Sigil: Diskusní fórum

Zero: Víc podobných lehce nadprůměrných akčních her! Mám v rpg poličce nějak sucho. Všecko dohráté, do Veneticy se furt nějak nemám, Vegas daleko, Drakensang furt ne a ne vyjít a Arcania je moc slabá náplast. Neklesej na duchu brachu, za chvíli je tu Zaklínač 2.

Možná to bude spousta lidí považovat za trollení, ale není to tak myšleno.

Myslím si, že Zaklínač absolutně nevyužil nabízený potenciál. Hra je to pořád (a v tom směšném konkurenčním prostředí o to víc) velmi dobré RPG (které by ode mě dnes schytalo cca 80%), ale pro čtenáře předlohy je to mělké a nefunkční, je tam příliš ústupků pro casual hráče, málo výrazná znamení a alchymie a pro mě (nebudu nic skrývat, neumím hrát za jinou postavu, než kterou si sám vytvořím) obrovské omezení ve formě Geralta coby hlavní postavy - má být dost dlouho mrtev a autoři se nijak nenamáhali s tím, proč není, není to moje postava, takže sžití s ním je pro mě mnohem obtížnější, především však jde o to, že Geralt byla psychicky až příliš komplikovaná postava, než aby bylo možné ji uspokojivě přenést na obrazovku monitorů navíc tak, aby za něj mohl hráč uspokojivě odpovídat. A navíc mě neuvěřitelně štvaly dávačky, co se rozdaly za jeden pitomý dářek či quest (resp. odměnou za to, že 'daly' byla hezky namalovaná kartička, kde si polévá např. ňadro mlékem - příjemné, možná roztomilé, ale rozhodně ne zaklínačské).

Carlosi nikdo tě do těch dávaček nenutí. To je kouzlo rpg. Já např. spal jen s Triss.
Co se týče nevyužiteho potencionálu, tak jsem jen rád, že se pouze inspirovali a nespadli do překombinovaného maglajzu, jakým se Zaklínač s příbývajícími díly stával. Geraltovy projevy komplikované osobnosti (filozofování človeka, který buď nedospěl třicítky nebo měl moc práce a probudil se v padesátce) jsem po pár větách v knížkách přeskakoval a ve hře escapoval, tedy nemůžu v tomto ohledu sloužit.

Já jsem při čtení dospěl k názoru, že jestli o něčem série o Geraltovi opravdu není, pak je to jen vybíjení monster bez hloubky. Kbybych si nečetl o Geraltových názorech, příběhy by nebyly celistvé, ztratily by logiku a nebavily by mě.

Naposledy, když rozehrál jsem první díl Kotor - a už to bude nějaký rok -, jsem skončil na té úvodní stanici. NPCčko vedle mne se rozhodlo z neznámého důvodu umřít v souboji se Sithem, v animaci odběhlo a dveře za ním logicky vybuchly a zablokovaly tuto cestu (pravděpodobně jednu ze dvou). Pár vteřin po tomto jsem nehrál. A pak vypnul hru.
Naposledy, kdy jsem rozehrál Icewind Dale, jsem umřel nudou při prvním velkém questu. Dobrodružství tedy skončilo.
A Baldur's Gate? První díl nabízí ohromující dobrodružné prozkoumávání krajiny, že. Prozkoumávání digitálního plátna s téměř nulovou interakcí, na němž prohání se červená kolečka, vše uspořádáno do obdélníku, tudíž se prozkoumává obkružováním celé mapy až konečně ke středu, a ve výseku minimálního výhledu. Druhý díl? No, snad kdyby mi bylo patnáct šestnáct.
Fallout? Ta zastaralá hra? Fallout 2? Ta trapně vtipná zastaralá hra? Gothic I, II? Jak vlastně lidi mohlo někdy bavit toulat se skřetí zemí, žrát miliardu masa a bilion bobulek, dostávat pochvaly od plochých a úplně monotónních NPC? Gothic 3? Jo... to bylo... hezký tech demo.
Jade Empire, kung-fu psané kokotky.
Mafia? Radši film. The Longest Journey? Pixel hunting, uhádni, co měl vývojář na mysli? Děkuju, adventury ne. Jenže - co takový 3D akčnější Dreamfall? Pobíhání mezi neinteraktivními sekvencemi, kde hovoří postavy bez mimiky, jež spěje k závěru, jak od raného Dostojevského (avšak v dětství párkrát puštěného na hlavičku, později posraného a pochcaného a ubrečeného před popravčí četou).
Total War? Jo, snad kdybych u sebe měl cdčko, nainstaloval bych Rome, dodal mody a svedl pár ohromných bitev rozestaven v šachovnici před lesem plným Galů. Tak bych se zabavil možná i pár hodin, hlavně nerozehrávat kampaň, z té už nikdo dobrou strategii neudělá.
Také jsem zhruba před rokem načal Arcanum, skončil jsem u jakéhosi strážce mostu v prvním městě, kterýžto po mně chtěl donésti něco, co mi z neznámého důvodu nešlo sebrat.
Pathologic? Áno, ještě si vzpomínám na tu hru s agresivními civilisty, která mě vždy po začátku nechala umřít hladem, aniž jsem si někomu mohl říci o skývu chleba.
No One Lives Forever 2, vtipná hra, u které se nezasmějete?
Vampire: The Masquerade - Redemption by se z popisu příběhu mohl jevit báječně, ta fatalická nešťastná láska a upíři, prostě romantická klasika a trocha řezničiny k tomu. Škoda, že stojí celý Redemption za hovno.
Hidden & Dangerous 2? Nějak mi nikdy nešlo do hlavy, PROČ - nechci-li se otravovat u vyčichlé taktické mapy - se musím přepínat mezi všemi svými spolubojovníky a narušovat dojem svižného postupu výsadkové jednotky, namísto aby byli schopni efektivně válčit sami.
Call of Duty, Medály a spol.? Wau wau wauuu! Nuda.
Diablo? Místo klikání myší bych si stejně dobře mohl ťukat na čelo.
Pokud budu chtít blít, okusím svět Oblivionu, svět gumových ksichtů, na něž zoomuje kamera v jediném a nejnezajímavějším úhlu.
Zaklínač? Pardón, tohle je populární sračka s Geraltem, který zmrtvýchvstal z ráje se svou láskou, opět si vzal zaklínačský meč, rozpomněl si jen na milenku - na Yennefer, Ciri ne -, a začal plnit questy a tím vším popřel svoji osobnost i existenci. Možná proto je takový manipulovatelný debil v době, kdy je hráči vše jasné. Také hra, jejíž designér dovolí staré bábě třeba x-krát vyhodit hráče/profesionálního zabijáka z domu ven, což se vše načítá pár měsíců.
Deus Ex mi, vážně, přišel jako jedna z nejhnusnějších a nejsměšnějších věcí, jimž jsem kdy dal šanci... snad kdybych se dostal dál, ale nač se trápit.
Vzpomínám i na Fable, jakousi konzolovku, při jejímž hraní jsem si připadal jak na táboře.

Svátečně ještě skočím do Red Orchestry, ačkoli je bídná ta nynější komunita a nikde se nehrajou nejlepší a nejatmosféričtější mapy, pro které stálo za to čekat s MG-42kou (s delším nábojovým pásem, novým brutálním zvukem a bez laserového paprsku při výstřelu, oproti původní hře) v temném nejvyšším okně berlínského domu.
A pak do nějakého modu Mount&Blade: Warband, jenže bídné zážitky díky časté nekooperaci hráčů vysoce převažují nad těmi pamětihodnými.

Kdybych více oceňoval na hrách online komunikaci s hráči a vysoce interaktivní prostředí, pár freeware věcí by se našlo, jenže já mám většinou chuť na něco jako Planescape (který znám nazpaměť) - emocionálně silného, na kvalitních dialozích založeného, na hru s morální váhou, která narozdíl od dnešních massefectů a podobných hoven - nebude tupá jak tágo.

Vcelku tedy ne, nebaví mě hrát, ač bych rád, aby mě něco bavilo hrát.

http://images2.memegenerator.net/ImageM ... ever-Alone

Adieu: Nesouhlasím. Hraní je, řekl bych, občas docela sranda.

(debunked)

S postupem času mě hraní pořád baví, ale je to čím dál těžší - staré hry čím dál tím víc znám a hledat mezi novými ty dobré už mi přijde příliš časově náročné a nepohodlné - takže mám sérii svých oblíbených starých her, které tak nějak střídavě rozehrávám, když mám náladu a jen velmi občas zkusím něco nového.

Mezi mé nejosvědčenější hry patří hlavně Civilizace 2, HoMaM3, Battle for Wesnoth, Age of Wonders - strategické tahové oddechovky, na závody v klikání realtimovek už nemám náladu. Když se dostanu ke starému počítači, kde lze rozjet Master of Orion 2 a X-com Apocalypse, pak jsou mi tyhle dvě nejmilejší volbou.
Z akčních her si ještě občas na starém počítači zahraju Dooma či Dooma2, jinak mě akční hry neberou, nějaké jsem rozehrál, ale jen málo dohrál.. a žádné nehrál nějak víckrát. Snad jen z výjimkou staré skvělé Mafie, kterou jsem měl dokonce originálku a dohrál v minulosti spoustukrát, leč pokazilo se mi cdčko.
No a z RPG vede BG2, které je celkem znovuhratelné s různými módy a i přes milionté dohrání pořád zábavné. S dalších her si tak jednou za rok zahraju PS:T a jednou za dva roky Broken Hearts (skvělé české free RPG, hlavně na první zahrání).

Celkově bych řekl, že chuť po nějaké skvělé hře by byla, ale při hledání takového kusu je třeba vynaložit hodně energie na přehrabování se a hledání mezi ostatním průměrem, což už se mi nechce (jen občas omrknu pár free her) - takže zatím zůstávám u starých kusů, jejichž konzumaci budu asi postupně snižovat.. do doby, než budou hrát hry moje děti a já s nima

Baví mě stále hrát, ale je docela těžké najít něco, co by se dalo hrát. Hrát pořád dokola BG, PS:T, IWD nebo Fallouty se nedá. Už ani Restoration Project mě nepřiměje k znovurozehrání a mody do BG taky nic extra.

Jedinou další variantou tak jsou strategie. Většinu těch dobrých, co znám, mám už dohranou. Zrovna teď hraju Disciples 2 (už jsem ho dohrál za Empire a Undead) a stahuju třetí díl.

Zkrátka by to chtělo něco nového, kde by člověk mohl zase objevovat, akorát ty nové hry nevypadají nikterak lákavě. Starý dobrý Infinity Engine.

hraní her mě baví stále, i když poslední dobou jsou hry slabší (více cutscén, více přizpůsobování konzolím), ale stále to není taková tragédie.


Adieu - už ti někdy někdo řekl, že jsi pozér? Zápory, kvůli kterým si přestal hrát tyto hry, jsou většinou převálcovány klady. Kdybych přistupoval k Planescape stejně jako ty k těm hrám, tak bych ho taky po hodině odinstaloval.

Priznám sa, vážení, ja mám striedavé hráčske záchvaty neustále. Dokonca sa mi zdá, že čím som starší, tým viac sa dokážem pri kvalitnej hre odreagovať.
Sú obdobia, keď som herne "presýtený" a nič ma nebaví, vtedy sa opatrne vŕtam v amatérskom programovaní alebo grafike a prehrabávam archív so starou muzikou, ale potom si náhle zmyslím na niektorú starú pecku a nedokážem odolať, hneď to inštalujem a drtím v niekoľkohodinových maratónoch.

Všetkým podobným závislákom dávam do pozornosti skvelú ťahovú stratégiu: Armageddon Empires.
Bacha, hra vyzerá na prvý pohľad nudná a jednoduchá, ale je to hardcore režba s dokonale spracovanými pravidlami. Rozhodne si treba pred prvou hrou preštudovať mauál (je priložený v pdf formáte), pretože bez toho sa vám nepodarí odhaliť ani polovicu herného potenciálu.

Adolfik píše:Adieu - už ti někdy někdo řekl, že jsi pozér? Zápory, kvůli kterým si přestal hrát tyto hry, jsou většinou převálcovány klady. Kdybych přistupoval k Planescape stejně jako ty k těm hrám, tak bych ho taky po hodině odinstaloval.

Pokud jsem vyvolal dojem, že tohle jsou jediné důvody, proč jsem se na jisté hry vykašlal, pak to není přesné, jak už často zavádí nadsazená legra, občas nazývaná pozérstvím. Chtěl jsem jen přiblížit, jakým rozčarováním procházím v tom bodu zlomu, kdy mi přijde lepší věnovat se něčemu nebo někomu jinému. A děje se to čím dál častěji.

Však někdy se nějaká pamětihodnost stane, jako třeba já (vpravo) a kamarád jakožto dva Francouzi těsně před popravou:



Teď jsem se i pochlubil (hranatými pažemi) a jsem dosyta spokojen.

Hrávama čím ďalej tým menej a keď si niečo zajrám tak jedine RPG. Prepadol som inej vášni a tou sú komiksi, kolko krát som si povedal, že si zahrám niečo dobré a nakoniec som aj tak skončil pri čítaní komiksu

Rozehrál jsem ty Disciples 3 a musim říct, že mě to chytlo, přestože je to vlastně pořád dokola totéž. Ale aspoň v jistém smyslu objevuju něco nového.

valcik: Souhlasím, taky mě hraní neláká, než narazím na něco, co ve mně vzbudí chuť si zahrát starou klasiku. Např. postapo film mě naláká k Falloutům.

Teď jsem dlouho kysnul u Il-2 Sturmovik Golden Edition, poslední dobou jsem se vrátil ke kořenům a pařím CS 1.6 jakožto nestárnoucí klasiku...

Ale na Vánoce plánuju se KONEČNĚ ponořit do světa Mass Effectu 1 a 2, tím pádem jsem naklepaný na Mass Effect 3 a tudíž to tak vidím, že můj sociální život bude po Novém roce stát za pěkné hovno x)

..dobre že to spomínaš, Cozzinni!
IL2-Sturmovnik som si kúpil v GOTY edícii už pred pár mesiacmi, ale pre nedostatok času zatiaľ odpočíva na poličke. Musím cez Vianočné sviatky pohľadať a oprášiť joystick.

(Mass Effect ešte nepoznám, pretože hry v 3D prevedení, kedy hráč pozerá na svet z pohľadu hlavnej postavy, mi príliš nesedia. Príliš často tam blúdim a potom trávim zbytočné množstvo cenného času v neprehľadných interiéroch; oveľa radšej sa posadím k ťahovej stratégii, či nejakému starodávnemu RPG. Mnohí ale ME označujú za vydarenú hru a navyše za jej vývojom stojí kvalitný developerský tím, celkom ma teda láka.)

Ech, je to so mnou zlé, ako vidím. Stačí trocha voľného času a už špekulujem nad tým, čo nainštalovať.