Slibovaný příspěvek na téma pásy vs. kola je tu. Neferit s Vallunem zde již správně zmínili několik pozitivních vlastností kolové techniky. Trochu to tedy ponouká k zamyšlení, zda-li budou kolové systémy v budoucnosti schopné nahradit dnes klasický koncept housenkových pásů. V tomto příspěvku bych se rád pokusil shrnout významná pro a proti obou systémů a nastínit jejich využití v jednotlivých situacích.
Jelikož jsem převážně čerpal z cizojazyčných zdrojů, předem se omlouvám za případné chyby v terminologii, které mohly vzniknout nesprávným překladem. Budu tedy rád za jakékoli doplnění, připomínky a opravy (nejen v terminologii ale především v samotných faktech)

Rovněž by mě zajímalo, zda-li se ztotožňuje s mou převzatou definicí mobility.
Možná klíčovým pojmem v celém sporu pásy vs. kola je termín
mobilita. Z toho důvodu je nejprve nutné jej definovat, aby bylo jasné, jaká kritéria mám na mysli, mluvím-li dále o mobilitě.
Mobilita:
Schopnost volného a rychlého pohybu zvoleným terénem za účelem splnění rozličných bojových cílů. Samotná mobilita se dále může členit na
bitevní (akcelerace, max. rychlost, překonávání překážek),
taktickou (přepravitelnost v rámci jednoho bojiště) a
strategickou (přepravitelnost mezi více bojišti).
A nyní k výhodám kolových sestav. Ačkoli některé z nich zde Vallun a Neferit uvedli, dovolím si je zmínit znovu v rámci větší přehlednosti.
Jaké výhody s sebou přináší obrněná kolová technika? Všechny jednotlivé faktory tvoří mezi sebou jakýsi propletený řetězec, kde jeden ovlivňuje druhý a druhý zase třetí. Neuděláme chybu, když začne rychlostí. Kolová vozidla jsou rychlejší než jejich pásoví protivníci a umožňují tak značnou operační volnost v přesunu v příznivém terénu (!). Ta je navíc znásobena následujícími faktory: nižší spotřeba zajistí větší akční rádius, oproti pásům možnost přesunu po vlastní ose na delší vzdálenosti. Tyto vlastnosti se tak příznivě odrážejí na nasazení vozidla, které nepotřebuje tak mohutnou logistickou podporu jako pásové vozidlo. Méně vyžadovaného paliva znamená menší potřeba zásobovacích kolon, obdobně je tomu tak i s náhradními díly.
U kolových vozidel jsou rovněž nižší náklady – výrobní, provozní a opravné. Kolové sestavy jsou všeobecně považované za spolehlivější než pásové komplety a mají také delší životnost (ta je u pásů, tuším, v řádech několika tisíců najetých km). Zničené kolo se dá vyměnit snadněji než pás, nemluvě o technologii samonosných pneumatik, které umožní pokračovat vozidlu v jízdě (či spíše odbelhání z bojiště) i s několika poškozenými koly. Pásy jsou okamžitě imobilizovány. Takovéto pneumatiky jsou vnitřně „vyztuženy“ jádrem z tvrdé umělé hmoty a popř. i buňkami naplněnými dusíkem). Tento zlepšovák tak snižuje velkou slabinu – jejich zranitelnost. O té však až za chvilku. V závěru je zde ještě další pozitivum – kola nepůsobí hluk, zatímco rachotící ocelové pásy jsou slyšet již z dálky. Nabízí se tak možnost rychlých a tichých úderů kde je zrovna třeba.
Podle předchozího odstavce to skoro vypadá, že pásy jsou věc dnes již zastaralá a v podstatě nepotřebná. Mohl by tomu nasvědčovat i fakt, že Američané již nějakou dobu preferují kolovou variantu. Rovněž tak i skutečnost, „že v rámci válečných misí posledních desetiletí nastává renesance kolové obrněné techniky. Bojové podmínky současných operací se totiž opět začínají podobat koloniálním konfliktů s jasně danou asymetrií sil.“ (Naše Vojsko, 4/2005, str. 45). Opravdu nám již nemají pásy nic k nabídnutí? Podívejme se tedy nejprve na slabiny kolové obrněné techniky a pak na to, jak by se s tím vypořádal pás.
Vlastnosti uvedené u pozitiv kolové obrněné techniky mají jednu podmínku a to dost zásadní – je jí terén. Pokud je terén příznivý – silnice nebo dostatečně pevný povrch a panují dobré klimatické podmínky, kolová technika vskutku dosáhne výše uvedeného. Jakmile má kolová obrněná technika projet obtížným terénem, nastává problém. O tom svědčí i zkušenost z Bosny. Tam se kolové sestavy dobře osvědčily při přesunu po silnicích, ale v okamžiku, kdy byly nuceny sjet do terénu (navíc zasněženého), jejich mobilita rázem klesá – viz. na začátku uvedená definice mobility.
Srovnávací průzkum americké armády přišel se závěrem, že je-li stroj využíván více jak z 60% k přesunu terénem a jeho hmotnost > 20 t, tak pásová technika je schopná dosažení vyšší mobility v terénu a to i za každého počasí, na rozdíl od kol.
Vcelku zajímavá je i doba přesunu na vzdálenost 100 km v závislosti na tom, kolik % dráhy se vůz pohybuje terénem. Zde pásy porazily kola na hlavu, tabulku na požádání rád zašlu.
Výrazným omezením v rámci mobility je pak pro kolová vozidla překonávání překážek. Zatímco pásový tank je zboří či přeleze, před kolovou obrněnou technikou vystává zásadní problém – např. překonávání svahů. Jistým řešením je systém hydraulického zdvihu kol, ale ten rozhodně nedokáže vyřešit vše.
Další slabinou kol je jejich velká zranitelnost a to i palbou z menších zbraní. Naznačený systém samonosných pneumatik umožňuje toto negativum (spíše jeho důsledek než příčinu) částečně eliminovat, ale nezachrání vše. Protože kola musí být schopná otočení, nelze je chránit boční ocelovou zástěnou jako např. u pásového tanku, kde nijak neomezila manévrovatelnost. Právě značné riziko imobilizace znamená pro osádku velké potíže.
Nakousnutá manévrovatelnost představuje další komplikaci. Zatímco pásové vozidlo se dokáže otáčet na místě, kolové vozidlo musí zahnout a tím si dráhu prodlouží o k tomu potřebný rádius (který u větších vozidel není vůbec malý). Tato slabina se projevuje ponejvíce v komplikovaném terénu nebo městské zástavbě, kde není místa nazbyt. Otáčející se, zatáčející kolové vozidlo tak ze sebe činí snazší cíl než pásové, které se otočí „na pětníku“
Závěrem ještě poznámka k titulu větší spolehlivost kolových systémů. Je třeba si uvědomit, že kolová vozidla se využívají k přesunu po silnici z více než pásová, ty pak trpí tím, že terén jednoznačně snižuje spolehlivost mechaniky.
Samozřejmě, ani pásy nejsou dokonalé – jejich slabiny jsou v podstatě silnou stránkou kolových systémů. Nicméně pod pojem „pásy“ dnes již rozhodně nepatří klasické housenkové ocelové pásy. Nastupující generace pásů typu „band track“ a systém Mazkum dokáží vyléčit některé pásové neduhy.
Mazkum je projekt izraelských IDF, bohužel je k němu velice málo informací – na celém internetu je pouze jediná citace, kterou si mezi sebou tématicky zaměřené stránky přehazují jak horký brambor. V překladu zní asi takto: „Mazkum je vylepšený systém zavěšení, který umožňuje dosažení vyšší mobility a rychlosti než u obyčejných pásů. Systém pásů, pružin a kol byl zdokonalen, aby odolal těžkým terénním podmínkám minimalizoval poruchy spočívající v rozložením pásových článků. K dispozici je jen jakýsi model od jednoho izraelského studenta a snad 1 foto. Na požádání opět zašlu odkazy na příslušné stránky.
„Band track“ – je sytém vyvíjený BAE, oproti jednotlivým článkům představuje spojitý pás, který je lehčí než původní „skládačka“. Rovněž je lehčí, tišší (nedosahuje ale úrovně kol), menší nároky a má především vyšší životnost než klasické pásy. Zajímavostí na webových stránkách BAE je tvrzení, že se jsou cenově srovnatelné s běžnými pásy.
Omlouvám se, že je to tak dlouhé, ale stručněji se mi to nepovedlo, aniž bych tím nějak ohrozil pokus o komplexnost náhledu na duel pásy vs. kola. Budu se těšit na vaše reakce a připomínky, neboť to málo co vím, jsem uvedl zde a nyní si rád doplním další inforamce. Doufám, že i vás něco z tétö dlouhé šílenosti zaujalo.