Sigil: Diskusní fórum

CeBrk nedávno založil a rychle smazal téma o Janu Švankmajerovi. Nyní je mi zřejmé, že záměrem toho zlého muže bylo nalákat mě na Jídlo a poté mi zabránit v tom, abych se mohl pochlubit jeho zhlédnutím. Ale já to tak nenechám!

Věřím, že někdo (nejlépe ten pán s ptačím perem v nicku) přispěchá s fundovaným úvodem do causy Švankmajer, anžto já jsem zatím viděl pouze ono Jídlo. To je dílko věru zábavné, leč nedoporučuji dívat se na něj s prázdným žaludkem. Při některých scénách se mi sbíhaly sliny (hm, ten páreček... ).

Pro začátek jsem proběhl YouTube a nalezl následující pětici snímků:

http://youtube.com/watch?v=z8wvcnbesQE - Et Cetera (1966)
http://youtube.com/watch?v=Xno8FbHzNZo - Flora (1989)
http://youtube.com/watch?v=8Kq8-e0_y-M - Zamilované maso (1989)
http://youtube.com/watch?v=LuBwXfg3Mr4 - Tma/Světlo/Tma (1989)
http://youtube.com/watch?v=0jBBMrJ_qxQ - Konec Stalinismu v Čechách (1990)

Komentáře na CSFD raději nečtěte, mnoho jich spoiluje.

yenn:
Obávám se, že se mýlíš. Spěch není - vzhledem k mému chatrnému zdraví - mým obvyklým způsobem pohybu a fundované příspěvky by ode mne mohl očekávat jen člověk, jenž mne dosud nepoznal. Z toho se dá vyvozovat, že přispěchat s fundovaným úvodem - jak jsi naznačil - při nejlepší vůli opravdu nemohu. Netřeba se ovšem radovat. Mohu se totiž pozvolna připlazit s oplzlostí sobě vlastní, s kýčovitým komentářem, plným klišé a pochybných postřehů.

Tvorbu Jana Švankmajerů znám pouze ze dvou zdrojů. Z pořadu české televize "Mistři českého animovaného filmu" a z Youtube. A právě pořad české televize byl ten viník, jenž kolem mne opatrně hodil sítě zájmu a já posléze zabrousil na výše zmíněný video server. Musím přiznat, že mě dost překvapilo hodnocení na ČSFD, kde dostávají Švankmajerovy filmy neuvěřitelně vysoká hodnocení. Vzhledem k tomu, jak se mi zamlouvali jsem předpokládal, že tam na nich nenechají nit suchou. Ale k tvorbě.

Pro neznalé, Švankmajerovy filmy jsou zvláštní. Povětšinou se jedná o takové surealistické psycho, v němž tu ve větší a jindy zase menší roli, hrají i animované sekvence. Většinoj jde o nějaké plastelínové podivnosti, nebo rozpohybované... hmm... taky podivnosti. Rovněž můžete sem tam spatřit i něco podivného. Z jeho tvorby jsem prozatím vidělt a doporučuji toto:

Něco z Alenky (91% na ČSFD) - Podle životopisu na netu, jde o jeho první celovečení film. Nutno poznament, že se jedná o velice zdařilý debut. Už podle názvu je zřejmé o co jde. Ano, o zfilmování vynikající knížky "Alenka v kraji divů". Nutno poznamenat, že to rozhodně není film cílený pro děti :-). Odkaz vede na první část, na youtube jich je 7.

Jídlo (95%) - Až na pár záběrů hraný film, s dvojící rolí hlavní a jedné vedlejší. Dobrou chuť.
EDIT: Teď mám takový pocit, že odkaz nevede na celý film jídlo, ale pouze na jednu jeho část s názvem oběd.

Tma/Světlo/Tma (92%) - I toto stojí za shlédnutí. Zvlášť ženy si přijdou na své.

Lekce Faust (80%) - Další podivný snímek, kde výbornému výkonu Petra Čepka sekunduje plno podivností. Přiznávám se, že závěr jsem krapet nepobral :-). Odkaz vede na první část, na youtube jsou 3.

Možnosti dialogu (93%) - K tomuhle vám toho naštěstí mnoho neřeknu. z pořadu české televizie si to moc nepamatuji a na Youtube jsem to nenašel (to neznamená, že to tam není). Pouze si matně vybavuji, že času stráveného jeho sledování, jsem nelitoval.

Švankmajer - to je moje noční můra i radost

Něco z Alenky jsem poprvé viděla jako vcelku malé dítě a řekněme, že jsem z toho byla poněkud vykolejená...kraťasy, jako je Jídlo nebo Zamilované maso ve mně zase posílily odpor k masu (hmm, zajímalo by mne, jestli by se J. Š. líbil song Umbrtky "Maso se má jíst" ), nicméně, i přes špatné sny a podezíravé okukování nedělního oběda, jsem si tohoto filmaře oblíbila a postupem jsem od něj (díky České Televizi) viděla kdeco a jedná se o authora, který mne zatím nikdy nezklamal, což je na to, kolik toho natočil, co říct.

Doporučila bych jeho poslední počin Šílení, na ten jsem i coby notorický sociální případ, škudlící každou korunu na cigarety, vyrazila do kina (no, do kina...do Neosféry) a stálo to opravdu za to. Tradičních "masových" scén je méně, příběh je poněkud ucelenější, ale stále silně surrealistický a bláznivý, hercům lze věřit každou felaci

Linky:
Životopis J. Š. česky
Docela podrobné stránky o J. Š. anglicky
Dvorní Švankmajerův animátor Bedřích Glaser

Mám na disku od Jana Švankmajera téměř kompletní filmografii po Lekci Faust včetně a postupně pracuji na seznámení se s ní. Není to sice úplně autor skrytých zákoutí mého srdce, občas mi v jeho filmech něco nesedne, třeba bych uvítal větší důraz na obsah namísto formy, ale oceňuji minimálně to, že při tvoření svých filmů postupuje poměrně netradičně. Ale třeba takové Možnosti dialogu jsou myšlenkově úžasné, jen škoda toho trochu stereotypního a zdlouhavého "Dialogu věcného". Docela mě také dostává rozmanitost těch filmů - od quasidokumentu přes hororový příběh až po ono "surrealistické psycho". Zajímavé.

Zatím jsem od něj viděl pouze 12 kousků, takže těžko finálně říct, který ze Švankmajerových snímků se mi líbí nejvíce, obecně ale oceňuji tu "méně hardcore surrealistickou" a "obrazově realističtější", dá-li se to tak říct, vizuální stránku. Kromě výše zmíněných Možností dialogu a Něco z Alenky (taky bych měl konečně dočíst tu předlohu ) se mi jako přeskvělé jeví jeho adaptace Poeových povídek - jak Kyvadlo, jáma a naděje, tak především fascinující Zánik domu Usherů, zatím asi nejpůsobivější dílo. Myslím, že přesně tenhle styl obrazového ztvárnění by se Poeovi líbil - hodí se jak k němu, tak danému tématu - určitého není vidět skoro nic, a přitom je toho tu tolik. Některé scény jsou přímo hororové - není to laciný strach z explicitně vyjádřených děsů, o to je ale zlověstnější. Věci se tu jakože dějí - otisky kopyt v blátě, otevírání dveří, pohyb židle po místností, ale už tu nejsou hybatelé oněch dějů. A záběry po poloprázdných místnostech už desetiletí neobydleného domu... Inu zkáza domu Usherů. Paráda, zvláště za tmy moc hezký zážitek! Dojem dokonalosti kazí jen vesměs katastrofální přednes pana Čepka - až se mi nechce věřit, že by tohle byla náhoda. Ale účel je mi pak stejně pořád neznámý.

A ocenění za nejsilnější okamžiky ode mne prozatím získává rakev sunoucí se za dunivého bouchání skrz chodby starého domu do hrobky v Zániku domu Usherů a scéna v Otrantském zámku, kdy Isabelle honí otec jejího milého komnatami zámku a skrze ozdoby na zdi prosvítá ten pár očí. Statická animace společně s příslušnou hudbou jí dodávají velmi nepříjemnou atmosféru.

Nu, a to by bylo tak všechno, co teď mohu a chci k Janu Švankmajerovi jako režisérovi napsat.