Život je někdy opravdu zvláštní a přináší mnohá překvapení.
Chvilku jsem váhal, jestli mám z proběhlé události dobrou nebo špatnou náladu, ale asi nejlíp se to hodí sem. Navazuje to totiž na příspěvek, který jsem tu napsal o stránku dříve.
JAk už jsem v Trhově psal, vyrazil jsem si včera do "velkoměsta".
Našel jsem poklad a v dobré náladě, jsem se rozhodl, že se tu i nabaštím, abych se doma nemusel s ničím klohnit. Zajdu k osvědčenému rychloobčerstvení a opět jsem zůstal stát s pusou otevřenou.
Obsluha mi byla velmi dobře známá a nutno dodat, že jsem ji pár let neviděl a tady rozhodně nečekal. Byla to nejlepší přítelkyně (spolubydlící) mé Cédéčkové vytoužené. Slovo dalo slovo a celkem bez mučení mě informovalo, že má vytoužená je nejen štastně vdaná (to už mi bylo známo), ale dokonce je i štastnou matkou malého prince.
Takže vlastně všechno štastně dopadlo.
A pak přišel další hřebík (pre Slovákov - hrdzavy klinec).
S žádostivým úsměvem na tváři mi sdělila, jak vzpomíná na CéDé, které jsem dal víte komu. Jak se ji strašně líbilo a jak si u něj pěkně společně poplakali. Zmohl jsem se pouze na zbytečný dotaz: "Ona tě nechala, abysis to taky poslechla?"
Takže pánové, z toho plyne poučení.
Cokoliv napíšete nebo vypalíte, bude volně šiřitelné.
Nevím proč, ale vlastně mě to asi nepřekvapilo.
Ženy už jsou zdá se takové.
