Znáte, hráli jste? Jaké jsou vaše dojmy?
Z toho, co jsem zaregistroval na internetu/v tisku, je Ico jedna z nejuznávanějších PS2 her, byl jsem tedy opravdu zvědav, s čím na mě přijde. Ale má očekávání byla spíše skeptická, přeci jen ta "uměleckost" a "hromada emocí", při nichž poznám, že není pravda, že "chlapi nepláčou"... No.
Ne že bych očekával, že právě já padnu v slzách na kolena, ale popravdě mi není vůbec jasné, jak může v někom vyvolat tak silné emoce hra, která v podstatě nemá příběh, dialogy ani žádné cut-scény.
- Na začátku v kratinké animaci přivezou nějací lidé kluka do hradu a nechají ho tam. Žádné vysvětlení. Úvod máme za sebou, zbytek hry je akční adventura/plošinovka, v níž musím toho kluka dostat ven. Mimořádně laciný úvod, v němž se nedozvíme vůbec nic, jen, že musíme projít hromadu puzzlů a rebusů, abychom se dostali ven. Ale to by se všechno ještě dalo vynahradit později, JENŽE
- Kromě závěru, který obsahuje celou jednu větu o asi 6 slovech, se v celé hře vyskytuje pouze JEDNA několikavteřinová příběhová animace, v níž padnou 2 věty, každá o 5 slovech. VÍC NIC!
- Na krk je mi pověšena nějaká naprosto neschopná holka, kterou nemohu nechat svému osudu, ale musím ji vláčet s sebou; vtipné je, že hovoří jiným jazykem, kterému nerozumím, čímž autoři trefili dvě mouchy jednou ranou:
1) Nemusí psát žádné dialogy, museli by něco vymyslet, vysvětlit, jaký je smysl toho všeho a tak... No není to zbytečná práce? Hra v roce 2002 nic jako dialogy a příběh nepotřebuje. Neprobíhá mezi námi dokocne ani žádná nonverbální komunikace, nepočítám-li její chytání, převádění za ruku a podobné, pro další pokrok ve hře nezbytné, činnosti.
2) Musím s sebou tahat zvířátko, které nedokáže přeskočit větší trhlinu, vylézt po kovovém řetězu, ani pořádně vyskočit. Cíl je pochopitelně jediný - zkomplikování cesty ven, kterou bych já - šikovný artista - sám zvládl za chvíli.
- Asi nepřekvapí, že závěr hry je naprosto nicneříkající a - opět v duchu co nejmenší námahy - se šikovně vyhne jakémukoliv pokusu o zápletku přesahující zdi hradu. Když už nic nebylo v celém průběhu hry, proč něco psát na závěr.
Takže máme tady poměrně nezvyklou situaci, hru stojící pouze na adventurně-plošinovkoidních mechanismech, bez jakékoliv omáčky. Myslím, že je taková hra o spoustu věcí ochuzena, mění se v pouhou řadu za sebou jdoucích rébusů a připravuje se o atmosféru i nějakou motivaci, proč pokračovat dál. Další detail příběhu se nedozvím (příběh tu není), zajímavý rozhovor si neposlechnu (rozhovory tu nejsou), nový cenný předmět nenajdu (žádné předměty tu nejsou - vyjma těch nutných k aktuálnímu postupu dál), o další level nepostoupím (postava se nevyvíjí)...
Zkrátka zbývají pouze ty logické hádanky, především mechanického rázu - přepínání pák, důmyslné odklízení překážek stojících v cestě, šplhání, ručkování, skákání z plošinky na plošinku a další v žánru obvyklé úkony. Musím ovšem přiznat, že v tomto ohledu je ICO hodně povedená hra a pokud se člověk zajímá především o tento herní aspekt, bude možná spokojen.
Prostředí jsou neinteraktivní, jde v nich vždy udělat pouze to, co je nutné pro další postup, žádné tajné skřínky, skrýše, chodby atd., ostatně stejně by v nich nebylo co najít nebo přečíst. Veškeré puzzly jsou logická a poměrně snadné, stačí si jen pozorně prohlédnout úroveň a za chvíli je jasné, co bude třeba kde udělat, aby se otevřela cesta dále. Ani realizace není nijak frusturující, a to jsem myslím poměrně netrpělivý hráč. Občas jsem sice někam spadnul a zahynul, ale míst pro ukládání je dost a nemůže být všechno úplně zadarmo, že. Každopádně žádné vážné záseky způsobené obtížností se nekonají. Osobně mi tenhle přístup vyhovuje a herní náplň mohu s klidem označit za zábavnou. Levely jsou navrženy a promyšleny opravdu dobře a ani ten hrad nepůsobí nijak přehnaně účelově, jako že byl postaven speciálně pro tuhle hru (= dost her je na tom hůř). I ty jednotlivé úkoly se v rámci možností obměňují, žádná nuda ani stereotyp. Tady ale Ico dost těží z toho, jak je krátký (pro mne cca 11 hodin) - být delší, to jediné hradní prostředí by začalo být úmorné jak graficky, tak svou náplní, která je opravdu "pouze plošinovkoidní".
Přesto mám i tady 3 výtky:
1) Princezna se nechová úplně tupě jako leming, má jakousi vlastní inteligenci, což místy oceňuji, ale jelikož není dotažená, často mě dokázala pořádně vytočit. Hledání naprosto nesmyslných cest namísto prostého přejítí mostu, před nímž stojí; neschopnost vylézt na obyčejný žebřík; zasekávání se za překážky... A jak je líná! Kdyby tak její tatíček slyšel, jakými přízvisky jsem ji častoval, byl bych o hlavu kratší. Jednoduše je to nesmyslná přítěž, kterou jsem nesnášel a možná bych ji i rád vyměnil za toho leminga.
2) Vyjímečně (tak 2-3x za hru) opravdu WTF řešení nějaké situace, které pro mne znamenalo zásek.
3) Souboje. Neuvěřitelně otravné, frustrující a zbytečné. S jedním typem úderu, nesmrtelností a OSMI SEKUNDAMI potřebnými k postavení se na nohy po obdržení úderu, během nichž mi démoni unášeli společnici střídavě na rúzné konce mapy, mě přiváděly k zoufalství. Naštěstí jich není zase tolik.
Ač je tohle "tombraiderování" poměrně zábavné, variabilita herních aktivit je ohromně omezena jediným, smutně prázdným prostředím (hrad) a nepřítomností inventáře, používání předmětů, vývoje postavy, dialogů... Je fajn, takhle si projít skutečně kvalitně navržené úrovně, jenže má smysl to dělat ve hře, která kromě nich nenabízí nic jiného? Příliš jednoduchá a přímočará zábava, která nezačne k smrti nudit jen proto, že je tak krátká.
5/10
O které zlí jazykové tvrdí, že dostala vysoké hodnocení na některých webech proto, že už se redaktoři nudili, ale ve skutečnosti je poměrně nezábavná (kromě pochybného grafického zpracování)?
Jedna z nejlepších her na PS2 v poslední době (případně můj oblíbený Resident Evil 2 s podporou Dualshocku 
).
).
Naopak mě vytáčelo, že v druhé polovině hra natahovala "hratelnost" tím, že bylo čím dál těžší daného nepřítele vůbec najít. Funguje tu totiž pouze navigace směrem k jeho pozici, jenže v přímé cestě se často nacházelo několik slepých cest a já tak ten kolos nezřídka déle hledal než s ním pak bojoval.
