Sigil: Diskusní fórum

Zajímalo by mě, jaké jsou vaše nejděsivější zážitky z her? Situace, při kterých jste se klepali jako želatinový dort na zadku obézní ženy při kopulačním aktu.

Také můžete napsat, kdy jste se při hraní her zachovali obzvlášť odvážně.

Za sebe: Nejděsivější pro mě byl úkol v Ocean Hotel ve VtM: Bloodlines, úkol jsem začal dvě minuty před půlnocí a dokončil o 45min později. Pro autory bych byl ukázkový konzument, neboť jsem se lekl pokaždé, když prdla skriptovaná žárovka nebo přiletěla váza (s cílem v hlavě mého charakteru).
Nejstatečněji jsem se zachoval, když jsme u kámoše hráli Lulu ve třinácti letech a na otázku jeho matky: ,,Co to hrajete?" jsem suveréně odpověděl: ,,Adult verzi Poldy...", což ji jako odpověď naprosto zmátlo a raději se uchýlila ke sledování televize. Holt vykládejte někomu kdo umí leda rusky, co je to ,adult'.

HL2: ravenholm to som hral medzi druhou a stvrtou v noci, takze niet co dodat

MM7-velka cast tmavych dungeonov, kde neviete odkial na vas co vyskoci...

counter strike: tam sa lakam vzdy ked zacujem vystrel a hrajem bud 1v1, alebo v podobnom malom pocte

obscure2: to je survival/action hra, s hororovou atmosferou... tam som mal dost dost casto

SILLENT HILL 1. Škola kde po jej znovuprechádzaní v "krvavo-hrzdavej" verzií vypadla v detských šatniach zo skrinky mŕtvola. Dohnané ad absurdum... totiž v "normálnej" škole sa ozýval buchot z jednej skrinky... po jej otvorení odtiaľ vybehla len mačka. V "snovej" dimenzií sa situácia opakovala, tak som bol zvedavý, čo odtiaľ na mňa namiesto mačky vybafne... Búchajúca skrinka bola vo vnútri celá krvavá... a prázdna. Oddýchol som si, urobil 2 kroky a z ďaľšej na mňa vypadla už spomínaná mŕtvola. Tak som si trošku zakričal .

Ďalej to bol ktorýkoľvek surrvival horor, ktorý som hral neskoro po polnoci. Slúchadlá na ušiach, volume naplno... a v tom mi poklepe na plece niektorí s rodičou, prečo ešte nespím .

Edit:
A skoro som zabudol. Nefalšovaný strach o svoj život mi dokázala navodiť jediná hra - Operation Flashpoint... keď človek leží v nejakých kríkoch a okolo sa preháňajú sovietske rojnice, v diaľke rachotí BVPčko, posledný zásobník... to sú dosť strachnaháňajúce pocity. Hlavne to vyplíva z uveriteľnosti podobných situácií. Predsalen, zombie a podobnú háveť tak často stretnúť nemôžem .

a este resident evil 4 tam to bolo prechadzanie sa po krajine, ked zrazu nasledovala animacia a na mna sa zrazu rutila horda zombikov alebo ina situacia, ked je vsade ticho, v dialke nieco vrzga a zrazu na mna vybehne zombik z nejakej spary... alebo v takej nejakej nemocnici, ci co to bolo, uz si prsne nepametam... tam to bolo proti zobikovi, co sa dal odbachnut len so sniperkou s infrared videnim, aby som videl nejake larvy vovnutri mno a ked je ten zombik pol metra predomnou, ostavaju este dve larvy a vonku fuci vietor, je burka, som sam doma o pol tretej rano, mno akoze miste, skoro som sa zlozil ale od stresu

Bojim se vždycky když se nebojim... Jinak, naposled jsem se bál včera, u Silent Hillu 3, ve tmě, sám a na uších pěkně sluchátka a zvuk na plno... Paráda, za chvíli si to pudu z opakovat. Jinak, Dohrál jsem ho už dávno na všecky konce.

Alien vs predator za mariňáka. Bylo mi 12, byl sem sám doma...brr opravdu intenzivní strach

Silent hill 2. Byla to neděsivějsí hra co jsem kdy hrál, ale stejně mě k sobě přikovala příběhem, a zvědavost nakonec nad strachem zvítězila. Obzvlášť se mi líbí soundtrack, kterej kombinuje skvělej dark ambient s melancholickym rockem a piánem. Ted jsem si sehnal 3. a 4. díl, a jsem na to docela zvědavej.

Opravdový strach jsem měl ve hře jen párkrát:
V AvP2 v několika počátečních misí hry za mariňáka - tam jsem dostal i nefalšovaný záchvat paniky.
A ve Stalkerovi, v komplexu opuštěných laboratoří pod Death Valley - v noci procházet v podzemních laboratořích ve kterých jsou jen divné anomálie a mutanti (přečemž je občas dost těžké poznat co je to první a co už to druhé) je hodně stresující zážitek - odcházel jsem odsud opravdu velice rád

Doom 1... První akční hra, kterou jsem kdy hrál... Bylo to fantastický... Bylo mi tuším 6 let...

Taky AVP za mariňáka, ale to původní, na Atari Jaguar. Ta hra měla neskutečnou atmosféru, zvlášť když došli náboje. PC verze je proti tomu máslo. Scházeli se u mě tehdy celé bandy kamarádů, kteří si to chtěli zahrát Nikdy se mě to nepodařilo dohrát...

Včera jsem měl strach u FIFA 2008, bál jsem se že dostanu gól tak, až jsem dostal dva a zaslouženě prohrál

Nejděsivější zážitek byl ten odporně vysoký zesilující zvuk ucházejícího plynu při památném úseku na lodi v Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth. Jedinkrát, co jsem u hry zažil zcela nefalšovanou paniku.
Často skloňovaný útěk z hotelu, stoky, Marshova rafinerie, to rovněž stálo za to, ale že bych byl zesraný až za ušima se říct nedá.

Hotel Ocean Blue v Bloodlines je naprostá selanka, dodnes nechápu, jak se někdo mohl vyděsit.

P. S. Famózní jsou také doly pod Cragscleftem v Thief: The Dark Project.

ja som zazil take nieco pri hrani Thief: Deadly Shadows - v predposlednej misii (Shalebridge cradle), kt. sa odohrava v byvalom sirotcinci/sanatoriu pre dusevne chorych
ked som bol v napr. lobotomickom divadle, tak to bola sranda, aj to osvetlenie tomu dodavalo grady, to bola vynikajuca misia, aj ked som sa pri nej trochu klepal ci uz ten zombifikovany byvaly pacient sanatoria bol ten posledny, alebo ci sa po chodbach este nejaky pohybuje

Taky, taky...

Thief: Deadly Shadows - Shalebridge Cradle - clovek (OK, v tomto pripade mozna plaz) je napul posranej uz pred misi, kdyz slysi Garretuv hlas, jak se mu tam vubec nechce. Cradle je naprosto chladne vykonstruovany, umelecky podany strach (Thief 3 ma takovych misi vice); proti tomuhle jsou podobne tvarovane mise v Call of Cthulhu nebo Bloodlines jen odvarek.

(a AvP jsem hral)

1. Začátek Dooma 3
2. Ocean Hotel
3. AvP 2 za mariňáka (ale je pravda, že už je to nějaký ten pátel co jsem to hral naposled)
4. They Hungry (některé pasáže byly opravdu na infarkt)

Painkiller vim ze je to takova strilecka po demonech ale ja to hral o 11:45 večer a zrovna jsem postřilel jednu bandu když jsem se otočil jeden hnusak stal za mnou ja myslel ze me klepne