Lepší než Domeček pro panenky?
Literatura: Comics
Moderátor: sevencreature
Saruman: tak tohohle dotazu jsem se přesně bál 
Jednak je brzo, dojmy nejsou ještě usazené a k některým scénám se stále znovu a znovu vracím. Myslím, že tohle je jeden z těch dílů, kdy je opravdu a úmyslně potřeba stránku procházet víckrát než jednou, je tam toho v kresbě, textu i dojmech vskutku dost - tohle fakt nejde jen tak "průtokově" a hltavě přečíst, člověk by byl ochuzen o mnoho - padlo na to u mě devět hodin podobně jako u Domečku. Druhak je to velmi těžké porovnat...
Ale asi takhle, lepší než Domeček pro panenky mi to momentálně nepřijde - Domeček byl více rozmanitý (vpravdě šlo asi o ve své kompaktnosti nejrozmanitější z dílů, co u nás vyšly), to se mi na něm líbilo nejvíc a Hra o tebe mohla být o chlup delší - ještě třeba jedna jedna tří/čtyřstránková epizodka ze snové pohádky, ta by pro celkový dojem asi neuškodila. Tolik asi dvě taková "fakta".
Ale prostě, výborné... víš co, fakt to tu nechci rozebírat, abych tu tobě a ostatním nebral prvotní dojmy, ale ať už tím, že jde o věc dost ovlivněnou pohledem "naivní blondýny", o ten netradiční pohádkový svět, o ty zbylé gaimanovštiny, je to výborné, spousta věcí se v tom jakoby najde.
Jednak je brzo, dojmy nejsou ještě usazené a k některým scénám se stále znovu a znovu vracím. Myslím, že tohle je jeden z těch dílů, kdy je opravdu a úmyslně potřeba stránku procházet víckrát než jednou, je tam toho v kresbě, textu i dojmech vskutku dost - tohle fakt nejde jen tak "průtokově" a hltavě přečíst, člověk by byl ochuzen o mnoho - padlo na to u mě devět hodin podobně jako u Domečku. Druhak je to velmi těžké porovnat...Ale asi takhle, lepší než Domeček pro panenky mi to momentálně nepřijde - Domeček byl více rozmanitý (vpravdě šlo asi o ve své kompaktnosti nejrozmanitější z dílů, co u nás vyšly), to se mi na něm líbilo nejvíc a Hra o tebe mohla být o chlup delší - ještě třeba jedna jedna tří/čtyřstránková epizodka ze snové pohádky, ta by pro celkový dojem asi neuškodila. Tolik asi dvě taková "fakta".
Ale prostě, výborné... víš co, fakt to tu nechci rozebírat, abych tu tobě a ostatním nebral prvotní dojmy, ale ať už tím, že jde o věc dost ovlivněnou pohledem "naivní blondýny", o ten netradiční pohádkový svět, o ty zbylé gaimanovštiny, je to výborné, spousta věcí se v tom jakoby najde.
Včera jsem si přečetl slavné komiksové dílo Poslední Pokušení, stvořené spisovatelským géniem Neilem Gaimanem a částečně také rockovým zpěvákem Alicem Cooperem. Svého času, snad k minulým Vánocům, mi ho zakoupila sestra v reakci na moji volnou podmínku, že s povděkem vezmu cokoliv od tvůrce Sandmanů. Avšak dostal jsem se k němu teprve nyní…
Po jistém vstřebání, které ale rozhodně ještě není úplné, mi nezbývá než Poslední pokušení přiřadit do výčtu toho nejlepšího, co jsem zatím četl. Úchvatně potemněla atmosféra, bezchybně evokující syrové klima podzimu, mě dokonale vtáhla do děje a celému příběhu dodala naprosto zvláštním způsobem úžasný rozměr. Postavy jsou značně originální a jakkoliv se to zezačátku nemusí zdát, hrají oba hlavní hrdinové celkem vyrovnané party. Konečně zápletka je typickým projevem autora. Zdánlivě obyčejný problém dospívání nabírá v jeho podání úplně jiných než tradičních obrátek a určitě ne samoúčelně. Naopak umožňuje zabíhat do jinak těžce postižitelných, avšak zásadních detailů, a i celkové pointě je jedině ku prospěchu. Na druhou stranu by dílo mohlo být o něco delší, snad více propracované, a s koncem se tak nějak nejsem schopen smířit, což je ale spíš jen můj osobní problém…
Každopádně Poslední pokušení rozhodně stojí za více než malou pozornost a některé pasáže, kupříkladu principálův projev o ženách nebo den ve škole, už mi v mysli zůstanou navždy, připravené k asociačnímu útoku kdykoliv se jen naskytne příležitost.
Po jistém vstřebání, které ale rozhodně ještě není úplné, mi nezbývá než Poslední pokušení přiřadit do výčtu toho nejlepšího, co jsem zatím četl. Úchvatně potemněla atmosféra, bezchybně evokující syrové klima podzimu, mě dokonale vtáhla do děje a celému příběhu dodala naprosto zvláštním způsobem úžasný rozměr. Postavy jsou značně originální a jakkoliv se to zezačátku nemusí zdát, hrají oba hlavní hrdinové celkem vyrovnané party. Konečně zápletka je typickým projevem autora. Zdánlivě obyčejný problém dospívání nabírá v jeho podání úplně jiných než tradičních obrátek a určitě ne samoúčelně. Naopak umožňuje zabíhat do jinak těžce postižitelných, avšak zásadních detailů, a i celkové pointě je jedině ku prospěchu. Na druhou stranu by dílo mohlo být o něco delší, snad více propracované, a s koncem se tak nějak nejsem schopen smířit, což je ale spíš jen můj osobní problém…
Každopádně Poslední pokušení rozhodně stojí za více než malou pozornost a některé pasáže, kupříkladu principálův projev o ženách nebo den ve škole, už mi v mysli zůstanou navždy, připravené k asociačnímu útoku kdykoliv se jen naskytne příležitost.
If king at noon says it's night,
Exclaim: Behold! the moon, the stars!
Persian saying
Exclaim: Behold! the moon, the stars!
Persian saying
Pročítám se Z Pekla Alana Moora. Pane jo... Moje první zkušenost s komiksem, který přináší i intelektuální zážitek. Zprvu mne znechutila nutnost číst dodatky, ale to jen do té chvíle, než jsem se i u nich začal královsky bavit. Ke kresbě nemám sebemenší výtku, výtečně dokresluje tu ponurou atmosféru Londýna devatenáctého století.
A William Gull byl stejně sympaťák.
Zprvu mne znechutila nutnost číst dodatky, ale to jen do té chvíle, než jsem se i u nich začal královsky bavit. Ke kresbě nemám sebemenší výtku, výtečně dokresluje tu ponurou atmosféru Londýna devatenáctého století.A William Gull byl stejně sympaťák.
"Za život si nic nekoupíš, ty čůzo! Haahahahahahahaahahaa…"
Na komiksovou knížku Pod dekou jsem slýchával samou chválu... no a po nějakých sedmnácti měsících ležení knížky na poličce mohu plnou chválu přidat i já 
Je to krásné - což je asi (bez jakékoliv ironie, naopak) nejvíce výstižné hodnocení
Zkopčím sem svůj krátký report z RPG fóra:
...vzpomínkový komiks autora na své dětství, mládí, školu, sourozence a první lásku. Je to hezké, milé, a hlavně bezprostřední - každý vzpomínáme, každý jsme měli nějakou první lásku, každý máme sny... ono se to v tom vše dost snadno najde a ty obrazy a momenty, které tam jsou, pak mají velkou hloubku.
Thompson, Craig: Pod dekou, BB/Art 2005
A jak tak koukám, zapomněl jsem i tady zmínit druhý na jaře přečtený komiks - Jen čtvrt vteřiny na život, takže opět...
Přečetl jsem komiks Jen čtvrt vteřiny na život. To je taková provázaná posloupnost sta stripů (složených z osmi obrázků, víceméně bizarních - mluvící skála a žába, chlapík zavřený v chatrči, atp.) - už tady je vidět, že nejde o klasický "příběhový" kousek a nejde ani o žádné gagy, jak je u stripů zvykem - naopak, co strip to nějaké zamyšlení, vyvolaná otázka, anebo hluboce sarkastická narážka. Stripy na sebe často navazují - co někdo řekne v jednom, na to někdo reaguje v pozdějším. Je to dost takové symbolické a skrze celou tu absurditu a chytré dvojsmysly se to otírá o všechny možné otázky, které člověku tradičně nedají spát (láska, smrt, Bůh, existence,...). Je to dobré, zajímavé a až nečekaně se do toho člověk dokáže ponořit.
Menu, Jean-Christophe; Trondheim, Lewis: Jen čtvrt vteřiny na život, Mot 2000
A už takhle ždímu jednou napsané
Je to krásné - což je asi (bez jakékoliv ironie, naopak) nejvíce výstižné hodnocení Zkopčím sem svůj krátký report z RPG fóra:
...vzpomínkový komiks autora na své dětství, mládí, školu, sourozence a první lásku. Je to hezké, milé, a hlavně bezprostřední - každý vzpomínáme, každý jsme měli nějakou první lásku, každý máme sny... ono se to v tom vše dost snadno najde a ty obrazy a momenty, které tam jsou, pak mají velkou hloubku.
Thompson, Craig: Pod dekou, BB/Art 2005
A jak tak koukám, zapomněl jsem i tady zmínit druhý na jaře přečtený komiks - Jen čtvrt vteřiny na život, takže opět...
Přečetl jsem komiks Jen čtvrt vteřiny na život. To je taková provázaná posloupnost sta stripů (složených z osmi obrázků, víceméně bizarních - mluvící skála a žába, chlapík zavřený v chatrči, atp.) - už tady je vidět, že nejde o klasický "příběhový" kousek a nejde ani o žádné gagy, jak je u stripů zvykem - naopak, co strip to nějaké zamyšlení, vyvolaná otázka, anebo hluboce sarkastická narážka. Stripy na sebe často navazují - co někdo řekne v jednom, na to někdo reaguje v pozdějším. Je to dost takové symbolické a skrze celou tu absurditu a chytré dvojsmysly se to otírá o všechny možné otázky, které člověku tradičně nedají spát (láska, smrt, Bůh, existence,...). Je to dobré, zajímavé a až nečekaně se do toho člověk dokáže ponořit.
Menu, Jean-Christophe; Trondheim, Lewis: Jen čtvrt vteřiny na život, Mot 2000
A už takhle ždímu jednou napsané
-
sevencreature
- Sigil Team
- Příspěvky: 7395
- Registrován: 26.9.2005 1:24
- Bydliště: Země
- Kontaktovat uživatele:
Alois Nebel
http://labyrint.net/labshop/?p=products ... rom%EDr-99
Hmm, opravdu mě láká tenhle komiks - asi neodolám. Četl jste ho někdo?
http://labyrint.net/labshop/?p=products ... rom%EDr-99
Hmm, opravdu mě láká tenhle komiks - asi neodolám. Četl jste ho někdo?
Eat all your school, stay in milk, drink your teeth, don't do sleep and get eight hours of drugs.
-
Sadako
- Sigil Team
- Příspěvky: 4552
- Registrován: 25.9.2005 12:58
- Bydliště: Sigil
- Kontaktovat uživatele:
sedmibestie: Jenom první díl, krátce poté, co to vyšlo. Je to docela fajn. Já si o zaměstnancích dráhy vždycky myslela, že jsou šílení, ale Alois Nebel a spol. mi domněnku přetavili v jistotu. 
Btw. Nebelovy stripy vychází i v Reflexu, ale to asi víš.
Btw. Nebelovy stripy vychází i v Reflexu, ale to asi víš.
Chtěl jsem říci, přerušil jej ředitel, čím trávíte svůj čas?
Svůj nejsvětlejší čas trávím tím, že jej dělám tmavým.
Pročpak? vyzvídal pokleslým hlasem ředitel.
Protože světlo mě dráždí.
Svůj nejsvětlejší čas trávím tím, že jej dělám tmavým.
Pročpak? vyzvídal pokleslým hlasem ředitel.
Protože světlo mě dráždí.
-
Sadako
- Sigil Team
- Příspěvky: 4552
- Registrován: 25.9.2005 12:58
- Bydliště: Sigil
- Kontaktovat uživatele:
Tak jsem po dlouhé době zasedla k nějakým comicsům....
Kazatel: Až do konce světa aneb Jesse Custer se vyrovnává s duchy minulosti...to je doslova a do písmene masakr. Jesse totiž nemá za sebou jen sloučení s křížencem anděla a démona Genesis a pár let coby věčně opilý fráter, ale taky rodinu, přesněji řečeno babičku. A Jesseho babička je kromobyčejně hustá a aby toho nebylo málo, má po ruce dva zabijáky. Jody je drsný kovboj na temné straně Síly a T. C. ojede všechno, co před ním nestihne utéct. Dá se říci, že jestli si v minulém díle Tulip a Jesse mysleli, že jsou v průšvihu, tak teď jsou po krk v bažině. Ale duch Johna Wayna nikdy nespí...
A protože mi bylo líto, že se v tomto díle nevyskytuje můj oblíbený irský upír a notorik Cassidy, pustila jsem se do jeho samostatného příběhu v Crwi, který se odehrává těsně před prvním dílem Kazatele.
Preacher: Krev a whisky Cassidy je asi nejpohodovější upír na světě. Dobrá, mluví hrozně sprostě a taky dost pije, ale nedělá si příliš hlavu s tím, že je upír. Což se o jeho novém známém Eccariovi, na kterého narazí v New Orleans, rozhodně říci nedá. Eccarius je dokonalý příklad ZLOgothYka. Spí v rakvi, krvi neřekne jinak než "karmín" a schází se s bandou podobně potrefených dětí, nicméně ne-upírů. Do této poklidné symbiózy zasáhne právě příchod Cassidyho, kterému je toto chování silně proti mysli a rozhodne se služebně mladšímu upírovi ušdědřit výchovnou lekci.
No a na závěr jsem si nechala
Sandman: Hra o tebe - imho asi nejslabší díl. Vůbec mi nesedl námět a postavy, hlavní hrdinka Barbie mi už Domečku lezla dost na nervy. A též se mi nelíbí, že je to jen jeden ucelený (byť u Sandmana slovo "ucelený" neznamená tak úplně "ucelený", uznávám....) příběh. Ten systém několika kratších povídek mi přijde mnohem lepší a hlavně rozmanitější. Kresba je tu taky asi nejhorší ze všech pěti dílů a použití barev bylo sice nutné, ale to neznamená, že se mi to zamlouvá. V neposlední řadě jsem byla dost otrávená z toho, že se tam moc nevyskytuje můj oblíbený Morfeus (případně jeho sourozenci). Ten mě zajímá víc, než sny nějaké blonďaté čúzy...
Kazatel: Až do konce světa aneb Jesse Custer se vyrovnává s duchy minulosti...to je doslova a do písmene masakr. Jesse totiž nemá za sebou jen sloučení s křížencem anděla a démona Genesis a pár let coby věčně opilý fráter, ale taky rodinu, přesněji řečeno babičku. A Jesseho babička je kromobyčejně hustá a aby toho nebylo málo, má po ruce dva zabijáky. Jody je drsný kovboj na temné straně Síly a T. C. ojede všechno, co před ním nestihne utéct. Dá se říci, že jestli si v minulém díle Tulip a Jesse mysleli, že jsou v průšvihu, tak teď jsou po krk v bažině. Ale duch Johna Wayna nikdy nespí...
A protože mi bylo líto, že se v tomto díle nevyskytuje můj oblíbený irský upír a notorik Cassidy, pustila jsem se do jeho samostatného příběhu v Crwi, který se odehrává těsně před prvním dílem Kazatele.
Preacher: Krev a whisky Cassidy je asi nejpohodovější upír na světě. Dobrá, mluví hrozně sprostě a taky dost pije, ale nedělá si příliš hlavu s tím, že je upír. Což se o jeho novém známém Eccariovi, na kterého narazí v New Orleans, rozhodně říci nedá. Eccarius je dokonalý příklad ZLOgothYka. Spí v rakvi, krvi neřekne jinak než "karmín" a schází se s bandou podobně potrefených dětí, nicméně ne-upírů. Do této poklidné symbiózy zasáhne právě příchod Cassidyho, kterému je toto chování silně proti mysli a rozhodne se služebně mladšímu upírovi ušdědřit výchovnou lekci.
No a na závěr jsem si nechala
Sandman: Hra o tebe - imho asi nejslabší díl. Vůbec mi nesedl námět a postavy, hlavní hrdinka Barbie mi už Domečku lezla dost na nervy. A též se mi nelíbí, že je to jen jeden ucelený (byť u Sandmana slovo "ucelený" neznamená tak úplně "ucelený", uznávám....) příběh. Ten systém několika kratších povídek mi přijde mnohem lepší a hlavně rozmanitější. Kresba je tu taky asi nejhorší ze všech pěti dílů a použití barev bylo sice nutné, ale to neznamená, že se mi to zamlouvá. V neposlední řadě jsem byla dost otrávená z toho, že se tam moc nevyskytuje můj oblíbený Morfeus (případně jeho sourozenci). Ten mě zajímá víc, než sny nějaké blonďaté čúzy...
Chtěl jsem říci, přerušil jej ředitel, čím trávíte svůj čas?
Svůj nejsvětlejší čas trávím tím, že jej dělám tmavým.
Pročpak? vyzvídal pokleslým hlasem ředitel.
Protože světlo mě dráždí.
Svůj nejsvětlejší čas trávím tím, že jej dělám tmavým.
Pročpak? vyzvídal pokleslým hlasem ředitel.
Protože světlo mě dráždí.
Červnová sklizeň se ukazuje celkem bohatá Hned dva "cross-sandmanovské" kousky v jeden měsíc.
Neil Gaiman, Chris Bachalo: Smrt - vysoká cena za život
Mike Carey, Scott Hampton, Chris Weston: Lucifer: Ďábel vchází do dveří
Hned dva "cross-sandmanovské" kousky v jeden měsíc.Neil Gaiman, Chris Bachalo: Smrt - vysoká cena za život
Mike Carey, Scott Hampton, Chris Weston: Lucifer: Ďábel vchází do dveří
-
Ajantis
- Sigil Team
- Příspěvky: 5040
- Registrován: 28.9.2005 22:38
- Bydliště: die beschattete Berge
- Kontaktovat uživatele:
V čtvrteční večer jsem strávil v jedné restauraci přes 2 hodiny s Hrou o tebe.
Má jiný koncept než předchozí díly - jeden jediný lineární příběh - ale především se Sandman změnil ve zcela obyčejné a poměrně nezajímavé vyprávění s nic moc kresbou (barva mu nesvědčí). Chybí mi v něm hloubka předchozích dílů, něco, co by mě při čtení inspirovalo k nějakým zamyšlením. Je to pouze plochý příběh, který bych se pomalu styděl označit za sandmanovský. Jako jediný mírně silnější moment mi přišlel úvod setkání s Kukačkou (tj. asi půl strany). Mnohem více mě pobavil i obohatil jeden díl Kazatele, který jsem měl rovněž k dispozici. Pokud bych se ke Hře o tebe dostal jako k prvnímu dílu Sandmana, tak by se mi snad trochu i líbil, ale se znalostí kvality předchozích dílů ne. Kdybych za ni platil (což jsem plánoval), rval bych si vlasy z hlavy.
Má jiný koncept než předchozí díly - jeden jediný lineární příběh - ale především se Sandman změnil ve zcela obyčejné a poměrně nezajímavé vyprávění s nic moc kresbou (barva mu nesvědčí). Chybí mi v něm hloubka předchozích dílů, něco, co by mě při čtení inspirovalo k nějakým zamyšlením. Je to pouze plochý příběh, který bych se pomalu styděl označit za sandmanovský. Jako jediný mírně silnější moment mi přišlel úvod setkání s Kukačkou (tj. asi půl strany). Mnohem více mě pobavil i obohatil jeden díl Kazatele, který jsem měl rovněž k dispozici. Pokud bych se ke Hře o tebe dostal jako k prvnímu dílu Sandmana, tak by se mi snad trochu i líbil, ale se znalostí kvality předchozích dílů ne. Kdybych za ni platil (což jsem plánoval), rval bych si vlasy z hlavy.
No, že se vám Hra o tebe zrovna zamlouvat nebude, to jsem docela čekal Pokud si pamatuju, oba jste Domeček pro panenky označovali za to slabší, co ze Sandmana u nás máme - právě pro ten "jednolitější" koncept, v němž jde Hra o tebe do ještě většího extrému...
Mé dojmy tu možná jdou ještě odscrollovat (moc toho tady za ten půlrok nepřibylo) - tehdy jsem psal, že to je výborné, ovšem, že pro zhodnocení čekám na odstup. Tohle by mohla být příležitost - jsou dvě věci, které si trochu sedly a které v mých původních dojmech nefigurovaly.
Tím prvním je fakt, že Gaimanovi se tentokrát příliš nevedlo na poli "reálného" světa. Místy mi to připadá křečovité. Není tam těch momentů křečovitosti moc, ale jsou docela očividné.
Druhou věcí je svým způsobem možná nevyužitý potenciál postavy Barbie; možná to je tím, že bych i původně čekal něco trochu jiného. Každopádně je to spíš taková věc z kategorie "pintlich" - autor si vybral trochu jinou cestu; ani ta ale není ve výsledku špatná.
Již zmiňovaná před půlrokem je skutečnost, že scény v pohádkovém světě mohly dostat více prostoru.
Jinak ale hodnotím kladně.
K samotnému - často slýchávám a čtu, že jistá střízlivost Hry o tebe, tj. absence explicitně filozofického a mytologického podtextu (ony v jiných dílech frekventované citáty a variace na vše možné mytologické), je úmyslná - aby to vyjadřovalo fakt jisté civilnosti a všednosti. Že jde zkrátka o jednu z epizod Morfeova světa, která nemá nějakou velkou důležitost, a pakliže se tam Morfeus dostane na scénu, pak se jedná o činnost natolik všední jako je zvednutí telefonu při jeho zazvonění.
Tohle může být bráno jako argument, který se hodí do krámu fanatickým fanům Sandman, rozumějme výmluva - že to Gaiman takto prostě myslel No, můžeme spekulovat, jak to bylo - každý si v tom stejně najde ten svůj zážitek. Ovšem fakt, že se to Gaimanovi nepovedlo a neduhy úmyslné nebyly, je poměrně podezřelý - aby autor na jeden díl takřka zcela vypnul a mezi 4. a 6. knihou zele prázdná díra. Ukazuje to spíš vážně na úmyslnější odklon pro koncept dané knížky...
...jestli to nemá jít pro dobro naivitě a jisté bezelstnosti pohádkového světa, který je oním těžištěm pětky. Pohádkového světa, který má zvláštní trhlinky a který je v některých pasážích stavěn na hlavu, ovšem je plný mnoha klasických archetypů, klišé a scének, které tu jsou na pozadí, tu jsou naopak exponované a onehde dostanou smrtelnou ránu ze zálohy. Nechci tu spoilovat, takže tu nenahodím konkrétní příklady do detailu, ale situací typických pro pohádku a fantasy je tam mnoho (od temných rytířů, tajemných hvozdů, šplhání po římsách, kouzelných amuletů a důležitých hlášek "Hierogram nebyl rozbit") - a vidím je tam jako povedené. Jsou tam a je s nimi nějak pracováno, minimálně však tvoří ten pohádkový svět - a to tak, jak by člověk čekal, a jindy naopak, jak by zase nečekal.
Celým příběhem lze pozorovat i pár linek do strany lidského rozměru - Barbie a její úsudky, její (ne)vývoj a fakt, že tam představuje svod několika rozměrů klasického hledání identity a místa na světě (jak té identity své, tak i té její "kamarádky")... Nevím, bez myšlenky mi to nepřišlo - je to tedy zase dost jiné než ostatní Sandmani, jiná svéráznost, je to takové línější, ale najít se tam toho dá dost.
Skrze barvu - ona ta naše černobílá znouzecnost nakonec stala se i výhrou. Přiznám se, že černobílá vydání se mi dost líbí. Na druhou stranu - ono jde asi hodně o zvyk. Když jsem porovnával první tři knihy barevné a černobílé, tak je to v barvě dost změna, ale nedá se říct, že by to bylo nějak "horší" - je to zkrátka jiné. Nehledě na to, že černobílá má konotace jisté větší uměleckosti a barva naopak nějakých omalovánek Ale neviděl bych ty barvy tak černě (:-P) - třeba v pětce shledávám dost pasáží, které by bez barvy nebyly takové (tím teď nemám na mysli ty proklamované vynucené důvody pro barvu). A vůbec k té pětkové pohádkovosti ta barva i patří.
Každopádně dnešní objev vydání dvou výše zmiňovaných komiksů mi zase vlil "sandmanovské" krve do žil
Pokud si pamatuju, oba jste Domeček pro panenky označovali za to slabší, co ze Sandmana u nás máme - právě pro ten "jednolitější" koncept, v němž jde Hra o tebe do ještě většího extrému...Mé dojmy tu možná jdou ještě odscrollovat (moc toho tady za ten půlrok nepřibylo
) - tehdy jsem psal, že to je výborné, ovšem, že pro zhodnocení čekám na odstup. Tohle by mohla být příležitost - jsou dvě věci, které si trochu sedly a které v mých původních dojmech nefigurovaly.Tím prvním je fakt, že Gaimanovi se tentokrát příliš nevedlo na poli "reálného" světa. Místy mi to připadá křečovité. Není tam těch momentů křečovitosti moc, ale jsou docela očividné.
Druhou věcí je svým způsobem možná nevyužitý potenciál postavy Barbie; možná to je tím, že bych i původně čekal něco trochu jiného. Každopádně je to spíš taková věc z kategorie "pintlich" - autor si vybral trochu jinou cestu; ani ta ale není ve výsledku špatná.
Již zmiňovaná před půlrokem je skutečnost, že scény v pohádkovém světě mohly dostat více prostoru.
Jinak ale hodnotím kladně.
K samotnému - často slýchávám a čtu, že jistá střízlivost Hry o tebe, tj. absence explicitně filozofického a mytologického podtextu (ony v jiných dílech frekventované citáty a variace na vše možné mytologické), je úmyslná - aby to vyjadřovalo fakt jisté civilnosti a všednosti. Že jde zkrátka o jednu z epizod Morfeova světa, která nemá nějakou velkou důležitost, a pakliže se tam Morfeus dostane na scénu, pak se jedná o činnost natolik všední jako je zvednutí telefonu při jeho zazvonění.
Tohle může být bráno jako argument, který se hodí do krámu fanatickým fanům Sandman, rozumějme výmluva - že to Gaiman takto prostě myslel
No, můžeme spekulovat, jak to bylo - každý si v tom stejně najde ten svůj zážitek. Ovšem fakt, že se to Gaimanovi nepovedlo a neduhy úmyslné nebyly, je poměrně podezřelý - aby autor na jeden díl takřka zcela vypnul a mezi 4. a 6. knihou zele prázdná díra. Ukazuje to spíš vážně na úmyslnější odklon pro koncept dané knížky......jestli to nemá jít pro dobro naivitě a jisté bezelstnosti pohádkového světa, který je oním těžištěm pětky. Pohádkového světa, který má zvláštní trhlinky a který je v některých pasážích stavěn na hlavu, ovšem je plný mnoha klasických archetypů, klišé a scének, které tu jsou na pozadí, tu jsou naopak exponované a onehde dostanou smrtelnou ránu ze zálohy. Nechci tu spoilovat, takže tu nenahodím konkrétní příklady do detailu, ale situací typických pro pohádku a fantasy je tam mnoho (od temných rytířů, tajemných hvozdů, šplhání po římsách, kouzelných amuletů a důležitých hlášek "Hierogram nebyl rozbit"
) - a vidím je tam jako povedené. Jsou tam a je s nimi nějak pracováno, minimálně však tvoří ten pohádkový svět - a to tak, jak by člověk čekal, a jindy naopak, jak by zase nečekal.Celým příběhem lze pozorovat i pár linek do strany lidského rozměru - Barbie a její úsudky, její (ne)vývoj a fakt, že tam představuje svod několika rozměrů klasického hledání identity a místa na světě (jak té identity své, tak i té její "kamarádky")... Nevím, bez myšlenky mi to nepřišlo - je to tedy zase dost jiné než ostatní Sandmani, jiná svéráznost, je to takové línější, ale najít se tam toho dá dost.
Skrze barvu - ona ta naše černobílá znouzecnost nakonec stala se i výhrou. Přiznám se, že černobílá vydání se mi dost líbí. Na druhou stranu - ono jde asi hodně o zvyk. Když jsem porovnával první tři knihy barevné a černobílé, tak je to v barvě dost změna, ale nedá se říct, že by to bylo nějak "horší" - je to zkrátka jiné. Nehledě na to, že černobílá má konotace jisté větší uměleckosti a barva naopak nějakých omalovánek
Ale neviděl bych ty barvy tak černě (:-P) - třeba v pětce shledávám dost pasáží, které by bez barvy nebyly takové (tím teď nemám na mysli ty proklamované vynucené důvody pro barvu). A vůbec k té pětkové pohádkovosti ta barva i patří.Každopádně dnešní objev vydání dvou výše zmiňovaných komiksů mi zase vlil "sandmanovské" krve do žil
Neví někdo, kolik bude mít ten Berserk komiks částí? Našel jsem 32 (z toho poslední ještě nebyl vydán) a už mi to přijde lehce moc.
Seriál byl celkem fajn, byť mi pak ke konci přišli ti démoni do děje až moc natlačení. Ale dokud se pojednávalo jen o bojích žoldnéřů, tak to bylo moc pěkné. Podobné knihám od Glena Cooka (série Černá Legie), která ovšem celkově za moc nestály.
Guts i Casca jsou celkem neotřelí hrdinové a Griffith je zase celkem neotřelým slizounem (hned od prvního dílu se mi zvedal žaludek z té jeho vizáže).
Seriál byl celkem fajn, byť mi pak ke konci přišli ti démoni do děje až moc natlačení. Ale dokud se pojednávalo jen o bojích žoldnéřů, tak to bylo moc pěkné. Podobné knihám od Glena Cooka (série Černá Legie), která ovšem celkově za moc nestály.
Guts i Casca jsou celkem neotřelí hrdinové a Griffith je zase celkem neotřelým slizounem (hned od prvního dílu se mi zvedal žaludek z té jeho vizáže).
-
sevencreature
- Sigil Team
- Příspěvky: 7395
- Registrován: 26.9.2005 1:24
- Bydliště: Země
- Kontaktovat uživatele:
Přeháníš aby sis získal pozornost...sevencreature píše:Jab: Anime je shit.
Anime se, co zatím čtu, dost podobá komixu. Je tam vynecháno pár scén a postav a samozřejmě zahrnuje jen pár volumes, ale celkově je to zdařilé provedené původní mangy. Pokud bych četl první tu, tak bych se asi na seriál nekoukal. Už jen z toho důvodů, že jsou téměř stejné i dialogy.
Na druhou stranu každá série by měla jednou skončit a u té magy se bojím, že mě nebude moc bavit. Přec jen je to dlouhé jak týden. Naštěstí jsou jednotlivé komixy přímo na netu nebo se dají stáhnout přes torrenty.