Carlos píše:Jednička se mi taky líbí víc, ale právě kvůli dialogům mezi postavami hraju neustále dvojku. Kdyby tak existoval mod, který by komunikaci mezi postavami zaručoval, ale jen mezi těmi původními... Hej, modaři, co to zkusit?
Osobně upřednostňuju dvojku...
V jedničce je to takový až moc "podrž tašku, přines tamto, odnes tohle a cestou zabij všechno s červeným kolečkem, co se ti postaví do cesty"...
Ne že by to nemělo nic do sebe, a ne že by dvojka byla v tomhle ohledu o TOLIK jiná, ale přesto mi přišlo, že ve dvojce je víc prostoru pro příběh a sžití s ním (a poněkud rozvětvenější možnosti co se role-playingu týče).
NPCčka z jedničky mi sice obecně přirostly k srdci víc, ale o to víc mi chyběla interakce (a po namlsání se Tormentem chyběla dost citelně)...
Viconiiny občasné pokusy skamarádit se s Kivanem a podobně, to bylo přece jen trochu málo...
IMHO to má něco do sebe, když mi Keldorn začne kázat, nebo když se Cernd zeptá, co je se mnou v nepořádku... Člověku je daná NPC hned bližší... (Nebo protivnější - i to má něco do sebe...)
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Rozhodně soushlasim s Cesare - postavy ve dvojce jsou člověku opravdu o dost blíž. Jedničku jsem měl radši spíš kvůli světu obecně, byl takový víc fantasy, relativně mocné magické předměty se neválely jen tak a vůbec i dojem z hlavní postavy byl o dost lepší - byla uvěřitelnější než nabuffovaná kreatura s OČ a THAC0 nižším než vánoční teploty na sibiři ...
"Hey, sugar, I'm gonna smash you with that heavy truck!"
"That's what I call rough love."
Mecker píše:Mě se hlavně po dohrátí ToB u NPC líbí závěrečné shrnutí jejich života a budoucnosti. To kdyby bylo i v BGI, tak je to super.
A to já právě taková shrnutí moc nemusím, jsem raději, když si je mohu domyslet. U naivní hry jako BG2 působí navíc i poněkud trapně. Ale pořád to nemá na dojemné chvilky, kdy mi parťáci vyznávali svou oddanost při cestě do všech pekel... *brrrrrrr*
Navíc kdyby to bylo i v BG1, prospoilovalo by to děj BG2 i ToB.
Ajantis píše:... Ale pořád to nemá na dojemné chvilky, kdy mi parťáci vyznávali svou oddanost při cestě do všech pekel... *brrrrrrr* ....
Tak tohle přesně sem u těch NPC nesnášel, začaly otravovat v nejhorším okamžiku, kolikrát jsem se nervoval a chystal se toho chytráka z družiny vyhodit... ale potřeboval jsem je.
Ale pokud to hraješ s postavou, se kterou si to již dohrál, tak to není problém. Ale se "slaboučkou" postavičkou s nízkým levelem mi to příjde jako HardCore.
Jasně, že se dá celá hra projít sólo, ale mě by to tedy bez těch NPC vůbec nebavilo. I když mi většina z nich jde na nervy, tak je to takové veselejší...to už by to tuplem připomínalo např. Diablo 2 (zvlášť ToB), kdybys s sebou neměl společníky.
Chtěl jsem říci, přerušil jej ředitel, čím trávíte svůj čas? Svůj nejsvětlejší čas trávím tím, že jej dělám tmavým. Pročpak? vyzvídal pokleslým hlasem ředitel. Protože světlo mě dráždí.
Ajantis: Myslíš takový to ujišťování typu "ale jo, jasně že jdu s tebou, protože blablabla, dosaďte libovolnou motivaci"?
To úplně žeru...
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
No ono hlavně u BG 2 když hraješ sólo tak přijdeš o questy NPC (leda je vzít a po questu vyhodit, př. Korgan - kniha Kaza)... Nabírání xp svitkama je nej když se vrátíš z "Polepšovny" a Ribald má nový věci a s tím i neomezeně kouzla 9. lvl (tuším svoboda?)
Mecker: abys neměl slabou postavu do 2 tak si v 1 zruš lvl limit... já osobně praktikuju tak 15 lvl a je to ideální, stejně pak ty xp někde nabereš... každopádně já hraju BG2 jen se skupinou... (dohrál sem to asi 3x za celou vlastní a je to paráda, ALE bohužel bez interakcí, romancí, questů apod.)
)
