Kousavá historie drowího národa

[darkelf]

Kousavá historie drowího národa
Darkelf


Sigil, město uprostřed sfér. Město, ve kterém se vyplácí si dopředu plánovat cestu do obchodu nebo do zaměstnání. Město plné skrytých portálu a bran do jiných světů. Město s nejnižší populací mužů, kteří při malé potřebě nezvedají prkýnko. Protože prkýnko může být samo o sobě portálem do jiného světa. Malá potřeba může plynule přejít do stavu známého jako "mít plné kalhoty", když vám záchodovým prkýnkem proleze fiend a ještě k tomu hezky a zdvořile pozdraví.
Hospůdka U Slepených tácků uprostřed Sigilu zela tichou prázdnotou. Holt, bylo po zavírací době. Majitel hostince a výčepním je notně zjizvený a potetovaný cornugon Cygnus X. Pochází ze sféry zvané Baator, Devítipeklí. Kdysi byl vynikající velitelem ve Válce krve, ale našel si ženu a uprchl s ní do Sigilu. Královnou kuchyně, barmankou a nejméně pravděpodobnou ženou cornugona je marillith XucHaIj*n'jkách'r. Její chaotické jméno samo o sobě prozrazuje místo jejího narození, Propast. Propast je úhlavním nepřítelem Baatoru a spory mezi fiendy z obou sfér jsou řešeny přes Války krve.
Ale co je to vlastně Baator a Propast? Je to peklo! Propast je pro ty, kteří zabíjejí pro zábavu, Baator pro ty, kteří zabíjejí pro obživu. Vegetariány, díky vysokému obsahu vlákniny, sebere Gehena, Vegany Šedá poušť a pro ty, co by se snažili utéct peklu hladovkou, je připraveno Pandemonium. Baator je zlá sféra protkaná mocnými zákony a pravidly, zatímco Propast je sice taky sféra zla, ale ve své podstatě šílená.

Marillith XucHaIj*n'jkách'r je krásná šestiruká démonka. Její lidské tělo od zadečku volně přechází do smyček těla hadího. Každá její ruka je velmi zručná a v kuchyni díky tomu dokáže zvládnou práci za tři. Xu, jak ji manžel říká, byla v Propasti nešťastná a jediné řešení svého zármutku viděla v trvalejším svazku. Během své práce, ve které organizovala armády do Války krve, hledala mezi fiendy toho pravého. Zjistila však, že démoničtí princové jsou chlívácí, baloři a ostatní fiendi jsou šílení a jakákoliv zmínka o svazku jim způsobuje husí kůži. Hledala tedy muže svých snů mezi yugolothy, ale ti nijak neoplývali krásou. Vzdala se tedy svého snažení a šla si provětrat hlavu do Války krve.

Cygnus X je okřídlený fiend s kůži plnou hadích šupin. Je stejně vysoký jako jeho družka, ale ruce má pouze dvě a to velmi chladné. Teplota jeho těla je naprosto ideální ke chlazení sigilského ležáku a říká se, že nikde v Mnohovesmíru není lépe vychlazený ležák než U Slepených tácků. Cyx je jeho chaotická přezdívka, kterou mu dala jeho žena, která, jak sám říká, ho jediná dokáže příjemně rozpálit. Cyx byl znám jako azazelův zahradník, díky tomu, že po boji cyxovi vojáci zakopávali hlavy poražených démonů do země. Jeho zásluhy v bojích mu zaručovaly povýšení, ale Cyx byl spokojen s tím, čím byl. Nehodlal se vrátit do Baatoru, kde by ho čekala násilná přeměněna v ledového démona, Gelugona. Radši se sám procházel po sférách a vychutnával krásy a hrůzy Mnohovesmíru. Na jedné takové procházce potkal XucHaIj*n'jkách'r.

Následovalo zděšení, nenávistné pohledy, vyhrožování, nesmělé seznamování, nedůvěra, dětinské otázky, dialog o společných zájmech, nepřátelích a snech o budoucnosti. Oba zjistili, že jejich osudy mají společné nepřátele, své sféry, které jim neumožnovaly splnit si své sny. Za pomocí několika budoucích přátel společně utekli do Sigilu a po několikaset letech se pro klid duše vzali.

Říká se, že samotná Paní bolesti jim byla na svatbě svědkem. Ukradla jejich esence z rodných sfér a spojila je v jednu duši, která sídlí v základech Sigilu. Xu a Cyx si pak založili hospůdku, která je jedna z nejlepších v Sigilu, díky dobře vychlazenému pití a kvalitnímu jídlu určenému pro všechny obyvatelé vnějších sfér; od mazacího oleje pro Modrony po Přesmažené krvavé tikající syslochrmle pro obyvatelé Limba. Taky je to velmi klidný podnik, s velmi hlučnými hosty si oba manželé hravě poradí. Obyvatelé Sigilu, kteří žijí nedaleko hostince, mají jejich majitele ve zvláštní úctě, nejen proto, že jsou dobrými sousedy, ale i proto, že se říká, že jsou součástí uskupení, které pomáhá Paní bolesti udržet ostatní sféry v uctivé vzdálenosti od sigilských bran.

U stolu seděl Cyx s tvorem s velkou hlavou, azurovýma očima velikosti talíře a ústy gestikulujícími do různých mnohotvarů, jenž je v Sigilu znám jako Potrhlý kronikář. Plamen svíčky si hrál se stíny na kovových zdech hostince a sem tam radostně spálil křídla neopatrnému hmyzákovi. Cyx předal příteli dobře vychlazený sigilský ležák a ukázal mu nejnovější baatorský prstovtip. Xu přinesla kalíšky s inkoustem z nožiček slaada, posadila se vedle manžela, jemně mu narovnala křídla a dala se do vyprávění. Kronikář se ponořil do zatvrdlé konstrukce svého deníku a začal psát.


Seldarine, máselná válka a první elfové

Jo, tahle rodinka bohů fakt stojí za to. Pod pokrývkou ctnosti, mravnosti a pod záštitou nejvyššího dobra se nebojí těm nejbližším strčit nějakej ten kousek chladný oceli do zad. No prostě jako doma v Propasti. Vůbec se Lolitce nedivím, je to div, že ji z toho hlava nepraskla. Na jejím místě bych toho Corellona nebo jak se jmenuje vykuchala a opekla na nejštiplavějším oleji. No ale i tak, dopadlo to jak to dopadlo. Lolitku vyhodili k nám do Propasti. Holka to byla holt šikovná a uchytila se, jen ti její spratci, ti se nepovedli, jeden flákač a druhá si hraje na dévu….

No tak drahá, plně chápu tvé rozhořčení, ale tady mladej by toho asi chtěl vědět víc. Jak říká Xu, panteon elfů, Seldarine, je prazvláštní rodinka. Nebo si na rodinku hrají? To opravdu netuším. Corellon Larethian, praotec rasy elfů, svou roli nikdy moc nezvládal. Ale úplně od začátku.
Corellon byl opravdu velmi schopný, když došlo na přerozdělení esencí života, síly a moci z Prastarých. Jako ke všem mocným, přidalo se k němu několik dalších bohů: Aeardrie Faenya, Sehanine, Labelas Enoreth nebo naše malá Araunshee…

…Lolitka…

…Ano, Lloth, pavoučí královna. Zatímco ostatní bohové hltavě hledali další uniklou esenci, Seldarine vytvořili nové světy. Stejně bujný a zelený jako jejich domov, Arvandor. Poté vytvořili hliněnou nádobu, do které měl být jednoho krásného dne vložen duch živého tvora se svobodnou vůlí, který se bude o jejich dílo starat. Ostatní bohové nedokázali vytvořit tak krásné věci jako Seldarine, a jako správní sousedé ze sféry Carceri, se snažili jejich dílo poničit, uřknout nebo v nejhorším případě něčím potřísnit.

Elfové, smrtelní strážci světů Seldarine, vznikli o něco později. Prvopočátek jejich vzniku začal v majestátném a legendárním souboji mezi Corellonem a otcem orků, Grúmšem. Grúmš nepatřil zrovna mezi fanoušky Seldarine. Při pohledu na jejich krásné dílo se v jeho žilách rozproudila touha po cizí krvi a zaútočil proti Seldarine. Někteří bohové se k jeho úsilí přidali, jiní stáli stranou. Na stranu Seldarine se postavil pouze praotec trpaslíků Moradin a pratáta gnomů Garl Zlatotřpyt.
Grúmš chtěl nejdříve Corellona paralyzovat svým magickým kopím, ale plán mu nevyšel. Bohové se následně do sebe pustili a způsobili si četná zranění. Zuřivý boj pokračoval do doby, kdy byli bohové vyčerpáni a vzdali se ve vzájemném smíru. Pouze Grúmš s Corellonem zarputile bojoval dál.

Pak samozřejmě přišel dramatický prvek souboje, aby to všechno mělo nějakou šťávu. Jak se blížila noc, Grúmšova síla rostla, zatímco Corellon umdléval. Porážka Seldarine se neodvratně blížila. Měsíční slzy, v nečekaném a dramatickém okamžiku, ozářily sklíčený Corellonův obličej, jejich jas pronikl do jeho krve a dal mu novou sílu. Corellon pak jedním mocným úderem vypíchl Grúmšovi oko. Grúmš zařval bolestí a z boje utekl.

Krev Collerona, která byla ve vítězném boji prolita a smočena ve slzách krásné Sehanine, byla dána do hliněné nádoby. Seldarine poté pomocí magie vytvořily první elfy a každý z bohů jim dal něco ze svých vlastností.

No, já také slyšela, že se Corellon s mladým Grúmšem jen tak do krve plácali naplocho příborovým nožem při máselné válce. Pak přilítla Sehanine a oba vypleskala. Pak se ti dva malí parchanti spolčili a zkroutili ji ruku za záda tak, že se Sehanine dala do pláče.

Proč jsou jednotlivé rasy elfů tak rozdílné je zastřeno mlhou nevědomí. Některé legendy praví, že tvar prvních elfů byl utkán z magie slunečních paprsků, měsíčního svitu, lesů, mraků, moře a stínů. Z kouzelných esencí pak vznikli zlatí, měsíční, lesní, vodní a okřídlení elfové. Samozřejmě ze stínu byli stvořeni i Ilythiir, ušatci s antracitovou kůží. I když o vzniku temných elfů se legendy značně ve sférách rozchází. Draci z toho viní krev svých temných bratrů, i když na temné bratry se dneska svádí ledasco, jindy že temní elfové měli otráveného ducha. Je málo pravděpodobné, že když Corellon nad Grúmšem vyhrál, měl na sobě pouze svojí krev.

Také se říká, že elfouni jsou stvoření podle obrazu svého stvořitele. Ale Seldarine před vznikem elfů jako ušatci nevypadali. Corellon se tvářil jako hvězda, Rilliphane vypadal jako masivní dub a měl s tím docela problémy. Nějací vtipálci ho jedné noci přesadili na Acheron. Aerdrie vypadala jako bílý mrak a Hlubinný Sashelas byl obr, stvořený z mořských vln. Je to první z mnoha malých a neškodných lží, kterou si ti potrhlí ušatci vymysleli.

Tkadlena Araunshee

Araunshee musela být tenkrát opravdu velmi krásná. Navíc byla velmi zručná, inteligentní a cílevědomá. Stala se patronkou elfích řemeslníků a ochránkyní elfů, kteří byli okouzleni její krásou. Což se vůbec nelíbilo ostatním elfským bohyním. Byly taky velmi krásné, ale s Araunshee soupeřit nemohly. Najednou se u Seldarine objevuje, překvapivě, veliký prostor pro závist. Vrcholem všeho byl sňatek Araunshee s Velkým tvůrcem, Corellonem. Stala se bohyní budoucnosti elfů, nositelkou a tkadlenou jejich osudů. Nakonec se ukázalo, že její pojmenování je více než prozíravé.

Měla to holka před svatbou hezky naplánovaný. Zamilovala se, dala mu dvě nádherný děti a čekala, že jí navěky obdaří svojí přízní. Ale Corellon se spíš zajímal o své smrtelné děti. Jó, tak to chodí u všech lásek. Ona se snažila Corellona změnit, zatímco Corellon toužil, aby Araunshee zůstala taková jaká byla, když si jí vzal. A tady se nachází kámen úrazu. Láska časem opadla a výsledkem jejího pachtění za lepším životem bylo, že Corellon zůstal stejný jako před svatbou a Araunshee se změnila.

Tkadlena osudu porodila Corellonovi dvě děti, Vhaeruna a Eillistraee. Vhaerun byl povahově spíše po matce, pyšný, ale šarmantní, úskočný a někdy domýšlivý. Po otci získal trpělivost. Eillistaee po matce zdědila krásu a radost ze života, po otci úctu k míru a válečnické umění. Zatímco Vhaerun trávil svůj volný čas s temnými elfy, Eillistraee zůstávala doma se svou matkou a otcem. Bohužel Corellon většinu své lásky předával svým smrtelným dětem, elfům, a matka s dětmi se cítila být odstrčena na vedlejší kolej. K tomu všemu ty nenávistné pohledy rádoby hodných tetiček, hledající záminku k tomu, aby se nepohodlné bohyně zbavily.

A pak se do předen osudu zamotala jiná láska. Tetička a vyhlášená čubka Hanali Celanil, elfská bohyně lásky, která umí rozdávat rozkoš plnými dlaněmi.

A mediány svého těla.

Těmi taky. Holka to sice byla moudrá, ale moudrost příliš používat neuměla. Druhou postavičkou v příběhu mocné lásky je Vlk samotář, prevít Fenmarel Mestarin. Hanele, využívající svých priorit…

...a křivek těla…

…si pohrávala se dvěma nadrženými elfími bohy. Když přišlo na lámání chleba, Hanali velmi citlivě a taktně Fenmarela odkopla a dala přednost Erevanu Ileser. Zhrzený Fenmarel, s pláčem usmrkaného ušáka, slepě a s nenávistí, hledal někoho, komu by svou bolest a trápení mohl předat. Útěchu nalezl v objetí Araunshee, která se v té době sama cítila přehlížená a hledala pomoc a pochopení. Každýmu říkám, že v týhle době byla snad naposledy šťastná.

Štěstí se pouze půjčuje. Trvá pouhý okamžik. A úroky jsou vysoké. Slepá vášeň bohyně úplně umlčela hlas jejího rozumu. Fenmarel pochopil, k čemu by takový vztah mohl vést a že jeho čest, a další vlastnosti, kterými se tito dobrosrdeční bohové ohání, mohla nabýt na ujmě. Je možné, že se o milencích dozvěděly ostatní bohyně. Hanele se asi nezdálo, že o ni ten zamilovaný rapl nejeví sebemenší zájem. A tak Fenmarel Araunshee odhodil jako kus shnilého masa. Když se jejich vztah provalil, zachoval se jako hrdina a veškerou vinu svedl na svou milenku Araunshee. Ta ho prý svedla temnými kouzly a zneužila pro svou potěchu. Araushee se samozřejmě bránila, ale proti Fenmarelovým lžím neměla žádnou šanci. Vše se hodilo milým elfským bohyním takzvaně do krámu. A v takových případech nemusíš lhát, stačí mluvit pravdu, stejně ti nikdo nevěří.

No a už Araunshee můžeme klidně říkat Lolitka. Láska roztrhala svaly z Lolitčina srdce, nepochopení ji začernilo duši. Nenávidí sebe, nenávidí Fenmarela, nenávidí Corellona, nenávidí Seldarine. "Tak to holt je", jak nám to na baru říkal ten moudrý drak, "opak lásky není nenávist, ale lhostejnost." Nenávist je ale s láskou spojená velmi těsným a silným poutem. Tak si myslím, že je měla Lolitka v podstatě ráda, a že všichni ji naoplátku vrazili chladnej kov do zad. Jediný co jí zbývalo, byly děti, a to byl důvod proč z Arvandoru neodešla. Pro takovou životní situaci platí jedinej zákon, co se kdy odvážil šlápnout do Propasti. Sežer nebo budeš sežrán. A Lolitka se podle něho zařídila.

Z pasti rovnou do Propasti

Lloth naplánovala smrt svého manžela a následné převzetí moci nad Arvandorem. Vydala se tajně ke Grúmšovi Jednookému a požádala jej o pomoc. Grúmše samozřejmě žádost potěšila, měl vůči Corelloni a Seldarine jistou pohledávku.

Vypíchlé oko bylo dávno Corellonovi odpuštěno. Grúmš s páskou přes oko vypadal velmi přitažlivě a jeho pověst mu zajistila nejednu slastnou noc s překrásnými bohyněmi. Podobně jako Corellon se usadil, vzal si bohyni Luthic a zplodil syna Bahgtru. Nikdy ale nezapomněl, jak mu Corellon na rodinné oslavě tajně vhodil do guláše kopr, na který byl alergický.<br/>
Domluvili se tedy, že Lloth Corellona v posteli oslabí a Gruumus ho poté přišije k lůžku a ústa mu zamaže pastou ze slaadích bobků. Tím ho samozřejmě na chvíli zapíše do Knihy mrtvých. Lloth řekla o svém plánu dětem. Plán selhal, ale bez náznaku podezření vůči bohyni. Jenomže hodná a naivní Eillisraee se před tetičkou Sehanine prořekla. Sehanine si to šla osobně s Lloth vyříkat. Té se naštěstí povedlo společně se synem nepohodlnou tetičku uklidit na místnost nejvyšší potřeby, do vězení.

Lloth po prvním neúspěchu vyburcovala Grúmše k tvorbě mocné armády, která by jí pomohla porazit manžela. Alianci proti Seldarine tvořili bohové goblinů, orků, koboldů, obrů, zlobrů a fiendi. Také se k nim přidali divoký Malar, ledová Auril nebo slizoun Ghaunadaur. Aliance za nelidského řevu napadla samotnou baštu Seldarine, Arvandor.

Lloth a Vhaerun se naoko postavili na odpor útočícím armádám společně se Seldarine. O největších bitvách bohů se ví velmi málo. Většinou se průběh celé bitvy motá kolem jednom seku nebo natažení katapultu. Tentokrát to vzala do pracek hodná dcera. Šíp vystřelený jejím lukem, který pravděpodobně směřoval na Grúmše, se prý proradnou magií Lloth stočil na a zasáhl Corellona. Ale kdoví co je pravdy na tom, že Eillistraee Corellona zasáhnout nechtěla. Pravda ve válkách umírá jako první. Sehanine, které se během bitvy povedlo z vězení uprchnout, vypověděla vše o zradě Lloth. Zatímco se Seldarine podařilo útok na Arvandor odrazit a Aerdrie Faenya vypleskala ledovou Auril z Olympu, Corellon šel Lloth vysvětlit, jak se věci mají. Jistě se uchýlil k domácímu násilí, které se jeho žena pokusila odrazit. Na pomoc bojujícímu Corellonovi se vrhly tři bohyně; Sehanine, Aerdrie a Hanali. Oddělily ze sebe část božské esence a spojily ji v jednu. Z trojjediné esence vznikla bohyně Angharradh, jež svou mocí Lloth porazila a společně s dětmi ji zajala.

Před sněmem všech Seldarine byly odkryty zločiny Araunshee a spoluvina Vhaeruna. Vhaerun byl z Arvadoru vyhnán. Eillistraee byla díky přímluvě tetičky Sehanine a svého zraněného otce omilostněna. Ale zklamaná z chování svých příbuzných, hrdě z Arvadoru odešla za bratrem. Na hlavu pokořené Lloth byl vysypán veškerý popel z temných kamínek všech bohů Seldarine. Byla odsouzena a manželem vržena do Propasti, kde ji dali na kůži cejch Tanar'ri.

Ne, ne, ne, já už cejch Tanar'ri nemám, neměla bych klid. Našili jsme ho nějakému Vnímavému v Carceri na záda.

Lloth byla zohavena a její tělo a zručné ruce byly proměněny v pavoučí. Corellon poprvé poznal porážku, ztratil ženu a syna, který svého činu proti otci nikdy nelitoval. Eillistraee také nijak výraznou láskou ke svému otci neoplývá. Angharradh po boji vyléčila corellonovi rány a stala se jeho druhou zákonitou manželkou. Která ze tří božských esencí v Angharradh převládá, nikdo pořádně neví. Je krajně zvláštní, jak se dokázali elfí bohyně tak rychle dohodnout na vytvoření někoho, kdo by splňoval jejich tajné přání stát se Paní Arvadoru. V Baatoru se o takovýhle případech říká, že krajně smrdí zmrzlým dechem Levistuse.
Fenmarel odešel z Arvadoru, aby nebyl Corellonovi na očích. Zabydlel se v chaotickém Limbu. Jeho nadutost neutrpěla výrazných ztrát, hrdě se hlásí jako nepřítel Lloth a bojuje s jejími nohsledy.

Slizoun se vrací

Bitva o Arvandor zanechala stopy i na smrtelných elfech. Ti, kteří měli Araunshee stále v úctě, často vynikající řemeslníci, se uchýlili před podezíravým zrakem svých bratrů k Ilythiir a jiným kmenům temných elfů. Z Ilythiir, kteří uctívali Araunshee, Vhaeruna a Eillistraee, vznikl národ, který se svým jednáním obrátil proti učení Seldarine.

Co těm prckům zbývalo? Veškeří bohové, kteří alespoň trošku vypadali jako oni, jsou vyhnání do těch nejhorších sfér a oni sami se stali nepohodlnými. Většina národů se po ztrátě bohů zhroutí pod tíhou občanských válek, ve kterých se jednotlivci snaží získat z vzniklého chaosu nějaké bohatství a moc. Ale ti se tentokrát přepočítali, pro každou svini se vařila voda.

Po pádu Lloth do Propasti následuje období, ve kterém přes magické portály přicházejí první elfové na Aber - Toril. O této době se říká, že signalizovala konec dračích časů.

Chudáci draci, byli vždycky pomalejší v úsudku. Než zjistili, že to ušaté zpestření jídelníčku je může i zabít, většina z nich na Aber-Toril ležela pod drnem. Ilythiir s tmavou kůží přišli ve druhé vlně příchodu elfů, bylo vidět, že své bratránky nemají příliš v lásce. Usadili se na jihu v tropech okolo Shaaru a brzo vytvořily velkou říši.

Vhaerun a Eillistraee dali národu temných elfů pevný řád. Národ se rychle vzmohl, veden nenávistí a prohnaností z Vhaerunova srdce vyváženou laskavostí a válečnickým uměním Eillistraee. Ilythiir vynikali dobrými válečníky a excelentní válečnou taktikou, díky které rychle rozšiřoval svou říši. Temní elfové ze severu se spojili s divokými lesními elfy a vytvořili společné království Miyeritar, natruc arogantním zlatých elfů z Aryvandaaru. Ostatní elfové zakládali další velká království: Illefarn, Shantel Othreier a Keltormir.

A pak cestu osudu národa temných elfů zkřížil další temný bůh, Ghaunadaur. Ghaunadaur je jeden z Prastarých bohů, kteří byly v dávných dobách podstatou Mnohovesmíru. Staří bohové byli zapomenuti, protože tvorové, kteří byly sto pochopit jejich existenci, již dávno vyhynuli nebo utvořili ze svých esencí stvoření stejně mocná jako byli Prastaří. I celá sféra mohla být kdysi podivným národem tvorů, kteří Prastaré uctívali.
Prastaří jsou slabí a jejich síla a moc koluje v žilách bohů nových. Ghaunadaur kdysi vládl paraelementální sféře bahna a tvorům, kteří nebyli omezeni takovou povrchností jako je tvar. Pochopit je může být stejně těžké jako pochopit Propast. Ti co se jenom kradmo přiblížili k jejich tajemstvím, postihlo nepopsatelné šílenství.

Ale mnohem těžší je pochopit, jak si dokáže tak čistotné stvoření, jako je mečový archon, vytřít zadek. Aby někdo pochopil úmysly Prastarých, musel by se rozpadnout do samotné esence vesmíru. Stejně starý jako Ghaunadaur je neoficiální maskot Propasti, Juiblex, Pán bez tváře. Juiblex je stvoření bez identity, hromada měnících se tvarů a podob. Ale je to ubohá schránka živořícího prastarého boha. Nic čím by se dal beztrestně osladit čaj.
Z Gnaunadaurova těla prý neustále odkapává jeho esence života a inteligence. Beztvará hmota jeho těla uniká portály, vytvořené chaosem na jeho povrchu, a rozlévá se po sférách Mnohovesmíru. Vidět Ghaunadura je opravdu zážitek. Obrovská purpurová hromada s rosolovitými chapadly. Nebo spíš vypadá jako přerostlá améba. Rád tráví dovolenou v lázních v Elementárních pláních země, bahna nebo kouře. Tam regeneruje a spolyká všecko co může, někdy i lázeňský personál.

V dobách kdy byl Ghaunadaur ještě mocný, se přidal na stranu Araunshee při dobývání Arvandoru. Po příchodu Lloth do Propasti byl jedním z jejich průvodců a pomocníků, později nepřítelem. Za svůj boj požadoval odměnu a bez svolení Lloth si ji vybral mezi Ilythiir. Křehký mír mezi národy elfů byl jeho příchodem narušen.


Jak si Lloth dokázala v propasti uklidit

Měla to holka v Propasti těžký. Zesláblá, bez dětí a zoufalá. Ale přece jí jenom trochu toho zdravého rozumu a inteligence zůstalo. Samozřejmě, že se stala středem pozornosti pro mocné a nenasytné Tanar'ri lordy. Jenom počkat až trošku zeslábne, přiblížit se zezadu a něco urvat z její esence. Ale to se panáčkové šeredně přepočítali. Slepí touhou si co nejvíc z té křehké pavoučí dívčiny ukousnou, začali přitroublí Tanar'ri mezi sebou bojovat. Válka a taktický boj není v Propasti věc obvyklá a zpráva o něm se v jejich patrech rychle rozkřikla. Mnoho zvědavců se přišlo na tu prapodivnost podívat. A aby řeč nestála, přidali se do boje.
Lloth se po časem ze smutku po dětech otřepala. A protože ještě stále byla chytrá a Propast si ještě nevybrala z jejího rozumu daň, nechala si pomstu manželovi na pozdější dobu. Stejnak teď příliš toho moc nesvedla. Přestali jí bavit ti dolézavý hromádky pitoreskních tvarů, které ji slibovali spolupráci a začala pomaličku splétat sítě plné podvodů a intrik. Ze spojenců se stávali nepřátelé, z nepřátel spojenci, z nepřátel spojenců se stali spojenci nepřátel spojenců a podobně. Šílení hlupáci ve válkách způsobují nepřátelům velké ztráty, šílení a inteligentní vyhladí nepřátele, tak i spojence. Tak se stala v Propasti velmi neobvyklá věc, v několika patrech bylo doslova uklizeno od prachu a fiendů.

Lloth se stala silným a mocným Tanar'ri, pod jejíž ochranná křídla se uchýlilo mnoho fiendů. Také díky své pavoučí podobě se stala patronkou hmyzích obyvatel Propasti. Z fiendů se stali prvotní Yochlolové, služebníci Lloth. Yochlolové se podvolily zákonům a řádu démonické královny a tím narušily samotnou podstatu propasti. Proto je ostatní fiendi nenávidí. Pomocí Yochlolů Lloth dokázala v 66. patře Propasti vytvořit nekonečný chrám z pavučin. Říká se mu Jáma protkaná pavučinami zla. Lloth si vybojovala moc, bezpečné zázemí a pokusila se úspěšně proniknout na Základní materiální sféru ke svým dětem. Propast ji ale poznamenala částečným šílenstvím.

Vzestup Lloth

Radostné setkání matky s dětmi se postupem času proměnilo v jisté rozčarování. Lloth převzala nekompromisně pod svoje křídla národ temných elfů, což se Vhaerunovi a Eillistraee vůbec nelíbilo. Ghaunadaura se zatím Lloth ponechala u sebe jako dočasného spojence. Po několika ostrých sporech se děti od své matky odvrátili zády, ale s novou rolí se prozatím smířili. Tanar'ri nemají cit pro takt a empatii a v pokud jde o moc, neznají bratra, děti ani kompromisy.

Lolitka zavedla do společnosti Illythiir matriarchát. Ze svých zkušeností už ušátým chlapákům pranic nevěřila. Jak říkají píseční nomádi: "Ženě můžeš vždycky natlouct, ona už bude vědět proč!" Illythiir si to přebrali po svém. Ženy vesele tlučou muže.
Do Propasti se k Lloth hrnou noví žadatelé. Mrtvý Llothini spratci se znovuzrodili v druhotné Yochloly. Ženám byla bohyní ponechána jejich krásná tvář, z mužů se stali fiendi. Na jejich tvaru se pak vyřádila samotná Propast. Lolitka pomalu nabírala síly a splétala sítě pomsty vůči Seldarine.

Lloth ještě nebyla natolik šílená, aby se uchýlila k obětování svých vlastních a nově nalezených smrtelných dětí. Elfským ženám pak dala kousek sama sebe. Illythiirské ženy se staly za několik generací silnější než muži. Llothiny kněžky a Matrony si pomocí jisté dávky tyranie, strachu a temné magie vydobyly bezmeznou poslušnost. Potom Lolth obrátila svoji pozornost ke zkorumpování dalších elfských národů. Tajné kulty Pavoučí královny vyrůstaly v elfských říších jako houby po dešti.



Konec 1. části.

Poznámky autora: Text je rešerše z dostupných „legálně“ získaných zdrojů.
Zdroj informací: D&D PC Portraits online, Demihuman dieties, The elven Gods,
http://www.drowcampaign.roleplaynexus.com, Wizards of the Coast, http://www.wikipedia.org, http://www.myth-drannor.net, Book of elves, Průlety sférami od Vlasáka,Dějmistrův průvodce sférami, jistá inspirace H. P. Lovencraftem, velký kus fantazie, diskuzní servery, arabská přísloví.
Další část...Koruní války.