Blízký i vzdálenější Východ
Moderátoři: Sadako, sevencreature
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Já se jim nevyhýbým, jen mi nepřipadaly příliš k tématu. Počkám jestli se ozve Saruman - jeho pohled je vždy zajímavý. Jenže s časem je na tom asi všelijak.
Třeba se k tomu dostanu. Nyní čekám jestli Sarumanovi bude stát za to se na to podívat.
Pravda je že podvědomě straním Izraeli. Ne vždy a ve všem ale ten stát je mi bližší než kterýkoliv stát arabský.
Třeba se k tomu dostanu. Nyní čekám jestli Sarumanovi bude stát za to se na to podívat.
Pravda je že podvědomě straním Izraeli. Ne vždy a ve všem ale ten stát je mi bližší než kterýkoliv stát arabský.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Nikdy jsem se netajil tím, že mám Izrael jako stát a jeho lidi v určité oblibě. Jako bývalý profesionální voják dokáži ocenit jejich bojeschopnost a mimořádně transparentní výsledky vojenských kampaní které Izrael vedl ze své vůle nebo pod donucením Proto jsem mimo plán dal dohromady takové pojednání o změnách vojenské myšlení v této zemi. Myslím si, že tento rok byl pro přehodnocování strategie i taktiky v izraelské armádě naprosto zásadním a je rámováno tím, že v Izraeli jsou na pořadí pesimistické úvahy, že do 30 let může být Izrael vymazán z mapy světa.Tyto úvahy jsou dány projevem posunu v myšlení OSN a hlavně EU, které stále častěji mají tendenci z důvodu líbivosti arabskému světu – koneckonců v tomto světě jsou hlavní zásoby ropy – stavět Izrael do pozice viníka trvalé krize v této oblasti a agresorem.Pokud se to nakonec stane, bude to signálem, že Arabové získali převahu nad euro – americkými křesťansko – liberálními technologicky šikovnými, ale pohodlnými bělochy, závislými na arabské ropě.
Dneska bych dal první část, kde se pokusím popsat, jak se mi jeví bezpečnostně politická situace Izraele a jeho okolí.
Jaká je pozice Izraele po libanonské kampani? Cokoliv dobrého v minulosti a hlavně vstřícného Izrael udělal se obrátilo proti němu. Je trvale pod tlakem dlouhodobé opotřebovací války. Vstřícná gesta - opuštění jihu Libanonu a stažení izraelské armády (IDF) z oblasti Gazy a z některých oblastí Západního břehu Jordánu, nesnížilo nebezpečí arabských útoků vůči Izraeli. Radikálové útočí z libanonského a palestinského území a objevily se první útoky ze syrské hranice v oblasti Golanských výšin.
Po politické stránce se Izrael snažil najít defenzivní způsob soužití. Generál a premiér Ariel Šaron vyklidil pásmo Gazy a ponechal je Palestincům, což nebyl ústup, ale strategické odpoutání. Gaza je plně v palestinských rukou. Předtím i odchod IDF z libanonského pohraniční v roce 2002 měl odstranit záminku k útokům arabských milicí z libanonského území. Útoky pokračují. Izrael musí počítat do budoucna s tím, že není schopen politicky výhody stažení zužitkovat. Arabští protihráči si vždy najdou záminku a využívají hromadné sdělovací prostředky hlavně západních zemí k šíření nepřátelské nálady vůči Izraeli razantní prezentací ztrát civilního obyvatelstva, tedy nevinných obětí..
Útok Hizballáhu na Izrael v létě 2006 měl mezi muslimi širokou lidovou podporu. Írán-se dostal na nějakou dobu z pod tlaku kvůli jadernému programu. Sýrie si tím zajistila zpět větší vliv v Libanonu, který musela v roce 2005 vojensky opustit. A muslimové si potvrdili pravdu že veřejné mínění na západě bude vždy na jejich straně, pokud výše zmíněnou prezentací nevinných obětí osloví správné politiky a skupiny obyvatel.
Konfrontace arabských protivníků s Izraelem v budoucnosti bude mít mezi arabskou populací spíše podporu, v nejhorším případě toleranci. Dlouhodobě jsou arabské státy v lepším výchozím postavení než Izrael.
Izrael musí najít strategické postupy vůči arabským zemím, aby omezily agresivitu a nastavily neutrální vzorec soužití. Izrael se musí připravit k novému úderu typu 1967 (ochromení vojenské síly okolních arabských států) a zároveň k opačné alternativě - velkorysé spolupráci, ale k tomu je třeba, aby Izrael podpořily další významné státy, nejen USA, ale i země EU, což je ale málo pravděpodobné – EU dokud bude mít ropu tak se za Izrael nepostaví.Ten tak zůstává stále více sám.
Narazil jsem na projev, který přednesl řekl Moše „Bogie“ Jaalon, bývalý náčelník generálního štábu izraelské armády 22. ledna 2007, v projevu na konferenci o národní bezpečnosti v izraelském Herzliji. Cituji:
„Musíme přestat hledat okamžitá řešení a debatovat s ohledem na dlouhodobou strategii,Není jiná možnost, než konflikt s íránským režimem. Celý svět musí pochopit, že íránský problém není lokální a že dodávky technologií a financí Íránu musí být neprodleně zastaveny... Ti, kdo nebrání těmto dodávkám, přibližují okamžik konfliktu. Sýrie a Írán musejí být světem potrestání; dotlačili Hizballáh k válce, ale potrestání nebyli.“
Sám za sebe musím říci, že tento pohled je mi velmi blízký.
Proti komu bude Izrael stát?
LIBANON – tato země je považována za vážný bezpečnostní problém. MOSSAD dodal relevantní informace které potvrzují obavy. Libanonský Hizballáh bude až skončí rok 2007 lépe vyzbrojen, než v červenci 2006. Na daleko vyšší úroveň proti červenci 2006 stoupne počet protitankových prostředků a protiletadlových raket. Budou doplněny komunikační prostředky a zabezpečené kanály a propojeny se syrsko – íránskou špionážní a komunikační sítí.
Hizballáh zahájil i politické čistky. Zvyšuje svojí popularitu u šíitského obyvatelstva. Íránské peníze na obnovu zničených domů a dalšího majetku rozdávané Hizballáhem tuto situaci umocňují. Lze očekávat, že v průběhu roků 2009 až 10 se Hizballáh pokusí převzít v Libanonu moc. Nevím o ničem, co by mu v tom mohlo zabránit.
Cílem milicí vedených Íránci v Libanonu je další konflikt načasovaný podle potřeb Sýrie a Íránu. Libanon zůstává aktivním bojištěm. Přítomnost jednotek OSN je jen epizodou, která dovoluje milicím se v klidu dozbrojit. Západ si tak dělá alibi že se snaží pomoci ale jako každý dobrý skutek, i tento bude po zásluze potrestán. Tak jako při válce na JOM KIPUR prostě Arabové nařídí odchod vojáků OSN a udeří kde budou chtít.
PALESTINCKÝ NÁROD.Já nevěřím na upřímné snahy Palestinců mít vlastní stát, protože je to v přímém rozporu s cíli Palestinského povstaleckého hnutí. Vytvoření státu by nutně znamenalo normalizaci vztahů s Izraelem, protože by z logiky vývoje došlo postupně k ekonomické spolupráci. Ta by měla pro palestinské arabské obyvatelstvo větší význam, než ekonomická spolupráce s Jordánskem.
Do povstalecké sítě sponzorované Íránem je již zapojen i Hamas v Gaze a mám obavu že zanedlouho to bude problém i Západním břehu Jordánu, kde je dosud relativní klid. Gazu potřebuje Hamas vyzbrojit před zahájením vojenských konfrontací moderními protitankovými a protiletadlovými střelami. Izraelská rozvědka varuje, že desítky těchto zbraní již byly do oblasti Gazy dodány. Platí Irán a Sýrie. Co je ale horší je to, že v polovině října 2006 se izraelská armáda vrátila do tzv. Filadelfského koridoru na hranici mezi Pásmem Gazy a Egyptem. Vyklizení této zóny při stažení z Gazy bylo kritizováno dokonce i mezi stoupenci vyklizení osad. Pesimisté předpokládali, že z egyptské strany se tudy budou ve velkém pašovat zbraně do Gazy. To se potvrdilo. Není jisté, zda pomůže, že 28. října 2006 Egypt posílil počet příslušníků bezpečnostních sil na hranici s pásmem Gazy poté, co Izrael varoval, že by mohl začít bombardovat tunely používané k pašování zbraní z Egypta na palestinská území. Otázkou je, zda egyptští policisté budou hranici striktně hlídat. Sympatie vůči palestinskému odboji mezi arabskými obyvatelstvem jsou silné.
Je jen otázkou času, kdy se palestinské gerile v pásmu Gazy podaří získat tak velký arzenál, aby mohla vyprovokovat rozsáhlé střetnutí s izraelskou armádou. V Libanonu to byla otázka několika let budování infrastruktury Hizballáhu. Velmi špatná zpráva je to, že mezi tím zda ve správě palestinských území získá převahu umírněnější Fatah či radikální Hamas z hlediska budoucnosti není podstatné.
Ukázaly to klanové střety mezi prohamasovskou rodinou Deri a profatáhovskou rodinou Durmuš v Gaze. Durmuš velí Armádě islámu – operačnímu nástroji al-Kajdy v Pásmu Gazy. Abbásova vojenská pravá ruka, Mohammed Dahlan, najal skupinu al-Kajdy, aby posílila Fatáh v boji s Hamasem.
Izraelská armáda se s teroristy obou organizací potýká neustále, např. Izraelské síly v únoru 2007 zabily v Šechemu - Nablusu jednoho teroristu z hnutí Fatáh a další dva zadržely. Jeden z hledaných mužů plánoval sebevražedný teroristický útok. Takže z toho plyne jediné: Jakákoliv vojenská nebo finanční pomoc poskytnutá Mahmúdu Abbásovi jde tedy přímo palestinské pobočce Al-Kajdy v Pásmu Gazy. Uvědomuje se EU a OSN tu ironii? Oběti teroristů samy financují tyto teroristy. Rozdíl mezi Hamasem nebo Fatahem je tedy pouze taktice postupu proti Izraeli.
Zde musím připomenout něco velmi zásadního:Oficiální Národní bezpečností síly Palestiny mají 46 000 dobře vycvičených a z minulosti v partyzánském boji ostřílených bojovníků. Jedná se tedy prakticky o solidní armádu. Stačí jí bleskově (během nějaké vyvolané mezinárodní krize) dodat těžkou techniku a přímo na hranicích Izraele jsou jednotky až se sebevražednou chutí pomstít se Izraeli.
SÝRIE Írán a Sýrie koordinují svůj tlak na Izrael a tím nepřímo i na USA. Obě země zahájily v listopadu 2005 strategickou špionážní spolupráci typu SIGINT (Signals Intelligence). Dvě íránsko – syrská odposlechová střediska monitorujíci elektronickou komunikaci v oblasti vznikla v Al-Jazirah v severní Sýrii a na Golanských výšinách a dnes už jedou na plný výkon. Letos měla začít fungovat mají začít fungovat další dvě dodatečná zařízení jako záložní pro případ destrukce prvních dvou.
Sýrie posiluje svoji pozici i ekonomickou spoluprácí. Např. Írán, Venezuela a Sýrie podepsaly v poslední říjnový den 2006 zřízení konsorcia kvůli vybudování ropné rafinerie v Sýrii. Hugo Chavez, venezuelský prezident, když navštívil Sýrii v září, si pochválil, jak společně s Íránem odolává Sýrie tlaku USA.
Podporu Íránu vyjádřil i v lednu 2007 při návštěvě íránské delegace ve Venezuele. Írán a Venezuela mají za úkol "šířit po světě revoluční myšlenky". Na této vlně se pohoupe i Sýrie.
Objevily se zajímavé informace o tom, že Sýrie, inspirovaná tím, co považuje za vítězství Hizballáhu, začíná prý vytvářet obdobnou gerilovou organizaci ve stylu Hizballáhu, aby bojovala s Izraelem v naději na osvobození Golanských výšin. Deníku WorldNetDaily to 16. srpna 2006 sdělil představitel vládnoucí strany Baas prezidenta Bašára Assada.
Pravdou je, že když Sýrie přijala příměří OSN v říjnu 1973, vedla sporadickou gerilovou kampaň proti izraelským jednotkám na Golanech, dokud nebylo dosaženo dohody o stažení 31. března 1974, po níž se Izrael stáhl z některých částí teritoria. Ale i bez toho si Izrael ponechal významnou část Golan, aby si zajistil v těchto strategických výšinách svou vojenskou přítomnost a hlavně aby měl vytvořenou operační hloubku. Útokem z Golan na východ stačí ujet 72 kilometrů a Izrael je rozdělen na dvě poloviny.
Pokud to je pravda jde prostě o vytvoření podmínek pro další gerilovou frontu, tentokrát na Golanech. Členy fronty prý budou Palestinci a nikoli členové syrské armády. Tím by mělo být dosaženo jakési odpoutání gerily od oficiálních syrských orgánů a možnost věrohodného popření odpovědnosti ze strany Sýrie.
Spory se Sýrií Izrael řešil vždy razantně. Ale doba se změnila.Sýrie sice nepodceňuje schopnosti izraelské armády, ale předpokládá, že Izrael je politicky ochromen v ofenzivních akcích ropnou brzdou Západu. Přímé útoky na Sýrii a Írán by mohly způsobit nervozitu na trhu s ropou nebo i selektivní krátkodobé embargo vůči určitým zemím.
Pokud by se Izrael k útoku odhodlal, například k leteckému, tak cílem útoku na Sýrii nemůže být nic menšího, než ochromení syrských vojenských schopností. Nic menšího při konfrontaci se Sýrií se nevyplatí.
I při daleko menším útoku by podle následných hysterických reakcí médií šlo o „vyhlášení války“ arabskému světu. Podobně jako při řadě předchozích akcí v historii izraelského letectva by se jednalo o časově velmi omezený pečlivě naplánovaný úder.
Nelze vyloučit zásadní omezení, že úder v hloubce Sýrie by probíhal jen po dobu několika desítek minut v rámci jedné či dvou na sebe rychle navazujících vln letadel, včetně využití bezpilotních prostředků k úderům proti bodovým cílům.
ÍRÁN Írán za sebou ve 20. století nemá na kontě žádnou agresivní válku. Nedokázal jsem si udělat reálný obrázek o tom co bude dál. Do jaké míry je schopna agresivní, islámsky zabarvená politika vytvořit z Íránu časovanou bombu? Podpora protiizraelských milicí a štvavá protiizraelská prohlášení íránského prezidenta ještě nemusí znamenat, že situace se nemůže změnit.
Situace v Izraeli a v Íránu je nepřímo závislá na situaci v Iráku. Šíité v jižní části Iráku se stávají dominantní politickou i ozbrojenou složkou. V Iráku je porušena mocenská rovnováha a povzbuzuje to šíitské milice, které provádějí etnické čistky vůči sunnitům, kritizuje situaci soused, sunnitská Saudská Arábie.
Saúdská Arábie se rozhodla postavit mezi Irákem a svým územím téměř 900 km dlouhou zeď. Důvodem je chaos v sousedním Iráku. Zeď bude vybavena kamerami pro noční vidění, ostnatým drátem a potáhne se liduprázdnou pohraniční pouští. Bojí se emigrantů z Iráku, kteří by přinesli do Saudské Arábie chaos podobně jako palestinští Arabové do Jordánska a Libanonu. Celá stavba nápadně připomínající izraelskou protipalestinskou zeď má být hotova do jednoho roku.
Ministerský předseda Ehud Olmert řekl v rozmluvě s německou televizí že Írán touží "mít jaderné zbraně jako USA, Francie, Izrael a Rusko". Bylo to první oficiálně neoficiální přiznání, že Izrael má jaderné zbraně. Lze si to vykládat jako signál arabským protihráčům a to hlavně Íránu že Izrael je připraven. Írán se nemusí ze strany většiny zemí bát při rozvoji jaderného programu vyhraněně negativní reakce to platí i pro hodně států v Evropě. Jde o peníze. Stačí si položit tuto otázku: „ Kdo by měl zájem ztratit perspektivní íránský trh kvůli skutečně tvrdému embargu“? Odpovězte si sami.
Cílem bombardování Íránu je likvidace jaderného programu, ale podaří se tento program zbrzdit, ne zastavit, protože je decentralizován. Lze počítat i s více než 100 objekty útoků, dojde-li k útoku silami USA. Vyřadí se z provozu na čas širší infrastruktura potřebnou k dalšímu postupu v jaderné oblasti, ale jednorázový úspěch jako při izraelském útoku na irácký reaktor nelze očekávat.
Letecké útoky na Írán by logicky vedly k ofenzivě šíitských milicí v Iráku a na Blízkém východě. Nakopla by se Al Kajda a asi i Evropa by se nestačila divit jak se dokáže rozhýbat někdy i významná arabská přistěhovalecká menšina v jednotlivých zemích.
Dá se zde ale nalézt jedno plus. Pokud by k němu došlo v časovém horizontu 2 až 3 let, došlo by k němu v době, kdy jsou jak Sýrie tak Írán ve fázi přezbrojování. Právě nyní tyto dvě země nakupují nové zbraně, zvyšují schopnost své protivzdušné obrany a celkovou připravenost, tedy i k odvetným úderům i na velké vzdálenosti. Došlo by tedy k eskalaci konfliktu, ale byla by odhalena i struktura a způsob velení a taktika nasazení ozbrojených složek a autonomních milicí.
V omezené míře dojde i k otestování účinnosti nově dodaných ruských zbraňových systémů ve fázi jejich menší nebezpečnosti-je jich zatím málo a obsluhy se teprve učí. Našel jsem pár výroků ruských politiků. Zde tedy jejich prezentace:
Ruský ministr obrany Sergej Ivanov v prosinci 2006 obhajoval prodej protiletadlových systémů TOR-M1 Íránu: „… jestliže to chce koupit pro obranu… pak proč ne?" Jeho šéf Putin v listopadu 2006 řekl: „Prodáme Íránu a Sýrii všechny zbraně pro obranu, které potřebují koupit… Pokud jim nedodáme útočné zbraně, není nač si stěžovat."
Takže ani prodej protiletadlových systémů S-300PMU2 pro PVO Sýrie nelze napadnout – jinak by se USA dostaly do vlastní pasti-své systémy Patriot také vydávají za výhradně obranné prostředky.
Pokud tedy toto všechno vezmeme v patrnost vyplývá z toho tento závěr: V průběhu několika let a až několika desítek let bude Izrael čelit agresivnímu tlaku čili politické a vojenské spolupráci Libanonu, Sýrie, šíitského Iráku za podpory Íránu. Jordánsko zůstane pravděpodobně nadále neutrální, Egypt by se přidal na stranu protiizraelské koalice v případě, že by zvítězily ve volbách krajně islamistické síly, což v horizontu méně než 10 let lze očekávat.
Tolik pro dnešek a příště se pokusím popsat možnosti státu Izrael jak toto přežít.
Dneska bych dal první část, kde se pokusím popsat, jak se mi jeví bezpečnostně politická situace Izraele a jeho okolí.
Jaká je pozice Izraele po libanonské kampani? Cokoliv dobrého v minulosti a hlavně vstřícného Izrael udělal se obrátilo proti němu. Je trvale pod tlakem dlouhodobé opotřebovací války. Vstřícná gesta - opuštění jihu Libanonu a stažení izraelské armády (IDF) z oblasti Gazy a z některých oblastí Západního břehu Jordánu, nesnížilo nebezpečí arabských útoků vůči Izraeli. Radikálové útočí z libanonského a palestinského území a objevily se první útoky ze syrské hranice v oblasti Golanských výšin.
Po politické stránce se Izrael snažil najít defenzivní způsob soužití. Generál a premiér Ariel Šaron vyklidil pásmo Gazy a ponechal je Palestincům, což nebyl ústup, ale strategické odpoutání. Gaza je plně v palestinských rukou. Předtím i odchod IDF z libanonského pohraniční v roce 2002 měl odstranit záminku k útokům arabských milicí z libanonského území. Útoky pokračují. Izrael musí počítat do budoucna s tím, že není schopen politicky výhody stažení zužitkovat. Arabští protihráči si vždy najdou záminku a využívají hromadné sdělovací prostředky hlavně západních zemí k šíření nepřátelské nálady vůči Izraeli razantní prezentací ztrát civilního obyvatelstva, tedy nevinných obětí..
Útok Hizballáhu na Izrael v létě 2006 měl mezi muslimi širokou lidovou podporu. Írán-se dostal na nějakou dobu z pod tlaku kvůli jadernému programu. Sýrie si tím zajistila zpět větší vliv v Libanonu, který musela v roce 2005 vojensky opustit. A muslimové si potvrdili pravdu že veřejné mínění na západě bude vždy na jejich straně, pokud výše zmíněnou prezentací nevinných obětí osloví správné politiky a skupiny obyvatel.
Konfrontace arabských protivníků s Izraelem v budoucnosti bude mít mezi arabskou populací spíše podporu, v nejhorším případě toleranci. Dlouhodobě jsou arabské státy v lepším výchozím postavení než Izrael.
Izrael musí najít strategické postupy vůči arabským zemím, aby omezily agresivitu a nastavily neutrální vzorec soužití. Izrael se musí připravit k novému úderu typu 1967 (ochromení vojenské síly okolních arabských států) a zároveň k opačné alternativě - velkorysé spolupráci, ale k tomu je třeba, aby Izrael podpořily další významné státy, nejen USA, ale i země EU, což je ale málo pravděpodobné – EU dokud bude mít ropu tak se za Izrael nepostaví.Ten tak zůstává stále více sám.
Narazil jsem na projev, který přednesl řekl Moše „Bogie“ Jaalon, bývalý náčelník generálního štábu izraelské armády 22. ledna 2007, v projevu na konferenci o národní bezpečnosti v izraelském Herzliji. Cituji:
„Musíme přestat hledat okamžitá řešení a debatovat s ohledem na dlouhodobou strategii,Není jiná možnost, než konflikt s íránským režimem. Celý svět musí pochopit, že íránský problém není lokální a že dodávky technologií a financí Íránu musí být neprodleně zastaveny... Ti, kdo nebrání těmto dodávkám, přibližují okamžik konfliktu. Sýrie a Írán musejí být světem potrestání; dotlačili Hizballáh k válce, ale potrestání nebyli.“
Sám za sebe musím říci, že tento pohled je mi velmi blízký.
Proti komu bude Izrael stát?
LIBANON – tato země je považována za vážný bezpečnostní problém. MOSSAD dodal relevantní informace které potvrzují obavy. Libanonský Hizballáh bude až skončí rok 2007 lépe vyzbrojen, než v červenci 2006. Na daleko vyšší úroveň proti červenci 2006 stoupne počet protitankových prostředků a protiletadlových raket. Budou doplněny komunikační prostředky a zabezpečené kanály a propojeny se syrsko – íránskou špionážní a komunikační sítí.
Hizballáh zahájil i politické čistky. Zvyšuje svojí popularitu u šíitského obyvatelstva. Íránské peníze na obnovu zničených domů a dalšího majetku rozdávané Hizballáhem tuto situaci umocňují. Lze očekávat, že v průběhu roků 2009 až 10 se Hizballáh pokusí převzít v Libanonu moc. Nevím o ničem, co by mu v tom mohlo zabránit.
Cílem milicí vedených Íránci v Libanonu je další konflikt načasovaný podle potřeb Sýrie a Íránu. Libanon zůstává aktivním bojištěm. Přítomnost jednotek OSN je jen epizodou, která dovoluje milicím se v klidu dozbrojit. Západ si tak dělá alibi že se snaží pomoci ale jako každý dobrý skutek, i tento bude po zásluze potrestán. Tak jako při válce na JOM KIPUR prostě Arabové nařídí odchod vojáků OSN a udeří kde budou chtít.
PALESTINCKÝ NÁROD.Já nevěřím na upřímné snahy Palestinců mít vlastní stát, protože je to v přímém rozporu s cíli Palestinského povstaleckého hnutí. Vytvoření státu by nutně znamenalo normalizaci vztahů s Izraelem, protože by z logiky vývoje došlo postupně k ekonomické spolupráci. Ta by měla pro palestinské arabské obyvatelstvo větší význam, než ekonomická spolupráce s Jordánskem.
Do povstalecké sítě sponzorované Íránem je již zapojen i Hamas v Gaze a mám obavu že zanedlouho to bude problém i Západním břehu Jordánu, kde je dosud relativní klid. Gazu potřebuje Hamas vyzbrojit před zahájením vojenských konfrontací moderními protitankovými a protiletadlovými střelami. Izraelská rozvědka varuje, že desítky těchto zbraní již byly do oblasti Gazy dodány. Platí Irán a Sýrie. Co je ale horší je to, že v polovině října 2006 se izraelská armáda vrátila do tzv. Filadelfského koridoru na hranici mezi Pásmem Gazy a Egyptem. Vyklizení této zóny při stažení z Gazy bylo kritizováno dokonce i mezi stoupenci vyklizení osad. Pesimisté předpokládali, že z egyptské strany se tudy budou ve velkém pašovat zbraně do Gazy. To se potvrdilo. Není jisté, zda pomůže, že 28. října 2006 Egypt posílil počet příslušníků bezpečnostních sil na hranici s pásmem Gazy poté, co Izrael varoval, že by mohl začít bombardovat tunely používané k pašování zbraní z Egypta na palestinská území. Otázkou je, zda egyptští policisté budou hranici striktně hlídat. Sympatie vůči palestinskému odboji mezi arabskými obyvatelstvem jsou silné.
Je jen otázkou času, kdy se palestinské gerile v pásmu Gazy podaří získat tak velký arzenál, aby mohla vyprovokovat rozsáhlé střetnutí s izraelskou armádou. V Libanonu to byla otázka několika let budování infrastruktury Hizballáhu. Velmi špatná zpráva je to, že mezi tím zda ve správě palestinských území získá převahu umírněnější Fatah či radikální Hamas z hlediska budoucnosti není podstatné.
Ukázaly to klanové střety mezi prohamasovskou rodinou Deri a profatáhovskou rodinou Durmuš v Gaze. Durmuš velí Armádě islámu – operačnímu nástroji al-Kajdy v Pásmu Gazy. Abbásova vojenská pravá ruka, Mohammed Dahlan, najal skupinu al-Kajdy, aby posílila Fatáh v boji s Hamasem.
Izraelská armáda se s teroristy obou organizací potýká neustále, např. Izraelské síly v únoru 2007 zabily v Šechemu - Nablusu jednoho teroristu z hnutí Fatáh a další dva zadržely. Jeden z hledaných mužů plánoval sebevražedný teroristický útok. Takže z toho plyne jediné: Jakákoliv vojenská nebo finanční pomoc poskytnutá Mahmúdu Abbásovi jde tedy přímo palestinské pobočce Al-Kajdy v Pásmu Gazy. Uvědomuje se EU a OSN tu ironii? Oběti teroristů samy financují tyto teroristy. Rozdíl mezi Hamasem nebo Fatahem je tedy pouze taktice postupu proti Izraeli.
Zde musím připomenout něco velmi zásadního:Oficiální Národní bezpečností síly Palestiny mají 46 000 dobře vycvičených a z minulosti v partyzánském boji ostřílených bojovníků. Jedná se tedy prakticky o solidní armádu. Stačí jí bleskově (během nějaké vyvolané mezinárodní krize) dodat těžkou techniku a přímo na hranicích Izraele jsou jednotky až se sebevražednou chutí pomstít se Izraeli.
SÝRIE Írán a Sýrie koordinují svůj tlak na Izrael a tím nepřímo i na USA. Obě země zahájily v listopadu 2005 strategickou špionážní spolupráci typu SIGINT (Signals Intelligence). Dvě íránsko – syrská odposlechová střediska monitorujíci elektronickou komunikaci v oblasti vznikla v Al-Jazirah v severní Sýrii a na Golanských výšinách a dnes už jedou na plný výkon. Letos měla začít fungovat mají začít fungovat další dvě dodatečná zařízení jako záložní pro případ destrukce prvních dvou.
Sýrie posiluje svoji pozici i ekonomickou spoluprácí. Např. Írán, Venezuela a Sýrie podepsaly v poslední říjnový den 2006 zřízení konsorcia kvůli vybudování ropné rafinerie v Sýrii. Hugo Chavez, venezuelský prezident, když navštívil Sýrii v září, si pochválil, jak společně s Íránem odolává Sýrie tlaku USA.
Podporu Íránu vyjádřil i v lednu 2007 při návštěvě íránské delegace ve Venezuele. Írán a Venezuela mají za úkol "šířit po světě revoluční myšlenky". Na této vlně se pohoupe i Sýrie.
Objevily se zajímavé informace o tom, že Sýrie, inspirovaná tím, co považuje za vítězství Hizballáhu, začíná prý vytvářet obdobnou gerilovou organizaci ve stylu Hizballáhu, aby bojovala s Izraelem v naději na osvobození Golanských výšin. Deníku WorldNetDaily to 16. srpna 2006 sdělil představitel vládnoucí strany Baas prezidenta Bašára Assada.
Pravdou je, že když Sýrie přijala příměří OSN v říjnu 1973, vedla sporadickou gerilovou kampaň proti izraelským jednotkám na Golanech, dokud nebylo dosaženo dohody o stažení 31. března 1974, po níž se Izrael stáhl z některých částí teritoria. Ale i bez toho si Izrael ponechal významnou část Golan, aby si zajistil v těchto strategických výšinách svou vojenskou přítomnost a hlavně aby měl vytvořenou operační hloubku. Útokem z Golan na východ stačí ujet 72 kilometrů a Izrael je rozdělen na dvě poloviny.
Pokud to je pravda jde prostě o vytvoření podmínek pro další gerilovou frontu, tentokrát na Golanech. Členy fronty prý budou Palestinci a nikoli členové syrské armády. Tím by mělo být dosaženo jakési odpoutání gerily od oficiálních syrských orgánů a možnost věrohodného popření odpovědnosti ze strany Sýrie.
Spory se Sýrií Izrael řešil vždy razantně. Ale doba se změnila.Sýrie sice nepodceňuje schopnosti izraelské armády, ale předpokládá, že Izrael je politicky ochromen v ofenzivních akcích ropnou brzdou Západu. Přímé útoky na Sýrii a Írán by mohly způsobit nervozitu na trhu s ropou nebo i selektivní krátkodobé embargo vůči určitým zemím.
Pokud by se Izrael k útoku odhodlal, například k leteckému, tak cílem útoku na Sýrii nemůže být nic menšího, než ochromení syrských vojenských schopností. Nic menšího při konfrontaci se Sýrií se nevyplatí.
I při daleko menším útoku by podle následných hysterických reakcí médií šlo o „vyhlášení války“ arabskému světu. Podobně jako při řadě předchozích akcí v historii izraelského letectva by se jednalo o časově velmi omezený pečlivě naplánovaný úder.
Nelze vyloučit zásadní omezení, že úder v hloubce Sýrie by probíhal jen po dobu několika desítek minut v rámci jedné či dvou na sebe rychle navazujících vln letadel, včetně využití bezpilotních prostředků k úderům proti bodovým cílům.
ÍRÁN Írán za sebou ve 20. století nemá na kontě žádnou agresivní válku. Nedokázal jsem si udělat reálný obrázek o tom co bude dál. Do jaké míry je schopna agresivní, islámsky zabarvená politika vytvořit z Íránu časovanou bombu? Podpora protiizraelských milicí a štvavá protiizraelská prohlášení íránského prezidenta ještě nemusí znamenat, že situace se nemůže změnit.
Situace v Izraeli a v Íránu je nepřímo závislá na situaci v Iráku. Šíité v jižní části Iráku se stávají dominantní politickou i ozbrojenou složkou. V Iráku je porušena mocenská rovnováha a povzbuzuje to šíitské milice, které provádějí etnické čistky vůči sunnitům, kritizuje situaci soused, sunnitská Saudská Arábie.
Saúdská Arábie se rozhodla postavit mezi Irákem a svým územím téměř 900 km dlouhou zeď. Důvodem je chaos v sousedním Iráku. Zeď bude vybavena kamerami pro noční vidění, ostnatým drátem a potáhne se liduprázdnou pohraniční pouští. Bojí se emigrantů z Iráku, kteří by přinesli do Saudské Arábie chaos podobně jako palestinští Arabové do Jordánska a Libanonu. Celá stavba nápadně připomínající izraelskou protipalestinskou zeď má být hotova do jednoho roku.
Ministerský předseda Ehud Olmert řekl v rozmluvě s německou televizí že Írán touží "mít jaderné zbraně jako USA, Francie, Izrael a Rusko". Bylo to první oficiálně neoficiální přiznání, že Izrael má jaderné zbraně. Lze si to vykládat jako signál arabským protihráčům a to hlavně Íránu že Izrael je připraven. Írán se nemusí ze strany většiny zemí bát při rozvoji jaderného programu vyhraněně negativní reakce to platí i pro hodně států v Evropě. Jde o peníze. Stačí si položit tuto otázku: „ Kdo by měl zájem ztratit perspektivní íránský trh kvůli skutečně tvrdému embargu“? Odpovězte si sami.
Cílem bombardování Íránu je likvidace jaderného programu, ale podaří se tento program zbrzdit, ne zastavit, protože je decentralizován. Lze počítat i s více než 100 objekty útoků, dojde-li k útoku silami USA. Vyřadí se z provozu na čas širší infrastruktura potřebnou k dalšímu postupu v jaderné oblasti, ale jednorázový úspěch jako při izraelském útoku na irácký reaktor nelze očekávat.
Letecké útoky na Írán by logicky vedly k ofenzivě šíitských milicí v Iráku a na Blízkém východě. Nakopla by se Al Kajda a asi i Evropa by se nestačila divit jak se dokáže rozhýbat někdy i významná arabská přistěhovalecká menšina v jednotlivých zemích.
Dá se zde ale nalézt jedno plus. Pokud by k němu došlo v časovém horizontu 2 až 3 let, došlo by k němu v době, kdy jsou jak Sýrie tak Írán ve fázi přezbrojování. Právě nyní tyto dvě země nakupují nové zbraně, zvyšují schopnost své protivzdušné obrany a celkovou připravenost, tedy i k odvetným úderům i na velké vzdálenosti. Došlo by tedy k eskalaci konfliktu, ale byla by odhalena i struktura a způsob velení a taktika nasazení ozbrojených složek a autonomních milicí.
V omezené míře dojde i k otestování účinnosti nově dodaných ruských zbraňových systémů ve fázi jejich menší nebezpečnosti-je jich zatím málo a obsluhy se teprve učí. Našel jsem pár výroků ruských politiků. Zde tedy jejich prezentace:
Ruský ministr obrany Sergej Ivanov v prosinci 2006 obhajoval prodej protiletadlových systémů TOR-M1 Íránu: „… jestliže to chce koupit pro obranu… pak proč ne?" Jeho šéf Putin v listopadu 2006 řekl: „Prodáme Íránu a Sýrii všechny zbraně pro obranu, které potřebují koupit… Pokud jim nedodáme útočné zbraně, není nač si stěžovat."
Takže ani prodej protiletadlových systémů S-300PMU2 pro PVO Sýrie nelze napadnout – jinak by se USA dostaly do vlastní pasti-své systémy Patriot také vydávají za výhradně obranné prostředky.
Pokud tedy toto všechno vezmeme v patrnost vyplývá z toho tento závěr: V průběhu několika let a až několika desítek let bude Izrael čelit agresivnímu tlaku čili politické a vojenské spolupráci Libanonu, Sýrie, šíitského Iráku za podpory Íránu. Jordánsko zůstane pravděpodobně nadále neutrální, Egypt by se přidal na stranu protiizraelské koalice v případě, že by zvítězily ve volbách krajně islamistické síly, což v horizontu méně než 10 let lze očekávat.
Tolik pro dnešek a příště se pokusím popsat možnosti státu Izrael jak toto přežít.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
Neferit Sr. - zatím jsem to stihl jenom prolétnout, ale vypadá to velmi, velmi zajímavě:)
Ovšem zaujala mne jedna věta, se kterou nemohu bez dalšího souhlasit:
Ovšem zaujala mne jedna věta, se kterou nemohu bez dalšího souhlasit:
Palestinci projevují naprosto upřímnou snahu vytvořit palestinský stát, ovšem na celém území včetně toho, co patří Státu Izrael... Jiná otázka je, jestli s vlastním státem dokážou žít palestinská teroristická hnutí, a jestli to dovolí ostatním palestincum...Já nevěřím na upřímné snahy Palestinců mít vlastní stát, protože je to v přímém rozporu s cíli Palestinského povstaleckého hnutí.
JRRT: "Jestliže chápeš, buď spokojen."
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Myslím, že tak nějak jsem to myslel. V tomto nedokážu oddělit palestinské gerily od Palestinů. Jenže tyto gerily mají tak širokou podporu, že to ve mě vyvolává ty pocity co jsem tak tvrdě vyjádřil.
Dále tak jak Izrael tak i Palestinský stát budou pouze státy umělé a nelze tedy obnovit původní status quo. Myslím, že realita požaduje změnu postoje v tom směru, že je lepší stát nějaký než žádný. Popírání reality-ten stát nemůže vypadat po stránce území tak jak by to Palestinci chtěli - znamená neochotu ten stát mít.
Dále tak jak Izrael tak i Palestinský stát budou pouze státy umělé a nelze tedy obnovit původní status quo. Myslím, že realita požaduje změnu postoje v tom směru, že je lepší stát nějaký než žádný. Popírání reality-ten stát nemůže vypadat po stránce území tak jak by to Palestinci chtěli - znamená neochotu ten stát mít.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
-
Tafif
- Sigilan
- Příspěvky: 1140
- Registrován: 10.10.2005 22:41
- Bydliště: Za devatero horami...
- Kontaktovat uživatele:
Dobré, zajímavé. Nutno říct, že jsi opravdu přesvědčený "pesimista".
Teď by mě nejvíc zajímalo, kde bereš informace? Protože prohášení typu "objevili se informace..." jsou... jak to říct... můžou být účelové. Jaký je tedy tvůj zdroj? Třeba Mosad je určitě dobrá páka, ale představuje jen jednu stranu opony a určitě udělá cokoliv, aby vylepšil pozici Izraele.
Teď by mě nejvíc zajímalo, kde bereš informace? Protože prohášení typu "objevili se informace..." jsou... jak to říct... můžou být účelové. Jaký je tedy tvůj zdroj? Třeba Mosad je určitě dobrá páka, ale představuje jen jednu stranu opony a určitě udělá cokoliv, aby vylepšil pozici Izraele.
Hole mágů to nejsou přeludy,
bývají na konci zdobeny žaludy.
bývají na konci zdobeny žaludy.
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Tafif - zítra dávám druhou část a do konce týdne třetí. Část podkladů zveřejním zítra a zbytek na konec celé serie. Ale je to pracná kompilace z velkého množství článků přímo na internetu. Co bylo před rokem novinka dnes je zapomenuto. Jen je potřeba to z internetu vytahat. Pak je v tom dost z literatury, zajímavé věci jsem našel na Valka foru zde máš jeden příklad:
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/6 ... 5f69e06af1
a tam byly i odkazy. Abych ale nebyl obviněn z účelovosti a proti arabskému štvaní dám i článek na téma čím Izrael štve arabský svět. A garantuji Ti že se možná budete divit. Já když jsem to připravoval jsem se občas divil, co to vlastně na Izraeli a Židech obdivuji.
Něco jako bibliografii dodám i když zde to není zrovna zvakem.
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/6 ... 5f69e06af1
a tam byly i odkazy. Abych ale nebyl obviněn z účelovosti a proti arabskému štvaní dám i článek na téma čím Izrael štve arabský svět. A garantuji Ti že se možná budete divit. Já když jsem to připravoval jsem se občas divil, co to vlastně na Izraeli a Židech obdivuji.
Něco jako bibliografii dodám i když zde to není zrovna zvakem.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
-
Tafif
- Sigilan
- Příspěvky: 1140
- Registrován: 10.10.2005 22:41
- Bydliště: Za devatero horami...
- Kontaktovat uživatele:
Navnadit umíš, už se docela těším.
To, co je na Valce vypadá zajímavě, ale na román bohužel nemám právě dost času.
Jinak odkazy na internetové novinové články mě moc nezajímají. Spíš mi jde o ten prvotní zdroj - ministerstvo vnitra Izraele, pozorovatelé OSN, Interpol apod.
To, co je na Valce vypadá zajímavě, ale na román bohužel nemám právě dost času.
Jinak odkazy na internetové novinové články mě moc nezajímají. Spíš mi jde o ten prvotní zdroj - ministerstvo vnitra Izraele, pozorovatelé OSN, Interpol apod.
Hole mágů to nejsou přeludy,
bývají na konci zdobeny žaludy.
bývají na konci zdobeny žaludy.
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Dneska bych zde umístil druhou čast mé pesimistické vize vývoje na Středním Východě.
Izrael se musí připravit na novou válku podobnou té v roce 1967, což byl preventivní útok proti okolním arabským státům kombinovanou s válkou proti Hizballahu Libanonu. Útok z roku 1967 byl klasický blitzkrieg podobný tomu co předváděla německá Wehrmacht na počátku II.SV. Naopak boje v libanonu v roce 2006 mají všechny rysy asymetrické války.
Nebál bych se použít termín „asymetrický Blitzkrieg“, a izraelská armáda je asi jediná na světě která takto dokáže bojovat - zárodky této koncepční složeniny jsou již patrné a Izraelem vyzkoušené. ZDE JE POTŘEBA VIDĚT CO PÍŠU – IZRAEL NEMUŽE PODLE MĚ ČEKAT AŽ BUDE NAPADEN. NUSÍ BÝT PŘIPRAVEN UDEŘIT JAKO PRVNÍ.
Trocha historie: blitzkrieg je vedení boje sestavou rychlých synchronizovaných úderů a nepřetržitého postupu tanků a letadel kdy pěchota v jakékoliv podobě plní úkoly podpory rychlých sil a roli okupační a pořádkové síly. Je spojován s německou armádou počínaje polským tažením v roce 1939. Přepadení Polska ve skutečností nebyl bleskový úder, ale železničně–koňský úder. Při plánování útoku byla důležitá hustota železniční sítě na německé straně fronty a při postupu koně a kopyta německé armády. Tanky volně manévrovali prostorem, prováděly obchvatné manévry a letectvo sloužilo jako dálkové dělostřelectvo-ničilo bodové cíle, napadalo zálohy protivníka plošně bombardovalo vojenské i civilní cíle za účelem zlomení morálky. Při polské kampani nedošlo k žádným rozhodným tankovým bitvám. Hluboké průniky tankových kolon sice vyvolaly v polské armádě zmatek, ale hlavní slovo měla německá armáda v příhraničních oblastech. Vyhrála obkličovací bitvy a nedovolila Polákům se rozvinout.
Pro potřebu tohoto pojednání pak můžeme říci že:
A/ Blitzkrieg tedy není jenom výsledkem úderů tankových armád, ale celkové koncepce armádního útoku. Rychlé vítězství může být dosaženo jakýmkoliv rychlým ochromujícím způsobem. Dal jsem najevo dostatečně že tanky asi nebudou tou hlavní silou na bojišti v budoucích válkách, nebo alespoň jejich role bude hodně okleštěna.
B/ Blitzkrieg je tedy možný i v případě asymetrických válek či kombinací asymetrických a technologických válek po roce 2007. A Izrael asi bude nucen se na tento způsob války připravit.
Jaké dva základní principy pro Izrael platí:
A/ princip času: rozhodnout dříve než OSN
Izrael je v politicky nevýhodném postavení. Jakýkoliv izraelský manévr vždy skončí nevýhodně – z rozhodnutí OSN patovým příměřím, jež je východiskem pro další boje. V poslední době se pak výrazně na této politické nevýhodě podílí i EU.
Proto Izrael musí udeřit tak rychle aby tyto subjekty nestihly reagovat a dokončit vojenské operace ještě dříve, než o tom tyto subjekty rozhodnou. Pokud totiž rozhodne OSN, skončí to kompromisem který bude základem budoucích eskalací. Pokud boje ukončí sám a vítězně, bude v nejlepší pozici pro další budoucí válku a pro pacifisty vyjednávání.
B/ Princip 24 hodin
Izrael musí být schopen vyhodnotit nebezpečnost a především záměr útoků nepřítele během prvních 24 hodin. Ještě v té době musí zahájit zásadní vojenská protiopatření která tyto záměry uvrhnou do chaosu.
Strategické útoky proti nepříteli tedy musí provést v případě nebezpečí již během prvních desítek minut prvního dne války. Úder to musí být nekompromisní a brutálně účinný.
Konkrétní forma zásahu kterou zvolí, bude jen vyvrcholením mozaiky skládané z neustálého přísunu zpravodajských informací. Izrael je v postavení země, která nemá dost lidí ani materiálu pro vedení dlouhodobé vyčerpávající války. Navíc arabské země silně a vysoce moderně zbrojí a tím se Izrael dostává do pozice slabšího v asymetrické válce.
Takže rychlost ve všem je pro jeho přežití v budoucí možné válce rozhodující.
Jak by mohli podle stavu této oblasti vypadat hrozby kterým Izrael možná bude muset čelit:
Pravděpodobně jde o tyto 4 typy konfliktů:
a) stupňující se arabská boží válka proti Izraeli Dojde k startovacím bojům na jednom místě například dojde k neustálému ostřelování jednoho města raketami z pásma Gazy, neokupovaných Golan a podobně, což vyprovokuje Izrael k protiakci. Ta bude záminkou k postupnému „lidovému“ stupňování odporu proti Izraeli i z dalších směrů – např. z libanonského a palestinského území a vysílání dobrovolníků dalších zemí a odesílání demonstrativních kontingentů techniky pro gerilu z arabských států jako projev narůstající mezinárodní muslimské solidarity. Tím bude docházet k narůstající eskalaci konfliktu což je zrovna způsob který by mohl Izrael vážně ohrozit
b) náhlý výbuch hněvu
Boje vypuknou naráz z více směrů jako lidové povstání Palestinců a všemožných islámských bojovníků různých frakcí. V tom případě gerily budou přímo zastupovat armády sousedních států, protože při bojových operacích bude nutno udržet nepřetržitý přísun zásob pro bojující jednotky ze sousedních států. Např. Sýrie bude muset přímo zásobovat „nezávislé gerily“ na libanonské hranici a na Golanských výšinách vojenským materiálem, aby udržela tempo operací.
Jako další varianta se pak může vyprofilovat buď do podoby
c) technologické války,
Dojde k útoku nebo naopak bude zachycen nástup útočníků tedy v tomto případě sil IDF ještě krátce před úderem pomocí nejmodernějších zbraňových systémů.
Může se jednat o synchronizované útoky množstvím neřízených „primitivních“ raket a zároveň raket s doletem několik set kilometrů, které dopadnou na politická, průmyslová a duchovní centra izraelského státu. Zároveň dojde k úderům bezpilotními prostředky a k překonání izraelské hranice dálkově řízenými bojovými vozidly. Vystřelení raket, vypuštění bezpilotních letounů nebo jednoduchých křídlatých raket dodaných z třetích zemí může být uskutečněno také z běžných civilních dopravních lodí. Ty opticky i fakticky mohou dokončit totální obklíčení Izraele. Ke vzletu bezpilotních letounů i raket může dojít i z neutrálních států tedy třeba z Jordánska a Egypta, kde mohou být sestaveny z propašovaných nebo na místě vyrobených komponentů. Spojení s bezpilotními prostředky a některými typy raket může zajišťovat speciálně vypuštěná nebo „pronajatá“ družice. Pronajatá od Číny a ostře vypuštěná přímo Íránem - ten se k této schopnosti už přiblížil natolik, že do 10 let toho bude schopen.
nebo do podoby
d) Jom Kippurské války z roku 1973. Nejhorší varianta. Synchronizovaný úder letectvem řady arabských států a pozemní útok geril na všech frontách, vyztužený po počátečních bojích silami pravidelných armád jednotlivých zemí.
V závěsu útok syrských jednotek na Golany, nelze vyloučit irácko–íránské jednotky postupující z jordánského pohraničí kolem syrských hranic směrem na Golany. Z Gazy tlak Palestinců pomocí těžké techniky poskytnuté Egyptem a útok egyptských jednotek za symbolické pomoci libyjských jednotek.
Současně úder proti izraelskému loďstvu a přístavům silami arabských států z oblasti Středozemního moře. Plus použití bezosádkových rychlých lodí v radarově neviditelné podobě s trhavinou směřujících do izraelských přístavů. To vše doprovázeno masivními rušivými údery gerilových neřízených raket z libanonského, syrského i palestinského směru.
Vzhledem k izraelskému jadernému potenciálu pozemní boje budou minimální. Budou pouze obsazeny Golanské výšiny, jen pár kilometrů izraelského vnitrozemí při libanonské hranici a zdevastováno několik izraelských osad na západním břehu Jordánu.
Hlavním cílem arabského útoku bude likvidace leteckého potenciálu IDF a těžké poškození strategické infrastruktury státu Izrael, včetně rozvrácení špičkových zbrojních výrobních podniků. Cílem bude, aby přes zásah USA v OSN měl Izrael v následujícím mírovém období po úderech jen minimální technologický potenciál.
Pokud chce Izrael přežít i tuto nejhorší variantu, je pro něho jediná cesta atím je dokonalé plánování. Proč?
V prostředí, kde je uskladněno tisíce raket a zbraní poblíž hranic s Izraelem, nelze většinou včas zabránit gerilovému útoku ani jeho rychlému rozvinutí. Je ale možné proti rozvíjejícímu se útoku bleskově reagovat. Pro Izrael do budoucna z toho plyne:
- nepřetržitý strategický průzkum – Izrael musí počítat s plošným nepřátelstvím muslimských zemí. Současně s tím musí vypracovat plány ofenzivní obrany s možnostmi nejefektivnějších úderů proti všem státům v doletu izraelského letectva,
- prioritou je protiraketová obrana – funguje proti raketám typu Scud a křídlatým střelám, neúčinná dosud proti raketám krátkého dosahu,
- zabránění raketovým úderům z moře proti strategickým cílům v Izraeli,
- posílení stavu letectva natolik, aby Izrael odolal hypotetickému leteckému útoku všech okolních států včetně letectva Saudské Arábie a arabských států na středozemním pobřeží Afriky,
- schopnost nepozorovaného letu izraelských letadel do vzdálenosti 1500 km,
- schopnost chráněného spojení mezi vojenskými jednotkami,
- zajištění nepřetržitého taktického průzkumu na jednotlivých frontách (libanonský a Golanský směr, v oblasti Gazy a Západního břehu Jordánu) na úroveň praporu,
- modernizace výzbroje a výstroje pozemních jednotek pro vedení kontaktního boje v nepřehledném a městském prostředí včetně posílení obrněné techniky ženijních jednotek
Výčet toho, co musí Izrael udělat, ukazuje jen část z nejdůležitějších opatření. Seznam je ve skutečnosti daleko obsáhlejší.
například pod poslední bod je potřeba promítnout tyto požadavky od neprůstřelné ochranné vesty pro každého vojáka až po výrobu bojových vozidel pěchoty, které by měly pohyblivost a rychlost jako tanky Merkava Mk4, se stejnou pancéřovou ochranou a schopností uvézt 11 vojáků. Vychází z tanku Merkava Mk4 a je označeno Namer APC a první požadavek zní na dodávku 200 Namer APC. Patří sem i zodolnění tanků Merkava systémy aktivní ochrany zde asi pomohou USA.Prostě si k jednotlivým bodům zkuste představit cokoliv a nejspíše to bude pravda.
A jak by mohl vypadat Blitzkrieg v asymetrické válce? Omlouvám se ale zde se opět musím pustit do věštění z mé oblíbené koule střelného prachu.
Důležité je vyhodnocení potenciálu gerily a úmyslů jejich sponzorských států na základě výzvědných informací. Jistě- rozvědka nemůže přesně vědět, kolik a jakých zbraní má gerila v oblasti, kolik a kde má přesně bunkrů, která místa zaminovala. Bezpodmínečně ale musí mít ale přehled o způsobu jejich využití. Dále musí znát způsob boje všech potenciálních protivníků, což je důležitější než vědět, kde přesně a kolik nepřátel zaútočí. A to využít při protiútoku. Pohyblivá komanda IDF mají už nyní úspěch v oblasti Gazy. Jsou předobrazem asymetrického blitzkriegu – jednotlivé fáze útoku pokud možno zahájit naráz, ne postupně, jak by nepřítel očekával.
Jak by takový asymetrický blitzkrieg mohl vypadat? Jako pravý opak toho, co se stalo v Libanonu v roce 2006.
K útokům musí dojít v první linii i v hloubce několika kilometrů operačního prostoru gerily zároveň. Bleskový přesun malých bojových skupin na místo zásahu a zároveň jednotky s obrněnou ženijní technikou musí vyrazit k vyčištění průnikových tras do hloubky nepřátelského území pro připravovaný nástup větších jednotek.
Letectvo a dělostřelectvo zároveň musí srovnat se zemí vybraná místa v týlu gerily, kde dojde k výsadkům. Bojovníci gerily se tak ocitnou v dvojím tlaku. Zároveň se musí udeřit na pravděpodobné logistické uzly povstalců a musí se přerušit komunikace směřující k oblastem bojů v ještě větší hloubce, tedy i několika desítek kilometrů.
Nad nejdůležitějšími místy úderů a postupu jednotek je nezbytný nepřetržitý průzkum bezpilotními letouny. V případě rozsáhlých akcí bezpilotní průzkumný letoun slouží k přehledu místa postupu praporu, ne větší jednotky. IDF se musí připravit na širší ofenzivní taktiku. Tedy na možnost, že boj s gerilou bude vyžadovat i údery na vzdálenost stovek kilometrů proti klíčovým cílům některých arabských států, které podporují milice.
Tolik věštba.
Nakonec zbývá napsat: Je to vůbec reálné?
Já nevím. Může dojít k nečekanému útoku arabských států vůči Izraeli? Opět nevím ale podívejte se na to takto:
Pokud Američané mocensky selžou v Iráku a vše směřuje k tomu že se tak stane, celá nažhavená a přitom finančně velmi silná oblast Íránu, Iráku, Sýrie a Libanonu se stane agresivním protiizraelském prostorem.
Jordánsko je neutrální a bude dlouho odolávat vyhlášení nepřátelství. Odpor vůči Izraeli pro Jordánsko není ekonomicky výhodný. Zatím ale vždy podlehlo vábení příležitosti.
Tlak na demokratizaci arabských států posiluje islamisty. Hrozí reálné nebezpečí, že ve volbách zvítězí v Egyptě islamisté. V tom případě společně s Libyí uzavřou prostor kolem Izraele i z africké středomořské strany.
Sama EU způsobí převzetí moci islamisty v Turecku, protože důraz na demokratizaci Turecka oslabuje direktivní moc laické armády ve prospěch islamistů. Kdekoliv tohle řeknu, vyvolám mezi demokraty pozdvižení. Naše demokratizující zaslepenost je natolik imbecilní, že nás to jednou bude hodně mrzet. Hrozí vážné nebezpečí, že do 10 let se stane z Turecka islámský stát, Izrael v Turecku ztratí spojence a Turecko se stane, byť třeba jen pasivním, členem protiizraelské sítě.
Írán je sice přirozeným rivalem Egypta na Blízkém východě, lze sledovat vzrůstající napětí mezi šíitskými a sunnitskými oblastmi, ale likvidace Izraele se může stát zcela účelovou momentální shodou v postupu. O tom jsem již napsal na tomto fóru romány.
Írán přitom jako samotný stát nepředstavuje dnes reálnou hrozbu pro USA ani Izrael a militantní rétorika nynějšího íránského prezidenta je zbytečně divoká. Ani s jadernými zbraněmi by nepředstavoval hrozbu, protože jich nebude mít tolik, aby mohl ovlivnit chování mocností a jejich spojenců, tedy i Izraele, který sám by mohl Íránu vrátit jaderný úder.
Hrozbu může představovat Írán jako součást rozsáhlejší sítě států, které se rozhodnou agresivně konat.
Pokud by v budoucnu snad zaútočily muslimské státy na Izrael podobně jako v roce 1973, nebude se jednat o zahnání Izraelců do moře, ale o likvidaci jejich špičkové výzbroje a moderní infrastruktury. Bude to první fáze nátlaku, aby židé emigrovali z ohroženého Izraele, který ztratil vojenskou převahu, a nakonec odešli všichni i se svými jadernými zbraněmi. Můžu se však jako ve všem mýlit a půjde o celkové vyhlazení židovské populace.
Izrael proto musí být schopen zasáhnout nejen Írán, ale ubránit se proti celé islámské protiizraelské síti. Proto sám musí být součástí podobné spojenecké sítě, ve které dominantní roli budou hrát USA. Je ale otázka zda je to možné.
Izrael ve své strategii bude muset být schopen se postavit proti převážně letecké a raketové válce s islámskými zeměmi.
No snad vám to nebude připadat přehnaně militantní. S potěšením si počkám na vaše pohledy.
Izrael se musí připravit na novou válku podobnou té v roce 1967, což byl preventivní útok proti okolním arabským státům kombinovanou s válkou proti Hizballahu Libanonu. Útok z roku 1967 byl klasický blitzkrieg podobný tomu co předváděla německá Wehrmacht na počátku II.SV. Naopak boje v libanonu v roce 2006 mají všechny rysy asymetrické války.
Nebál bych se použít termín „asymetrický Blitzkrieg“, a izraelská armáda je asi jediná na světě která takto dokáže bojovat - zárodky této koncepční složeniny jsou již patrné a Izraelem vyzkoušené. ZDE JE POTŘEBA VIDĚT CO PÍŠU – IZRAEL NEMUŽE PODLE MĚ ČEKAT AŽ BUDE NAPADEN. NUSÍ BÝT PŘIPRAVEN UDEŘIT JAKO PRVNÍ.
Trocha historie: blitzkrieg je vedení boje sestavou rychlých synchronizovaných úderů a nepřetržitého postupu tanků a letadel kdy pěchota v jakékoliv podobě plní úkoly podpory rychlých sil a roli okupační a pořádkové síly. Je spojován s německou armádou počínaje polským tažením v roce 1939. Přepadení Polska ve skutečností nebyl bleskový úder, ale železničně–koňský úder. Při plánování útoku byla důležitá hustota železniční sítě na německé straně fronty a při postupu koně a kopyta německé armády. Tanky volně manévrovali prostorem, prováděly obchvatné manévry a letectvo sloužilo jako dálkové dělostřelectvo-ničilo bodové cíle, napadalo zálohy protivníka plošně bombardovalo vojenské i civilní cíle za účelem zlomení morálky. Při polské kampani nedošlo k žádným rozhodným tankovým bitvám. Hluboké průniky tankových kolon sice vyvolaly v polské armádě zmatek, ale hlavní slovo měla německá armáda v příhraničních oblastech. Vyhrála obkličovací bitvy a nedovolila Polákům se rozvinout.
Pro potřebu tohoto pojednání pak můžeme říci že:
A/ Blitzkrieg tedy není jenom výsledkem úderů tankových armád, ale celkové koncepce armádního útoku. Rychlé vítězství může být dosaženo jakýmkoliv rychlým ochromujícím způsobem. Dal jsem najevo dostatečně že tanky asi nebudou tou hlavní silou na bojišti v budoucích válkách, nebo alespoň jejich role bude hodně okleštěna.
B/ Blitzkrieg je tedy možný i v případě asymetrických válek či kombinací asymetrických a technologických válek po roce 2007. A Izrael asi bude nucen se na tento způsob války připravit.
Jaké dva základní principy pro Izrael platí:
A/ princip času: rozhodnout dříve než OSN
Izrael je v politicky nevýhodném postavení. Jakýkoliv izraelský manévr vždy skončí nevýhodně – z rozhodnutí OSN patovým příměřím, jež je východiskem pro další boje. V poslední době se pak výrazně na této politické nevýhodě podílí i EU.
Proto Izrael musí udeřit tak rychle aby tyto subjekty nestihly reagovat a dokončit vojenské operace ještě dříve, než o tom tyto subjekty rozhodnou. Pokud totiž rozhodne OSN, skončí to kompromisem který bude základem budoucích eskalací. Pokud boje ukončí sám a vítězně, bude v nejlepší pozici pro další budoucí válku a pro pacifisty vyjednávání.
B/ Princip 24 hodin
Izrael musí být schopen vyhodnotit nebezpečnost a především záměr útoků nepřítele během prvních 24 hodin. Ještě v té době musí zahájit zásadní vojenská protiopatření která tyto záměry uvrhnou do chaosu.
Strategické útoky proti nepříteli tedy musí provést v případě nebezpečí již během prvních desítek minut prvního dne války. Úder to musí být nekompromisní a brutálně účinný.
Konkrétní forma zásahu kterou zvolí, bude jen vyvrcholením mozaiky skládané z neustálého přísunu zpravodajských informací. Izrael je v postavení země, která nemá dost lidí ani materiálu pro vedení dlouhodobé vyčerpávající války. Navíc arabské země silně a vysoce moderně zbrojí a tím se Izrael dostává do pozice slabšího v asymetrické válce.
Takže rychlost ve všem je pro jeho přežití v budoucí možné válce rozhodující.
Jak by mohli podle stavu této oblasti vypadat hrozby kterým Izrael možná bude muset čelit:
Pravděpodobně jde o tyto 4 typy konfliktů:
a) stupňující se arabská boží válka proti Izraeli Dojde k startovacím bojům na jednom místě například dojde k neustálému ostřelování jednoho města raketami z pásma Gazy, neokupovaných Golan a podobně, což vyprovokuje Izrael k protiakci. Ta bude záminkou k postupnému „lidovému“ stupňování odporu proti Izraeli i z dalších směrů – např. z libanonského a palestinského území a vysílání dobrovolníků dalších zemí a odesílání demonstrativních kontingentů techniky pro gerilu z arabských států jako projev narůstající mezinárodní muslimské solidarity. Tím bude docházet k narůstající eskalaci konfliktu což je zrovna způsob který by mohl Izrael vážně ohrozit
b) náhlý výbuch hněvu
Boje vypuknou naráz z více směrů jako lidové povstání Palestinců a všemožných islámských bojovníků různých frakcí. V tom případě gerily budou přímo zastupovat armády sousedních států, protože při bojových operacích bude nutno udržet nepřetržitý přísun zásob pro bojující jednotky ze sousedních států. Např. Sýrie bude muset přímo zásobovat „nezávislé gerily“ na libanonské hranici a na Golanských výšinách vojenským materiálem, aby udržela tempo operací.
Jako další varianta se pak může vyprofilovat buď do podoby
c) technologické války,
Dojde k útoku nebo naopak bude zachycen nástup útočníků tedy v tomto případě sil IDF ještě krátce před úderem pomocí nejmodernějších zbraňových systémů.
Může se jednat o synchronizované útoky množstvím neřízených „primitivních“ raket a zároveň raket s doletem několik set kilometrů, které dopadnou na politická, průmyslová a duchovní centra izraelského státu. Zároveň dojde k úderům bezpilotními prostředky a k překonání izraelské hranice dálkově řízenými bojovými vozidly. Vystřelení raket, vypuštění bezpilotních letounů nebo jednoduchých křídlatých raket dodaných z třetích zemí může být uskutečněno také z běžných civilních dopravních lodí. Ty opticky i fakticky mohou dokončit totální obklíčení Izraele. Ke vzletu bezpilotních letounů i raket může dojít i z neutrálních států tedy třeba z Jordánska a Egypta, kde mohou být sestaveny z propašovaných nebo na místě vyrobených komponentů. Spojení s bezpilotními prostředky a některými typy raket může zajišťovat speciálně vypuštěná nebo „pronajatá“ družice. Pronajatá od Číny a ostře vypuštěná přímo Íránem - ten se k této schopnosti už přiblížil natolik, že do 10 let toho bude schopen.
nebo do podoby
d) Jom Kippurské války z roku 1973. Nejhorší varianta. Synchronizovaný úder letectvem řady arabských států a pozemní útok geril na všech frontách, vyztužený po počátečních bojích silami pravidelných armád jednotlivých zemí.
V závěsu útok syrských jednotek na Golany, nelze vyloučit irácko–íránské jednotky postupující z jordánského pohraničí kolem syrských hranic směrem na Golany. Z Gazy tlak Palestinců pomocí těžké techniky poskytnuté Egyptem a útok egyptských jednotek za symbolické pomoci libyjských jednotek.
Současně úder proti izraelskému loďstvu a přístavům silami arabských států z oblasti Středozemního moře. Plus použití bezosádkových rychlých lodí v radarově neviditelné podobě s trhavinou směřujících do izraelských přístavů. To vše doprovázeno masivními rušivými údery gerilových neřízených raket z libanonského, syrského i palestinského směru.
Vzhledem k izraelskému jadernému potenciálu pozemní boje budou minimální. Budou pouze obsazeny Golanské výšiny, jen pár kilometrů izraelského vnitrozemí při libanonské hranici a zdevastováno několik izraelských osad na západním břehu Jordánu.
Hlavním cílem arabského útoku bude likvidace leteckého potenciálu IDF a těžké poškození strategické infrastruktury státu Izrael, včetně rozvrácení špičkových zbrojních výrobních podniků. Cílem bude, aby přes zásah USA v OSN měl Izrael v následujícím mírovém období po úderech jen minimální technologický potenciál.
Pokud chce Izrael přežít i tuto nejhorší variantu, je pro něho jediná cesta atím je dokonalé plánování. Proč?
V prostředí, kde je uskladněno tisíce raket a zbraní poblíž hranic s Izraelem, nelze většinou včas zabránit gerilovému útoku ani jeho rychlému rozvinutí. Je ale možné proti rozvíjejícímu se útoku bleskově reagovat. Pro Izrael do budoucna z toho plyne:
- nepřetržitý strategický průzkum – Izrael musí počítat s plošným nepřátelstvím muslimských zemí. Současně s tím musí vypracovat plány ofenzivní obrany s možnostmi nejefektivnějších úderů proti všem státům v doletu izraelského letectva,
- prioritou je protiraketová obrana – funguje proti raketám typu Scud a křídlatým střelám, neúčinná dosud proti raketám krátkého dosahu,
- zabránění raketovým úderům z moře proti strategickým cílům v Izraeli,
- posílení stavu letectva natolik, aby Izrael odolal hypotetickému leteckému útoku všech okolních států včetně letectva Saudské Arábie a arabských států na středozemním pobřeží Afriky,
- schopnost nepozorovaného letu izraelských letadel do vzdálenosti 1500 km,
- schopnost chráněného spojení mezi vojenskými jednotkami,
- zajištění nepřetržitého taktického průzkumu na jednotlivých frontách (libanonský a Golanský směr, v oblasti Gazy a Západního břehu Jordánu) na úroveň praporu,
- modernizace výzbroje a výstroje pozemních jednotek pro vedení kontaktního boje v nepřehledném a městském prostředí včetně posílení obrněné techniky ženijních jednotek
Výčet toho, co musí Izrael udělat, ukazuje jen část z nejdůležitějších opatření. Seznam je ve skutečnosti daleko obsáhlejší.
například pod poslední bod je potřeba promítnout tyto požadavky od neprůstřelné ochranné vesty pro každého vojáka až po výrobu bojových vozidel pěchoty, které by měly pohyblivost a rychlost jako tanky Merkava Mk4, se stejnou pancéřovou ochranou a schopností uvézt 11 vojáků. Vychází z tanku Merkava Mk4 a je označeno Namer APC a první požadavek zní na dodávku 200 Namer APC. Patří sem i zodolnění tanků Merkava systémy aktivní ochrany zde asi pomohou USA.Prostě si k jednotlivým bodům zkuste představit cokoliv a nejspíše to bude pravda.
A jak by mohl vypadat Blitzkrieg v asymetrické válce? Omlouvám se ale zde se opět musím pustit do věštění z mé oblíbené koule střelného prachu.
Důležité je vyhodnocení potenciálu gerily a úmyslů jejich sponzorských států na základě výzvědných informací. Jistě- rozvědka nemůže přesně vědět, kolik a jakých zbraní má gerila v oblasti, kolik a kde má přesně bunkrů, která místa zaminovala. Bezpodmínečně ale musí mít ale přehled o způsobu jejich využití. Dále musí znát způsob boje všech potenciálních protivníků, což je důležitější než vědět, kde přesně a kolik nepřátel zaútočí. A to využít při protiútoku. Pohyblivá komanda IDF mají už nyní úspěch v oblasti Gazy. Jsou předobrazem asymetrického blitzkriegu – jednotlivé fáze útoku pokud možno zahájit naráz, ne postupně, jak by nepřítel očekával.
Jak by takový asymetrický blitzkrieg mohl vypadat? Jako pravý opak toho, co se stalo v Libanonu v roce 2006.
K útokům musí dojít v první linii i v hloubce několika kilometrů operačního prostoru gerily zároveň. Bleskový přesun malých bojových skupin na místo zásahu a zároveň jednotky s obrněnou ženijní technikou musí vyrazit k vyčištění průnikových tras do hloubky nepřátelského území pro připravovaný nástup větších jednotek.
Letectvo a dělostřelectvo zároveň musí srovnat se zemí vybraná místa v týlu gerily, kde dojde k výsadkům. Bojovníci gerily se tak ocitnou v dvojím tlaku. Zároveň se musí udeřit na pravděpodobné logistické uzly povstalců a musí se přerušit komunikace směřující k oblastem bojů v ještě větší hloubce, tedy i několika desítek kilometrů.
Nad nejdůležitějšími místy úderů a postupu jednotek je nezbytný nepřetržitý průzkum bezpilotními letouny. V případě rozsáhlých akcí bezpilotní průzkumný letoun slouží k přehledu místa postupu praporu, ne větší jednotky. IDF se musí připravit na širší ofenzivní taktiku. Tedy na možnost, že boj s gerilou bude vyžadovat i údery na vzdálenost stovek kilometrů proti klíčovým cílům některých arabských států, které podporují milice.
Tolik věštba.
Nakonec zbývá napsat: Je to vůbec reálné?
Já nevím. Může dojít k nečekanému útoku arabských států vůči Izraeli? Opět nevím ale podívejte se na to takto:
Pokud Američané mocensky selžou v Iráku a vše směřuje k tomu že se tak stane, celá nažhavená a přitom finančně velmi silná oblast Íránu, Iráku, Sýrie a Libanonu se stane agresivním protiizraelském prostorem.
Jordánsko je neutrální a bude dlouho odolávat vyhlášení nepřátelství. Odpor vůči Izraeli pro Jordánsko není ekonomicky výhodný. Zatím ale vždy podlehlo vábení příležitosti.
Tlak na demokratizaci arabských států posiluje islamisty. Hrozí reálné nebezpečí, že ve volbách zvítězí v Egyptě islamisté. V tom případě společně s Libyí uzavřou prostor kolem Izraele i z africké středomořské strany.
Sama EU způsobí převzetí moci islamisty v Turecku, protože důraz na demokratizaci Turecka oslabuje direktivní moc laické armády ve prospěch islamistů. Kdekoliv tohle řeknu, vyvolám mezi demokraty pozdvižení. Naše demokratizující zaslepenost je natolik imbecilní, že nás to jednou bude hodně mrzet. Hrozí vážné nebezpečí, že do 10 let se stane z Turecka islámský stát, Izrael v Turecku ztratí spojence a Turecko se stane, byť třeba jen pasivním, členem protiizraelské sítě.
Írán je sice přirozeným rivalem Egypta na Blízkém východě, lze sledovat vzrůstající napětí mezi šíitskými a sunnitskými oblastmi, ale likvidace Izraele se může stát zcela účelovou momentální shodou v postupu. O tom jsem již napsal na tomto fóru romány.
Írán přitom jako samotný stát nepředstavuje dnes reálnou hrozbu pro USA ani Izrael a militantní rétorika nynějšího íránského prezidenta je zbytečně divoká. Ani s jadernými zbraněmi by nepředstavoval hrozbu, protože jich nebude mít tolik, aby mohl ovlivnit chování mocností a jejich spojenců, tedy i Izraele, který sám by mohl Íránu vrátit jaderný úder.
Hrozbu může představovat Írán jako součást rozsáhlejší sítě států, které se rozhodnou agresivně konat.
Pokud by v budoucnu snad zaútočily muslimské státy na Izrael podobně jako v roce 1973, nebude se jednat o zahnání Izraelců do moře, ale o likvidaci jejich špičkové výzbroje a moderní infrastruktury. Bude to první fáze nátlaku, aby židé emigrovali z ohroženého Izraele, který ztratil vojenskou převahu, a nakonec odešli všichni i se svými jadernými zbraněmi. Můžu se však jako ve všem mýlit a půjde o celkové vyhlazení židovské populace.
Izrael proto musí být schopen zasáhnout nejen Írán, ale ubránit se proti celé islámské protiizraelské síti. Proto sám musí být součástí podobné spojenecké sítě, ve které dominantní roli budou hrát USA. Je ale otázka zda je to možné.
Izrael ve své strategii bude muset být schopen se postavit proti převážně letecké a raketové válce s islámskými zeměmi.
No snad vám to nebude připadat přehnaně militantní. S potěšením si počkám na vaše pohledy.
Naposledy upravil(a) Neferit Sr. dne 12.12.2007 15:41, celkem upraveno 1 x.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
-
Tafif
- Sigilan
- Příspěvky: 1140
- Registrován: 10.10.2005 22:41
- Bydliště: Za devatero horami...
- Kontaktovat uživatele:
Dobře napsané coby, kdyby. I když vycházíš z historických i současných faktů, jako věštění z koule střelného prachu mi to přijde od začátku do konce. Myslím, že k žádnému konfliktu dojít nemusí. Tato "mírová" varianta je ve stále ve hře, ať už budoucí dění směřuje k čemukoliv. Deset let je zatraceně dlouhá doba na to, aby se staly velmi významné změny jak na poli politiky jednotlivých zemí, tak na poli vědy/průmyslu. Do deseti let může ropa klidně ztratit svůj strategický význam a spousta zainteresovaných zemí ztratí svoji hlavní páku.
Zdůrazňuješ, že Egypt a Turecko se můžou stát radikálními islámskými zeměmi, přitom opomíjíš opačné tendence v Íránu. Írán je na tom dost bídně a jeho ekonomika se i přes obrovské zásoby černého zlata pomalu ale jistě řítí do ohromné propasti. Klidně může do několika let zkolabovat. Navíc se nastupující generace prezidentovi a jeho radikalizmu směje a rozhodně ho nepodporuje - tím míním především studenty "vysokých" škol, kteří pravděpodobně do těch deseti let pomalu začnou přebírat nejdůležitější pozice v zemi.
Musím říct, že jsi velice pěkně vyjmenoval co musí Izrael udělat, ale opomíjíš, že to ví i Arabové a Syřané. Obě strany se budou připravovat a počítat se všemi variantami. Všude jsou lidé dost inteligentní na to, aby zvážili všechny možné varianty. Otázkou zůstává, kdo bude mít víc politické vůle a financí na to, aby potřebné "změny" provedl a lépe se připravil.
Zatím vše. Doufám, že se ještě někdo přidá. Zdá se mi, že intelektuální úroveň fóra poslední dobou dost upadá.
Zdůrazňuješ, že Egypt a Turecko se můžou stát radikálními islámskými zeměmi, přitom opomíjíš opačné tendence v Íránu. Írán je na tom dost bídně a jeho ekonomika se i přes obrovské zásoby černého zlata pomalu ale jistě řítí do ohromné propasti. Klidně může do několika let zkolabovat. Navíc se nastupující generace prezidentovi a jeho radikalizmu směje a rozhodně ho nepodporuje - tím míním především studenty "vysokých" škol, kteří pravděpodobně do těch deseti let pomalu začnou přebírat nejdůležitější pozice v zemi.
Musím říct, že jsi velice pěkně vyjmenoval co musí Izrael udělat, ale opomíjíš, že to ví i Arabové a Syřané. Obě strany se budou připravovat a počítat se všemi variantami. Všude jsou lidé dost inteligentní na to, aby zvážili všechny možné varianty. Otázkou zůstává, kdo bude mít víc politické vůle a financí na to, aby potřebné "změny" provedl a lépe se připravil.
Zatím vše. Doufám, že se ještě někdo přidá. Zdá se mi, že intelektuální úroveň fóra poslední dobou dost upadá.
Hole mágů to nejsou přeludy,
bývají na konci zdobeny žaludy.
bývají na konci zdobeny žaludy.
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Tafife, on se už nikdo nepřidá. Ale já tuhle práci nedělám prioritně pro SIGIL, dělám ji jako přípravu na přednášku co budu mít pro jeden militari klub. Koneckonců jde o přidruženou výrobu-tedy MČ k fóru o hře. Jistě jiné pohledy by mě potěšily ale když nebudou nezblázním se. Stačí že to zaujalo alespoň Tebe.
Dneska tedy třetí část.
Izraelsko–arabská válka byla od počátku součástí studené války. Velmoci se velmi rychle rozhodly kterou stranu budou podporovat vojensky, politicky a finančně. Dnes je tato válka součástí války o přerozdělování moci ve světě. Likvidace amerického vlivu v Iráku a likvidace moci Izraele jsou základní předpoklady vzrůstu moci islámských politických skupin vůči USA a EU. EU už dnes vypadá jak skupina států která nechce nic slyšet, nic vidět jen ať proudí ropa.
V íránském vládním deníku Tehrantimes se v létě objevil názor, že agresivní chování USA a Izraele oživuje duch odporu v islámském světě, což zvyšuje význam džihádu. Vzdát se machinacím USA by zvýšilo pouze americkou hltavost. Když se nad tím člověk zamyslí, řekl by že to je pravda. Tedy je to pravda, ale pouze pokud jde o USA. Izrael už 25 let vede politiku sebeobrany a pokud je donucen tak zasadí odpovídající uder a opět se stahuje. Ve stejné době se zde objevila myšlenka o bezvýznamnosti rezolucí OSN. Zde souhlasím plně - tyto rezoluce jsou natolik vágní a neřešící problém, že jsou stejně jako OSN téměř k ničemu. Pikantní je, že nejvíce na jejich plnění kašle pokaždé a nejvíce ten koho se týkají, tedy i Írán.
Navíc je očividné že Írán se chová podle zásady: "Pro naši islámskou republiku naši sousedé jsou našimi přáteli a nepřátelé našich sousedů jsou považováni za naše nepřátele." V tomto rámci se pohybuje tzv. protizápadní politika oficiálního Íránu. Zde se pak dopouštíme jako příslušníci euroatlantického společenství jedné veliké chyb. Máme v sobě zafixovanou pověru, že boj Arabů proti Izraeli je bojem muslimů proti židům. Ve skutečnosti muslimské náboženství či víra je pouze účelovou zbraní. Íránská muslimská revoluce šíitského střihu vyztužená jadernými ambicemi poslední doby se stala testem americké schopnosti prosazovat svůj vliv v oblasti a je jedno jaké znaménko k tomuto slovu přiřadíme. Ale protože Izrael je námi - tedy euro-americkými státy vytvořený stát, takže neustálé zkoušení jeho odolnosti je testem odolnosti euro–americké civilizace vůči arabskému tlaku.
Islám představuje pouze náboženskou, legislativní a ideologickou základnu, o kterou se tyto testy opírají. Z této základny lze ve jménu islámu vést ryze mocenská tažení proti území dosud ovládanému křesťany a Židy. Ale to známe ze své křesťanské historie také a to co jsme na vlastní křesťanské základně prováděli zbytku světa nám nikdo neodpáře. Osobně není mezi křesťany a muslimy zhlediska dějinného vývoje a realizované praxe žádný rozdíl.
Víra v Boha je vnitřní záležitostí člověka. Je to jeho důvěra v cosi zcela nehmatatelné a neviditelné. Důvěru v neviditelný smysl světa člověku pomáhá formovat viditelný řád popisovaný náboženstvím.
V souvislosti s tím křesťanský i islámský příběh o štěpení náboženské praxe do různých věroučných variant je osudově totožný. Křesťanství zrozené z židovského prazákladu je rozštěpeno na katolickou církev a pravoslaví a později po Lutherově incidentu na spoustu protestantských církví, církviček a sekt. Není tomu jinak ani v muslimském světě. Muslimové jsou také od raného období islámu rozděleni v otázce nástupnictví po proroku Mohamedovi. Sunnité uznávají za vůdce osobu, na níž se muslimská obec shodne, šíité pouze Mohamedovy příbuzné. Oba tábory se dále štěpí. Např. v Saúdské Arábii převládají wahhábovští sunnité, tedy vyznavači ultrakonzervativního proudu. Dodejme, že Rijád od počátku konfliktu v Iráku poukazoval na nebezpečí posílení vlivu šíitského Íránu v Iráku, s nímž Saúdská Arábie sousedí. Islámské proudy soupeří mezi sebou, protože každá z verzí islámu je též nositelem místní politické moci.
Z tohoto pohledu ultrakonzervativní američtí protestanti jsou fundamentalisté stejně nesnášenliví jako islámští agresivní a ultrakonzervativní džihádisté. U obou skupin se nejedná ani tak o víru jako spíše o stav duše, o psychické tíhnutí člověka k ostře vyhraněnému (nesnášenlivému) konzervativnímu vysvětlování světa.
Dokládání, jak korán je plný lásky či nenávisti podle frekvence určitých slov, je zcela zbytečné. Z bible lze vypreparovat také dostatečný počet slov mluvících o trestu a pomstě. Korán i bible se podle potřeby mohou stát zbraní nebo naopak vějířem, kterým lze ochladit horké hlavy. Obě posvátné knihy jsou pouze objekty politického zneužívání podobně jako samotní věřící.
Izrael je pouze objektem, na které chtějí islámské síly všeho typu ukázat svojí moc. O nic složitějšího nejde. Prostě je nejblíže, je obklíčen, a pokud se jedná o vojenskou stránku věci, je trvale v mimořádně obtížné situaci.
Historicky lze doložit, že Kolonizační expanze evropských států byla vedena ve jménu rozšiřování křesťanské víry. Ve skutečnosti se jednalo o územní a hospodářskou expanzi. Podobně i dnešní islámský politický džihád je obdobnou aktivitou. I zde je motiv náboženský a zisk je politický a ekonomický.
Ropná zbraň. Tento termín se poprvé v rétorice arabských zemí objevil v sedmdesátých letech. Několikrát jsem zde uvedl že levné-tedy bezpracné peníze z ropy, hry kolem její ceny a distribuce jsou z nějakého důvodu startérem militantního myšlení, potlačování opozice a celkového zvýšení agresivity. A několikrát jsem byl dotazován jestli zbytečně někomu nenasazuji psí hlavu. Nenasazuji. Přebytek peněž získaných prodejem ropy a zemního plynu je prostě takový, že tyto země zajistí klíčovým skupinám obyvatelstva takovou životní úroveň, že tyto zabezpečené vrstvy nikdy nebudou v opozici a vždy podpoří jakoukoliv politickou nebo náboženskou aktivitu vládnoucích sil. Navíc jsou tyto peníze základem masivního přezbrojování v celé oblasti. Kam nedodávají USA a západní země - z politických důvodů, dodávají zbraně Rusko a Čina a JAR a Indie a tak dále.
Rusko zcela oprávněně může prodávat arabských státům zbraně, podobně jako západní firmy. Pokud si Írán a Sýrie nemohou objednat zbraně v USA, pro Rusko to je vítaný trh a zdroj dalších potřebných valut. Pokud oba jmenované státy ale i kterékoliv jiné předají nakoupené zbraně muslimským milicím, je to na jejich odpovědnost. Dodavatelé od toho dají ruce pryč. Takže Například Hizballah disponuje čínskými neřízenými raketami typu Grad, protitankovými zbraněmi RPG -8 z Ruska a protiletadlovými ručnímu střelami francouzské výroby. Přitom RPG-8 je tak výkonná, že prokazatelně zničila i několik Abramsů v Iráku.
V podstatě tedy Izrael musí do seznamu válečných prostředků nepřítele zahrnout všechny zbraňové systémy islámských zemí a od všech světových výrobců. Více než 80 procent se jich totiž do regionu nakonec dostane. Prachy jsou prachy. Nakonec se může stát, že na bojišti někde na Golanských výšinách se dostanou do přímého souboje Merkava Mk4 a Abrams M1A3. Potom na Izrael nevsadím ani bůra.
Pro Izrael je tedy důležitý počet a kvalita zbraní, které se do regionu dostávají, politika arabských států je až na druhém místě. Ta se během 5 až 10 let může zcela změnit. Záleží na momentálních politických potřebách jednotlivých islámských států.
Protože okolní země zbrojí hlavně v oblasti letectva a raketových braní na jedné straně a v oblasti PVO a PO na straně druhé, Izrael se již dnes nachází na samém okraji zvládnutelnosti leteckých útoků islámských států. Z hlediska počtu letadel budou mít arabské státy nad Izraelem vždy převahu. Pozemní síly arabských států by se vůči Izraeli zapojily jen velmi omezeně. Pro pozemní boje není dostatečný prostor a přesun pozemních sil by byl mimořádně nápadný.
Arabské státy jako nesourodý celek mají dostatek ba přímo nadbytek finančních prostředků, aby
a) technicky i početně dohonily izraelskou nadvládu v letectvu
b) dosáhly v oblasti komunikace a průzkumu rovnocenného postavení s Izraelem
c) zahájily v nejbližší době nepřetržitý kosmický průzkum oblasti Blízkého východu
d) konvenčními raketovými prostředky napadly jakékoliv cíle v Izraeli a zdevastovaly jeho vojenské a industriální uzly moci – viz poslední prohlášení íránského prezidenta.
Finanční válku muslimské státy budou trvale vyhrávat dokud bude dostatek těžené ropy. Do té doby má být Izrael zničen.
Dostatek peněz ale situaci vyhrocuje ještě více. Stále více zemí v oblasti má kosmické ambice. Permanentní průzkum blízkovýchodní oblasti je pro Izrael nutný ve všech patrech reality: od kosmického prostoru až po detailní průzkum bezpilotními letadélky při hledání nově budovaných pozic Hizballáhu v libanonském pohraničí.
Koncem ledna 2007 oznámil Allaeddin Boroujerdi předseda Komise pro národní bezpečnost a zahraniční politiku íránského parlamentu, že Írán dokončil vývoj průzkumné družice a balistická střela ji vynese do kosmu. Pokud to je pravda, Írán může kopnout na oběžnou dráhu špionážní satelit s průzkumnými technologiemi o váze více než 300 kg. Ale i pokud to není zatím v jeho možnostech, zaplatí si to v Číně a zase je na svém.
Co z toho vyplývá?
Již v devadesátých letech Izrael pochopil, že je nutná stálá přítomnost izraelských družic v kosmu, aby nebyl závislý na pomoci USA a dalších zemí. Totéž pociťují v poledních letech i islámské země.
Izrael je jednou z osmi zemí světa schopnou vynášet umělé družice a provozovat kosmický průzkum. V minulých 20 letech stavěl Izrael družice, které vynášel vlastními nosnými raketami Jericho, z nichž některé byly neúspěšné. Družice Ofek Izraeli dávají nezávislost na Spojených státech. V dubnu 2006 Izrael vynesl na oběžnou dráhu průzkumnou družici Eros B s využitím ruské nosné rakety. Je to družice fotografického průzkumu s pozemní rozlišovací schopností 70 centimetrů. Podává i komerční informace, ale na fotografie z Íránu má výhradní právo izraelské ministerstvo obrany.
Satelity se stávají nepostradatelné i pro komunikaci na bojišti. Ale protože využívat balistické rakety k vynášení malých družic na oběžnou dráhu bude schopno stále více států, před Izraelem leží skrytá výzva: Je pravděpodobné, že první aktivní družice bude ve válce zničena v kosmickém prostoru letectvem Izraele.
Pokud Izrael zjistí, že jeho nepřátelé chtějí využít nejmodernějších družicových komunikačních a průzkumných prostředků, aby získali převahu, první úder bude směřovat na začátku konfliktu do kosmu. Nemusí přitom jít o jediný úder, ale o zničení několika malých družic.
Přitom se nelze vyhnout diplomatické roztržce, protože cílem může být oficiálně „neutrální“ např. Saudsko-arabská družice nebo komerční družice jiného státu, ne íránská či syrská, i když bude využívána ve prospěch např. libanonského Hizballáhu a geril v Gaze. Zde se potvrzuje princip rychlosti před OSN-musí dojít ke zničení kosmických průzkumných prostředků protivníka tak rychle aby to OSN mohla pouze konstatovat ale nemohla tento krok zvrátit.
Že prostředky na ničení družic jsou dnes dostupné je všeobecně známo. Válka na oběžném dráze kolem země může být zahájena nenápadně. K sestřelení družice nebude ani potřeba podobné rakety jakou použili letos v lednu Číňané proti své vyřazené meteorologické družici na oběžné dráze. Pravděpodobně bude stačit např. letoun F-15 s raketou, kterou odpálí na hranici maximálního dostupu letounu.
A to je velmi reálné – nejenom v Izraeli. Na systému vynášení družic pracuje v Izraeli konsorcium firem RAFAEL, Israel Armament Authority a IAI, které bylo za tímto účelem založeno. Kdo umí vypustit družici, umí vypustit i bojovou družici za účelem sestřelení čehokoliv na oběžné dráze. Ale proč tak nákladně? Doprava družice na oběžnou dráhu kolem Země za využití letadla je levnější než pomocí klasických nosných raket, startujících z kosmodromu. Rusové připravují ze stejného důvodu dvojici letounů MiG-31. Američané úspěšně použili dopravní letoun L-1011 a v premiéře bombardér B-52.
Likvidace aktivní nepřátelské družice byla dosud tabu, ale jeho prolomení hrozí možná již za několik let právě v blízkovýchodní oblasti. Blbé je že Izrael na tom vždy bude tratit. Proč?
Izrael bude muset řešit těžké dilema. Má první zaútočit a zničit „islámskou družici“? Pokud to učiní, bude obviněn, že zahájil válku v kosmu.
Pokud izraelskou družici zničí islámská raketa, začnou tím sice islámské země kosmickou válku, ale moralistické gesto OSN a EU bude přehlušeno ohromným výbuchem radosti a slávy nad tím, že islámská raketa jako první zasáhla židovskou družici ve vesmíru, a tím islámské státy dohnaly technologický náskok Izraelského nepřítele……
V obou případech bude Izrael v propagandistické nevýhodě. V prvním případě bude válečným štváčem, v druhém případě boxerem ztrácejícím dech, a tím vyzývající nepřátele: kopněte si, už mi neslouží klouby.
No tolik vše co jsem chtěl sdělit tomuto fóru na téma Izrael a jeho možnostech v následujících cca 30 letech. Není to moc optimistické ale v té oblasti světa k optimismu není žádný důvod. Nijak tím ale nechci pomlouvat islámské země. Dělají co dělají a jak dělají a Izrael se chová stejně. Mají své cíle a jdou za nimi. Izrael má smůlu v tom že je závislý na podpoře spojenců a těch mu ubývá. Kouzlo strašidel holocaustu se už skoro ztratilo a celým světem se potichu šíří vlna skrytého antisemitismu. A Izrael sám dělá vše proto aby tomu pomohl. Stupidní arogance jeho judaistických špiček, neustálé tvrzení že holocaust byl světové spiknutí proti Židům a svět doposud nesplatil dluhy co tím vznikly, mu na popularitě nepřidává.
Ale o tom bych možná napsal poslední část, už jsem to tak trochu slíbil.
Dneska tedy třetí část.
Izraelsko–arabská válka byla od počátku součástí studené války. Velmoci se velmi rychle rozhodly kterou stranu budou podporovat vojensky, politicky a finančně. Dnes je tato válka součástí války o přerozdělování moci ve světě. Likvidace amerického vlivu v Iráku a likvidace moci Izraele jsou základní předpoklady vzrůstu moci islámských politických skupin vůči USA a EU. EU už dnes vypadá jak skupina států která nechce nic slyšet, nic vidět jen ať proudí ropa.
V íránském vládním deníku Tehrantimes se v létě objevil názor, že agresivní chování USA a Izraele oživuje duch odporu v islámském světě, což zvyšuje význam džihádu. Vzdát se machinacím USA by zvýšilo pouze americkou hltavost. Když se nad tím člověk zamyslí, řekl by že to je pravda. Tedy je to pravda, ale pouze pokud jde o USA. Izrael už 25 let vede politiku sebeobrany a pokud je donucen tak zasadí odpovídající uder a opět se stahuje. Ve stejné době se zde objevila myšlenka o bezvýznamnosti rezolucí OSN. Zde souhlasím plně - tyto rezoluce jsou natolik vágní a neřešící problém, že jsou stejně jako OSN téměř k ničemu. Pikantní je, že nejvíce na jejich plnění kašle pokaždé a nejvíce ten koho se týkají, tedy i Írán.
Navíc je očividné že Írán se chová podle zásady: "Pro naši islámskou republiku naši sousedé jsou našimi přáteli a nepřátelé našich sousedů jsou považováni za naše nepřátele." V tomto rámci se pohybuje tzv. protizápadní politika oficiálního Íránu. Zde se pak dopouštíme jako příslušníci euroatlantického společenství jedné veliké chyb. Máme v sobě zafixovanou pověru, že boj Arabů proti Izraeli je bojem muslimů proti židům. Ve skutečnosti muslimské náboženství či víra je pouze účelovou zbraní. Íránská muslimská revoluce šíitského střihu vyztužená jadernými ambicemi poslední doby se stala testem americké schopnosti prosazovat svůj vliv v oblasti a je jedno jaké znaménko k tomuto slovu přiřadíme. Ale protože Izrael je námi - tedy euro-americkými státy vytvořený stát, takže neustálé zkoušení jeho odolnosti je testem odolnosti euro–americké civilizace vůči arabskému tlaku.
Islám představuje pouze náboženskou, legislativní a ideologickou základnu, o kterou se tyto testy opírají. Z této základny lze ve jménu islámu vést ryze mocenská tažení proti území dosud ovládanému křesťany a Židy. Ale to známe ze své křesťanské historie také a to co jsme na vlastní křesťanské základně prováděli zbytku světa nám nikdo neodpáře. Osobně není mezi křesťany a muslimy zhlediska dějinného vývoje a realizované praxe žádný rozdíl.
Víra v Boha je vnitřní záležitostí člověka. Je to jeho důvěra v cosi zcela nehmatatelné a neviditelné. Důvěru v neviditelný smysl světa člověku pomáhá formovat viditelný řád popisovaný náboženstvím.
V souvislosti s tím křesťanský i islámský příběh o štěpení náboženské praxe do různých věroučných variant je osudově totožný. Křesťanství zrozené z židovského prazákladu je rozštěpeno na katolickou církev a pravoslaví a později po Lutherově incidentu na spoustu protestantských církví, církviček a sekt. Není tomu jinak ani v muslimském světě. Muslimové jsou také od raného období islámu rozděleni v otázce nástupnictví po proroku Mohamedovi. Sunnité uznávají za vůdce osobu, na níž se muslimská obec shodne, šíité pouze Mohamedovy příbuzné. Oba tábory se dále štěpí. Např. v Saúdské Arábii převládají wahhábovští sunnité, tedy vyznavači ultrakonzervativního proudu. Dodejme, že Rijád od počátku konfliktu v Iráku poukazoval na nebezpečí posílení vlivu šíitského Íránu v Iráku, s nímž Saúdská Arábie sousedí. Islámské proudy soupeří mezi sebou, protože každá z verzí islámu je též nositelem místní politické moci.
Z tohoto pohledu ultrakonzervativní američtí protestanti jsou fundamentalisté stejně nesnášenliví jako islámští agresivní a ultrakonzervativní džihádisté. U obou skupin se nejedná ani tak o víru jako spíše o stav duše, o psychické tíhnutí člověka k ostře vyhraněnému (nesnášenlivému) konzervativnímu vysvětlování světa.
Dokládání, jak korán je plný lásky či nenávisti podle frekvence určitých slov, je zcela zbytečné. Z bible lze vypreparovat také dostatečný počet slov mluvících o trestu a pomstě. Korán i bible se podle potřeby mohou stát zbraní nebo naopak vějířem, kterým lze ochladit horké hlavy. Obě posvátné knihy jsou pouze objekty politického zneužívání podobně jako samotní věřící.
Izrael je pouze objektem, na které chtějí islámské síly všeho typu ukázat svojí moc. O nic složitějšího nejde. Prostě je nejblíže, je obklíčen, a pokud se jedná o vojenskou stránku věci, je trvale v mimořádně obtížné situaci.
Historicky lze doložit, že Kolonizační expanze evropských států byla vedena ve jménu rozšiřování křesťanské víry. Ve skutečnosti se jednalo o územní a hospodářskou expanzi. Podobně i dnešní islámský politický džihád je obdobnou aktivitou. I zde je motiv náboženský a zisk je politický a ekonomický.
Ropná zbraň. Tento termín se poprvé v rétorice arabských zemí objevil v sedmdesátých letech. Několikrát jsem zde uvedl že levné-tedy bezpracné peníze z ropy, hry kolem její ceny a distribuce jsou z nějakého důvodu startérem militantního myšlení, potlačování opozice a celkového zvýšení agresivity. A několikrát jsem byl dotazován jestli zbytečně někomu nenasazuji psí hlavu. Nenasazuji. Přebytek peněž získaných prodejem ropy a zemního plynu je prostě takový, že tyto země zajistí klíčovým skupinám obyvatelstva takovou životní úroveň, že tyto zabezpečené vrstvy nikdy nebudou v opozici a vždy podpoří jakoukoliv politickou nebo náboženskou aktivitu vládnoucích sil. Navíc jsou tyto peníze základem masivního přezbrojování v celé oblasti. Kam nedodávají USA a západní země - z politických důvodů, dodávají zbraně Rusko a Čina a JAR a Indie a tak dále.
Rusko zcela oprávněně může prodávat arabských státům zbraně, podobně jako západní firmy. Pokud si Írán a Sýrie nemohou objednat zbraně v USA, pro Rusko to je vítaný trh a zdroj dalších potřebných valut. Pokud oba jmenované státy ale i kterékoliv jiné předají nakoupené zbraně muslimským milicím, je to na jejich odpovědnost. Dodavatelé od toho dají ruce pryč. Takže Například Hizballah disponuje čínskými neřízenými raketami typu Grad, protitankovými zbraněmi RPG -8 z Ruska a protiletadlovými ručnímu střelami francouzské výroby. Přitom RPG-8 je tak výkonná, že prokazatelně zničila i několik Abramsů v Iráku.
V podstatě tedy Izrael musí do seznamu válečných prostředků nepřítele zahrnout všechny zbraňové systémy islámských zemí a od všech světových výrobců. Více než 80 procent se jich totiž do regionu nakonec dostane. Prachy jsou prachy. Nakonec se může stát, že na bojišti někde na Golanských výšinách se dostanou do přímého souboje Merkava Mk4 a Abrams M1A3. Potom na Izrael nevsadím ani bůra.
Pro Izrael je tedy důležitý počet a kvalita zbraní, které se do regionu dostávají, politika arabských států je až na druhém místě. Ta se během 5 až 10 let může zcela změnit. Záleží na momentálních politických potřebách jednotlivých islámských států.
Protože okolní země zbrojí hlavně v oblasti letectva a raketových braní na jedné straně a v oblasti PVO a PO na straně druhé, Izrael se již dnes nachází na samém okraji zvládnutelnosti leteckých útoků islámských států. Z hlediska počtu letadel budou mít arabské státy nad Izraelem vždy převahu. Pozemní síly arabských států by se vůči Izraeli zapojily jen velmi omezeně. Pro pozemní boje není dostatečný prostor a přesun pozemních sil by byl mimořádně nápadný.
Arabské státy jako nesourodý celek mají dostatek ba přímo nadbytek finančních prostředků, aby
a) technicky i početně dohonily izraelskou nadvládu v letectvu
b) dosáhly v oblasti komunikace a průzkumu rovnocenného postavení s Izraelem
c) zahájily v nejbližší době nepřetržitý kosmický průzkum oblasti Blízkého východu
d) konvenčními raketovými prostředky napadly jakékoliv cíle v Izraeli a zdevastovaly jeho vojenské a industriální uzly moci – viz poslední prohlášení íránského prezidenta.
Finanční válku muslimské státy budou trvale vyhrávat dokud bude dostatek těžené ropy. Do té doby má být Izrael zničen.
Dostatek peněz ale situaci vyhrocuje ještě více. Stále více zemí v oblasti má kosmické ambice. Permanentní průzkum blízkovýchodní oblasti je pro Izrael nutný ve všech patrech reality: od kosmického prostoru až po detailní průzkum bezpilotními letadélky při hledání nově budovaných pozic Hizballáhu v libanonském pohraničí.
Koncem ledna 2007 oznámil Allaeddin Boroujerdi předseda Komise pro národní bezpečnost a zahraniční politiku íránského parlamentu, že Írán dokončil vývoj průzkumné družice a balistická střela ji vynese do kosmu. Pokud to je pravda, Írán může kopnout na oběžnou dráhu špionážní satelit s průzkumnými technologiemi o váze více než 300 kg. Ale i pokud to není zatím v jeho možnostech, zaplatí si to v Číně a zase je na svém.
Co z toho vyplývá?
Již v devadesátých letech Izrael pochopil, že je nutná stálá přítomnost izraelských družic v kosmu, aby nebyl závislý na pomoci USA a dalších zemí. Totéž pociťují v poledních letech i islámské země.
Izrael je jednou z osmi zemí světa schopnou vynášet umělé družice a provozovat kosmický průzkum. V minulých 20 letech stavěl Izrael družice, které vynášel vlastními nosnými raketami Jericho, z nichž některé byly neúspěšné. Družice Ofek Izraeli dávají nezávislost na Spojených státech. V dubnu 2006 Izrael vynesl na oběžnou dráhu průzkumnou družici Eros B s využitím ruské nosné rakety. Je to družice fotografického průzkumu s pozemní rozlišovací schopností 70 centimetrů. Podává i komerční informace, ale na fotografie z Íránu má výhradní právo izraelské ministerstvo obrany.
Satelity se stávají nepostradatelné i pro komunikaci na bojišti. Ale protože využívat balistické rakety k vynášení malých družic na oběžnou dráhu bude schopno stále více států, před Izraelem leží skrytá výzva: Je pravděpodobné, že první aktivní družice bude ve válce zničena v kosmickém prostoru letectvem Izraele.
Pokud Izrael zjistí, že jeho nepřátelé chtějí využít nejmodernějších družicových komunikačních a průzkumných prostředků, aby získali převahu, první úder bude směřovat na začátku konfliktu do kosmu. Nemusí přitom jít o jediný úder, ale o zničení několika malých družic.
Přitom se nelze vyhnout diplomatické roztržce, protože cílem může být oficiálně „neutrální“ např. Saudsko-arabská družice nebo komerční družice jiného státu, ne íránská či syrská, i když bude využívána ve prospěch např. libanonského Hizballáhu a geril v Gaze. Zde se potvrzuje princip rychlosti před OSN-musí dojít ke zničení kosmických průzkumných prostředků protivníka tak rychle aby to OSN mohla pouze konstatovat ale nemohla tento krok zvrátit.
Že prostředky na ničení družic jsou dnes dostupné je všeobecně známo. Válka na oběžném dráze kolem země může být zahájena nenápadně. K sestřelení družice nebude ani potřeba podobné rakety jakou použili letos v lednu Číňané proti své vyřazené meteorologické družici na oběžné dráze. Pravděpodobně bude stačit např. letoun F-15 s raketou, kterou odpálí na hranici maximálního dostupu letounu.
A to je velmi reálné – nejenom v Izraeli. Na systému vynášení družic pracuje v Izraeli konsorcium firem RAFAEL, Israel Armament Authority a IAI, které bylo za tímto účelem založeno. Kdo umí vypustit družici, umí vypustit i bojovou družici za účelem sestřelení čehokoliv na oběžné dráze. Ale proč tak nákladně? Doprava družice na oběžnou dráhu kolem Země za využití letadla je levnější než pomocí klasických nosných raket, startujících z kosmodromu. Rusové připravují ze stejného důvodu dvojici letounů MiG-31. Američané úspěšně použili dopravní letoun L-1011 a v premiéře bombardér B-52.
Likvidace aktivní nepřátelské družice byla dosud tabu, ale jeho prolomení hrozí možná již za několik let právě v blízkovýchodní oblasti. Blbé je že Izrael na tom vždy bude tratit. Proč?
Izrael bude muset řešit těžké dilema. Má první zaútočit a zničit „islámskou družici“? Pokud to učiní, bude obviněn, že zahájil válku v kosmu.
Pokud izraelskou družici zničí islámská raketa, začnou tím sice islámské země kosmickou válku, ale moralistické gesto OSN a EU bude přehlušeno ohromným výbuchem radosti a slávy nad tím, že islámská raketa jako první zasáhla židovskou družici ve vesmíru, a tím islámské státy dohnaly technologický náskok Izraelského nepřítele……
V obou případech bude Izrael v propagandistické nevýhodě. V prvním případě bude válečným štváčem, v druhém případě boxerem ztrácejícím dech, a tím vyzývající nepřátele: kopněte si, už mi neslouží klouby.
No tolik vše co jsem chtěl sdělit tomuto fóru na téma Izrael a jeho možnostech v následujících cca 30 letech. Není to moc optimistické ale v té oblasti světa k optimismu není žádný důvod. Nijak tím ale nechci pomlouvat islámské země. Dělají co dělají a jak dělají a Izrael se chová stejně. Mají své cíle a jdou za nimi. Izrael má smůlu v tom že je závislý na podpoře spojenců a těch mu ubývá. Kouzlo strašidel holocaustu se už skoro ztratilo a celým světem se potichu šíří vlna skrytého antisemitismu. A Izrael sám dělá vše proto aby tomu pomohl. Stupidní arogance jeho judaistických špiček, neustálé tvrzení že holocaust byl světové spiknutí proti Židům a svět doposud nesplatil dluhy co tím vznikly, mu na popularitě nepřidává.
Ale o tom bych možná napsal poslední část, už jsem to tak trochu slíbil.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
Tohle je nejnaivnější úvaha, co jsem za posledních dost let slyšel. Chudoba a ekonomický proces vede k radikalizaci, nikoliv naopak. Vysokoškoláci v Iránu jsou především talibové - studenti koránu A ti fakt nefandí prozápadním reformám...Tafif píše:Zdůrazňuješ, že Egypt a Turecko se můžou stát radikálními islámskými zeměmi, přitom opomíjíš opačné tendence v Íránu. Írán je na tom dost bídně a jeho ekonomika se i přes obrovské zásoby černého zlata pomalu ale jistě řítí do ohromné propasti. Klidně může do několika let zkolabovat. Navíc se nastupující generace prezidentovi a jeho radikalizmu směje a rozhodně ho nepodporuje - tím míním především studenty "vysokých" škol, kteří pravděpodobně do těch deseti let pomalu začnou přebírat nejdůležitější pozice v zemi.
JRRT: "Jestliže chápeš, buď spokojen."
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Tafif - spíše bych to viděl jako Vallun. Mám obavu, že si termín radikální vysvětluješ jinak, než studenti na iráckých školách. To není radikalismus demonstrací proti jadernému zbrojení, za zelené louky a proti zlu, ať si ho chápe kdo chce a jak chce.
Na vysokou školu v Iránu se nedostane člověk bez schválení islámskou radou. Nestuduje tam jediná dívka. A žádný dobře zpracovaný mladík, student islámu nikdy nepřipustí změnu.
Jinak po 10 letech ze i zdivokých levičáků stávají umírnění středaři. Na blbosti z radikálního období svého života pak vzpomínají na večírcích se slovy to byla prdel. To platí pro Evropu. Pro Irán je to jinak. Po deseti letech ze studentů íránských vysokých škol budou tvrdí fundamentalisté bez jakékoliv potřeby měnit povahu režimu. Maximálně budou cítit potřebu personálních změn.
Myslím si Tafife, že se pleteš.
Na vysokou školu v Iránu se nedostane člověk bez schválení islámskou radou. Nestuduje tam jediná dívka. A žádný dobře zpracovaný mladík, student islámu nikdy nepřipustí změnu.
Jinak po 10 letech ze i zdivokých levičáků stávají umírnění středaři. Na blbosti z radikálního období svého života pak vzpomínají na večírcích se slovy to byla prdel. To platí pro Evropu. Pro Irán je to jinak. Po deseti letech ze studentů íránských vysokých škol budou tvrdí fundamentalisté bez jakékoliv potřeby měnit povahu režimu. Maximálně budou cítit potřebu personálních změn.
Myslím si Tafife, že se pleteš.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Omloiuvám se za tento úříspěvek druhý v řadě. Ale je to novinka a je k tématu:
http://www.novinky.cz/clanek/128873-tri ... -gaze.html
Hlavně poslední část je zajímavá a zdá se potvrzovat můj závěr o nezájmu ze strany Palestinců o řešení situace. Splnění jejich požadvků by znamenalo faktický návrat před rok 1967 což je neřešitelné. Znamenalo by to takovou redukci území Izraele, že by stratil jakoukoliv reálnou šanci na obranu.
No ažsi to pokud bude čas přečtete, uvidíte. A co tafif-dočetl jsi třetí část-asi ještě ne, protože bys asi odpověděl. takže saž budeš mít čas, ozvi se, zajímá mě Tvůj pohled.
http://www.novinky.cz/clanek/128873-tri ... -gaze.html
Hlavně poslední část je zajímavá a zdá se potvrzovat můj závěr o nezájmu ze strany Palestinců o řešení situace. Splnění jejich požadvků by znamenalo faktický návrat před rok 1967 což je neřešitelné. Znamenalo by to takovou redukci území Izraele, že by stratil jakoukoliv reálnou šanci na obranu.
No ažsi to pokud bude čas přečtete, uvidíte. A co tafif-dočetl jsi třetí část-asi ještě ne, protože bys asi odpověděl. takže saž budeš mít čas, ozvi se, zajímá mě Tvůj pohled.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
Co na to říct?
Izrael je ochoten udělat docela dost vstřícných kroků, ale Palestincum to stále nestačí. Chovají se jako teroristé (kterými ve skutečnosti jsou), za jakýmkoliv ústupkem ze strany Izraele okamžitě následuje další požadavek. Proto se s teroristy nemá vyjednávat, ale mají se střílet...
Izrael je ochoten udělat docela dost vstřícných kroků, ale Palestincum to stále nestačí. Chovají se jako teroristé (kterými ve skutečnosti jsou), za jakýmkoliv ústupkem ze strany Izraele okamžitě následuje další požadavek. Proto se s teroristy nemá vyjednávat, ale mají se střílet...
JRRT: "Jestliže chápeš, buď spokojen."