Sigil: Diskusní fórum

Chtěl jsem s touto témou počkat až si rozmyslím, co vůbec potěšilo nejvíc mě, ale musím chvilku přemýšlet. Takže odpověď napíši později.
Ale docela by mě zajímalo, co Vás v životě opravdu nejvíce potěšilo, takže je to něco jako zpověď. Nebojte se a pochlubte se se svými zážitky.

Nejvíce? Já si to nehitparáduju, koneckonců při mé skleróze ani nemůžu , ale co mě opravdu potěšilo, bylo jedno setkání - v Opavě, kam jsem byla cca před rokem vyhnána na týden pomáhat mámině matce (měla druha v nemocnici v komatu, za asi 2 týdny potom umřel) a kde jsem se z ní a z jejího bytu málem zbláznila, jsem vypadla jednou k večeru hledat internetovou kavárnu, nikdo nic nevěděl (prý tam už žádná ani není, to jsem se dozvěděla ale až později), ale potkala jsem kluka s knihou, který mě zavedl za svým kamaradám, že by ten mohl něco vědět..nevěděl, nicméně jsme si na prvních pár slov padli do noty a pár hodin jsme spolu poseděli v pubu a bylo nám krásně, ono potkat se s někým, kdo má stejně zvrhlý smysl pro humor, zájmy etc., to se jen tak nevidí. Vyměnili jsme si mail adresy, rok jsme si psali a před pár dny mi přijela do Brna návštěva z Opavy a dnes zase - a asi opět jako v pátek prokecáme celou noc a bude nám krásně. Tedy, oním potěšením je, že existují lidé, se kterými si mám opravdu hodně co povědět, kteří si stejně jako libují v dovádění věcí ad absurdum a humoru ala Česká Soda a jejich oblíbený komiks se zove Vrána . Dokud na tomhle světě budou takovéto bytosti, není pro mě ještě ztracen

Vampiria: To je krásný příběh.

Huh... napísať čo ma v živote najviac potešilo? To je veľmi ťažké povedať, vlastne to ani nejde. Bolo veľa vecí, ktoré ma už potešili veľmi, ale ťažko povedať, ktorá najviac. V tomto smere som optimista - ja si poviem - to čo ma v živote najviac poteší ešte len príde...

Vůbec nevím, co nejvíc, ale těší mě zcela obyčejné události, kterých si, žel, mnozí už ani nevšímají; sledovat unikátní útvary mraků na obloze, pozorovat záři vycházejícího podzimního slunce přes holé větve stromů, sledovat opadávání zlatého listí, je toho mnoho. Jednou jsme s kamarády pozorovali východ slunce, taky nádhera .

MCZ píše:Vůbec nevím, co nejvíc, ale těší mě zcela obyčejné události, kterých si, žel, mnozí už ani nevšímají; sledovat unikátní útvary mraků na obloze, pozorovat záři vycházejícího podzimního slunce přes holé větve stromů, sledovat opadávání zlatého listí, je toho mnoho. Jednou jsme s kamarády pozorovali východ slunce, taky nádhera .

http://www.dropin.cz/

Jab: to mě tam jako posíláš?

Jab píše:

MCZ píše:Vůbec nevím, co nejvíc, ale těší mě zcela obyčejné události, kterých si, žel, mnozí už ani nevšímají; sledovat unikátní útvary mraků na obloze, pozorovat záři vycházejícího podzimního slunce přes holé větve stromů, sledovat opadávání zlatého listí, je toho mnoho. Jednou jsme s kamarády pozorovali východ slunce, taky nádhera .

http://www.dropin.cz/

hezká odpověď

Jab : MCZ
1 : 0 :D

jinak me porad vsechno tesi prubezne... ale asi tak nejvic (pominu-li lidi okolo me... :) ) bylo kdyz jsem dostal pred par mesicema saxofon. - vim ze to asi neni nic svetobornyho ale vzhledem k tomu ze jsem si ho pral uz od osmi let - cili ted je to po osmi letech co jsem ho dostal - me to velmi potesilo.

Hmm.... co že mě nejvíce potěšilo...? No jasně! Existence tohoto fóra ;). Teď ale vážně, až si na něco vzpomenu tak dám vědět. Celkem bych ale souhlasil s MCZ... stačí maličkost a raduji se jak malí chlapec co objevil dávno ztracenou kostku od LEGA :P.

Celkove nevim, to bych musel moc vzpominat a na to jsem liny :). V posledni dobe to, ze jsem nemusel zustat v nemocnici a mohl jsem jet na koncert Anorexie Nervosy :).

MCZ: To zní jako hodně špatná reklama )
JAB:

Jinak mě nenapadá jediná konkrétní věc, která by mě v poslední době porěšila... :-/
Ale potěší mě, jeslti už konečně vyjde to hraní ADD o víkendu!

Vampiria & MCZ: jo! moje řeč

Ajantis: btw jak to vypadá s touhle nedělí vlastně?

Najviac ma v zivote potesila jedna vec. Bol som maly a velmi som tuzil po jednom hrade z Lega (To znie ako nejaka reklama ). Tuzil som po nom velmi dlho, az sme sa ho rozhodli kupit, napriek tomu ze bol velmi drahy (v tom case stal cca 5000 Sk). Hrad bohuzial nemali. Majitelka toho obchodu nam vsak prislubila, ze ho pohlada na skladoch. Telefonovala nam asi o tyzden neskor, ze ho nasla v jednom sklade v prdeloviciach a ze si pren mozme prist. Vraj to bol posledny kus toho modelu na Slovensku. V den ked sme ho mali ist kupit som sa tesil najviac v zivote. Detska radost je asi najvacsia.

A este jedna vec ma velmi potesila. Ked som s jednou modelkou lezal pri mori v Chorvatsku. Pocul som buracanie mora, palilo na nas slnko a ja som mohol cumiet na jej krasne telo. A navyse, nebola hlupa, celkom dobre som sa s nou porozpraval.

Arthalion: no, tos mi evokoval přímo jednu vzpomínku - zhruba přesně dva měsíce zpět se mi stala podobná chorvatská epizoda - Slovenka, zatraceně krásná, taky ne hloupá, slunce pralo, voda šplouchala, taky jsem rozprával... jémine...
Teď, v tomhle počasí a spěchu, bych to bral všema deseti. Ale zas, že by to bylo vyloženě to nejlepší, co mě v životě nejvíc potěšilo...?