Opírám se například o dohody mezi Churchillem a Stalinem z podzimu roku 1944 – tedy skoro půl roku před setkáním na Jaltě -, kdy si rozdělili tzv. percentuální zastoupení v osvobozených státech východní a jihovýchodní Evropy. První z jmenováných tehdy vyměnil 90% podíl nad Rumunskem a 75% nad Bulharskem za 90% formální kontrolu Řecka. Jednoznačně tím poukázal na prvořadost středozemní oblasti v jeho politických úvahách, ostatně sledovatelnou po celou dobu války. Pokud totiž USA snižovala důležitost Evropy vzhledem k válce proti Japonsku, jednal Churchill obdobně kvůli touze zachovat Britské koloniální impérium. Ostatně jeho návrh přivedl armádu USA do Afriky, na strategicky relativně bezvýznamnou frontu, a stejné imperialistické pohnutky vedly k odmítnutí udělit nezávislost Indii. Zdejší armáda musela proto místo vedení světově války potlačovat rozsáhle povstání – pro ilustraci stovky mrtvých a 90 000 uvězněných Indů. Nemluvě o tom, že byl Indický kongres svolný za splnění jeho státotvorného požadavku umožnit rozsáhlou mobilizaci na vojenskou podporu Spojenců…Vallun píše:Sarumane, mohu se zeptat z čeho vycházíš? To, co tady píšeš je velmi zajímavý názor, o kterém se však domnívám, že nemá naprosto žádnou oporu v historických faktech. Skutečnost, jak ji znám z mnoha publikací já, je ve stručnosti taková, že hlavní slovo při parcelaci Evropy pronesl, nebo přesněji řečeno nepronesl, ač pronést měl, F.D.Roosevelt, neboť v té době už se staral především o to, aby se dožil večera, neb v době jednání na Jaltě již zcela očividně umíral a byl pod vlivem svých poradců z nichž bych zmínil především G.C. Marshalla, kteří prosazovali za každou cenu angažovat SSSR ve válce s Japonskem (což samozřejmě bylo zcela zbytečně, že Neferite? ) a Evropa je prakticky nezajímala - pozdější Marshallův plán byl ve skutečnosti jakýmsi pokáním za tento životní omyl velkého amerického obchodníka s diplomacií. Právě proto FDR zcela ignoroval Churchillova varování a jeho návrhy ohledně budoucnosti Evropy.
Churchill se narodil v době, kdy Británie ovládala pětinu zemského povchu a čtvrtinu světové populace. Sám se účastnil bojů v Egyptě a západni Indii jako voják, války Bůrské potom jako dopisovatel. Nelze mu zazlívat, že se nechtěl vzdát kolonií, které z Británíe na dlouho dobu učinily první mocnost. Nicméně stejně nelze přijmout tvrzení, že by tento jeho přístup vůbec neexistoval.