Nezapomínej na plyny, které vznikají spalováním.Lumtr píše: Kdybys sebral všechen popílek a zbytky dřeva, musí to dát tu samou váhu.
Trocha vědy
Moderátoři: Sadako, sevencreature
-
Tafif
- Sigilan
- Příspěvky: 1140
- Registrován: 10.10.2005 22:41
- Bydliště: Za devatero horami...
- Kontaktovat uživatele:
Neslouží k tomu náhodou urychlovače částic? Stejně jako na vytváření nových prvků, posledním v přírodě vyskutující se prvek je uran, všechny, které mají větší protonové číslo, jsou uměle vyrobeny pomocí urychlovačů. Antihmota se vyrábí podobně, ale potřebuješ na to ty nejvákonnější urychlovče. Nejsem si jist, ale snad s průměrem okolo 4km.LordArian píše:Nanaki: Antihmota lze vytvořit?? Kde jsi na to proboha příšel??
Hole mágů to nejsou přeludy,
bývají na konci zdobeny žaludy.
bývají na konci zdobeny žaludy.
-
Tafif
- Sigilan
- Příspěvky: 1140
- Registrován: 10.10.2005 22:41
- Bydliště: Za devatero horami...
- Kontaktovat uživatele:
Ne ne. Samozřejmě enrgii odevzdává, třeba tím hořením, jak už jsem psal. Ale taky spotřebovává (uznávám, použil jsem špatný výraz), či spíše přijímá, například zahříváním.Lumtr píše:Já bych ještě doplnil, že částice energii nespotřebovává, ale odevzdává.
Když jednu látku spaluješ, tak její částice odevzdávají energii formou tepla, ale jiné částice (okolní vzduch,...), jsou tímto teplem zahřívány a tu engrii přijímají.
Hole mágů to nejsou přeludy,
bývají na konci zdobeny žaludy.
bývají na konci zdobeny žaludy.
Ehm... nevím jak ty, ale já jsem si „podrobněji“ prohlédl ten obrázek a stále „nic“ nevidím. Na tom obrázku to může být cokoliv... Když například vidím na obloze létací talíř, tak si taky hned nemyslím že to je nějaké UFO ;).AlieN píše: Černé díry jsou vědecky prokázaný fakt a byly už několikrát pozorovány.
podívej se třeba na http://www.damtp.cam.ac.uk/user/gr/public/bh_home.html
大丈夫 です。That's All ...унд дас ист нихтс алс дие wаhрhеит ^__^
-
Tafif
- Sigilan
- Příspěvky: 1140
- Registrován: 10.10.2005 22:41
- Bydliště: Za devatero horami...
- Kontaktovat uživatele:
Nanaki píše:To je docela možný, jen je problém, že na vytvoření takového množství antihmoty bychom potřebovali mnohem více energie, než pak potenciálně dostaneme nazpátek...LordArian píše:Co se týče ještě té antihmoty-někde jsem četl jistou teroii,podle které pokud bychom získali metr krychlový antivody a spojili bychom ho s metrem krychlovým vody,vzniklo by tolik energie,kolik lidstvo spotřebuje za celý rok. na detaily se mě neptejte,slyšel jsem to už docela dávno...
Její býroba je především neskutečně drahá. Na výrobu antihmoty by se teoreticky mělo spotřebovat stejné množství energie, jako jejím využitím (nebo se mílím?). Ale je to úžasný zásobník té energie, proto je pro vědce tak lákavá pro využití v pohonných jednotkách.
Hole mágů to nejsou přeludy,
bývají na konci zdobeny žaludy.
bývají na konci zdobeny žaludy.
-
Tafif
- Sigilan
- Příspěvky: 1140
- Registrován: 10.10.2005 22:41
- Bydliště: Za devatero horami...
- Kontaktovat uživatele:
Věřit nemusíš. Černé díry jsou dokázány asi stejně, jako stvoření Země. Pokud jsi věřící, tak věřís, že Zemi stvořil Bůh za 6 dní a 7. den odpočíval.Lex píše:Ehm... nevím jak ty, ale já jsem si „podrobněji“ prohlédl ten obrázek a stále „nic“ nevidím. Na tom obrázku to může být cokoliv... Když například vidím na obloze létací talíř, tak si taky hned nemyslím že to je nějaké UFO ;).AlieN píše: Černé díry jsou vědecky prokázaný fakt a byly už několikrát pozorovány.
podívej se třeba na http://www.damtp.cam.ac.uk/user/gr/public/bh_home.html
Bohužel , černé díry jsme viděly (ty říkáš že to UFO, tvoje věc), stvoření Země ne. Tudíš na černé díry může nevěřit jedině........ Kacíř
Na hranici s ním! 
Hole mágů to nejsou přeludy,
bývají na konci zdobeny žaludy.
bývají na konci zdobeny žaludy.
Teoreticky ano. Problém je ale ve ztrátách. S technologií, kterou v současnosti máme, vždy vznikají nějaké (vysoké) ztráty energie...Tafif píše:Nanaki píše:To je docela možný, jen je problém, že na vytvoření takového množství antihmoty bychom potřebovali mnohem více energie, než pak potenciálně dostaneme nazpátek...LordArian píše:Co se týče ještě té antihmoty-někde jsem četl jistou teroii,podle které pokud bychom získali metr krychlový antivody a spojili bychom ho s metrem krychlovým vody,vzniklo by tolik energie,kolik lidstvo spotřebuje za celý rok. na detaily se mě neptejte,slyšel jsem to už docela dávno...
Její býroba je především neskutečně drahá. Na výrobu antihmoty by se teoreticky mělo spotřebovat stejné množství energie, jako jejím využitím (nebo se mílím?). Ale je to úžasný zásobník té energie, proto je pro vědce tak lákavá pro využití v pohonných jednotkách.
Tafif píše:Ne ne. Samozřejmě enrgii odevzdává, třeba tím hořením, jak už jsem psal. Ale taky spotřebovává (uznávám, použil jsem špatný výraz), či spíše přijímá, například zahříváním.Lumtr píše:Já bych ještě doplnil, že částice energii nespotřebovává, ale odevzdává.
Když jednu látku spaluješ, tak její částice odevzdávají energii formou tepla, ale jiné částice (okolní vzduch,...), jsou tímto teplem zahřívány a tu engrii přijímají.
Jo tak je to správně.
Ono přece jenom spotřebovat a příjímat je něco jiného. 
QUIDQUID ERIT, SUPERANDA OMNIS FORTUNA FERENDO EST
Mohl bys mi k tomu napsat více?Nanaki píše:To je ovšem omyl. Právě Einstein svojí slavnou rovnicí dokázal, že to tak není. Je ale fakt, že v "normálních" podmínkách úbytek hmotnosti nezaznamenáš, protože je neskutečně malý...Lumtr píše:Kdybys sebral všechen popílek a zbytky dřeva, musí to dát tu samou váhu.
QUIDQUID ERIT, SUPERANDA OMNIS FORTUNA FERENDO EST
Od začátku to tady čtu a padají tu zajímavé teorie Protože ale fyziku zrovna v lásce dvakrát nemám, nechci ani moc přilévat vody do mlýna. Nicméně, některé divočiny mi připomněly taky jednu divočinu, která je i dokázaná a pojmenovaná jako Banach-Tarského paradox a jako OT ji tu nelze opomenout 
Je dokázáno, že pěti až devíti řezy lze rozdělit kouli tak, aby výsledné složení řezů dalo dohromady dvě koule týchž objemů, co ta jedna koule původní (pro puntičkáře - "plného" objemu, tj. bez štěrbin )
Z čehož plyne, že takhle by se daly krásně klonovat jakékoli nedostatkové suroviny
Ano, má to v sobě pár reálných háčků, ovšem přijde mi to skoro až víc "materialističtější" než červí díra
Pro opravdové zájemce:
Stručné FAQ o problému
Docela hutná diskuze nejen o tomto
A ještě hutnější český důkaz související problematiky
A vycitovaná pointa na závěr
Banach and Tarski had hoped that the physical absurdity of this theorem would encourage mathematicians to discard axiom of choice (AC). They were dismayed when the response of the math community was "Isn't AC great? How else could we get such counterintuitive results?"
Protože ale fyziku zrovna v lásce dvakrát nemám, nechci ani moc přilévat vody do mlýna. Nicméně, některé divočiny mi připomněly taky jednu divočinu, která je i dokázaná a pojmenovaná jako Banach-Tarského paradox a jako OT ji tu nelze opomenout Je dokázáno, že pěti až devíti řezy lze rozdělit kouli tak, aby výsledné složení řezů dalo dohromady dvě koule týchž objemů, co ta jedna koule původní
(pro puntičkáře - "plného" objemu, tj. bez štěrbin )Z čehož plyne, že takhle by se daly krásně klonovat jakékoli nedostatkové suroviny
Ano, má to v sobě pár reálných háčků, ovšem přijde mi to skoro až víc "materialističtější" než červí díra
Pro opravdové zájemce:
Stručné FAQ o problému
Docela hutná diskuze nejen o tomto
A ještě hutnější český důkaz související problematiky
A vycitovaná pointa na závěr
Banach and Tarski had hoped that the physical absurdity of this theorem would encourage mathematicians to discard axiom of choice (AC). They were dismayed when the response of the math community was "Isn't AC great? How else could we get such counterintuitive results?"
ČLÁNĚK Z NOVINKY.CZ
Antihmota představuje záhadu
Fyzikové nepochybují o tom, že kromě "obyčejné" hmoty může existovat i antihmota, jejíž částice mají opačné elektrické náboje a další odlišné vlastnosti. Pro současnou vědu však stále představuje velké tajemství. Možná je však i velkou nadějí pro budoucnost lidstva.
7.2. 2003 09:53 - 09:59 Aktualizováno
Existenci antihmoty předpověděl už roku 1928 britský fyzik Paul Dirac. V 70. letech 20. století se povedlo některé antičástice připravit uměle v urychlovačích. Krátce nato detektory vynesené balóny do stratosféry potvrdily, že z vesmíru dopadají na Zemi také antičástice přirozeného původu. Na povrch však nemohou nikdy dopadnout, protože při střetnutí hmoty s antihmotou dochází k anihilaci, při níž se hmota bezezbytku promění v energii. I díky tomu zatím antihmota pro současnou fyziku představuje velkou záhadu.
Tajemství z počátku vesmíru
Podle dnes většinově uznávané teorie vznikl náš vesmír při Velkém třesku před přibližně 15 miliardami let. Fyzikové také soudí, že během této nepochybně velmi dramatické události muselo vzniknout stejné množství hmoty a antihmoty. Někde ve vesmíru by tedy měly existovat nejen jednotlivé antičástice, které se zatím podařilo zjistit, ale celé antigalaxie, antihvězdy, antiplanety a dokonce možná i živí tvorové složení z antihmoty. Fantastové a autoři sci-fi literatury dokonce sní o světech, které jsou zrcadlovou kopií toho našeho.
Velkým problémem současné astrofyziky a kosmologie (věda o původu a vývoji vesmíru) však je skutečnost, že se doposud nepodařilo najít jediný přesvědčivý důkaz pro existenci těchto antisvětů. Přinejmenším některé z nich by přicházely do styku s "obyčejnou" hmotou, což by nevyhnutelně vedlo k explozím tak gigantickým, že bychom je samé nebo alespoň stopy po nich pomocí našich přístrojů nejspíš nemohli přehlédnout ani na mimořádně velké vzdálenosti. Nic však nenasvědčuje tomu, že by katastrofy tohoto rozsahu někde proběhly.
Někteří fyzikové dokonce zpochybňují i kosmický původ mnoha dosud zjištěných přirozených antičástic. Nelze totiž vyloučit, že (podobě jako v pozemských urychlovačích) vznikly až zde při srážkách kosmických částic o vysoké energii s atomy pozemské atmosféry.
Zatím nejuznávanější teorie snažící se vysvětlit nepřítomnost antihmoty v pozorovatelném vesmíru tvrdí, že hmota s opačným znaménkem se po vzniku vesmíru rozpadala rychleji, než ta, z níž je tvořen náš svět. Její zbytky pak anihilovaly s částí hmoty krátce po velkém třesku - a další vývoj vesmíru už probíhal prakticky bez ní. Mnoho odborníků však soudí, že tato teorie nevysvětluje všechno a že fyzika a kosmogonie v otázce antihmoty ještě zdaleka neřekly své poslední slovo.
Magnetické pasti
Antihmota by však jednou mohla pomoci vyřešit i mnohé problémy lidstva. Anihilace je totiž podle Einsteinových rovnic vůbec nejvydatnějším možným zdrojem energie v tomto vesmíru. Zatímco při všech dnes používaných způsobech získávání energie vždy ještě většina hmoty zbude, při slučování hmoty s antihmotou nezůstane vůbec nic vše se změní v čistou sílu. Tak dává anihilace desetmiliardkrát víc energie než slučování vodíku s kyslíkem, tisíckrát víc energie než štěpení uranu v jaderných elektrárnách a třistakrát víc energie než termojaderná fůze, která probíhá na Slunci nebo ve vodíkové bombě. Celou obrovskou přídavnou nádrž raketoplánu Space Shuttle s vodíkem a kyslíkem by mohlo nahradit pouhých 71 miligramů (tisícin gramu) antihmoty.
Do praktického využití této síly je sice ještě velmi daleko, vědci však už usilovně pracují na prvních krocích. V malém množství se dnes antihmota vyrábí v urychlovačích částic. Umí to například FermiLab nedaleko Chicaga nebo společné pracoviště evropských zemí CERN ve Švýcarsku. V urychlovači se protonům udělí rychlost blízká rychlosti světla a vystřelí se do wolframové destičky. Při takové srážce vznikne celá řada subatomových částic a mezi nimi také antiprotony a pozitrony. Ty se musí okamžitě elektromagneticky oddělit a uskladnit ve zvláštních zařízeních, kterým se říká magnetická past. V ní je magnetické pole chrání od setkání s obyčejnou hmotou, které by bylo osudné - nejen jim. Magnetické pasti slouží také k dopravě antihmoty na místo dalších experimentů.
O antihmotu se zajímá také americká kosmická agentura NASA. Ta vlastní dosud největší magnetické pasti na světě, do nichž se vejdou řádově stovky antičástic. Po získání potřebných zkušeností začne v USA vývoj druhé generace magnetických pastí s přibližně stokrát větší kapacitou.
Někteří vědci již přišli s myšlenkou, že jednou by mohla být antihmota vyráběna v kosmických továrnách ze sluneční energie - už nejen pro výzkum, ale i pro praktické využití, například v pohonu kosmických lodí. Do té doby však bude třeba vyřešit ještě mnoho problémů.
Antihmota představuje záhadu
Fyzikové nepochybují o tom, že kromě "obyčejné" hmoty může existovat i antihmota, jejíž částice mají opačné elektrické náboje a další odlišné vlastnosti. Pro současnou vědu však stále představuje velké tajemství. Možná je však i velkou nadějí pro budoucnost lidstva.
7.2. 2003 09:53 - 09:59 Aktualizováno
Existenci antihmoty předpověděl už roku 1928 britský fyzik Paul Dirac. V 70. letech 20. století se povedlo některé antičástice připravit uměle v urychlovačích. Krátce nato detektory vynesené balóny do stratosféry potvrdily, že z vesmíru dopadají na Zemi také antičástice přirozeného původu. Na povrch však nemohou nikdy dopadnout, protože při střetnutí hmoty s antihmotou dochází k anihilaci, při níž se hmota bezezbytku promění v energii. I díky tomu zatím antihmota pro současnou fyziku představuje velkou záhadu.
Tajemství z počátku vesmíru
Podle dnes většinově uznávané teorie vznikl náš vesmír při Velkém třesku před přibližně 15 miliardami let. Fyzikové také soudí, že během této nepochybně velmi dramatické události muselo vzniknout stejné množství hmoty a antihmoty. Někde ve vesmíru by tedy měly existovat nejen jednotlivé antičástice, které se zatím podařilo zjistit, ale celé antigalaxie, antihvězdy, antiplanety a dokonce možná i živí tvorové složení z antihmoty. Fantastové a autoři sci-fi literatury dokonce sní o světech, které jsou zrcadlovou kopií toho našeho.
Velkým problémem současné astrofyziky a kosmologie (věda o původu a vývoji vesmíru) však je skutečnost, že se doposud nepodařilo najít jediný přesvědčivý důkaz pro existenci těchto antisvětů. Přinejmenším některé z nich by přicházely do styku s "obyčejnou" hmotou, což by nevyhnutelně vedlo k explozím tak gigantickým, že bychom je samé nebo alespoň stopy po nich pomocí našich přístrojů nejspíš nemohli přehlédnout ani na mimořádně velké vzdálenosti. Nic však nenasvědčuje tomu, že by katastrofy tohoto rozsahu někde proběhly.
Někteří fyzikové dokonce zpochybňují i kosmický původ mnoha dosud zjištěných přirozených antičástic. Nelze totiž vyloučit, že (podobě jako v pozemských urychlovačích) vznikly až zde při srážkách kosmických částic o vysoké energii s atomy pozemské atmosféry.
Zatím nejuznávanější teorie snažící se vysvětlit nepřítomnost antihmoty v pozorovatelném vesmíru tvrdí, že hmota s opačným znaménkem se po vzniku vesmíru rozpadala rychleji, než ta, z níž je tvořen náš svět. Její zbytky pak anihilovaly s částí hmoty krátce po velkém třesku - a další vývoj vesmíru už probíhal prakticky bez ní. Mnoho odborníků však soudí, že tato teorie nevysvětluje všechno a že fyzika a kosmogonie v otázce antihmoty ještě zdaleka neřekly své poslední slovo.
Magnetické pasti
Antihmota by však jednou mohla pomoci vyřešit i mnohé problémy lidstva. Anihilace je totiž podle Einsteinových rovnic vůbec nejvydatnějším možným zdrojem energie v tomto vesmíru. Zatímco při všech dnes používaných způsobech získávání energie vždy ještě většina hmoty zbude, při slučování hmoty s antihmotou nezůstane vůbec nic vše se změní v čistou sílu. Tak dává anihilace desetmiliardkrát víc energie než slučování vodíku s kyslíkem, tisíckrát víc energie než štěpení uranu v jaderných elektrárnách a třistakrát víc energie než termojaderná fůze, která probíhá na Slunci nebo ve vodíkové bombě. Celou obrovskou přídavnou nádrž raketoplánu Space Shuttle s vodíkem a kyslíkem by mohlo nahradit pouhých 71 miligramů (tisícin gramu) antihmoty.
Do praktického využití této síly je sice ještě velmi daleko, vědci však už usilovně pracují na prvních krocích. V malém množství se dnes antihmota vyrábí v urychlovačích částic. Umí to například FermiLab nedaleko Chicaga nebo společné pracoviště evropských zemí CERN ve Švýcarsku. V urychlovači se protonům udělí rychlost blízká rychlosti světla a vystřelí se do wolframové destičky. Při takové srážce vznikne celá řada subatomových částic a mezi nimi také antiprotony a pozitrony. Ty se musí okamžitě elektromagneticky oddělit a uskladnit ve zvláštních zařízeních, kterým se říká magnetická past. V ní je magnetické pole chrání od setkání s obyčejnou hmotou, které by bylo osudné - nejen jim. Magnetické pasti slouží také k dopravě antihmoty na místo dalších experimentů.
O antihmotu se zajímá také americká kosmická agentura NASA. Ta vlastní dosud největší magnetické pasti na světě, do nichž se vejdou řádově stovky antičástic. Po získání potřebných zkušeností začne v USA vývoj druhé generace magnetických pastí s přibližně stokrát větší kapacitou.
Někteří vědci již přišli s myšlenkou, že jednou by mohla být antihmota vyráběna v kosmických továrnách ze sluneční energie - už nejen pro výzkum, ale i pro praktické využití, například v pohonu kosmických lodí. Do té doby však bude třeba vyřešit ještě mnoho problémů.
Vidíš-li na konci černého tunelu světlo, pak je to obvykle na tebe letící fotonové torpédo