Mass Effect dohrán (herní čas: něco málo přes 30 hodin, level 47).
Podobnost s KotOR se všeobecně čekala, její míra mě přesto překvapila. Zpočátku jsem měl dojem, že hraji opravdu tutéž hru – první planeta jako by Tarisu z oka vypadla a úvodní část je téměř totožná. Máme tu Radu, která má podobné postavení jako Rada Jedi a chová se jako Rada Jedi. Zatímco v K1 jsem usiloval o to stát se rytířem Jedi, zde se snažím stát Spectre, kteří opět nemálo připomínají Jedi. I základní struktura příběhu je shodná, jenže postrádá zvraty a vůbec silné momenty. Hned v úvodu je představen hlavní záporák a pak se mu jde stylem „planeta za planetou“ po krku; žádné překvapení, klasická hrdinská zápletka.
Naopak dost práce si dali autoři s vykreslením vesmíru a jeho fungování. Obývá jej mnoho ras a k většině jsou dostupné popisy jejich charakterů, politické a vojenské organizace, tradic, technologií... Příliš atraktivní ovšem není, že se samy zapisují do datapadu; rozhovory (což je forma poutavější) obsahují jen malý zlomek. Ale zase se tahle omáčka případně lépe ignoruje.
Informací je skutečně úmorné množství, na Mass Effect se jistě vyřádilo několik grafomanů. Čtení je to sice vcelku zajímavé (vyhýbal jsem se jen statím o galaktické technice), ale nic objevného a hlavně to není s dějem provázáno (v rozhovorech, při řešení úkolů...) - prostě čtu spoustu textu o
nějakých rasách. Fungování známého vesmíru tak trochu připomíná Evropskou unii, rasy se snaží získat vliv a prosazovat své zájmy, a herní svět má jakousi (byť nešťastně podanou) hloubku, samotný příběh ale za mnoho nestojí.
Herní styl se posunul k větší akčnosti, což má svůj pozitivní i negativní aspekt. Hodně mě překvapil soubojový systém, který je báječný. Real time elementu jsem se obával, ale je jednoznačně lepší a zábavnější než ten v KotORu, přitom je stále možno mezerníkem dění zastavit a vybrat schopnost, která (a na koho) má být užita. Přibylo dovedností pro různé typy zbraní, naopak lehce ubylo (na kvantitě, ne pestrosti) „sil“ a výsledek je velice dobře vyvážený – jsou zde 3 zcela odlišná povolání (možné jsou kombinace, takže celkově 6), i v jejich rámci je nutná specializace a jednotlivé šarvátky se – i díky rozumné míře výskytu - nestávají stereotypními. Pár hodin mi trvalo, než jsem vývoj postavy „ovládl“, ale pak mě boje až do konce hry bavily, i když jejich obtížnost znatelně klesala.
Souboje tedy hrají podstatně větší roli a považuji je za nejlepší složku hry. Na druhou stranu došlo k rapidnímu omezení nebojových schopností, resp. možností jejich uplatnění, což uvozuje onen negativní aspekt. Oné akčností odpovídá uzavřenější struktura úrovní, které tvoří především chodby. A s omezením volnosti pohybu přišla omezení herní – fakticky vymizel pazaak, závody kluzáků, souboje v arénách, ale především rozmanité questy. Ne že by na tom byl K1 v tomto směru zvlášť dobře, ale několik nápaditých úkolů obsahoval; v Mass Effect jsou přítomny pouze úkoly "zabij", "přines", "promluv" a dvě primitivní logické hádanky okopírované právě z K1. Invence nulová, za celou hru jsem nenarazil
na jediný byť trochu zajímavý quest.
Co naopak zůstalo, to jsou typické Bioware-dialogy a řešení úkolů. Naivní Dobro, Krvavé Zlo, u rozhovorů případně Vycouvací Neutralita. Jako obvykle vedou různé možnosti ke stejnému cíli, takže na sebe reakce nejednou příliš nenavazují; na špatný systém, kdy volím pouze jednoslovné rámcové odpovědi namísto celých vět, už jsem si stěžoval výše. Redukci byli podrobeni i společníci; koncepce je stejná jako v K1, tedy nijak nereagují na herní události ani se vztahy s nimi alternativně nevyvíjí. Buď poví – anebo nepoví. Úrovně družníků z K1 (natož K2) ovšem nedosahují – ubylo kvality a po návratu na loď čeká pravidelně „kecací kolečko“ - naštěstí ne moc často, protože ubylo i kvantity. V soubojích je ovládá výlučně AI a zpočátku se jejich životnost počítala ve vteřinách, ale s lepší výbavou a vlastnostmi už byli vcelku užiteční, byť většinu práce pochopitelně zastane hráč. Přítomna je i jedna romance - jelikož jsem hrál za ženu, připadl na mě "mužný typ" Carth Onasi, takže jsem dělal vše proto, abych se ho zbavil: je zajímavé, že z tří tradičních dialogových možností nebyla zpravidla ani jedna negativní - takže "romance" běžela dál a nedalo se z ní vystoupit. Naštěstí se mi ji po prvním sblížení dařilo alespoň oddálit, takže nedospěla k vrcholu - děsím se, jak by to dopadlo.
Druhou novinkou je existence vozítka Maco, kterým lze prozkoumávat desítky „anonymních“ planet, řešit na nich úkoly, nacházet artefatky a získávat finanční prostředky. Zatímco nápad je to výborný, realizace už horší. Planety jsou jedna jako druhá (mění se jen barva skal) a mise na nich taktéž. Dojet k vojenské základně - pokosit pár nepřátel - něco sebrat – dojet k zřícené raketě – sebrat část artefaktu – dojet k na mapě označené hroudě – sebrat cenný kov... Bavilo mě to prvních několik planet, pak mě repetitivnost počala ubíjet a vytrval jsem jen kvůli dalším XP a částem artefaktů. Jaké však bylo mé zklamání, když se po nalezení jednoho desetidílného tento automaticky proměnil na peníze... Peníze – a jsem u dalšího zděděného nešvaru: TOTÁLNÍ INFLACE. Na každém kroku nacházím spousty předmětů s výmluvnými názvy jako Pistole XY 1, Pistole XY 2, Pistole XY 9... Nemá smysl cokoliv nakupovat, protože totéž za chvíli najdete jinde – předměty jsou zcela uniformní; i v K1 bylo několik speciálních s vlastní historii, zde nic. Takto jsem skončil s 5 000 000 na kontě a nostalgickým vzpomínáním na BG1.
Zmíním se ještě o grafice. Nejdřív jsem měl pocit, že grafici použili snad i stejné textury jako na Tarisu. Soudil-li bych podle vzhledu, odhadl bych Mass Effect na rok vzniku 2004, novější ne. Technicky je mírně nad úrovní KotORu, což je patrné vlastně jen na obličejích (mimochodem nepřirozeně „leproidních“). A jelikož se odehrává téměř výhradně v chodbách, není místo ani pro krásné přírodní scenérie či výraznou stylizaci; obzvlášť když se snaží působit „realisticky a dospěleji“. Jako u vytržení jsem proto zíral na poslední planetu, která je opravdu
nádherná a přesně taková, jak jsem si představoval celou hru. Celkově ovšem musím říct, že
KotOR vypadá lépe než Mass Effect!
Pominu-li trochu nudnější eskapády ve vozítku Mako, je Mass Effect velmi zábavnou hrou, ale RPG zážitek už výrazně pokročil k zážitku střílečkovému – místy jsem se ale neubránil dojmu, že by v oboru TPS patřil k nejlepšímu – a každopádně jde o hru komplexnější, s řadou RPG prvků. Oproti KotORu jsou zde tedy dvě hlavní vylepšení: jedno nesporné (bojová část) a jedno nedotažené (Mako). Naproti tomu zůstala řada nešvarů a RPG složka je o poznání horší, což se projevuje zejména na nekvalitním příběhu a žalostných questech. Ve výsledku tedy jeho úrovně rozhodně nedosahuje, přesto jde o hru – hlavně pro zajímavou syntézu TPS a RPG – kvalitní.
Tak to je zlé. Takhle recenze celkem výstižně popisuje moje obavy a tak nějak už moc nedoufám, že by se třeba její autor mýlil... Alespoň ušetřím (a počkám si na Ajantisovy dojmy 
). Jinak pěkné 
místo toho aby mi byla vidět jenom hlava a já si v klidu mohl 
)
Stalker mi ide v pohode bez sekania sice mám všetko na low max mám nieco na stredných.Myslíte ludia,že by mi to išlo?