potíže.
Platí totiž zásada: palba do zadýmeného, zamlženého prostoru má třikrát nižší účinnost. Palba vedená ze zadýmeného či zamlženého prostoru je osmkrát méně přesná než za normálních podmínek.
V této fázi platí – není potřeba být stejně silný jako protivník. Je potřeba ho ale donutit, aby si to myslel. A tím ho přimět aby tak reagoval a vyčerpal se dříve, než by to bylo za situace, kdy by znal pravý stav věcí.
D. Doplňování spotřebovaného materiálu a odstraňování utrpěných škod, je pro asymetrické válčení ideální situace. I slabé jednotky zde mohou dosáhnout slušné výsledky. Veškerá technika která prošla bojem má snížené zásoby munice a pohonných hmot. Je často poškozena, má poničené senzory a periskopy. Osádky jsou unavené, pěchota utrpěla ztráty a pokud jsou většího rozsahu je částečně demoralizovaná. Technika je zranitelná i slabšími zbraněmi. Je to dáno tím, že velká část aktivních ochran je vyřazena a běžné pancéřování je tak vystaveno působení střel přímo bez předsunutých prvků.
Ještě větší rizika tato situace přináší, pokud vojska bojovala úspěšně. Nadšení a euforie z dobrého boje je velmi nebezpečná a nakažlivá. Přenáší se i na jednotky, které se boje neúčastnily. Prudce klesá ostražitost a to vytváří situace, které přináší možnost překvapivého napadení.
Důležité je to, že k technice musí dojet logistická podpora - materiál a servisní vozidla. Je potřeba odsunout raněné. Tím je sestava bojových jednotek oslabena přítomností velmi rizikových prvků. Dobrý zásah pancéřovkou do cisterny s palivem může způsobit mimořádné škody a to nemluvím o zasaženém muničním vozidle. Všeobecně platí že prostředky logistické podpory jsou velmi zranitelné jejich zničení velmi výrazně snižuje celkovou bojeschopnost.Je nepsanou zásadou, že jako prioritní cíle jsou určeny cisterny.Pokud přepravují PHM, je výsledek rychlý. Pokud přepravují vodu je to pomalejší ale výsledek je stejně nebezpečný. Své o tom ví pamětníci na arabské straně, kteří častokrát museli kapitulovat před izraelskými jednotkami jen proto, že izraelské výsadkové skupiny a letectvo jim zničilo možnosti přísunu materiálu a hlavně vody.
Správný asymetrický válečník ví, že sebemodernější technika vedená dokonalými profesionály je ve velké míře udržována v bojeschopném stavu nepancéřovanými nebo jen slabě zodolněnými vozidly, letouny a loděmi. A ty jsou obsluhovány sedřenými obsluhami, záložníky a rekonvalescenty. Jejich motivace je pochybná a často jsou přesvědčeni, že tam nemají co dělat.
Při nabíjení zbraňových systémů je obdobná situace. V jinak pevných pancířích se otvírají široké manipulační otvory a většinou celá osádka se na manipulaci podílí - prudké oslabení bojeschopnosti. Některá technika je i v této situaci schopná přejít do boje v krátké době.Tedy tanky, OT, BVP a dělostřelecké systémy. Pokud nejsou schopné zahájit boj, jsou alespoň schopné ustoupit do prostorů kde je možné zahájit obranu.Prostředky PVO a raketové systémy jsou na tom podstatně hůře. Jsou křehké a jejich rozvinutí k zásobování je činí velmi obtížně chránitelé. Tím spotřebují část sil a prostředků bojových jednotek na vlastní ochranu.
Na celkovém snížení bojeschopnosti se může odrazit i vyřazení velitelských vozidel, doprovodných podpůrných systémů. Ty se nahrazují hůře než běžná bojová technika.
Proto asymetričtí válečníci dělají vše proto aby navýšily potřebu protivníka doplňovat materiál, opravovat a odpočívat. Jde o to :
-poškozování komunikací, terénu, zavalování průsmyků, záseky – to vyvolává zastávky, zvyšuje spotřebu PHM a způsobuje poškození
-předstírané útoky a neustálá drobná napadání – to nutí stále udržovat bojovou pohotovost, zvyšuje únavu posádek, zvyšuje spotřebu munice.
V této fázi platí – není třeba ničit bojovou techniku. Stačí vyřadit zásobovací vozidla. A tato vozidla nemusíme ničit, pokud jim nedovolíme projet.
E. Návrat do polních táborů nebo mírových posádek. V případě cesty do polních táborů je rizikové stejně jako přesun do přímého boje. Další problém je vtom, že pokud vojska bojovala jsou lidé unaveni, technika je poškozena, často se sníženou pohyblivostí. Průzkum je prováděn ale je poznamenán stejnými traumaty jako zbytek jednotek.
Asymetrické válčení zde tvrdí, že je úplně jedno kdy a kde nepřátelský prostředek zničíme. Jde o to ho zničit tehdy, kdy to bude stát nejméně sil a prostředků. Hlavní je aby se už nemohl zúčastnit dalšího boje.A proto se je potřeba zaměřit na to co by mohlo asymetrickému válečníkovi ulehčit situaci:
-nevracet se po stále stejných komunikacích
-zajistit aby protivník nemohl zjistit jaký je stav munice, živé síly - nedat najevo oslabení
-vracející se letouny je potřeba přivádět z různých stran a zajistit ostrahu kolem letištních ploch tak aby byla udržena bezpečná zóna.
V této fázi platí – jednotky, které odchází z boje je potřeba dostat pod takový tlak, aby si toho nevšimly a neměly možnost konsolidace.
Tímto bych zakončil první díl pojednání o asymetrické válce.Ale protože jste na to u mě navyklí, udělám dílčí závěr.
Asymetrické války jsou historický fakt. V každé válce symetrické se v určitých fázích prvky asymetrie objevují.
Nasazení jednotek a zbraní do boje není trvalá spanilá jízda rytířů bez bázně a hany. Je to složitý a citlivý proces, kdy bojeschopnost vojáků, zbraní a celých jednotek kolísá od nejvyšších hodnot až k naprosté nule.
Sověti v Afganistanu a Američané ve Vietnamu, vojska OSN v Somálsku se dopouštěli opakovaně stále stejné chyby. Všichni byli přesvědčeni, že pokud mají skvěle vycvičené, dobře vybavené a dostatečně motivované jednotky, tyto si poradí se vším. Pokud ale protivník nebojoval podle „pravidel“, vše se začalo hroutit. Podcenění jakékoliv podružné nebo podpůrné fáze probíhajících operací se těžce platilo.A vedlo ke konečnému debaklu.
V asymetricky vedené válce nerozhoduje kvalita o všem. Tank Abrams či T-80, který nedorazil na bojiště protože nemá PHM nebo mu zavalila cestu hromada balvanů má pro boj hodnotu jako ta hromada kamení. Jako by nebyl.
Zničení správného mostu ve správný čas může znamenat krach celé masivní operace-všichni známe průběh operace Market Garden v II.SV. Zákonitosti boje jsou natolik ošemetné a nepředvídatelné, že i bezvýznamná lokální akce může mít operační důsledky
Obrazně můžeme říci. Že asymetrický válečník ví, že bojovat s velmocí jejími způsoby je sice statečné ale stejně tak hloupé. Proto si hledá a bude hledat způsoby, jak této velmoci vnutit svůj způsob boje.
Asymetrický válečník si už dávno uvědomil jednu důležitou věc. Celá západní civilizace proti jejímž armádám vede svoji válku, je založena na modle zvané výkon a mentálně zabedněna na rychlost a efektivnost. Pokud se válka či boj zpomalí a nepřináší očekávané výsledky, obyvatelé a politické i vojenské elity, které tyto armády poslali se ptají: „Co se to děje?“. A pokud začnou narůstat ztráty, dochází k vážným politickým krizím. Vojáci na bojištích tak čelí asymetrické válce a doma nepochopení veřejnosti. Taková válka je doslova a do písmene mizerná.
Dokonale to vykresluje jeden moment ze seriálu JAG. Americký poradce se dívá, jak si válečník co má bojovat proti sovětům v Afganistanu sedí na kameni a vyřezává dřevěnou hračku. A zeptá se ho jestli je to vyřezávání důležitější než boj s okupantem. A ten mudžáhíd se na něj podívá, usměje se a řekne mu, že pokud chce někdo jako on bojovat s velmocí, musí se naučit trpělivosti. Všechno má svůj čas.
Takže zde bych skončil. Přečtěte a pokud mi napíšete co je podle vás dobře a nebo naopak špatně, budu rád.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Ahoj Dalcore - ty už jsi to přečetl? Jsi rychlík. A k Tvé otázce. Jsou na to dva pohledy.
První říká že je to vlastně jedno. Nahrává tomu fakt, že i některé regulérní války se do KNI přetvořily postupnou genezí.
Druhý názor a já mám tendenci k němu inklinovat tvrdí , že zatímco asymetrickou válku mezi sebou mohou vést u rovnocené mocnosti, tak KNI je vždy veden jako zvláštní forma asymetrické války slabého proti silnému.
Jinak když jsi tady nebo budeš.Dokázal bys do toho co jsem zatím napsal specifikovat na které činnosti by se hodily jednotlivé typy speciálních sil?
Já to skusím shrnout v závěrečné části. Ale pomoc by se hodila i průběžně. Jde mi o pohled jak mocnosti tak iasymetrického obránce. Já vím že máš nabito ale jen se nad tím zamysli.
První říká že je to vlastně jedno. Nahrává tomu fakt, že i některé regulérní války se do KNI přetvořily postupnou genezí.
Druhý názor a já mám tendenci k němu inklinovat tvrdí , že zatímco asymetrickou válku mezi sebou mohou vést u rovnocené mocnosti, tak KNI je vždy veden jako zvláštní forma asymetrické války slabého proti silnému.
Jinak když jsi tady nebo budeš.Dokázal bys do toho co jsem zatím napsal specifikovat na které činnosti by se hodily jednotlivé typy speciálních sil?
Já to skusím shrnout v závěrečné části. Ale pomoc by se hodila i průběžně. Jde mi o pohled jak mocnosti tak iasymetrického obránce. Já vím že máš nabito ale jen se nad tím zamysli.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
Jenom taková blesková zpráva. Dnes jsem zabrouzdal do Levných knih (Jindřišská), abych ukrátil čekání na vlak - a co jsem tam neviděl! Keeganovy Dějiny válečnictví, které zde nedávno doporučoval Vallun. Takže jsem se rozloučil s poslední stokorunou. Ještě že jsem si koupil zpáteční lístek předem.
Kromě toho tam mají také asi dvacet titulů od Clancyho v cenovém rozmezí 60 - 90 Kč.
Rozbijte prasátka, zatajte 13. výplatu, a vyražte plenit Levné knihy.
PS: Jakmile budou zkoušky pryč, snad budu kompetentní vyjádřit se k rozporu Keegan/Clausewitz a k dnes publikovanému Neferitovu veledílu.
Kromě toho tam mají také asi dvacet titulů od Clancyho v cenovém rozmezí 60 - 90 Kč.
Rozbijte prasátka, zatajte 13. výplatu, a vyražte plenit Levné knihy.
PS: Jakmile budou zkoušky pryč, snad budu kompetentní vyjádřit se k rozporu Keegan/Clausewitz a k dnes publikovanému Neferitovu veledílu.
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
už si někam dal svoje fotky z Lešan???-
Dalcor
- Sigilan
- Příspěvky: 982
- Registrován: 30.9.2005 8:53
- Bydliště: Černá skála, Nightlund, Solamnie, Krynn, Mnohavesmír
- Kontaktovat uživatele:
Nestíhám...
Následující text jsem sepsal pro server http://www.d20.cz a týká se první války která kdy byla vybojována. Přčsně v duchi Claussewitzovy teze o politice se v ní Lucifer, nejvyšší Seraf postavil Bohu, který ho nutil pokleknou před člověkem. Text je určen jako vysvětlení ke hrám Demon the Fallen a Engel. Zde jen kousek více, na http://non.d20.cz/clanky/wod/2703.html
Následující text jsem sepsal pro server http://www.d20.cz a týká se první války která kdy byla vybojována. Přčsně v duchi Claussewitzovy teze o politice se v ní Lucifer, nejvyšší Seraf postavil Bohu, který ho nutil pokleknou před člověkem. Text je určen jako vysvětlení ke hrám Demon the Fallen a Engel. Zde jen kousek více, na http://non.d20.cz/clanky/wod/2703.html
Inspirací k tomuto vysvětlení mi byl Alnag, který správně podotknul, že jsem všechny zmátl, když jsem napsal článek nadepsaný „Andělé na d20 v kostce“ a vzápětí jsem psal o démonech. Takže jak je to se vztahem démonů a andělů?
Jak Demon the Fallen, tak i Engel d20, dva systémy, o kterých budu hlavně psát, vycházejí z biblických „událostí“, tedy zrady Lucifera, Jitřenky, či Světlonoše proti bohu a následující války na nebesích.
I velká byla bitva na nebesích. Michael a jeho andělé bojovali s drakem a drak a jeho andělé jim jejich úděl vraceli. Ovšem drak nebyl tak silný a ztratil své místo na nebesích. Kniha Zjevení 12: 7-8
Samozřejmě Válka na nebesích a padlí andělé jsou postavy veskrze biblické a pravost dokázat můžeme až v posmrtném životě, pokud nějaký je. Přesto předpokládejme, že Bible, Tóra, muslimské i Hindu svazky mají pravdu. Zajímavé je, že všechny se víceméně shodují.
Hlavní postavou andělského pádu je jednoznačně Lucifer. Lucifer archanděl, nebo podle některých zdrojů dokonce seraf či cherubín, vedl rebelii proti Bohu a nakonec byl svržen spolu se svými následovníky z nebes. Často je ztotožňován se Satanem a je nazýván Ďáblem a Nepřítelem. Je oblíbeným terčem pozdně středověkých poetických prací – ať už Miltonova Ztraceného ráje nebo Danteho Božské komedie.
Když jsem nakousl hierarchii andělů, ta se dělí do tří sfér, podle následujícího vzoru.
První sféra
· serafin
· cherubim
· ophanim
Druhá sféra
· Kyriotites
· Dynameis
· Exousiai
Třetí sféra
· archai
· archandělé
· andělé
Lucifer
Jsem lepší než on! Vždyť mě jsi stvořil z ohně a jeho z hlíny.
Korán 11-25
Termín Lucifer vychází z latinského Světlonoš (Lux + Ferre, světlo + nosit), římského astrologického termínu pro planetu Venuši – Jitřenku. Jedná se o překlad řeckého heosphoros (nositel úsvitu) a hebrejského helel (jasný). Podle Izajáše 14:12 je to jeden z čestných titulů babylonského krále, ale postupem času, hlavně ve středověku, se ztotožňuje s termínem Satan. V pozdně středověkém a soudobém smýšlení je Lucifer roven padlému andělu, Satanu, ztělesnění zla a nepříteli božímu. Byl to on, kdo vedl třetinu nebeských zástupů v rebelii proti Bohu a po prohře během Války na nebesích byl svržen z nebes společně se svými věrnými. Byla to hlavně jeho pýcha, kdy se odmítl poklonit člověku.
Zatímco Engel d20 pracuje s andělskými motivy stejně jako Demon: The Fallen, obě hry zpracovávají téma zcela jinak. Zatímco v Engel posílá Bůh na Zemi své anděly, aby pomohli proti Pánu Much, v Demon the Fallen se pracuje s jiným tématem. V tom Lucifer, druhý po Bohu, tedy nejvýše postavený Seraf, odmítne druhé boží přikázání andělům. Tedy aby se lidem neukazovali a aby do jejich života v Edenu nezasahovali. Lucifer to odmítá a dokonce v první bitvě poráží Michaela. Toho Michaela, který nastoupí na jeho místo a po Kainově zločinu se utkávají jako generálové armád nebeských zástupů, kde tentokrát Padlí prohrávají.
Jak jen jsi padl z nebes Ó denní hvězdo, synu úsvitu.
Izajáš 14: 12-14
Některé starověké prameny opravdu uvádějí Lucifera jako druhého po Bohu, ale místo lásky a touhy v Demon the Fallen se udává jako důvod jeho pádu pýcha. Lucifer se poprvé objevuje v latinském překladu Izajášových evangelií 14: 12-14. "Jak jen jsi padl z nebes Ó denní hvězdo, synu úsvitu” .
Luciferovy myšlenky následuje podle biskupa z Tuscula a papeže Jana XXI třetina, tedy 133,306,668 andělů.
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Skvělé, jsem zvědavý co na to řekně stejda Tokkar. A vůbec jsem ho nějak dlouho neviděl. Dalcore on na podobné téma dělá cyklus přednášek a je to super. Jenže to dává k lepšímu na sigil srazech. A tys tam zatím nebyl.
Jinak jsem se stal hrdým majitelem knihy kterou zde avizoval Vallun a Geralt řekl, že je ve slevněné knize. Mám Histori válečnictví a zrovna jsem k tomu vzal i Zpravodajské služby ve válce. Až se tím prokoušu, dám report co si o tom myslím. Každopádně oběma děkuji za správná info.
Jinak jsem se stal hrdým majitelem knihy kterou zde avizoval Vallun a Geralt řekl, že je ve slevněné knize. Mám Histori válečnictví a zrovna jsem k tomu vzal i Zpravodajské služby ve válce. Až se tím prokoušu, dám report co si o tom myslím. Každopádně oběma děkuji za správná info.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
wosmahl - děkuji. Jak to dělám? Baví mě to a když už jsem se do MK dal chci aby byl zajímavý. Některé věci konzultuji s lidmi z Valka forum a dokonce jim občas něco dám, jsou tam profíci na úrovni a tak mi občas pomůžou. Jinat to fórum je dobré ale moc přísné. Tam se mi nelíbí. Berou se moc vážně, to tady je veseleji. 
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
-
KEBULE
- Sigilan
- Příspěvky: 919
- Registrován: 20.10.2006 11:00
- Bydliště: Já jsem doma tam, kde mám svůj hrnek... Tak a tohle není pravda hrnek jsem si rozbil...
Já bych si dovolil ZDE něco z blízkého východu. Hlavně ty průzkumy na konci mi přijdou zajimavé...
...vždyť zaznívá,
zrána i k večeru.
Ten do srdce nůž zarývá,
do hrudi sekeru...
zrána i k večeru.
Ten do srdce nůž zarývá,
do hrudi sekeru...
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
NIc nového. O plánu útoku na Írán se mluvilo už před asi tak deseti měsíci. Celé je to hovadina. Jsou věci možné a věci nemožné. USA při celé své síle by třetí válku asi neutáhly. Navíc by asi došlo k těžkým politickým otřesům v jejich politickém systému. V době kdy na to byl čas se nic nedělalo.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
Abych zbytečně nespamoval v původním threadu, přesouvám reakci raději sem, neb je to zde přeci jen příhodnější.
To nemáš vůbec špatný nápad. Ještě mě napadá více outdoorově pojatá varianta - objevování nějaké zříceniny. Ať tak či tak, já jsem každopádně pro.Vallun píše:....to všechno mne zase přivádí k myšlence uspořádat obdobu Lešan ale tentokráte na nějakém místě zaměřeném na dávnější minulost:)