Re: :-)
Napsal: 23.12.2006 19:33
Nyní slepenec - poslední (asi)
Jeden mocný bojovník
králi zabil prince.
Naštvaný panovník
udělal z něj psance.
V jedné hospůdce bylo živo!
Pilo sem tam, pilo, pivo!
Jeden velký dal si trochu víc!
A čtyři menší nevyšli mu vstříc!
Ten jeden rozdával jim rány!
Až byli všichni porubáni!
Byli v limbu,
to je jasný.
Byli všichni pochroumaní.
Vrátit mu to musíme,
nože do něj vrazíme.
Jakmile skončil další den,
čtyři vrazi, vyšli ven.
Čtyři muži nocí jdou,
svůj cíl minout nemohou.
Jdou, jdou, tiše našlapují,
svůj cíl vidí,
nože vytahují.
"Hlavu tu mu rozbijem,
před dům na kůl nabijem!"
Smělá slova všichni znají,
před obětí karate své tají
Smrt, krev, stéká po oceli.
Kam se chlapci, kam se to poděli?
Ztratili oči? Ztratili rozum,
že ženou se v náruč svým temným bohům?
Ač v cvičení svém byli pilní,
protivník je příliš silný,
překvapit se nenechal
a třem hlavy postínal.
Ten čtvrtý zbabělý byl,
útěkem se zachránil.
Temný mág ve věži kouzlí.
Hladí kouzelné zrcadlo.
Tři mrtvé a zbabělce vidí.
Potrestat zbabělost ho napadlo.
Co to má znamenat?
Dostal si strach?
Když upsal ses ďáblu,
tak teď táhni svou káru.
Otevři oči, otevři mysl.
Vždyť smrt i život má svůj smysl.
Z mrazu povstaň hrdosti padlá,
jak v tmavém ránu bílá bradla.
A tak vrazi nejsou mrtví,
pomalu se zvedají,
na svém druhu, co je zradil,
pomstu konat musejí.
Tři kostry tiše nocí jdou,
svého druha hledají.
Až ho najdou, pozná bolest,
slitování nemají.
Klepou kosti - to se těší,
brzo ho budou maso žrát,
ať je kde je, my ho najdem,
chceme si ním hrát.
Místo očí plameny,
temné jak noc věčná,
místo srdce kameny,
smrt jim budiž vděčná!
Už jsou blízko, už ho cíti
znají jeho pach.
Co se stane, až ho chytí?
Padne na něj strach?
Už ho skoro mají,
dveře otvírají.
Zrádce to byl,
zbabělec však ne.
Když uviděl že tu jsou,
bodl si dýku do prsou.
Pokud jsem na nějakou sloku zapomněl, třeba zrovna na tu vaši, tak to nebyl záměr ale nehoda. Je tu toho už moc a začínám se v tom ztrácet...
Target:
Trochu jsem to upravil snad ne ke škodě věci, ale zjistil jsem že to tam nějak nezapadá nemáš ten dojem?
Temný mág vé své věži znovu kouzlí!
Jednoho zkouší oživiti v nouzi!
Zdcadlo své zase hladí!
Jeden už do něj mlčky hledí!
Jeho oči rudě žhnou!
Svou pomstu teď konat mohou!
Jeden po městě jde zas!
Rudé oči žhnou jak ďas!
Hledají v noci ty tři své druhy!
Oni musí splatit svoje dluhy!
V nouzi neví kudy kam!
A tak jde si zchladit hlavu!
Do putyky blízko splavu.
Naštvaný vrazil do dveří,
z bezmoci si láteří!
Proto opítiti se chtěl!
Když ty tři tam uviděl!
Seděli tam, pili pivo
a bylo tam zas velmi živo!
Dodnes visí tam čtyři kostry!
Protože je tam mág dostih.
Nedbali na jeho rady,
a tak usekl jim hlavy.
A tak končí jejich příběh!
Ošklivců a mordýřů!
Vyslolte mi za to kilo!
Nebo bude, bude živo!
Jeden mocný bojovník
králi zabil prince.
Naštvaný panovník
udělal z něj psance.
V jedné hospůdce bylo živo!
Pilo sem tam, pilo, pivo!
Jeden velký dal si trochu víc!
A čtyři menší nevyšli mu vstříc!
Ten jeden rozdával jim rány!
Až byli všichni porubáni!
Byli v limbu,
to je jasný.
Byli všichni pochroumaní.
Vrátit mu to musíme,
nože do něj vrazíme.
Jakmile skončil další den,
čtyři vrazi, vyšli ven.
Čtyři muži nocí jdou,
svůj cíl minout nemohou.
Jdou, jdou, tiše našlapují,
svůj cíl vidí,
nože vytahují.
"Hlavu tu mu rozbijem,
před dům na kůl nabijem!"
Smělá slova všichni znají,
před obětí karate své tají
Smrt, krev, stéká po oceli.
Kam se chlapci, kam se to poděli?
Ztratili oči? Ztratili rozum,
že ženou se v náruč svým temným bohům?
Ač v cvičení svém byli pilní,
protivník je příliš silný,
překvapit se nenechal
a třem hlavy postínal.
Ten čtvrtý zbabělý byl,
útěkem se zachránil.
Temný mág ve věži kouzlí.
Hladí kouzelné zrcadlo.
Tři mrtvé a zbabělce vidí.
Potrestat zbabělost ho napadlo.
Co to má znamenat?
Dostal si strach?
Když upsal ses ďáblu,
tak teď táhni svou káru.
Otevři oči, otevři mysl.
Vždyť smrt i život má svůj smysl.
Z mrazu povstaň hrdosti padlá,
jak v tmavém ránu bílá bradla.
A tak vrazi nejsou mrtví,
pomalu se zvedají,
na svém druhu, co je zradil,
pomstu konat musejí.
Tři kostry tiše nocí jdou,
svého druha hledají.
Až ho najdou, pozná bolest,
slitování nemají.
Klepou kosti - to se těší,
brzo ho budou maso žrát,
ať je kde je, my ho najdem,
chceme si ním hrát.
Místo očí plameny,
temné jak noc věčná,
místo srdce kameny,
smrt jim budiž vděčná!
Už jsou blízko, už ho cíti
znají jeho pach.
Co se stane, až ho chytí?
Padne na něj strach?
Už ho skoro mají,
dveře otvírají.
Zrádce to byl,
zbabělec však ne.
Když uviděl že tu jsou,
bodl si dýku do prsou.
Pokud jsem na nějakou sloku zapomněl, třeba zrovna na tu vaši, tak to nebyl záměr ale nehoda. Je tu toho už moc a začínám se v tom ztrácet...
Target:
Trochu jsem to upravil snad ne ke škodě věci, ale zjistil jsem že to tam nějak nezapadá nemáš ten dojem?
Temný mág vé své věži znovu kouzlí!
Jednoho zkouší oživiti v nouzi!
Zdcadlo své zase hladí!
Jeden už do něj mlčky hledí!
Jeho oči rudě žhnou!
Svou pomstu teď konat mohou!
Jeden po městě jde zas!
Rudé oči žhnou jak ďas!
Hledají v noci ty tři své druhy!
Oni musí splatit svoje dluhy!
V nouzi neví kudy kam!
A tak jde si zchladit hlavu!
Do putyky blízko splavu.
Naštvaný vrazil do dveří,
z bezmoci si láteří!
Proto opítiti se chtěl!
Když ty tři tam uviděl!
Seděli tam, pili pivo
a bylo tam zas velmi živo!
Dodnes visí tam čtyři kostry!
Protože je tam mág dostih.
Nedbali na jeho rady,
a tak usekl jim hlavy.
A tak končí jejich příběh!
Ošklivců a mordýřů!
Vyslolte mi za to kilo!
Nebo bude, bude živo!