Frosty: to je ale zase o míře rizika. K tomu příkladu s podnikáním - podnikání je vždycky riziko, o tom žádná. Nicméně ne vždycky takové, aby člověk musel volit mezi alternativami "10 melounů na kontě vs. oprátka na půdě". To je pro začátek lepší "půl melouna na kontě vs. rok střídmějšího života". Prosperující firmu lze udělat díky štěstí, ale taky díky "fištrónu". A lze to udělat mávnutím kouzelného proutku, anebo za dvacet let. Lze to dělat na bázi citu, lze to dělat na bázi defraudantské hry na náhodu "dokud to bude procházet", spolehnout se na fascikly ekonomických teorií o riziku a rozhodování v nejistotě, anebo brát inspiraci a "rady" kdekoli jinde...
Cíl "mít prosperující firmu" není v ničem závadný s ohledem na tu idealistickou poznámku "když se chce, tak to jde", ale jak už se ho člověk zhostí (a opět je tu nepsaný předpoklad racionality cíle - shrnutě s předchozími názory řečeno "jdu postupnými cíli do toho, o čem mám povědomí, že je rámcově zvládnutelné"), toť otázka. Samozřejmě, že s rizikem úměrně stoupá i pravděpodobnost toho, že se sice chce, ale skončí tak, jak člověk nejmíň chce
Dám dva příklady, které znám. Jedním je pekař - začal s malým okýnkem na rohu samoobsluhy. Po čtyřech letech si mohl dovolit malý domeček a rozšířit sortiment o sladkosti a pořídit si profesionální pekařské vybavení. Po dalších několika letech rozšířil domeček a stala se z toho uznávaná pekárna + opět otevřel malé okénko na druhé straně města. Skok o deset let. Má velkou pekárnu, dováží do x měst, asi 20 dodávek a 20 náklaďáků. Peníze dělaj peníze. Bůhví, nakolik kdy riskoval. V některé fázi zřejmě dost - ale vždy jsou sčítlé možnosti, poptávka, příležitosti a asi nikdy nehrozilo kritické riziko.
Druhý - v restituci dostal dva domy. Rozhodl se vytvořit takový řetězec samoobsluh a občerstvení. Jeden dům na lukrativním místu, velký odběr. I ten by stačil ke štěstí, ale do podnikání obětoval i další. A pak další. Podnikání na divoku - bez myšlenky, bez rozvahy. Kupoval konkurenci, aby ji posléze rušil a měl volné pole. Alfy romeo, hraní do kapes kamarádů, pět chat... A dnes dělá v řeznictví... auta, baráky a všechno v čudu.
Oba chtěli mít prosperující firmu, ale každý na to šel jinak. Samozřejmě, i když na to jde člověk sebelíp, vždycky něco může kiksnout. Ale některá rizika člověk podstupuje zcela dobrovolně a je jen na něm, jakou zvolí prevenci, popř. nouzovou variantu...