Re: Militaristický koutek Mk II
Napsal: 18.6.2008 20:19
Český špion Erwin van Haarlem
autor: Jaroslav Kmenta (*1969, PedF UK, investigativní žurnalista MF Dnes.)
anotace
Tato kniha vydaná nakladatelstvím JKM v Praze roku 2005 vypráví příběh podplukovníka československé rozvědky Václava Jelínka, který působil jako agent-nelegál (tedy bez diplomatického krytí) na Západě za dob studené války.
Děj se začíná odvíjet již v roce 1944, kdy se narodili Václav Jelínek i Erwin van Haarlem, první ve vcelku všední české rodině, kdežto druhý byl syn nizozemské kolaborující židovky a vojína nacistické armády polského původu. Na příkaz svého otce, hlavy rodiny musela Johanna van Haarlem dát malého Erwina pryč a z blíže nespecifikovaných důvodů si vybrala Československo. Václav Jelínek se po vojně, pod vlivem knížek o Dr. Sorgem (významném prosovětském agentovi německého původu působícím v Japonsku před a na začátku druhé světové války, jehož role nebyla dosud spolehlivě ohodnocena a popsána), dal k rozvědce - oproti ostatním si i v socialistickém Československu žil velmi pohodlně, maje např. zhruba čtyřnásobný plat... Díky svým schopnostem se stal kádrovým materiálem pro pozici nelegála v Západním bloku s orientací na SRN. Jeho krycí povolání mělo být cukrovarnický specialista, ale tato práce se mu nezamlouvala. Po událostech ze srpna 1968 (okupace vojsky Varšavské smlouvy) byl stažen ze školícího pobytu v NDR, kde si zdokonaloval němčinu. Zřejmě proto,že příliš přičichl k rozvědné činnosti a, byť byl přesvědčení komunista, bez většího ideologického přemýšlení podepsal souhlas s pobytem sovětských vojsk. Byl vyslán do Rakouska zdokonalit se v číšnických dovednostech, neb to měla být jeho nová krycí profese. Za pobytu v Rakousku se mu naskytla šance získat práci v londýnském hotelu Hilton.
To již používal krycí identitu Erwina van Haarlema, jenž při adopci v Československu již dříve dostal "nové" jméno a příjmení. Jeho prvním úkolem bylo proniknout do vyšších politických kruhů a případně do blízkosti královské rodiny. V tomto neuspěl, ale získal přístup k různým židovským organizacím, které se zabývaly pomocí sovětským židům - refusenikům, jímž bylo znemožněno vycestovat do Izraele. Tyto organizace na základě myšlenek Helsinské konference činily nátlak na politické představitele Spojeného království a Spojených států při odzbrojovacích rozhovorech se Sovětským svazem, neboť na základě zmíněné konference se spojil 1. koš (otázky zbrojení) a 5. koš (otázky lidských práv) a tak výměnou za ústupky v oblasti zbrojení docházelo k pozvolnému zlepšování stavu lidských práv v SSSR. Díky činnosti van Haarlemově byla Moskva v těchto rozhovorech o krok napřed. Erwin van Haarlem rovněž předal pražské centrále některé informace z oblasti vývoje léčiv.
Ovšem 5. dubna 1988 byl v Británii zatčen a odsouzen k desetiletému trestu odnětí svobody za špionáž proti Velké Británii. A to pod svou krycí identitou, neboť ani pod nátlakem nevyzradil své pravé jméno ani další podrobnosti o své činnosti. Ve vězení strávil téměř přesně pět let, když jej v březnu 1993 vysvobodila intervence ÚZSI (Úřad pro zahraniční styky a informace, jedna ze čtyř "tajných služeb" ČR) podpořená přímluvou prezidenta Václava Havla k Železné Lady Tatcherové. Kniha se zmiňuje i o pozdější Jelínkově činnosti jakožto česko-anglického překladatele při prodeji IPB Nomuře a rovněž obsahuje pasáže o osudu "pravého" pana van Haarlema a především "jejich" "matky" Johanny van Haarlem.
Námět knihy je sám o sobě mimořádně zajímavý. O rozhovor s nepravým Erwinem van Haarlemem se ucházelo větší množství zahraničních zpravodajů včetně Nigela Westa, který se otázkou tajných služeb dlouhodobě zabývá. Přesto si podplukovník Jelínek vybral právě Jaroslava Kmentu, což už samo o sobě je zajímavé, neboť Kmenta má jakési renomé jako investigativní novinář, ale v oblasti tajných služeb by se našla onačejší jména, za všechny nemohu nezmínit pana Pacnera.
Samotná kniha je z literárního hlediska velmi čtivá a zajímavá, avšak její styl je poznamenán novinářskou profesí autora, takže se snaží čtenáře příliš rychle a skoro za každou cenu ohromit, což se, myslím, promítlo i do věrohodnosti samotného díla. Zvláště z počátku vystupuje Jelínek jako cholerický hrubián mírně asociálních hodnot, což rozhodně nepředstavuje ideální kádr pro špionážní činnost v zahraničí a natož v ilegalitě. Navíc znám osobně některé jeho žáky z Kunratického gymnázia a jejich popis páně Jelínka takovéto sklony téměř vylučuje.
V celé knize se odráží až nekritická úcta autora k osobě van Haarlemově. Možná proto jsou značně nadsazeny jeho rozvědné úspěchy v Anglii. Podplukovník Jelínek byl jistě velmi cenný agent, jelikož po sérii defekcí následujících po srpnu 1968 padla téměř celá provýchodní agenturní síť v západních zemích, ale typově jsou jeho informace až terciálního charakteru (za primární jsou ve světě tajných služeb vždy považovány informace o tajných službách protivníka a za sekundární klíčové strategické informace - druhy a rozmístění zbraní hromadného ničení, zásadní politická rozhodnutí a pod.), přestože v odzbrojovacích rozhovorech sehrály možná výraznou úlohu. Rovněž se zdá nepravděpodobné, že by byl schopen tak významně uškodit izraelskému Mossadu, jak mu připisuje Kmenta. Spíš je to snaha autora, možná podporovaná samotným Jelínkem, vynahradit mu okolnosti jeho propuštění z Parkhurstu (nejtěžšího vězení Jejího Veličenstva - na příkaz politického vedení vyzradil ÚZSI Britům veškeré informace o Jelínkovi a jeho činnosti), které vnímal dotyčný jako svou osobní porážku...
Rovněž mám důvodné pochybnosti o v knize uvedených informacích ohledně soudního procesu s Erwinem van Haarlemem, lze uvěřit tomu, že to byl zatím jediný případ, kdy byl v Old Bailey (Stará Kauce, největší anglický kriminální soud) někdo odsouzen pod cizím jménem. Ale další informace, zvláště pak popis přístupu jeho přiděleného obhájce Mr. Lynche, Q.C. jsou krajně podezřelé - titul Q.C. (Queen´s Councilor - Královnin dvorní právní rada) se rozhodně nedává jen tak kdekomu a nevěřím,že by byl jeho nositel ochoten se snížit k tak špinavé hře... Každopádně z dalších pramenů vyplývá, že Kmenta nezmínil všechny důkazy o Jelínkově vinně.
Naopak velmi věrohodně působí vyprávění o van Haarlemových pocitech a myšlenkách ve vězení a po něm. Pro úplnost je třeba dodat, že jako reakce na tuto knihu vyšla kniha Johanny van Haarlem, která vysvětluje celou věc z jejího pohledu a jenž popisuje celou událost jako odporný zločin československé rozvědky a podplukovníka Jelínka osobně proti její osobě...
Celkově se určitě jedná o zajímavou knihu hodnou přečtení, ale je třeba k ní přistupovat s vyšší než obvyklou dávkou zdravé skepse. Podplukovník Jelínek byl bezesporu výtečný důstojník československé rozvědky a těžko může nést odpovědnost za to, jaká identita mu byla přidělena. Na druhou stranu to nebyl žádný superšpion, bez kterého by se zhroutil svět.
Pár zajímavých odkazů k tématu:
Kritický pohled na Kmentovu knihu - Kritika by byla oprávněnější, kdyby hned v prvním odstavci nebyly nepřesnosti (nelegálové se používali i v době mírové).
článek z Idnes.cz - který mne navedl na tuto knihu, je ve stejném duchu jako kniha...
autor: Jaroslav Kmenta (*1969, PedF UK, investigativní žurnalista MF Dnes.)
anotace
Tato kniha vydaná nakladatelstvím JKM v Praze roku 2005 vypráví příběh podplukovníka československé rozvědky Václava Jelínka, který působil jako agent-nelegál (tedy bez diplomatického krytí) na Západě za dob studené války.
Děj se začíná odvíjet již v roce 1944, kdy se narodili Václav Jelínek i Erwin van Haarlem, první ve vcelku všední české rodině, kdežto druhý byl syn nizozemské kolaborující židovky a vojína nacistické armády polského původu. Na příkaz svého otce, hlavy rodiny musela Johanna van Haarlem dát malého Erwina pryč a z blíže nespecifikovaných důvodů si vybrala Československo. Václav Jelínek se po vojně, pod vlivem knížek o Dr. Sorgem (významném prosovětském agentovi německého původu působícím v Japonsku před a na začátku druhé světové války, jehož role nebyla dosud spolehlivě ohodnocena a popsána), dal k rozvědce - oproti ostatním si i v socialistickém Československu žil velmi pohodlně, maje např. zhruba čtyřnásobný plat... Díky svým schopnostem se stal kádrovým materiálem pro pozici nelegála v Západním bloku s orientací na SRN. Jeho krycí povolání mělo být cukrovarnický specialista, ale tato práce se mu nezamlouvala. Po událostech ze srpna 1968 (okupace vojsky Varšavské smlouvy) byl stažen ze školícího pobytu v NDR, kde si zdokonaloval němčinu. Zřejmě proto,že příliš přičichl k rozvědné činnosti a, byť byl přesvědčení komunista, bez většího ideologického přemýšlení podepsal souhlas s pobytem sovětských vojsk. Byl vyslán do Rakouska zdokonalit se v číšnických dovednostech, neb to měla být jeho nová krycí profese. Za pobytu v Rakousku se mu naskytla šance získat práci v londýnském hotelu Hilton.
To již používal krycí identitu Erwina van Haarlema, jenž při adopci v Československu již dříve dostal "nové" jméno a příjmení. Jeho prvním úkolem bylo proniknout do vyšších politických kruhů a případně do blízkosti královské rodiny. V tomto neuspěl, ale získal přístup k různým židovským organizacím, které se zabývaly pomocí sovětským židům - refusenikům, jímž bylo znemožněno vycestovat do Izraele. Tyto organizace na základě myšlenek Helsinské konference činily nátlak na politické představitele Spojeného království a Spojených států při odzbrojovacích rozhovorech se Sovětským svazem, neboť na základě zmíněné konference se spojil 1. koš (otázky zbrojení) a 5. koš (otázky lidských práv) a tak výměnou za ústupky v oblasti zbrojení docházelo k pozvolnému zlepšování stavu lidských práv v SSSR. Díky činnosti van Haarlemově byla Moskva v těchto rozhovorech o krok napřed. Erwin van Haarlem rovněž předal pražské centrále některé informace z oblasti vývoje léčiv.
Ovšem 5. dubna 1988 byl v Británii zatčen a odsouzen k desetiletému trestu odnětí svobody za špionáž proti Velké Británii. A to pod svou krycí identitou, neboť ani pod nátlakem nevyzradil své pravé jméno ani další podrobnosti o své činnosti. Ve vězení strávil téměř přesně pět let, když jej v březnu 1993 vysvobodila intervence ÚZSI (Úřad pro zahraniční styky a informace, jedna ze čtyř "tajných služeb" ČR) podpořená přímluvou prezidenta Václava Havla k Železné Lady Tatcherové. Kniha se zmiňuje i o pozdější Jelínkově činnosti jakožto česko-anglického překladatele při prodeji IPB Nomuře a rovněž obsahuje pasáže o osudu "pravého" pana van Haarlema a především "jejich" "matky" Johanny van Haarlem.
Námět knihy je sám o sobě mimořádně zajímavý. O rozhovor s nepravým Erwinem van Haarlemem se ucházelo větší množství zahraničních zpravodajů včetně Nigela Westa, který se otázkou tajných služeb dlouhodobě zabývá. Přesto si podplukovník Jelínek vybral právě Jaroslava Kmentu, což už samo o sobě je zajímavé, neboť Kmenta má jakési renomé jako investigativní novinář, ale v oblasti tajných služeb by se našla onačejší jména, za všechny nemohu nezmínit pana Pacnera.
Samotná kniha je z literárního hlediska velmi čtivá a zajímavá, avšak její styl je poznamenán novinářskou profesí autora, takže se snaží čtenáře příliš rychle a skoro za každou cenu ohromit, což se, myslím, promítlo i do věrohodnosti samotného díla. Zvláště z počátku vystupuje Jelínek jako cholerický hrubián mírně asociálních hodnot, což rozhodně nepředstavuje ideální kádr pro špionážní činnost v zahraničí a natož v ilegalitě. Navíc znám osobně některé jeho žáky z Kunratického gymnázia a jejich popis páně Jelínka takovéto sklony téměř vylučuje.
V celé knize se odráží až nekritická úcta autora k osobě van Haarlemově. Možná proto jsou značně nadsazeny jeho rozvědné úspěchy v Anglii. Podplukovník Jelínek byl jistě velmi cenný agent, jelikož po sérii defekcí následujících po srpnu 1968 padla téměř celá provýchodní agenturní síť v západních zemích, ale typově jsou jeho informace až terciálního charakteru (za primární jsou ve světě tajných služeb vždy považovány informace o tajných službách protivníka a za sekundární klíčové strategické informace - druhy a rozmístění zbraní hromadného ničení, zásadní politická rozhodnutí a pod.), přestože v odzbrojovacích rozhovorech sehrály možná výraznou úlohu. Rovněž se zdá nepravděpodobné, že by byl schopen tak významně uškodit izraelskému Mossadu, jak mu připisuje Kmenta. Spíš je to snaha autora, možná podporovaná samotným Jelínkem, vynahradit mu okolnosti jeho propuštění z Parkhurstu (nejtěžšího vězení Jejího Veličenstva - na příkaz politického vedení vyzradil ÚZSI Britům veškeré informace o Jelínkovi a jeho činnosti), které vnímal dotyčný jako svou osobní porážku...
Rovněž mám důvodné pochybnosti o v knize uvedených informacích ohledně soudního procesu s Erwinem van Haarlemem, lze uvěřit tomu, že to byl zatím jediný případ, kdy byl v Old Bailey (Stará Kauce, největší anglický kriminální soud) někdo odsouzen pod cizím jménem. Ale další informace, zvláště pak popis přístupu jeho přiděleného obhájce Mr. Lynche, Q.C. jsou krajně podezřelé - titul Q.C. (Queen´s Councilor - Královnin dvorní právní rada) se rozhodně nedává jen tak kdekomu a nevěřím,že by byl jeho nositel ochoten se snížit k tak špinavé hře... Každopádně z dalších pramenů vyplývá, že Kmenta nezmínil všechny důkazy o Jelínkově vinně.
Naopak velmi věrohodně působí vyprávění o van Haarlemových pocitech a myšlenkách ve vězení a po něm. Pro úplnost je třeba dodat, že jako reakce na tuto knihu vyšla kniha Johanny van Haarlem, která vysvětluje celou věc z jejího pohledu a jenž popisuje celou událost jako odporný zločin československé rozvědky a podplukovníka Jelínka osobně proti její osobě...
Celkově se určitě jedná o zajímavou knihu hodnou přečtení, ale je třeba k ní přistupovat s vyšší než obvyklou dávkou zdravé skepse. Podplukovník Jelínek byl bezesporu výtečný důstojník československé rozvědky a těžko může nést odpovědnost za to, jaká identita mu byla přidělena. Na druhou stranu to nebyl žádný superšpion, bez kterého by se zhroutil svět.
Pár zajímavých odkazů k tématu:
Kritický pohled na Kmentovu knihu - Kritika by byla oprávněnější, kdyby hned v prvním odstavci nebyly nepřesnosti (nelegálové se používali i v době mírové).
článek z Idnes.cz - který mne navedl na tuto knihu, je ve stejném duchu jako kniha...