Sigil: Diskusní fórum

Žádná smrt bez zaplacení

platba předem a poté prémie

Killdozer píše:jak si vubec predstavujete smrt?

Věčnej pokoj, nevědomost, nebytí? asi tak nějak...
a hlavně žádný tunely se světlem na konci
Třeba další život... vodznova ach jo, koho má bavit toho malýho člověka znova expovat :)

krokodile píše:a hlavně žádný tunely se světlem na konci

S páskou s nápisem: "Konec tunelu dočasně mimo provoz"

Killdozer píše:jak si vubec predstavujete smrt?

Krásná žena v poněkud skromnějším (odhalenějším) oblečku

Jak si představuju smrt? Ehm. Sandmanovská by nebyla marná, jelikož mi je podobná, takže by to bylo něco na způsob zrcadla jinak je fajna Smrtka z příběhů Fritze Chevala

ja osobne smrt chapu jako proste nebyti. jako treba stav, kdyz hluboce spite anebo to kdyz ste se este nenarodili... pro cloveka kterej si uvedomuje sam sebe je tezky si predstavit ze neni...(me se to povedlo:) prvne sem se docela desil, ale pak mi doslo, ze to neni tak hrozny )

Já si smrt většinou moc nepředstavuju a doufám, že ona si dá ještě hodně na čas, než se přijde představit sama...

Koveras píše:

Koveras píše:Tak mě zajímá, když už se o tom hovoří: Byl už jste někdy někdo v této situaci?

Myslím tím v ohrožení života - přímo.

Když mi byly asi 4 roky, málem jsem se po převržení loďky utopil. Nebýt sestřenice, která plavala za pramicí, asi bych se nikdy nestal členem Sigil teamu (btw: mám pocit, že jsem u dna viděl kapra, ale nikdo mi to nechce věřit )

Zajímavá příhoda, ovšem nikoli přímo život ohrožující, se mi stala během letních prázdnin. Nechtělo se nám dlouho čekat na vlak, pročež jsem se podél kolejí vypravili na další zastávku. Ovšemže jsme cestou procházeli také tunelem (odhadem cca 500 m dlouhým) a ani ne minutu po jeho opuštění jím projížděl vlak. Protože byl mezi kolejemi a stěnou dostatečný prostor, trochu mě mrzí, že jsme nevyrazili o pár minut později

Nevim jestli jsem to tady já nebo někdo jinej už nepsal,ale zamlouvá se mi pojetí T .Prachetta -- ať se stane každýmu po smrti to, v co věří

já neumřu...až ovládnu svět,zaměstnám bičem ty nejlepší vědce světa,jež mne stvoří pomocí nanotechniky nesmrtelným...

heh, to ja sem jednou spadl ze zdi asi 2,5m vysoky, v letu sem udelal parakotoul a dopadl na zada:) paradne to bolelo, kdyz sem se probral. a ani me moc neprekvapilo, ze "kamosi" byli pryc. myslim, ze sem nebyl zas tak blizko smrti, ale to, ze sem pak mesic nemohl chodil(neco s pateri) mi prijde docela neprijemny...

Myslím tím v ohrožení života - přímo

Mockrát, speciálně jako mladší verze, to jsem ohrožoval i své sourozence...
S těch zajímavějších - jezdil jsem na kynologický tábor, tam jsme si postavili houpačku - 3 sedmimetrové smrky nahoře svázané.. trojnožka. Jednou jsem se nechal rozhoupat až se jaksi trojnožka překotila, padala na mě... nevím kde se to vzalo, ale ustoupil jsem asi tak 3 kroky do mezery mezi dvěma kmeny a v pohodě to ustál. Nálada byla u ohně asi 5 minut na bodu mrazu :)
Další mě napadaj akorát takový blbbosti, jako když jsem v 8mi letech vylezl na silo (to s pšenicí) má to tak... nevim abych si nevymejšlel.... 40 metrů? nahoře jsem se málem pustil... Mamince jsem se to odvážil říct asi po 10 letech a stejně mě málem zabila....
Asi by toho bylo víc, jsem línej

Jako malé dítě jsem pořád padala ze stromů - a kupodivu to vždycky přežila

Představa smrti? Myslím, že smrt je čistě relativní pojem - prostě je to jenom přechod do jiné existence; do jiné dimenze, sféry...

Relativna je tiez otazka ako si predstavujete smrt ;) (ak samotny okamih smrti, tak pekne po pratchettovsku nech si po mna pride Smrt osobne )

krokodile: divoke detstvi, ze? ono clovek si v deseti ani moc neuvedomuje jak hazarduje se zivotem. a nestiha se divit, kdyz o nej prijde:)..