Ajantis píše:To, že se demokracie chrání nedemokratickými metodami taky vidíme všichni a myslím, že je to naprosto pochopitelné.
No pro mne to asi není pochopitelné, ale absurdní. Ve chvíli, kdy se demokracie chrání nedemokratickými mechanismy přestává být demokracií tudíž už není důvod něco chránit... a tak dále v kruhu. Absurdita psa honícího se za vlastním ocasem.
Ajantis píše:V zásadě je založena na tom, že ví, co je pro lidi nejlepší a vnucuje jim to pro jejich dobro - pokud by se tak nedělo, demokracie by se zhroutila a lidé by až pak poznali, že právě tento stav byl pro ně nejlepší, jenže už by s tím nemohli nic dělat.
Jinými slovy Velký Bratr rozhodnul za nás o tom, co je pro nás dobré a tak to tedy bude. Gratuluji, hned se cítím svobodnější a s větším vlivem na chod světa. Ostatně jak víme, že je tento stav nejlepší možný, když jsou v obavách z řekněme negativní degenerace blokovány i možnosti pozitivního vývoje jen aby se udržel status quo.
sevencreature píše:Alnag: Mno v tomhle světě není moc ideálních věcí, že?
Není, to je pravda. Taková ideální koncepce existuje jen v představě, ale rozdíl mezi vnímanou realitou a ideální představou už reálný je a to je ten problém...
sevencreature píše:Když máš větší skupinu lidí - třeba pracovní tým, či společnost, která je dostatečně rozmanitá a není nějak absolutně ovládaná, tak má IMO poměrně silnou samoregulační a udržovací schopnost - trochu jako pufr, řekl bych
To ale nemá s onou moderní "liberální" demokracií státního zřízení moc společného. Pracovní týmy fungují buď hierarchicky (něco na způsob monarchie/diktatury) nebo přímou demokracií... i když excesy se můžou vyskytnout.
Geralt píše:Ok - ale nezapomínej, že všechny myšlenky jsou vždy lepší v té formě, kdy je člověk pouze vysloví a pak je již nemusí zavádět do praxe. Že se ta "hmotná forma" myšlenky bude odlišovat od hlásané podoby, je nasnadě.
Ale jo... ani bych nečekal, že všechno bude přesně podle vzoru, ale spíš se mi zdá, že už jsme od ideálu tak daleko, že dál už v podstatě být nelze. Pokud vezmeme tu definici (pročež netvrdím, že je úplná nebo dokonale správná) tak s výjimkou svobody náboženství (kde mne zrovna nic chytrého nenapadlo) snad není bod, který by platil. To není lehká odchylka od ideálu, ale těžká deviace.
Geralt píše:Ať bychom se pokoušeli zavést sebekrásnější ideu, vždy se nerozvine do plné míry díky tomu, že myšlenku budou realizovat lidé - osoby se sobeckými zájmy, které v první řadě myslí na blaho své vlastní existence.
Souhlas. To jsem psal už v tom úvodním příspěvku.
Geralt píše:To, co zde máme v současnosti je ještě velmi přijatelná verze demokracie.
Dovol mi takovou heretickou otázku. Jak to víš? Ve chvíli, kdy nemáš kontrolu nad tokem informací, ale jsi krmen jenom určitým druhem informací a postrádáš určitý nutný odstup bych byl si ničím takovým nebyl jistý.
Geralt píše:Alespoň z mého pohledu. Lepší forma vlády (která by byla realizovatelná) mě totiž nenapadá.
Vzhledem k současnému vývoji si troufám odhadovat, že ve výhledu nějakých padesáti, sto-let bude klasická forma státu do značné míry přežitek (resp. všchni tu budeme makat na ne až tak demokratickou Čínu, ale to bych teď nechal stranou).
Lepší forma vlády? Co třeba nějaká kombinace kyberdemokracie s wikizákonodárstvím a futarchistickou exekutivou. (Ano, trošku jsem surfoval po netu...

) Kyberdemokracie - posílení prvků přímé demokracie pomocí moderních technologií (zjednodušeně něco jako hlasování/volby skrze televizi). Futuarchistická exekutiva - prostředky dosahování národního blahobytu jsou navrhovány zvolenými zástupci a tyto návrhy jsou modelovány a porovnávány s prediktory trhu, aby se zjistilo, který z nich předpokládá nejpozitivnější efekt. Wikizákonodárství - úpravy zákonů wikisystémem, tohle ale potřebuje nejvíc dotáhnout.
Nicméně to co chci říct je, že demokractické systémy jsou uměle ustrnulé na místě. V obavách (možná oprávněných) před sebezničením jsou zaklesnuté do sebe a neudělají ani krok dopředu, aby se neukázal být krokem zpátky.
Geralt píše:Jde o to, aby tyto mechanismy byly nastaveny v takové míře, kdy co nejméně zasahují do svobod jednotlivce a přitom jeho vlastní svobodu hájí co nejúčinějším způsobem. Výpočet takovéto rovnice je záležitostí ryze teoretickou na bázi takové operace s "proměnnými", kdy se stějně nikdy všichni neshodneme, jak by tyto proměnné (tedy rozsah jednotlivých veličin) měly být definovány.
Jde především o to, kdo takovouto rovnici předkládá a počítá... kdo o ní rozhoduje. Jelikož se demokracie brání proti vnitřnímu rozkladu, zřejmě je to někdo zvenčí. Nebo se tím prostě nikdo nezabývá a nějak to plyne. Ať tak nebo tak mi to přijde minimálně krapet divné.
Geralt píše:Právo na shromažďování a svobodu projevu - pokud tvé záměry nejsou v rozporu se širokým spektrem toho, co demokracie garantuje, nemusíš se snad obávat, že by ti takové právo nebylo poskytnuto.
Jinými slovy - všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější. Jestliže demokratický systém není schopen ustát ani základní sebekritiku, tak to už ty sebeobrané mechanismy zašly docela daleko nezdá se vám? Demokracie (ta ideální) garantuje svobodu projevu. Bez výjimek. Svodoba projevu (svoboda kritiky systému) je primární obranný mechanismus demokracie... omezením tohoto pilíře jsme zdaleka nejblíží vymazání demokracie jako takové. Přesto (a nebo právě proto) jiné sebeobrané mechanismy tenhle pilíř tak často nahlodávají... nesmí se tohle a tamto. Proč ne? Komu vzniká újma? Je tato srovnatelá s újmou společnosti ve které se "o některých věcech nemluví"?
Já rozumím tomu, že společnost v šoku a vystřízlivění z raného kapitalismu, hospodářské deprese, dvou světových válek a války studené brání ohrožení svého blaha, ale skrývat to za závoj demokratických myšlenek, když ve skutečnosti je to spíš oligarchie se mi zdá přinejmenším hanebné ale spíš trestuhodné...