Sigil: Diskusní fórum

No vlastně mě na tenhle thread přivedl Hamster a jeho šikana na fóru (jo a taky jsem zase předevčírem u kamaráda viděl Konec šikany ve Springfieldu)...

Ale koneckonců je to takové oblíbené téma - poslední dobou. Ve škole se údajně s šikanou setkal asi každý (no lhal bych, kdybych tvrdil, že já ne ). No a jinde jakbysmet.

Jinak já jsem byl oběť - i když tak se to asi nedá pojmout - tak první týden v první třídě základky, ale po menší rvačce jsme se nakonec všichni zkamarádili (takže to nebyla zrovna šikana, ale prosté setkání dětí, které se znají a dalšího dítěte, které přišlo nové).

Hmmm, a je docela možné, že jsem se šikany účastnil později i z druhé (té ne až tak populární strany... ale neměl jsem z toho moc radost co si vzpomínám)

P.S. Jak říkal Nelson: "Víš, že šikana vznikla dřív než zemědělství?"
P.P.S. Pokud máte nápad, tak přidejte další hlasovací otázky

Vyzkoušela jsem si to jako oběť na základce ze strany spolužáků a třídní učitelky, ale od doby, kdy jsem v sebeobraně ztřískala dva kluky, tak mě nechali na pokoji.

Neferit píše:Vyzkoušela jsem si to jako oběť na základce ze strany spolužáků a třídní učitelky, ale od doby, kdy jsem v sebeobraně ztřískala dva kluky, tak mě nechali na pokoji.

Sikanovali Ta chlapci?

Nejenom oni. Ale tihle dva byli první a taky poslední, kteří si troufli mě fyzicky napadnout. Zbytek, když viděl, že jsem schopná a ochotná se aktivně bránit, si to propříště rozmyslel.

Já jsem delší dobu byla obětí psychické šikany u nás na škole,kterou na mě později začali praktikovat i někteří z učitelů.Pro představu u nás ve třídě nás bylo 20 a mluvilo se mnou 5 lidí.....

Byla jsem poslána k psychiatrovi a nakonec mi bylo šetrně sděleno že bych měla zvolit jinou školu.Později jsem se dozvěděla že si psychiatr myslí že jsem na prášky

Teď chodím do jiné školy,ale nějak se mi to nezdá.Už se našli dva blbci kteří mě terorizují jak se jen dá.Ostatní mají reakci k navázání rozhovoru "a komu to cpeš?".

Ovšem má to jedno velké plus.Do třídy se mnou chodí moje dvě nejlepší kamarádky tak to snad nějak zvládnu.....

Ave: Ber to takhle - já jsem to držela v sobě a styděla se o tom někomu říct. Aktivní sbeobranou jsem ale upozornila na to, že to, co si nechám líbit, má svoje hranice. Teď jsem na tom tak, že se většinou šikaně snažím zabránit, nebo když ji vidím, tak na ni upozorňuju povolanější osoby (ano, hraju si práskače).
ad k těm blbcům - buď je ignoruj, nebo se začni bránit. Většinou jsou takovýhle týpci slaboši, kteří při známce odporu stáhnou ocas a dají pokoj.

Hmm, na ZŠ jsem se bavila cca se 3 lidmi ve třídě a se zbytkem jsme se vzájemně ignorovali. Jestli to byla šikana z mé či z jejich strany, nevím, já tak byla spokojená a co se honilo hlavou jim, to netuším a ani radjěi vědět nechci

Mám trošku pocit, že ti, co zvolí možnost 4), patří do skupiny 1), imho je opravdu všude....
Já se setkal jen s tou psychickou, na základce ji bylo dost a dost, a ot jako pozorovatel.
I když nutno dodat, že tak někdy do 3. třídy jsme asi jednu slečnu psychicky šikanovali jako třídní kolektiv.... NJ, mlade děti jsou hloupé
na gymplu už to bylo docela v pohodě, byli jsme třída, kde byl každýmu ukradený (doslova)

Ja som zvolil moznost 4. Aj ked je pravda, ze som si nevsimol moznost "ako pozorovatel". Ako pozorovatel som sa dokonca stretol so sikanou aj na strednej.

Já se se šikanou setkal spíše ze strany pozorovatele.. - na druhém stupni ZŠ jsem sice též nebyl nijak zvláště oblíben a určité tlaky vůči mé maličkosti občas byly (od osob, se kterými v současnosti v pohodě o čemkoliv pokecám), ale to byl jen opravdu slabý odvar proti tomu, co se dělo jednomu klukovi ve vedlejší třídě, který si za nesnášenlivost celé třídy ovšem mohl z velké části sám, tím co dělal, a jak všechny neustále provokoval

Šikanu samozřejmě odsuzuji, ale myslím si, že (stejně jako korupci ve fotbale) ji nikdo nevymýtí, protože vždycky tu budou ti "slabší" a ti "silnější".. V dnešní době navíc neustále padají různá tabu, děti jsou čím dál tím více oprsklejší, agresivnější a schopny zabít člověka pro pár korun

I já jsem se se šikanou na základce setkal - naštěstí sice jen jako pozorovatel, ale jelikož já jsem člověk, který do všeho rád zasahuje, aktivně jsem oběti šikany bránil. Určitou dobu to pak vypadalo, že se trýznitelé vrhnou i na mě, poté, co ovšem jeden z nich skončil se zlomenou rukou (a já málem dvojkou z chování ) toho nechali

Tak to já se se šikanou setkala jako pozorovatel, jako oběť, i jako pachatel.
Teda - učitelka mě měla za pachatele šikany, ale když jednu vrazíte o dva roky mladší holce, protože je to prostě kráva, žalobníček, fiflena a vůbec si o sobě myslí, že je děsná hvězda, která si může dovolit říkat ošklivý věci o vás a o vaší mámě (!), žádná šikana to IMHO není.


Ale ne - je fakt, že tak do druhý třídy všichni šikanovali mě a pak jsem se prostě nasrala a začala jsem jim to vracet. Uznávám, že při tom lesa kácení lítaly třísky, nějak mi začalo bejt jedno, kdo to schytá. Ale zbabělá jsem zas byla, na páťáka bych si netroufla - těm jsem jenom hrozně sprostě nadávala. Zatímco na mladších jsem si tu a tam vylila zlost (ale ty relativně fajn mladší děcka jsem nechávala na pokoji, tejrala jsem jenom nafoukaný zlý spratky - který se mimochodem sami něčeho na způsob šikany dopouštěli denně).

I když v naší třídě byli dva kluci, se kterýma jsem se rvala pořád. Vždycky mě přeprali, schytala jsem pár kopanců do píšťaly a dost ran do břicha. Já ovšem zanechávala trvalejší jizvy - škrábala jsem jako kočka a kousala jako pitbul. Věčně měli do krve rozdrápaný ruce nebo krk a na zápěstích každou chvilku hodně fialovej a nepěknej otisk zubů. Když tekla krev, tak většinou jim.
Když to shrnu - byla jsem docela brutální spratek, ale moc na výběr jsem neměla - buď je všechny občas zkopat, anebo bejt ta tiše plačící někde vzadu.
Bože, ta základka byla příšerná.

Ach jo, rvačky.......taky jsem pokousala, co se dalo......když nějaký pitomec zapomněl na dohodu o neútočení a měl touhu si něco dokazovat...

Mno, ja som si toho docela užil. Brrr. Ako som len rád, že už je to za mnou.

Arronax píše:Mno, ja som si toho docela užil. Brrr. Ako som len rád, že už je to za mnou.

to iste... rozpisem, ak budem mat viacej casu