Sigil: Diskusní fórum

to máš blbý draku, při tvý výšce takový mosty převažujou.

Mě se to týká taky, ale takových zábradlí moc není. Při mé výšce.
A fobie to není. Když tam není zábradlí, tak se klidně podívám do hlubin, ale ten pocit nestabilní opory je zvláštní.

Tokkar píše:A fobie to není. Když tam není zábradlí, tak se klidně podívám do hlubin, ale ten pocit nestabilní opory je zvláštní.

to je zvláštní...já teda radši zábradlí než nic...krom toho na mě ocelové nebo jinak kovové zábradlí imho působí docela stabilně

drake127 píše:Už jsem konečně našel svoji fóbii. Bojím se mostů s nízkým zábradlím. Přepadnout přes ně mi totiž přijde strašně jednoduché (stačí poryv větru, zakopnout o něco). Proto na nich chodím vždycky co nejdál od okraje a pomalu, opatrně. Přejít Nuselák nemám problém.

Hm, to ti doporučuji projít se po náhonu nad a kolem moravice....z jedné strany náhon s hloubkou vody teď 140cm (až do 220cm tuším) z druhé různě vysoký sráz i s nějakým tím mostem a mezitím cestička tak 50 cm bez zábradlí a v současné době i různě popadanými kmeny stromů - paráda (naštěstí tam nikdo z nás nezhučel , ač akce to byla zajímavá )třeba by to pomohlo

Já drakovu fobii chápu, mívám obdobné pocity a navíc mám vždy obavy, že mi zrovna spadne taška z ramene nebo něco a spadne to do té vody. Nebo když stojím na mostě se psem, tak mám vždy stísněný pocit, že on propadne srkz zábradlí a co budu dělat.

Chjo... Tak už je to definitivně tady. Dneska v noci jsem strávila deset minut sledováním poutě jednoho pavouka od okna až na strop. Když ten hajzlík z toho stropu spadl (nebo se spustil schválně, těžko říct), vydala jsem jeden z těch komických zvuků, jaké v podobných situacích obvykle vydávám, vylezla jsem na postel a dalších deset minut jsem strávila zíráním na koberec (aniž bych na tom tmavým zátěžáku při sporým osvětlení cokoli vykoukala). Pak jsem asi čtvrt hoďky vymýšlela jakou strategii zvolit k opuštění pokoje (nakonec zvítězila strategie "rychlý, opatrný úprk"). Došla jsem pro baterku a teprve když jsem celej pokoj prolezla snad třikrát a ujistila se, že pavouk nejspíš zalezl někam, kde už do rána zůstane, mohla jsem se vrátit k hraní ToB... Ještě že jsem měla čím se zabavit, protože spánek za těchto okolností nehrozil... Wrrrrr.

Mě tychle děsi z myší, pavouků apodobné drobné havěti fascinují. a znovu říkám že je mi líto že nic takového nemám, někdy to může být zážitek hodný pana Kinga.

Ale jinak si uvědomuji ře to asi může bý problém a proto se nikomu neposmívám ani si nemyslím, že to člověka jakkoliv snižuje.

Ale Lerek, mě donutil k zamyšlení - možná že jsem skutečně xenofobní vůči jisté minoritní skupině spoluobčanů. A nemůžu si pomoci. A to je horší než nějací pavouci.

ja sa bojim iba zien... akoze nejaku fobiu nemam z nicoho, ale dajme tomu ked sa mam pozerat do oci nejakej krasavice, ci na svaly vyhadzovaca v klube, vtedy dokazem byt fajne "polepeny"...

ale dnes som prisiel na to, ze neznasam mravce a podobnu haved... niezeby som skakal niekam na stromy a tak, ale skratka sa mi hnusi pozerat sa na ne... brrr, take neprijemne... inak ziadna fobia-> cisty stit

Fobie jsou hodně nepříjemná věc, pro toho kdo jimi trpí, i pro jejich okolí.
Většinou totiž toho moc dělat nemůžete a logická, rozumná vysvětlení nezabírají (představa, že musím vylézt z baráku a jít nakoupit byla dost tfuj, to je naštěstí už fuč, ale to, že dcera dokáže nezřízeně ječet když si na chodníku všimne mrňavýho mravence...je někdy vpravdě dost problém a i malý úspěch je obrovský - snad to jednou překoná , zvláště když jinak se nebojí ani čerta...

Mě osobně třeba obvykle dost uráží, když se mi lidi začnou snažit vysvětlovat, že pavouci mi neublíží, ba co víc, že mě většinou ani nekousnou...
Jako - já vim... A je mi to hovno platný...

Já nějak klasickou fóbií snad netrpím, ale jsou věci, ze zkerých až trochu přehnaný strach mám:
Jedovatá zvířata - jakákoliv, hada škrtiče si klidně pohladím, pokud je menší, tak i pochovám, ale pokdu bych věděl, že je to jedovatý had, tak jej fakt nemám rád:) Raději bych si hrál s tygrem než viděl škorpiona...
Bezmocnost - snad netřeba kometnovat...
Blbci a komunisti - ...:)

Nesnáším červy.

Hmyz ve většině případů nemusím - ekluje se mi, než že by to byla fobie. Ale co teda nemusím opravdu a z čeho mi běhá mráz po zádech, to jsou škvoři - to jsou brouci, k nimž mám odpor skutečně abnormální... fuj, brrr

To si pamatuju, že mi jednou, když jsem byl malý, jeden vlezl při válení se někde venku do nohavice. Lechtalo mě to po noze a vypadalo to, že to je jako nějaký papírek nebo takováta cedulka z oblečení. Tak jsem si v dobré víře hrábl do nohavice, "papírek" klidně nabral mezi prsty a bezelstně se podíval do dlaně "herdek, co mě to tam lechtalo"... stát se mi to v padesáti, asi by mě pak odváželi s infarktem

Ucholář Vlasáku tak znám škvora já a na táborech jsem je likvidoval programově... Jak mi brouci nevadí tak tyhle ludry fakt nee

Cesare píše:Mě osobně třeba obvykle dost uráží, když se mi lidi začnou snažit vysvětlovat, že pavouci mi neublíží, ba co víc, že mě většinou ani nekousnou...
Jako - já vim... A je mi to hovno platný...

Tím, že mi neublíží, bych si teda moc jistá nebyla. Mohlo by mě například klepnout nebo dostat třesavku...a ani nevím, co vše by mě mohlo potkat na následky šoku. Jednou mi jeden vtipálek dal pavouka na nohu, byl to fakt macek, úplně jsem ztrnula a pak začala vydávat zvuk jako lodní siréna, ale hrůzou jsem se prostě nemohla pohnout. I když jsem dotyčnému nenadala a měla z toho srandu (hrdinka , jak jinak), tak jsem pak měla noční můry.

Ale to Ti neublíží ten pavouk, leč Ty sama...:)