Militaristický koutek Mk II
Moderátoři: Sadako, sevencreature
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Dalcor - opakuješ se ale to neva. Odpovídám - copak já vím? V první polovině dubna dělám po třech letech přecertifikaci ISO a pak je PISS. Potom můžu kdykoliv.
Vallun - 14 let? Tak proč ta zbytečná skromnost. Zajímavý článek. Co jsi za něj tenkrát ve škole dostal? Pochlub se.
Vallun - 14 let? Tak proč ta zbytečná skromnost. Zajímavý článek. Co jsi za něj tenkrát ve škole dostal? Pochlub se.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
Neferit Sr. - no, když jsem to četl, abych to doformátoval, tak jsem se děsil...jediný pramen, zkracování, neobratné formulace, žádné závěry či poučky... Dostal jsem za to jedničku z dějepisu, z historického semináře a pak ještě jednou "obhájil" jedinčku z dějepisu;)
JRRT: "Jestliže chápeš, buď spokojen."
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Vallun: Hezky jsem si početl, zvláště ty rakety - dost jsem se dozvěděl. 
Docela mě zaujala ona zvěst o raketách v r. 1421. Nepamatuješ si náhodou, jestli je to tam nějak více rozvedeno? Jinak je to velmi pěkné. Závidím Ti osvícené pedagogy z gymnázia. Naše skladba témat byla poněkud konzervativnější.
Dalcor: Lešany. Osobně jsem pro co nejbližší termín (tedy v červnu, až otevřou), pak se obávám lavinového efektu, že se mi začnou nabalovat různé jiné povinnosti.
Jinak pokud byste měli zájem o Saský vpád do Čech v roce 1631 a návrat pobělohorské emigrace, tak dejte vědět. Případným zájemcům rád zašlu e-mailem. S ohledem na rozsah (8x A4, nějakých 22 000 znaků), tematickou specifičnost (chcete-li nezáživnost
) a určité další plány, tak bych s tím nerad zaplácával drahocenné kB prostoru.
Docela mě zaujala ona zvěst o raketách v r. 1421. Nepamatuješ si náhodou, jestli je to tam nějak více rozvedeno? Jinak je to velmi pěkné. Závidím Ti osvícené pedagogy z gymnázia. Naše skladba témat byla poněkud konzervativnější.
Dalcor: Lešany. Osobně jsem pro co nejbližší termín (tedy v červnu, až otevřou), pak se obávám lavinového efektu, že se mi začnou nabalovat různé jiné povinnosti.
Jinak pokud byste měli zájem o Saský vpád do Čech v roce 1631 a návrat pobělohorské emigrace, tak dejte vědět. Případným zájemcům rád zašlu e-mailem. S ohledem na rozsah (8x A4, nějakých 22 000 znaků), tematickou specifičnost (chcete-li nezáživnost
) a určité další plány, tak bych s tím nerad zaplácával drahocenné kB prostoru.-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Geralt - neváhej a nečekej a hoď mi to. A jinak-nevím co by na to šéfové ale 8 stránek není tak moc aby to MK plocha nesnesla. Ale na druhou stranu nejsem zas tak rozhlédlý. Co na to říkají odpovědní?
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Vážení Sigilané.
Po delší době jsem se dostal k tomu abych do tohoto vlákna umístil něco nad čím je možno přemýšlet a diskutovat. Je to tak trochu hozená rukavice našim rytířům bez bázně a hany. Možná si vzpomenete na náš nedávný spor, kdy jsem nesouhlasil s glorifikací úlohy rytířských řádů při vytlačení islámu a jeho nositelů Turků z Evropského kontinentu. Tak jako tenkrát i dnes tvrdím, že jejich podíl je zaujatě zveličován a hlavně se toto zveličování používá na zastření vojenských a politických přehmatů, kterých se rytířské řády dopustili v době křížových výprav do Svaté země a v období které bezprostředně následovalo. Vždy jsem tvrdil, že křesťanství je a bylo náboženství mimořádně agresivní a nesnášenlivé a to nejen vůči vírám jiným - tedy hlavně islámu, protože jsou spolu po dlouhá staletí v nejtěsnějším kontaktu, ale i vůči jednotlivým frakcím, které se v něm, tedy v křesťanství postupně vytvářely. A právě rytířské řády se aktivně podílely na boji proti jinověrcům a také proti všem, které katolická odnož křesťanství označila za odpadlíky od víry. Při boji proti kacířům pak na těchto křesťanech páchaly stejná zvěrstva jako válečníci nepřátelských náboženství a dokonce se neštítili uzavírat krátkodobá účelová spojenectví s těmito náboženskými protivníky jen proto, aby mohly účinněji vyvraždit jiné křesťany považované za kacíře.
Geralt nám zde svého času přinesl mimořádnou sérii článků a první křížové výpravě. Ještě dnes se odvažuji tvrdit, že je to práce mimořádná. A skrytě doufám, že nám časem udělá radost a sepíše další kolo. Já na jeho práci navážu ale jinak. Má práce je o křížové výpravě za osvobození Svaté země, kterou vedla Mongolská říše. Zde vás chci požádat, aby jste se pokusili zapomenout na běžná klišé o mongolských hordách vyvražďujících vše živé a hlavně je popisující jako nepřátele Evropské civilizace a křesťanů. Není to pravda a myslím si, že naopak Mongolové vytvořili užasnou civilizaci. V jeden čas byla tato říše největší a nejmocnější na světě. Dneska tedy první část.
V roce 1253 se na břehu horního toku řeky Onom sešel pravidelný Chural mongolského lidu – vojska. Po dlouhých rozpravách bylo rozhodnuto o dvou zásadních věcech, které měli na jedné straně mongolskou říši vnitřně zklidnit a na druhé straně ji měli dostat do povědomí lidstva jako sílu, která osvobodí Svatou zemi a porazí islám tak, aby přestal hrát jakoukoliv významnější roli. Šlo o dva úkoly:
1: ukončit válku v Číně, což byl úkol pro část armády pod vedením chána Chubilaje. Ukončit Válku znamenalo dosažení vítězství a pacifikace místního obyvatelstva. V této době to neznamenalo likvidaci ale naopak na základě sociálních a územních opatření zachování životů co nejvíce obyvatel. V této době Mongolové věděli že slovo obyvatelstvo je synonymum pro slovo produkce a daně.
2.Chán Hülegü pak dostal úkol nevídaný-osvobodit Jeruzalém od muslimů. Tento úkol dostal prioritu. Mongolové nepředpokládali, že by nebyl naplněn.
Než se ale budu věnovat tomuto tažení je potřeba se podívat na to, co se dělo ve Svaté zemi v období asi tak dvaceti let, před tímto rozhodnutím.
Pokud se někdo z vás zajímá o dějiny, asi jste narazili na legendu o křesťanské říši krále a kněze Jana. Tato legenda byla zkoumána celá staletí a tuto říši badatelé situovali do více lokalit. Například na Dálný východ, do Etiopie a podobně. A tato říše měla svým zásahem podle této legendy mít upřímnou snahu dobýt na islámu Svatou zemi. Bohužel v době kdy se to mělo stát, tedy asi tak 1125 až 1135 n.l. taková říše neexistovala a neexistovala ani nikdy jindy. Pravda ale je, že v roce 1231 porazili Mongolové armádu chórezmského vládce Džalál-uddína a stanuli na březích řeky Tigrid. Bylo to však až sto roků poté, co to měla dokázet legendárníříše Janova.
Mongolský velitel v této oblasti Čormachan měl dva zetě. Oba byli nestoriáni, tedy křesťané a on sám toto náboženství měl v úctě. Jeden ze dvou zeťů byl horlivý a jako pověřenec pro náboženské otázky byl znám pod jménem Rabbán Sauma. Pravé jméno měl Simeon. Stavěl kostely v Tebrízu, kde dříve vyslovení jména Kristus znamenalo naražení na kůl pro viníka a zotročení celé jeho rodiny. Také pověřený úředník civilní zprávy Ujgur Korkuz - křtěný jako Jiří, byl hledač pravé víry. Pocházel z křesťanské rodiny. Do Chorásánu však přijel již jako buddhista a zde dokonce přijal islám. Ale po celou dobu svého působení vytvářel prostředí tolerance mezi různými věroukami.
Zdálo by se, že křižákům z celé Evropy se splnil jejich sen. Jen několik dní cesty - pro rychlá mongolská vojska - se nacházel mocný,statečný spojenec. A dokonce ochotný pomoci vybojovat pro křesťany Svatou zemi. Bohužel v této oblasti nikdo neprojevil o Mongoly sebemenší zájem. Od roku 1241 v Palestině mezi sebou bojovaly jednotlivé křižácké rytířské řády –johanité, teutoni i templáři. Na Kypru se němečtí baroni poslaní na podporu křesťanské věci dostali díky naprosto nepřijatelnému povýšeneckému chování do sporu s kyperským panujícím rodem a museli Kypr opustit. Na moři pak Janované potápěli lodě a přepadali osady Benátčanů a naopak. Prostě křesťané ukazovali jim vlastní pojetí jednoty v boji o víru a tento nesmyslný zápas všechny strany natolik vyčerpával, že Mongolskou nabídku položenou na jednací stůl nikdo ani neviděl. Ne tak, aby nad ní objektivně zapřemýšlel.
Mongolové nemohli čekat na to, až se křesťanským představitelům uráčí si jich všimnout a tak nejlepší doba pro spojenectví byla ztracena. V roce 1242 Čormachan onemocněl a byl nahrazen Bajdžu-nojanem. Byl to snaživý veterán, ale více než otázky víry ho zajímalo zabezpečení dosažených úspěchů. Proto se rozhodl zabezpečit hranice a do roku 1244 vytlačil z Mezopotámie zbytky chórezmských oddílů. Tito poražení chórezmští muslimové naši útočiště v Egyptě. Křižáci se spojili s Ajjúbovci-šlo o dynastii založenou potomky Saláhuddína-tedy s jejich syrskou větví a společně napadli druhou větev, sídlící v Egyptě. Takže Křesťané se spojili s muslimi za účelem potření jiných muslimů. To je z hlediska jejich věcí poměrně moudré rozhodnutí. Bohužel vojska koalice byla 18.října 1244 u města Gaza strašlivě poražena egyptskými a chóremzskými oddíly. Ty se nezastavily a do konce roku dobily i Damašek. V roce 1245 pak Egypťané už bez Chórezmanů, dobili křižácký opěrný bod –Askalon. Chórezmané v té době neexistovali jako vojenská síla. Něco, co jsem nedokázal identifikovat je donutilo povstat proti Egypťanům a to je stálo téměř úplné vyhlazení. Ale aby to nebylo všechno, islámští Turkmeni z Ikonia což je oblast v Maloasijské vysočině napadli Antiochejské křižácké území a důkladně pošramotili vojsko Bohemundových rytířů. Uznejte sami, že to nebylo pro křižáky a jejich snahy nic, na co by mohli hrdě vzpomínat.
A zde papež a jeho představitelé ukázali jak jsou jako politici a křesťané neuvěřitelně hloupí. 24.05.1247 dorazili do Bajdžuchova hlavního stanu dva dominikáni - Ascelin a Guichard Cremonský. Aniž by cokoliv chtěli vidět či slyšet, vyzvali tohoto starého vojáka a vítěze k tomu, aby se okamžitě podrobil papeži. Tento veterán je skoro nechal okamžitě popravit. Na přímluvu nestoriánských příslušníků svého štábu je nechal pouze uvěznit a věnoval se podle něj rozumnějším otázkám zabezpečení území. A začal diplomaticko politický mlýn jaký beměl v této oblasti obdobu. Bajdžu byl odvolán a na jeho místo přišel Eldžijen-nojan, který Ascelina propustil a v roce 1248 vyslal poselstvo k papeži Inocenci IV. do Říma a ke králi Ludvíku IX. na Kypr. Francouzký král pak nezávisle na těchto aktivitách poslal vyjednávat do Karakorumu - daleko na východ od dosud popisovaných událostí- dominikána Andrého Lonjumeaua. Ten sem dorazil bohužel krátce po smrti mongolského vládce Güjüka. Vdova -regentka Ogul-kajmiš zrovna neoplývala rozumem a nepochopila o co vyjednávači jde. A proto vzkázala francouzskému králi, že očekává že bude platit daně, jinak že nechá vyhubit francouzský národ!! Po mocenském zvratu za tuto hloupost těžce zaplatila ona i mnoho jejích přátel příbuzných.
Diplomacie na obou stranách prostě selhala. Když se tedy stala možnost společného boje proti muslimům reálnou, byla takto hloupě ztracena. Evropané nevěděli co si mají myslet a mongolští nestoriáni byli prozatím ponecháni svému osudu a blížilo se jejich označení za odpadlíky od pravé víry. Proto se věnovali průzkumu a hledání spojenců mezi svými souvěrci, kteří strádali pod tvrdou vládou muslimských sultánů v Sýrii a Malé Asii. Prostě se rozhodli že Svatou zemi osvobodí sami.
Řečtí diplomaté se ukázali jako podstatně schopnější. Podařilo se jim navázat velmi dobré vztahy s Mongoly a nakonec s nimi uzavřeli dohodu proti Seldžukům. Tím se podařilo uvolnit ruce nikajskému císařství v boji proti latinské říši. Císařství existovalo v letech 1204 až 1261 a zaniklo po obsazení Cařihradu křižáky z maloasijských oblastí byzantské říše.
Takto tedy vypadala situace v oblasti Svaté země před vyhlášením Mongolské křížové výpravy.
Po delší době jsem se dostal k tomu abych do tohoto vlákna umístil něco nad čím je možno přemýšlet a diskutovat. Je to tak trochu hozená rukavice našim rytířům bez bázně a hany. Možná si vzpomenete na náš nedávný spor, kdy jsem nesouhlasil s glorifikací úlohy rytířských řádů při vytlačení islámu a jeho nositelů Turků z Evropského kontinentu. Tak jako tenkrát i dnes tvrdím, že jejich podíl je zaujatě zveličován a hlavně se toto zveličování používá na zastření vojenských a politických přehmatů, kterých se rytířské řády dopustili v době křížových výprav do Svaté země a v období které bezprostředně následovalo. Vždy jsem tvrdil, že křesťanství je a bylo náboženství mimořádně agresivní a nesnášenlivé a to nejen vůči vírám jiným - tedy hlavně islámu, protože jsou spolu po dlouhá staletí v nejtěsnějším kontaktu, ale i vůči jednotlivým frakcím, které se v něm, tedy v křesťanství postupně vytvářely. A právě rytířské řády se aktivně podílely na boji proti jinověrcům a také proti všem, které katolická odnož křesťanství označila za odpadlíky od víry. Při boji proti kacířům pak na těchto křesťanech páchaly stejná zvěrstva jako válečníci nepřátelských náboženství a dokonce se neštítili uzavírat krátkodobá účelová spojenectví s těmito náboženskými protivníky jen proto, aby mohly účinněji vyvraždit jiné křesťany považované za kacíře.
Geralt nám zde svého času přinesl mimořádnou sérii článků a první křížové výpravě. Ještě dnes se odvažuji tvrdit, že je to práce mimořádná. A skrytě doufám, že nám časem udělá radost a sepíše další kolo. Já na jeho práci navážu ale jinak. Má práce je o křížové výpravě za osvobození Svaté země, kterou vedla Mongolská říše. Zde vás chci požádat, aby jste se pokusili zapomenout na běžná klišé o mongolských hordách vyvražďujících vše živé a hlavně je popisující jako nepřátele Evropské civilizace a křesťanů. Není to pravda a myslím si, že naopak Mongolové vytvořili užasnou civilizaci. V jeden čas byla tato říše největší a nejmocnější na světě. Dneska tedy první část.
V roce 1253 se na břehu horního toku řeky Onom sešel pravidelný Chural mongolského lidu – vojska. Po dlouhých rozpravách bylo rozhodnuto o dvou zásadních věcech, které měli na jedné straně mongolskou říši vnitřně zklidnit a na druhé straně ji měli dostat do povědomí lidstva jako sílu, která osvobodí Svatou zemi a porazí islám tak, aby přestal hrát jakoukoliv významnější roli. Šlo o dva úkoly:
1: ukončit válku v Číně, což byl úkol pro část armády pod vedením chána Chubilaje. Ukončit Válku znamenalo dosažení vítězství a pacifikace místního obyvatelstva. V této době to neznamenalo likvidaci ale naopak na základě sociálních a územních opatření zachování životů co nejvíce obyvatel. V této době Mongolové věděli že slovo obyvatelstvo je synonymum pro slovo produkce a daně.
2.Chán Hülegü pak dostal úkol nevídaný-osvobodit Jeruzalém od muslimů. Tento úkol dostal prioritu. Mongolové nepředpokládali, že by nebyl naplněn.
Než se ale budu věnovat tomuto tažení je potřeba se podívat na to, co se dělo ve Svaté zemi v období asi tak dvaceti let, před tímto rozhodnutím.
Pokud se někdo z vás zajímá o dějiny, asi jste narazili na legendu o křesťanské říši krále a kněze Jana. Tato legenda byla zkoumána celá staletí a tuto říši badatelé situovali do více lokalit. Například na Dálný východ, do Etiopie a podobně. A tato říše měla svým zásahem podle této legendy mít upřímnou snahu dobýt na islámu Svatou zemi. Bohužel v době kdy se to mělo stát, tedy asi tak 1125 až 1135 n.l. taková říše neexistovala a neexistovala ani nikdy jindy. Pravda ale je, že v roce 1231 porazili Mongolové armádu chórezmského vládce Džalál-uddína a stanuli na březích řeky Tigrid. Bylo to však až sto roků poté, co to měla dokázet legendárníříše Janova.
Mongolský velitel v této oblasti Čormachan měl dva zetě. Oba byli nestoriáni, tedy křesťané a on sám toto náboženství měl v úctě. Jeden ze dvou zeťů byl horlivý a jako pověřenec pro náboženské otázky byl znám pod jménem Rabbán Sauma. Pravé jméno měl Simeon. Stavěl kostely v Tebrízu, kde dříve vyslovení jména Kristus znamenalo naražení na kůl pro viníka a zotročení celé jeho rodiny. Také pověřený úředník civilní zprávy Ujgur Korkuz - křtěný jako Jiří, byl hledač pravé víry. Pocházel z křesťanské rodiny. Do Chorásánu však přijel již jako buddhista a zde dokonce přijal islám. Ale po celou dobu svého působení vytvářel prostředí tolerance mezi různými věroukami.
Zdálo by se, že křižákům z celé Evropy se splnil jejich sen. Jen několik dní cesty - pro rychlá mongolská vojska - se nacházel mocný,statečný spojenec. A dokonce ochotný pomoci vybojovat pro křesťany Svatou zemi. Bohužel v této oblasti nikdo neprojevil o Mongoly sebemenší zájem. Od roku 1241 v Palestině mezi sebou bojovaly jednotlivé křižácké rytířské řády –johanité, teutoni i templáři. Na Kypru se němečtí baroni poslaní na podporu křesťanské věci dostali díky naprosto nepřijatelnému povýšeneckému chování do sporu s kyperským panujícím rodem a museli Kypr opustit. Na moři pak Janované potápěli lodě a přepadali osady Benátčanů a naopak. Prostě křesťané ukazovali jim vlastní pojetí jednoty v boji o víru a tento nesmyslný zápas všechny strany natolik vyčerpával, že Mongolskou nabídku položenou na jednací stůl nikdo ani neviděl. Ne tak, aby nad ní objektivně zapřemýšlel.
Mongolové nemohli čekat na to, až se křesťanským představitelům uráčí si jich všimnout a tak nejlepší doba pro spojenectví byla ztracena. V roce 1242 Čormachan onemocněl a byl nahrazen Bajdžu-nojanem. Byl to snaživý veterán, ale více než otázky víry ho zajímalo zabezpečení dosažených úspěchů. Proto se rozhodl zabezpečit hranice a do roku 1244 vytlačil z Mezopotámie zbytky chórezmských oddílů. Tito poražení chórezmští muslimové naši útočiště v Egyptě. Křižáci se spojili s Ajjúbovci-šlo o dynastii založenou potomky Saláhuddína-tedy s jejich syrskou větví a společně napadli druhou větev, sídlící v Egyptě. Takže Křesťané se spojili s muslimi za účelem potření jiných muslimů. To je z hlediska jejich věcí poměrně moudré rozhodnutí. Bohužel vojska koalice byla 18.října 1244 u města Gaza strašlivě poražena egyptskými a chóremzskými oddíly. Ty se nezastavily a do konce roku dobily i Damašek. V roce 1245 pak Egypťané už bez Chórezmanů, dobili křižácký opěrný bod –Askalon. Chórezmané v té době neexistovali jako vojenská síla. Něco, co jsem nedokázal identifikovat je donutilo povstat proti Egypťanům a to je stálo téměř úplné vyhlazení. Ale aby to nebylo všechno, islámští Turkmeni z Ikonia což je oblast v Maloasijské vysočině napadli Antiochejské křižácké území a důkladně pošramotili vojsko Bohemundových rytířů. Uznejte sami, že to nebylo pro křižáky a jejich snahy nic, na co by mohli hrdě vzpomínat.
A zde papež a jeho představitelé ukázali jak jsou jako politici a křesťané neuvěřitelně hloupí. 24.05.1247 dorazili do Bajdžuchova hlavního stanu dva dominikáni - Ascelin a Guichard Cremonský. Aniž by cokoliv chtěli vidět či slyšet, vyzvali tohoto starého vojáka a vítěze k tomu, aby se okamžitě podrobil papeži. Tento veterán je skoro nechal okamžitě popravit. Na přímluvu nestoriánských příslušníků svého štábu je nechal pouze uvěznit a věnoval se podle něj rozumnějším otázkám zabezpečení území. A začal diplomaticko politický mlýn jaký beměl v této oblasti obdobu. Bajdžu byl odvolán a na jeho místo přišel Eldžijen-nojan, který Ascelina propustil a v roce 1248 vyslal poselstvo k papeži Inocenci IV. do Říma a ke králi Ludvíku IX. na Kypr. Francouzký král pak nezávisle na těchto aktivitách poslal vyjednávat do Karakorumu - daleko na východ od dosud popisovaných událostí- dominikána Andrého Lonjumeaua. Ten sem dorazil bohužel krátce po smrti mongolského vládce Güjüka. Vdova -regentka Ogul-kajmiš zrovna neoplývala rozumem a nepochopila o co vyjednávači jde. A proto vzkázala francouzskému králi, že očekává že bude platit daně, jinak že nechá vyhubit francouzský národ!! Po mocenském zvratu za tuto hloupost těžce zaplatila ona i mnoho jejích přátel příbuzných.
Diplomacie na obou stranách prostě selhala. Když se tedy stala možnost společného boje proti muslimům reálnou, byla takto hloupě ztracena. Evropané nevěděli co si mají myslet a mongolští nestoriáni byli prozatím ponecháni svému osudu a blížilo se jejich označení za odpadlíky od pravé víry. Proto se věnovali průzkumu a hledání spojenců mezi svými souvěrci, kteří strádali pod tvrdou vládou muslimských sultánů v Sýrii a Malé Asii. Prostě se rozhodli že Svatou zemi osvobodí sami.
Řečtí diplomaté se ukázali jako podstatně schopnější. Podařilo se jim navázat velmi dobré vztahy s Mongoly a nakonec s nimi uzavřeli dohodu proti Seldžukům. Tím se podařilo uvolnit ruce nikajskému císařství v boji proti latinské říši. Císařství existovalo v letech 1204 až 1261 a zaniklo po obsazení Cařihradu křižáky z maloasijských oblastí byzantské říše.
Takto tedy vypadala situace v oblasti Svaté země před vyhlášením Mongolské křížové výpravy.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
Neferit Sr. : Velmi zajímavé a poučné, již se těším na další pokračování. Doufám, že nás nebudeš napínat dlouho. 
Přesto mám jeden rýpavý dotaz. Píšeš, že:
Přesto mám jeden rýpavý dotaz. Píšeš, že:
Nemyslíš, že možnou evropsko-mongolskou spolupráci mohla komplikovat skutečnost, že se Mongolové nebezpečně blížili k evropské hranici? Jejich expanze začala koncem třicátých let a vyvrcholila v roce 1241 popleněním Malopolska, Sandoměřska a Slezska. Zastavili se až na hranicích Moravy, což bylo pro českou kotlinu opravdové štěstí. Domnívám se, že "Mongolská hrozba" tehdy působila spíše jako jednotící prvek mezi jinak znesvářenými evropskými panovníky. Je to patrné např. na vztahu mezi rakouským vévodou Friedrichem II. Babenberským a čes. králem Václavem ve sporu o rakouské země, ale to už příliš zabíhám. Myslím, že v této situaci bylo odmítnutí nabídky mongolské pomoci ve Svaté země zcela pochopitelné. Navíc v tak ožehavé záležitosti jako bylo osvobození posvátného Božího hrobu, ikony křesťanské víry, se spolupráce s nevěřícími už vlastně předem vylučuje.A dokonce ochotný [Mongolové - pozn.] pomoci vybojovat pro křesťany Svatou zemi. Bohužel v této oblasti nikdo neprojevil o Mongoly sebemenší zájem. ...
Mongolové nemohli čekat na to, až se křesťanským představitelům uráčí si jich všimnout a tak nejlepší doba pro spojenectví byla ztracena.
-
Tafif
- Sigilan
- Příspěvky: 1140
- Registrován: 10.10.2005 22:41
- Bydliště: Za devatero horami...
- Kontaktovat uživatele:
Uuuuf. Tak jsem přečetl 9 z 22 stran, co mi chybí a zkončil jsem na 56 straně u Grenady.
Zjistil jsem, že mi unikla spousta nanejvýš zajímavých diskuzí, ale především Dalcorovo vánoční velkodílo. Proto se pátm: Kde ho mohu sehnat?
Edit: Díky moc, Geralte, za superrychlou reakci. Zatím jsem to jen zběžně prolétl a musím říct, že je to opravdu perfektní. Skvělá práce, Dalcore!
O Mongolech budu moct snad něco přispět. Ale nejdřív si budu muset projít nějaké materiály.
Zjistil jsem, že mi unikla spousta nanejvýš zajímavých diskuzí, ale především Dalcorovo vánoční velkodílo. Proto se pátm: Kde ho mohu sehnat?
Edit: Díky moc, Geralte, za superrychlou reakci. Zatím jsem to jen zběžně prolétl a musím říct, že je to opravdu perfektní. Skvělá práce, Dalcore!
O Mongolech budu moct snad něco přispět. Ale nejdřív si budu muset projít nějaké materiály.
Hole mágů to nejsou přeludy,
bývají na konci zdobeny žaludy.
bývají na konci zdobeny žaludy.
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Geralt- zcela na místě. tedy jako ten rýpavý dotaz. Ale je tu něco co celá Evropa nevěděla ale věděl to papež a věděli to i politické špičky. A to je to, že soustátí které je nazýváno Mongolové byo tvořeno v době této křížové výpravy z osmi desetin křesťany. A tito měli rozhodující vliv v armádě, politice a ve správních orgánech jednotlivých částí této velké říše.
Evropu v té době ovládly dvě mistrovsky zpracované a hlavně všeobecně přijaté lži.
První se týkala mnou zmiňované říše krále-kněze Jana a hlavně jeho pochodu do Svaté země - mělo se to stát sto let před mnou řešenou křížovou výpravou a
Druhá se týkala lži o barbarství a brutalitě mongolských vojsk. Já se k tomu vrátím poměrně podrobně v některé další části.
Evropu v té době ovládly dvě mistrovsky zpracované a hlavně všeobecně přijaté lži.
První se týkala mnou zmiňované říše krále-kněze Jana a hlavně jeho pochodu do Svaté země - mělo se to stát sto let před mnou řešenou křížovou výpravou a
Druhá se týkala lži o barbarství a brutalitě mongolských vojsk. Já se k tomu vrátím poměrně podrobně v některé další části.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
Neferit Sr. - omlouvám se, ale nemám momentálně čas to přečíst celé, nicméně se jedná o téma bezesporu zajímavé:) Zvl. když si svědčí o charakteru katolické církve...
Nicméně bych měl jeden dotaz: Z jakých konkrétních pramenů vycházíš při popisu vnitřních záležitostí Mongolské říše?
Nicméně bych měl jeden dotaz: Z jakých konkrétních pramenů vycházíš při popisu vnitřních záležitostí Mongolské říše?
JRRT: "Jestliže chápeš, buď spokojen."
Teď jde o to jakými křesťany.Neferit Sr. píše:Ale je tu něco co celá Evropa nevěděla ale věděl to papež a věděli to i politické špičky. A to je to, že soustátí které je nazýváno Mongolové byo tvořeno v době této křížové výpravy z osmi desetin křesťany. A tito měli rozhodující vliv v armádě, politice a ve správních orgánech jednotlivých částí této velké říše.
Pro špičky západního (latinského) představovali schizmatiky, to v lepším případě. Ne-li přímo heretiky. Na nestoriány, ariány a podobné "úchylky" bylo pohlíženo z hlediska různých věroučných koncilů započatých synodou v Nikáji (325 n.l.), které fakticky trvaly až do devátého století. Na nich bylo formovány základy, z nichž později vzešlo katolictví.Mongolové tak pro západní (katolický) svět nebyli křesťany v pravém smyslu. Koneckonců, i husité o pár set let později (takřka z lůna evropské civilizace) byli arcikacíři a to nelze srovnávat jejich názorový rozchod s katolickou církví s tím, jak se lišil Řím a nestoriáni v pohledu na mnohem závažnější věroučné problémy - např. podstatu Kristova božství, či otázku Panny Marie.
Koukám, že už se teď pouštím na příliš tenký led. Navíc otázky církevních dogmat a věrouky jsou velmi ožehavé a rozhodně to není můj šálek čaje. Jak jsem se vlastně domotal až sem? Na základě toho, co jsem teď uvedl, trvám na tom, že nedůvěra katolické Evropy vůči možnému spojenectví s Mongoly je ve světle dobové situace zcela pochopitelná. Očekávat opak (tj. spolupráci) je naivní, protože otázka náboženské tolerance přichází na pořad dne až od 16. století a to ještě s velkými porodními obtížemi.
Nicméně ona neochota spolupracovat s kacíři (nebo prostě nekatolíky obecně) přesně souvisí s tím, co jsi napsal ihned zkraje své práce - s bojovnou podstatou středověké církve.
Nicméně už raději přestanu rýpat do detailů, ať můžeš přijít s dalším pokračováním.