Ajantis píše:Nevěřím, že člověk, který by opravdu chtěl, by tohle nedokázal.
Nevěřit je tvoje svaté právo. Mně to zní, jako kdybs člověku bez končetin vykládal, že kdyby opravdu chtěl, vyšplhá se na vrchol Mount Everestu. Možná je to tím, že se, jak hádám, pohybuješ v relativně normální společnosti.
Ajantis píše:Ovšem takoví lidé by, nedokáže-li se o ně postarat rodina, měli být někde internování - v případě toho, "co neudrží myšlenku" pravděpodobně v domově důchodců nebo psychiatrické léčebně, protože ten člověk není schopen samostatné existence.
Rodina je obvykle první, kdo se od takových lidí distancuje. Domov důchodců samozřejmě takové lidi odmítne, protože ten vyžaduje určitou soběstačnost a samoobslužnost (minimálně v době přijetí). Psychiatrických léčeben je málo, jsou v dezolátním stavu, zoufale přeplněné a s trvalým podstavem personálu. Výsledek je jaký je...
Ajantis píše:Pokud tam nebyl, chyba je myslím spíše na lokální úrovni, ne v celém systému (max. v jeho malém úseku věnujícímu se oněm starobincům), ne tedy v rozsahu zasahování státu do života jednotlivce.
Ve skutečnosti chyba je v systému (v celém společenském systému abych byl přesný). A bude se to zhoršovat. Tohle je taková ta první kra, která se odlamuje z ledovce. V první řadě totiž kdyby lidé projevovali dostatečnou všímavost spojenou s ochotou se aktivně zapojit tak by to šlo třeba systémem jakým navrhoval Neferit Sr. Tím, že jsme ovšem zvyklí sociálně slabší jedince překročit nebo se jim obloukem vyhnout začíná v zásadě nezastavitelný sled událostí...
Problém je v tom, že v řadě případů, kdyby se ta věc podchytila skutečně včas, díky tomu, že by se lidé chovali ostražitě a svépomocně ke svému okolí, tak bychom měli daleko menší výdaje na zdravotnictví a sociální služby. V podstatě tedy doplácíme přesně na ten přístup "tak je někam internujte..."
Neferit Sr. píše:Co je špatné na logice když řeknu, že v našem abnormálně štědrém sociálním systému prostě stačí dojít na jeden úřad a říct - jsem v háji a chci pomoci.
Na té logice není špatného naprosto nic, až na to, že život prostě není logický. Představuješ si náš sociální systém tak, jak "by měl fungovat"; nikoliv tak, jak skutečně "funguje". A že je štědrý. Ano. Je finančně nehospodárný, protože jako společnost škudlíme na "sociální vřelosti". Když to řeknu drsně, z daní si platíme, abychom se mohli chovat jako hyeny (bez urážky k těmto nebohým tvorům) a ve výsledku z toho vyjít čistí.
Neferit Sr. píše:V nouzi nejvyší vše za toho hypotetického bezdomovce vyřídí jiní lidé a pokud není soběstačný bude zařazen do potřebného zařízení kde se o něj postarají.
Kteří lidé? Běž, vezmi si toho nejubožejšího bezdomovce, doveď ho na soc. odbor a uvidíš jak to funguje. Resp. jak to nefunguje. Opovržlivý pohled zpozapřepážky je obvykle jen začátek. Tohle je horká bramobra se kterou nikdo nechce nic mít. I když napřeš všechny síly, abys pro jednoho člověka něco udělal (a bude tě to stát opravdu hodně) a možná ho dokonce i z toho nakonec dostaneš tak ve chvíli kdy si myslíš, že jsi konečně udělal něco strašně záslužného, vyjdeš ven a tam je jich deset dalších. To je skutečná marnost. A to ani nerozebírám, že ti sociálně potřební, kteří jsou vidět, jsou jen špička ledovce. Že jsou destíky dalších případů, které neumí nebo nechtějí křičet o pomoc. A ne opravdu neplatí, že kdyby na tom byli tak špatně tak by se překonali.
Neferit Sr. píše:S touto možností, kterou každý bezdomovec, pak srovnávat umučení člověka, tak jak byla umučena ona Američanka je snad přece jen poněkud někde jinde.
No to skutečně je někde jindy. Protože někdo je umučen v bílé nemocniční posteli a v průběhu mučení není ani při vědomí a kolem něj je spousta personálu, zatímco někdo jiný umírá na špinavém betonu, lidé se tváří, že je neviditelný, a on umírá hlady, stravován spoustou dalších chorob na dosah pomoci a co může je už se jen trpně dívat. Tak to máš skutečně pravdu, to je něco úplně jiného.
Můžeš se utěšovat, že chyba je v člověku. A možná máš pravdu. Modlím se, abys ji měl. Ale ve skutečnosti jsem si skoro jistý, že chyba je v systému. Chyba je v lidech. A pak. Pak už je to skutečně jedno kdo zemře a kdo bude žít.
