).Jakékoli ohlasy, od jednoslovných pochval až po monstrózní kritické větné rozbory, pište, prosím, rovnou do tohoto threadu. Předem děkuji každému, co si to přečte.
Střelný prach a spálenin pach
Oba muži si byli dost podobní. Měli zrzavé, po ramena dlouhé vlasy a střední postavy. Prvnímu bradu zdobila jizva, kterou se snažil zamaskovat vousem - zatím tedy spíš odrostlejším strništěm - a vypadal starší, než jeho společník.
Druhý muž působil energičtějším dojmem, v sedle svého koně se neustále vrtěl a snažil se rozpoutat alespoň menší debatu.
"Daline, snaž se, prosím tě, vyvarovat zbytečným diskuzím," napomenul ho Zjizvený. "Ve Slavogradu musíme splynout s davem a úplně nejlepší by bylo, kdyby si nás nikdo nezapamatoval."
"Ale no tak, ještě nejsme ve městě a už bych měl být zticha?"
"Přesně tak. Na plané žvanění a pitky bude dostatek času, až splníme náš úkol," vyprskl Zjizvený.
"Tedy dobrá, bratříčku," povzdechl si Dalin. "Avšak doufám, že se náš "úkol" neprotáhne."
Zjizvený jen zafuněl. Zbytek cesty pokračoval bez řečí.
***
Dvojice dorazila do královského města Slavogradu k večeru a bez zdržování zamířila do hostince "U Skákajícího beznožce."
"Pročpak se asi ten hostinec jmenuje zrovna takhle," usmál se Dalin.
"Začínám litovat, že jsem si tě vybral do skupiny", zavrčel v odpověd jeho druh. Dalin se usmívat přestal a navrhl, že by bylo lepší vejít do taverny, než upoutávat na sebe nechtěnou pozornost. Proti tomu nemohl mít Zjizvený žádných výhrad. Uvnitř bylo narváno, ale najít toho správného muže nebylo nijak těžké; kontakt seděl, přesně jak bylo domluveno, v zadní části hostince u kamenného krbu a podezřívavě si oba příchozí přeměřil pohledem.
Jako první se ozval Zjizvený: "Jsou naše vidle konečně vykuty, kováři?"
"Ano, naše vidle jsou připraveny ke kydání hnoje." Bylo očividné, že po této odpovědi si noví hosté oddechly. "Pojďte za mnou," vstal kontakt a zamířil k zamčeným dveřím po straně lokálu. Odemkl a vešli dál. Ocitli se v malé spíži, z níž vedly ještě jedny dveře - patrně do kuchyně. Kontakt odhrnul kobereček na podlaze a zatáhl za poklop. Dolů vedl žebřík, a tak jeden po druhém slezli dolů.
V prostorném kamenném sklepení byla černočerná tma. Ozvalo se škrtnutí křesadla a rozlilo se světlo; kontakt držel v ruce louč a ukazoval na bednu stojící v rohu chodby. "Je tam všechno, co může pravej kryptomil potřebovat," řekl a vydal se sklepením dál. "Snažte si zapamatovat cestu, je to rozhodně lepší než muset pořád kontrolovat mapu."
Z chodby vedlo několik odboček a dveří - ty ústily patrně do vinných sklepů a skladovacích prostor soukromníků, odkud se ozývaly pištivé skřeky krys. Nakonec došli k jedněm masivním, dubovým. Před nimi se kontakt zastavil a vyndal klíče. Musel odemknout dva zámky, než se se skřípěním otevřely. Vešli do prostorné místnosti s obrovským lustrem, postelemi, několika bednami a sudy a dominujícím kruhovým stolem.
"Tak, nyní máme možnost si v klidu a relativním pohodlí pohovořit", začal kontakt. "Nejdříve bysme se ale měli představit: Alver Okrolik", podal ruku bratrům.
"Těší mě, já jsem Illabert z rodu Vespola a toto je můj bratr Dalin," odpověděl Zjizvený.
"Dobře, nejlepší by bylo," máchl Alver Okrolik rukou směrem ke krabicím, "kdybysme se šli podívat na vaše vybavení, abychom předešli nepříjemnejm překvapením."
"Naše vybavení?", pozvedl obočí Dalin. "Copak vy žádné nepotřebujete?"
"Samozřejmě ano," usmál se ošklivě Okrolik. "ale já jsem taky profesionál a svý vybavení mám taky na bezpečným místě."
"Profesionál? Vy jste jen profesionální vrah a my jsme sem přišli jednoho zločince ztrestat, tak mezi nás laskavě nepleťte žádné podobnosti," odvětil Dalin.
"Daline, zavři tu klapačku," neudržel se Illabert. "už jsme se o tom bavili snad tisíckrát a myslel jsem, žes to už pochopil!"
"Paktování se s nájemnými vrahy nepochopím nikdy, ať už bude výsledek jakýkoli!"
"Asi jsi, chlapče, nepostřehl, že bez mý pomoci byste nikdy příležitost zničit krále nedostali," řekl nepříjemně klidným hlasem Okrolik. "takže se radši uklidněme a proberme si naše možnosti."
Dalin ztichl.
"Omlouvám se za svého bratra, ještě se nedokázal smířit s jistými fakty," řekl Illabert.
"V pořádku, i když bych podobný výlevy očekával spíš u rodinný večeře, než před akcí, která může zvrátit průběh dějin," usmál se uštěpačně Okrolik. "Přejděme radši k zázemí, jak jsem již navrhoval, než jste mě přerušili." loupl nájemný vrah svýma vychytralýma očkama po Dalinovi. "Takže: tady," přešel místnost a ukázal na několik sudů, "jsou ty požadovaný sudy se střelným prachem. Ani se neptejte, co mě stálo sil dotáhnout to sem. Jedinej otvor, kterým jsem mohl všechny ty udělátka bez poškození protáhnout, je vzdálenej několik kilometrů. A tady v těch bednách jsou kuše, pár mečů, nějaký převleky pro všechny příležitosti a další, nejspíš zbytečný věci. Ale jeden nikdy neví, co?"
"To máte pravdu, jeden nikdy neví," přisvědčil Illabert. "Vypadá to, že skutečně nic nechybí... Projděme si tedy náš plán. Hmm, asi bude lepší se posadit."
"Myslím, že všichni známe svý úlohy dokonale, ale proč ne...," posadil se i Alver Okrolik ke stolu.
Illabert si odkašlal. "Tedy musíme dopravit sudy na místo, na kterém bude jejich odpálení Malfredovou smrtí. To uděláme už dnes. Naše akce začne opravdu až zítra, kdy, přesně ve 12 hodin v poledne, plán aplikujeme. Já a Dalin budeme čekat na vaše znamení, Alvere Okroliku..."
"Jistě, zde jsou amulety," vytáhl z vnitřku kabátu Okrolik tři malé kameny. "Fungujou, jak jsem už sliboval - stačí říct "Odpor zvítězí...," kameny se po tomto slovu dojednoho modře rozzářily a začaly vibrovat. "...a takovej je výsledek", usmál se Okrolik.
"Skvělé... Kdeže jsem to skončil?"
"U použití těch amuletů, bratříčku," odpověděl jedovatě Dalin.
"...Ano, poté, co nám pošlete, pane Okroliku, znamení, tak my odpálíme sudy. A král Malfred dokraluje. Znamení pochopitelně musíme dostat včas, abychom stihli utéct, a vy musíte přesně odhadnout dobu, kdy bude král nad naším překvapením projíždět, to může být dost složité a..."
"Jsem profesionál a polovinu svýho slíbenýho platu jsem dostal předem," skočil Illabertovi do řeči Okrolik. "Takže JÁ svou práci udělám. A správně."
"To je dobře." pokýval hlavou Illabert. "Ale KDYBY se něco zvrtlo a výbuch krále nezabil, tak přijdete na řadu právě vy s vaší kuší."
"Ovšemže."
Illabert pokračoval: "Pak se všichni sejdeme ve vašem bytě, pane Okroliku, kde také přečkáme nějakou dobu, než se situace trochu uklidní. A mimochodem, pokud budete prozrazen, tak nás nesmíte ohrozit a přijít za námi..."
"To je pochopitelný."
"Jsem rád, že si rozumíme. A teď bychom se asi měli dát do přípravy, ne?"
"Chvilku, jen na ty sudy přivezu vozík." vstal Alver Okrolik a vydal se ven.
Dalin chvíli počkal, dokud neustaly Okrolikovi kroky, a pak se zeptal: "Ty mu skutečně věříš? Vždyť nebojuje za naši věc, jemu jde jen o peníze!"
"Na tom přece vůbec nezáleží - teď už nemáme jinou možnost!"
Dalin si povzdechl. "Jestli nás ta krysa zradí...!"
"Tak mu nic neuděláš, neb už budem mrtví."
Do Okrolikova příchodu, tentokrát i s malým vozíkem, panovalo mlčení.
***
"Vzbuď se!" cloumal Dalin se svým bratrem.
"Co... Co se děje?"
"Hádám, že už bude tak osm hodin a náš "přítel" nás brzy přijde navštívit..."
Slutečně netrvalo dlouho a Alver Okrolik přišel. Uvítal je slovy "mám pocit, že by bylo nejlepší pomalu začít."
***
Alver Okrolik se ještě jednou přesvědčil, že kuši pod jeho pláštěm nelze nijak zpozorovat, a vyšel na ulici. Zamířil přes náměstí k dvoupatrovému domu a opatrně se rozhlédl. Vešel dovnitř. Vystoupal po dřevěném schodišti až do druhého patra a zastavil se před dveřmi do bytu. Nebyl to jeho byt, ale Alver znal majitele, a ten na několik měsíců odjel pryč. Vyndal šperháky a přikrčil se k zámku. O chvíli později se dveře otevřely. Alver se přesvědčil, zda nikdo nečíhá uvnitř a pak za sebou zavřel dveře. V bytě bylo dost cenností, ale na takové malichernosti teď nebyl čas. Přisunul si k oknu stoličku a vyndal signalizační amulet a kuši.
Vykouknul z okna směrem ke stěnám paláce; výhled byl odtud skutečně nádherný. "Tak kde seš, ty sráči," zašeptal Alver. Padací most z hradu se začal spouštět dolů. "Vida, my o vlku... Jen si pojď!"
A skutečně: královský kočár, v doprovodu gardy, vyjel na náměstí. Zatím tedy probíhalo vše podle plánu. Měšťané se vyrojili na ulice a zdravili svého despotického vládce. Náš výbuch možná pár nevinných odnese, pomyslel si Okrolik. Zajímavé, že tohle nikomu amorální nepřijde...
Kočár se blížil k místu, kdy má dát signál svým "kolegům". Sto metrů. Padesát... Alver sevřel amulet v ruce a zřetelně vyslovil "Odpor zvítězí". Amulet se rozvibroval energií a mihotavým, modrým světlem zazářil.
***
Illabert i Dalin nervózně postávali u začátku dlouhého pruhu střelného prachu, mířícího k několika výbušným sudům. Každou chvílí očekávali znamení od Okrolika.
Dalin sáhl na prach rozsypaný po podzemní chodbě. "Zdá se vlhký, kruci. Co když nechytne?"
V mizerném osvětlení loučí nebyl vidět výraz Illabertovi tváře, ale jeho hlas zněl přidušeně: "Na nějakou kontrolu již není čas. Signál můžeme dostat kdykoli."
Jen to dořekl a signál skutečně přišel.
"Honem, zapal to!" vyštěkl Illabert.
"Nechce to chytit! Je to zvlhlé, přesně jak jsem říkal!"
"Běž dopředu a zapal to blíž sudům!"
Dalin se rozběhl chodbou směrem k sudům. Naše šance... Nesmíme ji promarnit takovým způsobem, pomyslel si Illabert, když jeho bratr mizel ve tmě.
Ozval se Dalinův vítězoslavný výkřik a jeho kroky se opět přibližovali. "Chytlo to! Chytlo!"
Snad není pozdě, zatnul Illabert pěsti.
***
Kočár vjížděl do ulice a každou chvílí se měl ozvat výbuch, který rozmetá sklepení i ulici a vystřelí krále Malfreda na Měsíc. Jenže - nic se neozvalo. Okrolik, dosud skrčený pod oknem a s rukama u uší vzhlédl. "Kurva! Co se to děje?"
Králův kočár přejel místo, pod nímž bylo napěchováno několik sudů se střelným prachem a blížil se k Okrolikovu stanovišti.
A tehdy se ozval výbuch. Žlutý záblesk zalil celou ulici a roztrhal dlažbu. Jeden dům se začal bortit a kusy zdiva létali v oblacích prachu všude okolo. Ale kočár už byl příliš daleko. Výbuch sice roztrhal několik mužů z královy gardy, kteří jeli za kočárem a uzavírali doprovod, i s koňmi na kusy, avšak král samotný vyvázl s největší pravděpodobností nezraněn. Kočár zastavil a kolem něj se srotilo několik gardistů.
A zas je všechno na mně, povzdechl si Alver. Natáhl kuši a vystřelil do kabiny kočáru. Střela nejspíš nikoho nezasáhla, a tak Alver přiložil další střelu a znovu natáhl kuši. Vystřelil.
Gardisté ho již zpozorovali a pár jich zamířilo směrem k domu, kde se skrýval. kočár se dal znovu do pohybu a Alver neměl šanci, jak by mohl krále ohrozit.
Vrhl se ke dveřím a očekával příchod nezvaných hostů. Dočkal se brzy.
"Otevřete dveře a vzdejte se právu! Nemáte šanci vyváznout!" řekl důrazně mužský bas.
Alver přiložil kuši k ramenu a postavil se šikmo od dveří.
Ozvalo se několik rychlých kroků a pak dveře s praskáním dřeva vyletěly z pantů. Do místnosti vletěl jeden lehce obrněný gardista. Dostal z kuše rovnou do krku. Alver odhodil kuši stranou a vytasil meč. Další dva gardisté přelezli práh a vydali se k Alverovi. Jeden šel zleva, druhý zprava; Alver neměl šanci. "Odhoď zbraň!" zopakoval ještě jednou gardista.
"To nepůjde, hoši!" zasyčel Alver Okrolik a vrhl se do boje.
***
Sklepením před chvílí otřásl mohutný výbuch a Illabert s Dalinem konečně míjeli bednu "se vším, co muže pravej kryptomil potřebovat". Dosáhli žebříku vedoucího do hostince. Vylezli a opět se ocitli ve spíži s vchodem do sklepních prostorů. Dalin za bratrem zavřel poklop a zamaskoval jej kobercem.
"Konečně čerstvý vzduch," řekl Dalin.
Illabert odemkl dveře do lokálu a trochu je pootevřel. A strnul, neboť přímo proti nim mířil pár gardistů pročesávajících všechna možná i nemožná místa, kde by se snad mohli atentátníci skrývat. Ti se vzpamatovali rychle a s namířenými kušemi prosadili své právo.
***
Dvojci zajatců přivedli ke králi v okovech. Vypadali dost zuboženě; nehty na rukou měli vytrhané a nohy rozdrcené, takže je museli podpírat strážní.
"Tedy... už to nebudu opakovat vícekrát. Buď mi podepíšete doznání, že to VY jste naplánovali celou akci a nastražili ten výbuch, nebo vás umučím takovým způsobem, že z té bolesti zešílíte, jasné?" prohodil k zajatcům král Malfred.
"Ano... je to jasné," zasípal Illabert. "My jsme se rozhodli..., že podepíšeme."
"Tak se mi to líbí, přátelé." zašklebil se Malfred. "Pomozte jim s tím podpisem." pokynul hlavou směrem ke strážným, kteří podpírali zajatce.
"Ani nevíte jak jste mi pomohli, přátelé. Lid potřebuje nějaké obětní beránky a přitom pochopí, že Malfreda a jeho vládu nic neohrozí." řekl Malfred poté, co bratři Vespolovi dopsali. "Samozřejmě vám zajistím mnohem příjemnější popravu, než jaká by vás čekala v mučírně našeho mistra."
"Smím mít... ještě jeden dotaz?" zeptal se Dalin
"Ach ano, ale pospěšte si."
"Co ten nájemný vrah, ten Alver Okrolik? Podepsal, že?"
"Nepodepsal, drazí přátelé, představte si, že nepodepsal. Nechal se radši rozsekat na kusy, místo toho aby se vzdal. Vskutku překvapující, že i tito vrazi mají své zásady... A proč vás vůbec tak zajímá?"
Dalin Vespola zavřel oči.