Napsal: 12.1.2007 19:00
				
				Cozzinnni - ve svém dalším článku myslím si, že zdařilém jsi se dopustil určité chyby. Tu si dovolím napravit a přidám pár slov. Napsal jsi:
V druhém výpadu na Tobruk stála Němcům v cestě francouzská posádka v Bír Hakím. Němci toto město atakovali již deset dní, nyní se však k útočníkům připojily i všechny jednotky postradatelné v "kotli".
Bír Hakím není město a asi tam nikdy ani nebylo. Je to pouhý název pro křižovatku cest v poušti a tento název přejal celý prostor obsazený z rozkazu britského velení původně 150. brigádou 50. britské divize. Stalo se v únoru 1942. Vojáci 1. brigády Svobodné Francie zjistili, že v prostoru jsou dvě zanesené cisterny a zbytky staré italské pevnosti. Dále zjistili, že jejich postavení je od samého počátku podivné. Byli izolováni více než 20 kilometrů od nejbližší spojenecké jednotky. Měli bránit a to i za cenu obklíčení prostor bez jakéhokoliv vojenského významu. Bez možnosti přirozených úkrytů, bez vody a v naprosté závislosti na zásobování z Tobrúku. Generál Koenig se rozhodl, že přesto splní žádané využije to co vybudovali britští vojáci a vytvoří dokonalý opevněný tábor s členěnou obranou.
Než došlo ke skutečnému boji nabírali vojáci zkušenosti na výpadech do země nikoho a tam se utkávali s Němci a Itali. Zkušenosti přibývaly ale rostly i ztráty na obou stranách.
26. května 1942 odpoledne se projevila nezvykle vysoká aktivita u nepřítele. Den skončil tvrdými boji mezi výjezdovými komandy a Němci. Kupodivu velitelé 7. tankové divize zůstávali v klidu. Druhý den Francouzi sledovali jak kolen nich projíždí nekonečné kolony nepřítele postupujících proti jednotkám 8. armády. Mysleli si ale, že Britové očekávaný útok odrazí a oni budou následně sledovat jak tyto kolony ustupují. Ale bylo to jinak. 7 tanková jako by zmizela ze světa a oni sami se stali terčem tvrdého útoku. Šlo i divizi Árietě a byl nekompromisně odražen palbou a protiútoky. V té době už Afrika Korps už 7.tankovou rozbil na kusy a zajal i jejího velitele generála Messerve. Situaci zachránila britská 1. tanková – její tanky Grant měli palebnou převahu nad čímkoliv u Rommelových jednotek. Nebýt neporažených francouzkých vojáků, zkrácené dopravní linie Němců by asi nakonec pomohly vytvořit potřebnou převahu a Brity porazit.
30. května se začala 10 denní anabáze nepřetržitého boje, bombardování, počítání ztrát a nekonečného čekání na pomoc odječte nedávno velmi sebevědomých Britů. Nakonec došla munice, voda. Potraviny a počet raněných dosáhl kritické výše. Navíc letecké útoky zmasakrovali ošetřovnu a brigáda byla obklíčena ze všech stran. 10. června brigáda prorazila obklíčení a při tom se dostala do takového chaosu, že vlastně přestala existovat jako bojová jednotka.
Boje u Bír Hakímu přežilo 2619 vojáků z původních 3703 nasazených do postavení. Bylo ztraceno 75% těžkých zbraní. Po shromáždění prorazivších bylo rychle zabezpečeno jejich stmelení a za dva dny byla brigáda opět schopna nasazení. Je zajímavé že většinu raněných se podařilo evakuovat.
Rommel po obsazení postavení v Bir Hakimu řekl svým velitelům:
„Zde, pánové museli bojovat výhradně vojáci se železnou morálkou, skvěle ovládající své zbraně a vedení kvalitním a energickým velitelem“.
Dne 16. června však Britové, kteří podlehli apatii a pocitu malomyslnosti, ztratili schopnost dále vzdorovat a porážka zkušené 8. armády byla dovršena.
			V druhém výpadu na Tobruk stála Němcům v cestě francouzská posádka v Bír Hakím. Němci toto město atakovali již deset dní, nyní se však k útočníkům připojily i všechny jednotky postradatelné v "kotli".
Bír Hakím není město a asi tam nikdy ani nebylo. Je to pouhý název pro křižovatku cest v poušti a tento název přejal celý prostor obsazený z rozkazu britského velení původně 150. brigádou 50. britské divize. Stalo se v únoru 1942. Vojáci 1. brigády Svobodné Francie zjistili, že v prostoru jsou dvě zanesené cisterny a zbytky staré italské pevnosti. Dále zjistili, že jejich postavení je od samého počátku podivné. Byli izolováni více než 20 kilometrů od nejbližší spojenecké jednotky. Měli bránit a to i za cenu obklíčení prostor bez jakéhokoliv vojenského významu. Bez možnosti přirozených úkrytů, bez vody a v naprosté závislosti na zásobování z Tobrúku. Generál Koenig se rozhodl, že přesto splní žádané využije to co vybudovali britští vojáci a vytvoří dokonalý opevněný tábor s členěnou obranou.
Než došlo ke skutečnému boji nabírali vojáci zkušenosti na výpadech do země nikoho a tam se utkávali s Němci a Itali. Zkušenosti přibývaly ale rostly i ztráty na obou stranách.
26. května 1942 odpoledne se projevila nezvykle vysoká aktivita u nepřítele. Den skončil tvrdými boji mezi výjezdovými komandy a Němci. Kupodivu velitelé 7. tankové divize zůstávali v klidu. Druhý den Francouzi sledovali jak kolen nich projíždí nekonečné kolony nepřítele postupujících proti jednotkám 8. armády. Mysleli si ale, že Britové očekávaný útok odrazí a oni budou následně sledovat jak tyto kolony ustupují. Ale bylo to jinak. 7 tanková jako by zmizela ze světa a oni sami se stali terčem tvrdého útoku. Šlo i divizi Árietě a byl nekompromisně odražen palbou a protiútoky. V té době už Afrika Korps už 7.tankovou rozbil na kusy a zajal i jejího velitele generála Messerve. Situaci zachránila britská 1. tanková – její tanky Grant měli palebnou převahu nad čímkoliv u Rommelových jednotek. Nebýt neporažených francouzkých vojáků, zkrácené dopravní linie Němců by asi nakonec pomohly vytvořit potřebnou převahu a Brity porazit.
30. května se začala 10 denní anabáze nepřetržitého boje, bombardování, počítání ztrát a nekonečného čekání na pomoc odječte nedávno velmi sebevědomých Britů. Nakonec došla munice, voda. Potraviny a počet raněných dosáhl kritické výše. Navíc letecké útoky zmasakrovali ošetřovnu a brigáda byla obklíčena ze všech stran. 10. června brigáda prorazila obklíčení a při tom se dostala do takového chaosu, že vlastně přestala existovat jako bojová jednotka.
Boje u Bír Hakímu přežilo 2619 vojáků z původních 3703 nasazených do postavení. Bylo ztraceno 75% těžkých zbraní. Po shromáždění prorazivších bylo rychle zabezpečeno jejich stmelení a za dva dny byla brigáda opět schopna nasazení. Je zajímavé že většinu raněných se podařilo evakuovat.
Rommel po obsazení postavení v Bir Hakimu řekl svým velitelům:
„Zde, pánové museli bojovat výhradně vojáci se železnou morálkou, skvěle ovládající své zbraně a vedení kvalitním a energickým velitelem“.
Dne 16. června však Britové, kteří podlehli apatii a pocitu malomyslnosti, ztratili schopnost dále vzdorovat a porážka zkušené 8. armády byla dovršena.
 
  A chybou Granta bylo to, že když zajel do pozice hull down (zdravím všechny hráče Combat Mission), kdy mu trup kryla nějaká teréní překážka, mohl používat jen kanón 37mm.
 A chybou Granta bylo to, že když zajel do pozice hull down (zdravím všechny hráče Combat Mission), kdy mu trup kryla nějaká teréní překážka, mohl používat jen kanón 37mm.
 Nemáš za co. Jak jsem napsal byl to dobrý příspěvek.
 Nemáš za co. Jak jsem napsal byl to dobrý příspěvek.  A co pokřiky?
  A co pokřiky?  
  )
 ) 
  
 Jinak blížím se k dokončení ČSLA  v obraně. Jak si stojíme, mám to poslat nebo počkat až se Ti podaří dokončit útok?
 Jinak blížím se k dokončení ČSLA  v obraně. Jak si stojíme, mám to poslat nebo počkat až se Ti podaří dokončit útok?