Zde je pokus o slibované doplnění a rozšíření mého nástřelu ohledně diverze dopravních cílů:
Diverzní akce proti dopravních kapacitám nepřítele jsou pravděpodobně nejčastější formou resistence, jakou provádí civilní obyvatelstvo a tvoří i podstatnou část operací polovojenských (partyzáni ve všech podobách) a vojenských (přepadové a záškodnické armádní jednotky) sil na území okupovaném nepřítelem. Je tomu tak proto, že pod pojmem doprava, respektive cílové dopravní kapacity nepřítele si lze představit velmi širokou škálu cílů s rozdílnou úrovní obrany a tedy i mírou rizika pro útočníky.
Dopravní kapacity lze rozdělit z hlediska možností obrany na tři kategorie:
1) Lineární cíle - silnice, železnice, produktovody, metalické nebo optické infovody a pod.
2) Bodové cíle - křižovatky, mosty, přetlakové stanice produktovodů, trafostanice, retranslační stanice a pod.
3) Plošné (koncentrované) cíle - letiště, přístavy, řídí centra.
Samozřejmě toto dělení není neměnné vzhledem ke konkrétním okolnostem či určitým událostem. Například vlak vezoucí strategicky významný náklad může mít obranu (a význam) cíle o jedno nebo dvě kategorie vyššího. Nebo produktovod mezi rafinérií a nějakým strategickým podnikem může být chráněn stejně jako letiště či přístav, buď proto,že má takový význam, nebo proto, že to prostě vzhledem ke kratší délce a blízkosti policejních sil jde.
Lineární cíle - jejich délka zatím neumožňuje neustálou efektivní ostrahu, i když v budoucnu možná elektronika dokáže zázraky. Proto jsou relativně dostupným cílem pro každého od víkendového diverzanta po elitní komando. Ovšem to je vyváženo dvěma ale a/ "zisky" z jednotlivé akce jsou relativně malé a obvykle snadno nahraditelné; b/ způsobit významnější škodu vyžaduje buď hodně práce nebo zvláštní vybavení.
Obrana: žádná nebo v podobě mobilních hlídek hlídajících dlouhé úseky. Lze si představit i statickou obranu, ale ta má efekt spíš v okamžicích jakéhosi podezření či při přípravě významného přesunu. Pro útočníky zvláště z řad domorodců je spíš větší riziko v následném "policejním" vyšetřování a v celkové trestné reakci okupační moci.
Bodové cíle - tyto cíle lze alespoň částečně chránit, neboť jsou méně četnější než cíle lineární, ale to platí spíš jen o těch významnějších z nich, neboť i tak jich je obvykle více, než sil určených k jejich ostraze. V praxi se velmi rozlišuje jejich konkrétní význam a dle toho se určuje i jejich ostraha. Ovšem i zde platí přímá úměra - čím hodnotnější cíl, tím riskantnější útok. Ale pro místní obyvatelstvo na okupovaném území je zde jedna výhoda - dovede lépe posoudit význam křižovatky než okupační mocnost, takže s trochou štěstí může s relativně malým rizikem přerušit strategicky hodnotnou dopravní tepnu.
Obrana: jak je poznamenáno výše, od nulové po nepřetržitou s přítomností obrněných prostředků. Záleží na významu křižovatky. Obvykle bývá ostraha posílena při očekávání významnějšího přesunu, i kvůli řízení dopravy.
Koncentrované cíle - jejich charakter nabízí širokou škálu subcílů, navíc relativně snadno poškoditelných, navíc jakýkoliv vážně míněný zásah vyvolá vážné následky. Toto je však vyváženo jejich silnou ostrahou, která nepolevuje ani v mírových dobách. Ostatně i bájeslovné SAS vznikly jako jednotka mající za úkol provádět útoky na severoafrická letiště OSY a naopak bránit vlastní. Např. řídící centrum rafinérií Paramo hlídá i nyní nepřetržitě odřad brigády rychlého nasazení.
Obrana: těžko se pouštět do podrobnějšího rozboru, neboť je těžko říct něco víc, než že je obvykle masivní. Obvykle je přímo v místě přítomný oddíl připravený pohotově reagovat na jakoukoliv hrozbu.
Nějaké otázky?
