Někam to své blití sem musel postnout :D
Předem bych chtěl upozornit, že nepatřím mezi typy "herních kritiků", kteří se potulují dnešními fóry. Tito lidé často trpí nemocí mou pojmenovanou "První hra"...tedy při setkání s PC hrami hráli svoji první hru a další gamesy jsou automaticky horší
. Dále upozorňuju, že mluvím o hrách, které nejsou hrány z důvodu technologie (viz Quake, Doom 3, Crysis...).
Proč upadající?
Často navštěvuju herní magazíny jako je bonusweb a games.tiscali a přijde mi pokud je recenzent podplacený či pod výhružkou jeho živitele, tak automaticky v recenzi vyzdvyhne hru do nebes a neustále omílá fráze, kde používá slova jako "propracovaný příběh, nepřekonaná atmosféra, emotivně působící postavy, znovuhratelnost" atd. Většina z vás neuvěří jak to dokáže působit a zmanipulovat a strhnout davy, které pak při hraní nevidí negativa a ani si neuvědomuje, že ta hra je béčko až propadák :( (viz praktiky EA, Betsheda Softworks (ale dělá dobré hry), GSC).
Pak tu jsou hry, kterým pak dájí 75 % či označní za béčkovinu, že už to tu bylo a je to taková jednohubka a je to po čase stereotypní (přiznejme si, který hry nejsou ;)) a blabla. Dokonale popíše negativa, které pak případný hráč čte a je znechucen při hraní, protože si TY NEGATIVA uvědomuje! Vím, nelze vytvořit dokonalou hru (dokonalost neexistuje), ale hra je hratelná, oblíbená, stává se kultem, protože má nějaké prvky, které baví a přebijou to špatné, které holt k tomu patří.
Zkrátka se setkávám s hrami s vysokým hodnocením v magazínech a po osobní hraní mám z toho rozporuplné pocity, protože jsem si odnesl jakési vizuální znásilnění, připadá mi to sterilní apod. Neřekl bych rovnou ODPAD, ale rozhodně bych to nevyhazoval do výšin.
Pak tu jsou gamesy s nízkým hodnocením, ale při hraní mě zaujmou. Vůbec tam nevidím tu často zmiňovanou stereotypnost, protože autoři vždycky přišli s něčím novým. Osobně bych jim dal vysoké hodnocení a automaticky je doporučuju všem (hlavne lidem co často nehrají).
Uvedu pár příkladů
RPG je můj velmi oblíbený žánr. Když pohlednu zpět, tak v období 1998-2003 toho vzniklo docela hodně. Hlavně hry od Black Isle jako je serie Fallout, Icewind Dale a Planescape. Od Bioware Baldur´s Gate, neverwintery atd. Od Troiky pak Arcanum a jejich poslední počin Vampire Bloodlines (takovej vampiří Deus Ex :) ). Betsheda vydala Morrowinda...no dalo bys pokračovat do nekonečna.
Pak nastane dost přeceňovaný období, kde toho moc nezvniklo a co vzniklo, tak stálo za prd. Piranha Bytes (pravda pod nátlakem Joowoodu) vydá Gothic 3, který získává nadprůměrné hodnocení, ale ve skutečnoti? Nešlo o to, že pokračovaní by byly vždycky špatné, ale trojka byla naprostej propad ve všem (něco jako Deus Ex 2, ps47 ví...). Co dělá RPG hrou? Tak je to hlavně příběh, questy, dialogy s NPC, vývoj postavy a svět. Příběh je ve trojce oproti předchozím dílům naprostej úpadek a i k průměrným RPGéčkám se nedá srovnávat. Questy jsou šablonovité a debilní (kdo hrál, ví o co jde-získávaní reputace, aby se hráč dostal ke správci v každém městě). Vývoj postavy je jednoduchý a jednotlivé skilly na sebe nenavazují. Jediným čím trojka oplývá je vizuální stránka a to je právě vše. Gothic 3 podle mě nemá ani na průměrnou gamesu, protože opravdu jediné je ta snaha se vyrovnat Oblivionu svou volností, rozhlehlostí a přírodou ( a stou volností na něj nemá).
Pak tu mám třeba Mass Effect od Bioware, kde se potvrdilo, že Bioware nedokáže přijít s ničím novým. Pravda že ta jejich šablonovitost táhnoucí se od KOTOru zas tak nevadí, ale opět se prvky propadají dolů než je vhodné.
V poslední době je taky trend označovat hry za RPG, i když s tímto žánrem nemají nic společného. Příkladem budiž S.T.A.L.K.E.R, který je sice velmi zábavná gamesa, ale to že tam jsou dialogy (příběh má snad každá nová hra ne?) ještě neznamená RPG žánr. Maximálně prvky to jo.
Můj očekáváný Fallout 3 jsem bohužel ještě nezkoušel (zatracenej Pixel Shader 3.0), takže neposuzuju a rozhodně ho nehodlám srovnávat s předchozímy díly, když vím, že na ně nenavazuje a bere si jenom jejich svět a vývoj postavy. Navíc jsem se konečně po 3 rocích naučil hrát hry od Betshedy :)
Uvidí se jak dopadne Risen a Arcania.
Zkrátka mi přijde, že tohle herní odvětví jde pěkně do kytek, protože tvůrci se snaží přízbusobit konzolistům (zjednodušování všeho co jde).
U stříleček bude posuzovaní horší, protože tenhle žánr většinou sloužil k ukázkám novější technologie, ale v poslední době je taky nějakej trend chybějící variability a znovuhratelnosti. Položte si otázku, kdo z vás by hrálo znovu novodobější Crysis nebo F.E.A.R (pravda čtyry roky je pro někoho historie
) a kdo by z vás hrál znovu nějakého Hitmana, System SHocka2 či Operation Flashpoint, které disponují nelinearitou řešení problému?
Vezmu si například F.E.A.R, což je příklad jakési začínající "filmovosti" novějších FPS. Znovuhratelnost pro mě byla nulová, když všechny lekačky znám, ale i v prvním hrání se neubráním nudy, protože prostředí je skoro neměnné. Vždycky vejdete do nějaké větší místnosti, továrního komplexu, kanceláří a buďto z druhé strany se do místnosti navalí jednotka stejných vojáků nebo tam už na vás čekají schovaní. Následuje vizuální kastrace lítajících kulek, vybuchujících zařízení a stříkající krve. Ano je to opravdu fun, ale když vás tohle čeká stále dokola až do konce hry, tak vám to moc jako vysoce hodnocená střílečka nepřijde.
No radši s tím už skončím. Tuším, že nebudete s většinou věcí tohodle postu souhlasit, ale myslím, že jak jsem se snažil naznačit problém hodnocení v magazínech a trend tvorby novějších her (2004-09), tak mám většinou pravdu.
:)