K první otázce - máme tříčlennou smečku šarplaninských pasteveckých psů a já na ně, na čumáčky, nedám dopustit. Jsou děsně chytrý, děsně paličatý, mají až znepokojivě vyvinutou schopnost samostatně "myslet", jednat a reagovat a zbožňujou rohlíky... Hloupý je, že si k nim nemůžeme pořídit kočku.
Pak máme jednoho kanárka (Pavel) a jednoho křížence kanára se stehlíkem (Petr). Když spustěj oba naráz, člověk neslyší vlastního slova, ale poslouchá se to hezky...
Petr je ohromně bojovný zvířátko. Myslím, že kdyby byl velkej jako slepice, jsme už všichni mrtví. Je totiž samonasírací a když se nasere, klove jak ďas.
Na čibříky taky nedám dopustit.
A co se tzv. bojových plemen týče - zakazovat je je pitomost. Mnohem lepší by bylo vychovávat
a) páníčky, aby k chovu psů přistupovali zodpovědně
b) běžnou populaci, hlavně tu dětskou.
A co se páníčků týče, pokud se nenechají vychovat po dobrém, chtělo by to jistou důslednost v uplatňování drsnějších výchovných metod.
Pár pitbulů a bulteriérů jsem potkala a všichni do jednoho to byly učiněný zlatíčka. Zjevně měli dobrý pánečky. Ve psech IMHO problém není.