Sigil: Diskusní fórum

Teď ho znát klidně může, ale v té době... Ostatně posuď sám, nemá z čeho.

The Icewind Dale Trilogy
The Crystal Shard (1988)
Streams of Silver (1989)
The Halfling's Gem (1990)

A tady jsou Sapkowského povídky:

The Witcher (Wiedźmin) (1990)
Sword of Destiny (Miecz przeznaczenia) (1992)
The Last Wish (Ostatnie życzenie) (1993)

Romány s Geraltem až od 1994

Bodkin - no, co jsem anšel já, tak první kniha obsahující povídku o zaklínači vyšla Sapkovi už v roce 1986, pravda, v polštině, ale už dříve prý vyšlo něco v časopisech. Vzhledem k Salvatorově životopisu bych si sice dovedl představit, že se k tomu nějak dostal, ale uznávám, že je to krajně nepravděpodobné. Nicméně, když si obě díla přečteš, tak tam vzájemné vazby jsou natolik zřetelné, že to nevysvětlíš úmyslným překladem (tím lze vysvětlit především vyjadřování trpaslíků). Může to být náhoda, ale potom je to náhoda velmi zajímavá, až by se řeklo spíš synchronicita...:)

Vallun píše:Nicméně, když si obě díla přečteš, tak tam vzájemné vazby jsou natolik zřetelné, že to nevysvětlíš úmyslným překladem

Četl jsem obě díla, Sapkovského v překladu, Salvatora v originále a společného nemají ani co by se za nehet vešlo (kromě pochopitelných žánrových záležitostí jako jsou elfové, trpaslíci, šavle a další fantasy nesmysly). Pokud tam vidíš nějakou podobnost, poděkuj překladatelům.

Jestli ti přijde podobný koncept antihrdiny, přečti si seriál Františky Vrbenské v Ikarii (kde se zaobírá vším možným a třeba i různými archetypy postav).

7c - no, ale Geralt ani Drizzt nejsou antihrdinové ani v nejmenším... A pokdu ten překlad totálně všechno neřpedělal, tak tam té podobnosti je prostě nemálo...

Je ta Vrbenská k přečtení někde na netu?

Vallun: O Vrbenské nevím, ale hodně podobné téma bylo rozepsané na fantasya.cz. Zkus se podívat tam (něco jako ,Jak napsat fantasy román' nebo tak - byl to seriál článků).

Právě jsem dočetl Sirotkův soudod Roberta Buettnera, po delší době zase klasičtější sci-fi. I když to nemá Clarkovu technickou kvalitu (myšleno z hlediska vlastní představy technického pokroku), tak to byla překvapivě velmi čtivá knížka. V první osobě sledujeme příběh Jasona Wandera, který byl vyslán jako mladý důstojník s výpravou proti základně nepřátelských Slimáků na Jupiterově měsíci Ganymed(es). tuto výpravu tvořili výhradně vojáci rekrutovaní ze sirotků vzniklých po ostřelování pozemských měst Slimáky právě z této základny. Shodou okolností, přesněji následkem ztrát se z Wandera stane velící důstojník zbytku divize (700 přeživších z více než 10ti tisíc). Po úspěšném návratu na zem si zruinovaná ekonomika žádá okamžité omezení zbrojních výdajů. Na ujištění veřejnosti o vhodnosti tohoto programu je určen právě novopečený generál. Během výzkumu jednoho z dovezených reliktů mimozemské civilizace dojde k dalšímu útoku na planetu Zemi, tentokráte je zničeno velící středisko vesmírných obraných sil na mysu Canaveral. Zoufalý útok na invazní flotilu má jen mizivou šanci na úspěch v podobě nezávislého útoku prakticky sebevražedného komanda vedeného kým jiným, než Jasonem. V závěru knihy autor vlastní dílo vymezuje vůči Henleinově Hvězdné pěchotě a vůči dílu pana Haldmana s tím, že jeho kniha nemá protikomunistický ani protiválečný podtext, je to jen knížka pro pěšáky, přičemž lze konstatovat, že minimálně tento atribut naplňuje...

Co čtete?

Opět/stále Gu Longa. Místy je to opravdu úžasně zvrhlé. Ten člověk rozhodně uměl napsat nádherně groteskně morbidní scény.

O dovolené jsem přečetl Ed Mc Baina knihu Hudlaři. Klasika. Také jsem téměř dočetl knihu Elrik z Melniboné. Ale moc mě to nechytlo. Ovšem dnes jsem od Vladimíra Šlechty dočetl Krvavé pohraničí a zjistil jsem že Fantasy žánr má u nás kvalitní autory. He he a dnes jsem si přečetl povídečku o Geraltovi a dost mě pobavila. Povídka se nalézá v knize Hry na bolest. Je věnována přímo Sapkowskému. Ještě teď se musím smát.

Také jsem téměř dočetl knihu Elrik z Manitobé.

...z Melniboné?

Cesare dík za připomínku, máš pravdu, Už jsem to opravil.

Budu poněkud monotematický... Nedávno jsem dočetl Smrt je mým řemeslem (velmi dobré) a nyní čtu Dva proti Říši.

Tak som si v kaviarni prečítal krátku poviedku Sen smiešneho človeka... a vážne ma prekvapila. Dostojevskij bude pre mňa navždy geniálnym spisovateľom a Zločin a trest je nepochybne jedna z najpôsobivejších kníh, aké som čítal, ale jeho... ako to nazvať... "umelecké vnímanie" zobrazovalo skutočnosť z iného uhla, než ako ju vnímam ja (pre ujasnenie podotýkam, že to beriem skôr ako klad, než zápor- ostatne, existenciu géniov s odlišným pohľadom celkom vítam ). No, a matematicky povedané... Sen smiešneho človeka dokazuje existenciu prieniku mojej a Dostojevského reality, ktorú som skutočne nečakal.

Ehm, ospravedlňujem sa za značne zmätený a nezmyselný príspevok, ale lepšie ani jednoduchšie som to vyjadriť nedokázal .

Elessar: Netřeba se omlouvat, mě to právěže zaujalo.

Já jsem zvládl všech 17dílů agenta JFK a stal jsem se fandou celé série... Pokud někdo neví o co jde více ZDE. Nutno dodat, že ne všechny díly jsou vynikajíci, ale všechny jsou dobré... Prostě jsem fanda.

Kebule - to vypadá vtipně:) Vychází to jako fyzické knihy nebo jen na netu?