Sigil: Diskusní fórum

Aliens vs Predator, i přesto, že Alien je má oblíbená bestie

Asi Resident Evil (všechny díly). Když procházíte neprozkoumanou oblastí, nevíte, co vás čeká, léčiv málo, save daleko, předaleko, to potom adreanalin stoupá závratnou rychlostí.

Nedávno som prešiel Thiefa 3 a teraz dokončujem datáč k Doomu 3, takže mám o strach a zlaknutia postarané.

Možný "Light" SPOILER k Thiefovi

Takže v tej misii, ktorá je označovaná ako najstrašielnejšia som bol celý čas s nervami na nitkách. Atmosféra je tam urobená strašidelne počas celej misie. To jest žiadna lacná šoková terapia ako v DOOMovi. Počas celej misie počujete vzdialený plač, vŕzganie a búchanie na dvere. Nič také z čoho by človek vyskakoval zo stoličky, ale zas tá stiesnená atmosféra je úplne dokonalá. V Thiefovi 3 je takýchto momentov viac. Stačí hocijaká misia, kde pritisknutý zlodej so zatajeným dychom čaká aby okolo necho strážnik len nepozorne prešiel. No proste paráda. Na druhej strane lacný strach v DOOMovi mi už miestami ide na nervi. Aj keď si autori poväčšinou odpustili spôsob, akým sa zjavovali démoni ( tj. zväčša keď hráč zobral nejaký lepší predmet a oni sa teleportovali za jeho chrbát ). Stále sa tu však stretneme so situáciou, keď idete cez tmavú chodbu a už len čakáte, kedy sa jedna stena otvorí a nejaký zombík vám pohladí tvár. No čo už. Po relatívne pokojnom Thiefovi ma teraz čaká infarkt pri Doomovi 3 - Resurrection of Evil .

Já jsem strašpitel, já bych ani ty hry, u kterých jste se báli vy, hrát nemohla. Já se totiž bála, když jsem měla jít na Diabla v Diablu 2. Pořád jsem brouzdala kolem a třásla se jako sulc (asi jsem se bála následovných nočních mur) a pak když jsem měla jít na Bhaala . No je fakt, že po té, co jsem ty dva pobila, se mé sny najednou změnily a už žádné noční můry nemám, protože když je nejhůř použiju nějaké bojové umění a nebo zaklínadlo .
Další hra, u které jsem se docela bála, byl Gothic 2, nějak mě znervózńovalo, že když šlápnu někam do tmy, obvykle mě něco zabije. Tedy na začátku.

Vietcong: Mise Tunelové krysy...
Hrál jsem to večer sám doma a když člověk leze úzkou kobkou a má jenom pistoli a baterku, za každým rohem bez baterky neviditelný rákosník s nepříjemným revolverem, no...byl to celkem stres
A jak já se lekl, když jsem v tom podzemním městě spadl do žumpy (chytře ukryté náboje do revolveru)

A možná první dvě hodiny u zombie-módu na CS

Call of Cthulhu- tam jsem se bál víceméně celou hru, když jsem to před pár lety hrál

Jinak mě dokáže vyděsit téměř každá hra, když tam na mě něco bafne.(a to i za bílého dne)

Vanda-buď ráda. Posledních pár let jsem tak otrlej, že mě nevyděsí nic...

Nejvíc mě vyděsilo, když jsem kdysi viděl taťku hrát Prince of Persia a byla tam taková kostra, která se z hromádky kostí najednou zhmotnila v bojovníka. Když jsem to viděl poprvé, tak jsem zapištěl a utekl k mamce (ne, opravdu mi tehdy ještě nebylo 22 let).

Další hrou byl pak DOOM a DOOM II, vždycky jsem se hrozně bál, když se někam vlezlo, všude se zhaslo a vylezly příšery, nebo když se muselo vlézt do nějakého teleportu, a tam mohlo být cokoli...

Nejvic sem se bal u Call of Cthulhu:Dark Corners of the Earth - bylo mi 13 let,byl sem doma sám,venku bourka a tma,mel sem zhasnuto a sluchatka