Povídky a pohádky podle Mamuta
Napsal: 16.6.2008 18:08
Jméno Vít pochází z Latinského Vitus, to znamená Veselý.
Pohádka o jménu Vít.
Za devatero horama, za devatero řekama a za velikým mořem bylo jednou jedno království.
Králi a královně kteří tomu království vládli se narodil syn. Otec král uspořádal velikou oslavu a samozřejmě na ni (jak bývalo tehdy zvykem) pozval sudičky. Ty měly dát právě narozenému princi do života darem dobré vlastnosti. Jenže král protože měl spoustu starostí s přípravou oslavy poslal pozvánku jen dvěma sudičkám a na tu třetí zapomněl.
Po několika týdnech příprav konečně vypukla oslava a sudičky skloněné nad kolébkou měly říct co dobrého princi dávají do života.
První sudička řekla: " Budeš se jmenovat Vít. Díky tomuto jménu budeš rozdávat radost." Druhá sudička řekla: " Budeš vytrvalý a všechno co se rozhodneš dokázat a získat, dokážeš a získáš." Náhle se zatmělo, zvadl se velký vítr a rozrazil dveře.
Do hodovní síně vkročila rozlobená třetí sudička. "Protože mě tvůj otec zapomněl pozvat na hostinu, pomstím se mu na tobě. Až ti bude osmnáct let a staneš se králem, opustí tě tvé jméno."
Nikdo moc nechápal co je to za divnou věštbu a za pár dnů na slova třetí sudičky všichni zapomněli.
Čas utíkal, král stárnul, princ rostl a svou dobrou náladou, pracovitostí a především svým úsměvem rozdával po celém království radost.
V předvečer jeho osmnáctých narozenin si ho otec král zavolal a řekl: "Synku, už jsem starý na vládnutí. Předávám ti království, korunu, žezlo a trůn a odjíždím i s tvojí maminkou za moře na ostrov kde budu rybařit, číst knížky a odpočívat. Odjíždím hned teď."
Druhý den ráno se princ, vlastně už král probudil a měl mizernou náladu. Hned seřval služebnou že mu přinesla k snídani ne dost upečené topinky a lorda komořího za to, že si za žádnou cenu nemohl vzpomenout na jeho (královo) jméno.
Netrvalo to ani týden a království se topilo ve smutku. Několik dní po té co král nechal vyhnat z hradu i dvorního šaška, navštíviy krále dvě z těch sudiček které byly na jeho oslavě. " Králi" řekli mu. "Tvůj otec kdysi dávno zapmněl pozvat třetí sudičku na oslavu a ta tě za to proklela. Měl by ses jí jjít omluvit a ona ti vrátí tvé jméno a všechno bude zase v pořádku." Král předal dočasně svou vládu svým rádcům a vydal se na cestu. Po mnoha dobrodružstvích dorazil až k hradu třetí sudičky. "Omlouvám se za svého otce, že vás tehdy zapomněl pozvat na oslavu, udělal chybu, ale nemyslel to zle. Měl moc starostí s vládnutím a s přípravou oslavy. Je nám to oběma moc líto, že na vás tehdy zapomněl." Sudička přijala královu omluvu a vrátila mu jeho jméno Vít. Král se vrátil na svůj hrad, dobře vládl a byl rád. Zemi vládl smích a dobrá nálada a tak to zůstalo už navždy.
Pohádka o jménu Vít.
Za devatero horama, za devatero řekama a za velikým mořem bylo jednou jedno království.
Králi a královně kteří tomu království vládli se narodil syn. Otec král uspořádal velikou oslavu a samozřejmě na ni (jak bývalo tehdy zvykem) pozval sudičky. Ty měly dát právě narozenému princi do života darem dobré vlastnosti. Jenže král protože měl spoustu starostí s přípravou oslavy poslal pozvánku jen dvěma sudičkám a na tu třetí zapomněl.
Po několika týdnech příprav konečně vypukla oslava a sudičky skloněné nad kolébkou měly říct co dobrého princi dávají do života.
První sudička řekla: " Budeš se jmenovat Vít. Díky tomuto jménu budeš rozdávat radost." Druhá sudička řekla: " Budeš vytrvalý a všechno co se rozhodneš dokázat a získat, dokážeš a získáš." Náhle se zatmělo, zvadl se velký vítr a rozrazil dveře.
Do hodovní síně vkročila rozlobená třetí sudička. "Protože mě tvůj otec zapomněl pozvat na hostinu, pomstím se mu na tobě. Až ti bude osmnáct let a staneš se králem, opustí tě tvé jméno."
Nikdo moc nechápal co je to za divnou věštbu a za pár dnů na slova třetí sudičky všichni zapomněli.
Čas utíkal, král stárnul, princ rostl a svou dobrou náladou, pracovitostí a především svým úsměvem rozdával po celém království radost.
V předvečer jeho osmnáctých narozenin si ho otec král zavolal a řekl: "Synku, už jsem starý na vládnutí. Předávám ti království, korunu, žezlo a trůn a odjíždím i s tvojí maminkou za moře na ostrov kde budu rybařit, číst knížky a odpočívat. Odjíždím hned teď."
Druhý den ráno se princ, vlastně už král probudil a měl mizernou náladu. Hned seřval služebnou že mu přinesla k snídani ne dost upečené topinky a lorda komořího za to, že si za žádnou cenu nemohl vzpomenout na jeho (královo) jméno.
Netrvalo to ani týden a království se topilo ve smutku. Několik dní po té co král nechal vyhnat z hradu i dvorního šaška, navštíviy krále dvě z těch sudiček které byly na jeho oslavě. " Králi" řekli mu. "Tvůj otec kdysi dávno zapmněl pozvat třetí sudičku na oslavu a ta tě za to proklela. Měl by ses jí jjít omluvit a ona ti vrátí tvé jméno a všechno bude zase v pořádku." Král předal dočasně svou vládu svým rádcům a vydal se na cestu. Po mnoha dobrodružstvích dorazil až k hradu třetí sudičky. "Omlouvám se za svého otce, že vás tehdy zapomněl pozvat na oslavu, udělal chybu, ale nemyslel to zle. Měl moc starostí s vládnutím a s přípravou oslavy. Je nám to oběma moc líto, že na vás tehdy zapomněl." Sudička přijala královu omluvu a vrátila mu jeho jméno Vít. Král se vrátil na svůj hrad, dobře vládl a byl rád. Zemi vládl smích a dobrá nálada a tak to zůstalo už navždy.