Ad Saladin
Bývá hodnocen všelijak. Dočetl jsem se o něm věci pěkné, ale i méně hezké. Z těch lepších je všeobecně známá historka o tom, jak poskytl svého osobního lékaře nemocnému Richardu Lví srdce. Taktéž se vypráví jak mu uprostřed děsného vedra poslal čerstvé ovoce a led, aby si mohl ochladit nápoj. Poslední podobná pak vpojednává o tom, kterak Richardovi, jenž v bitvě přišel o koně, nechal mu Saladin poslat pár náhradních.
Do ušlechtilých skutků by se dalo zahrnout i povolení křesťanům opustit dobytý Jeruzalém. Pravda, nejprve museli zaplatit výkupné. Část byla propuštěna i bez něho, zbytek vzat do otroctví. Avšak ve srovnání s tím, jak se chovali k dobytým městům křižáci během první kruciáty, je to pořád ještě rytířský přístup.
Na druhou stranu ani Saladin se nevyhl podobným excesům - dočetl jsem se o dvou případech, kdy nechal po bitvách s křižáky popravit zajatce. (1179 po dobytí Bait al-Ahazonu cca 700 zabitých zajatců, podobně pak v bitvě u Hattínu).
Každopádně Saladina bych rozhodně viděl jakožto určité zosobnění rytířských ctností v tom ohledu, že si dokázal vážit svého protivníka, což nebylo do té doby v křižáckých válkách obvyklé. Ač mezi ním a Richardem panovaly hluboké rozpory co se týče náboženství, navzájem se velmi respektovali a vážili si jeden druhého. Oba si byli svým (rytířským) způsobem velmi podobní - zbožní, udatní v boji, čestní. Líčí je jak prameny evropské provenience, tak i zdroje muslimské.
Neferit píše:Hm a Edward Černý princ? Má to něco společného se stoletou válkou, nebo si to s něčím pletu?
Nepleteš. Edward, princ waleský, pro barvu své zbroje přezdívaný Černý, byl syn anglického krále Edwarda III. a po jeho boku se účastnil památné bitvy u Créchy (Kresčak). Jak správně píšeš, má to společné s tzv. stoletou válkou, protože to byl tehdy první nejvýznamnější střet Angličanů proti Francouzům a jejich spojencům. Ačkoli v Čechách na bitvu spíše vzpomínáme jako na poslední rytířský skutek dobrého krále Jana.
Zkusím se po něm ještě podívat.
zrovna tohohle jsem si nikdy nevšimla 