Militaristický koutek Mk II

[Vallun]

Neferit Sr. - já věděl, že Tě to potěší... Dost zvažuji, že bych se taky zastavil. Akorát to tentokrát mám poněkud z ruky já:)

Největší sranda byla v článku na idnesu, kde říkali něco (volně parafrázuji) jako: K vydění bude nejmodernější bojová technika, ale na druhou stranu i muzejní exponát Merkava mk. I :) Velmi se obávám,že ona Merkava je nejlepším tankem, jaký má AČR k dispozici....:)

[Neferit Sr.]

NO kdyby bylo dost munice a zkušená otázka tak by těch našich 14 kusů T72M4 naštípala na polínka.

Já si tam prostě zajedu prohlédnout co jsem ještě neviděl. A pokud bude možno fotit, tak to bude i pěkné info.

[Neferit Sr.]

Opět uplynulo několik dní a tak spustím stále zelenou písníčku:

Tafife, olomoucký barde dějin, kde jsou Mongolové?

[Neferit Sr.]

Dneska jsem právě v Košicích.Byla to dlouhá cesta. ALe našel jsem čas navštívil hrad šášov. Hezká věc, moc se mi líbil. Jak se vrátím domů, dám obrázek.

Edit: hnusná slovenská klávesnice, nedá se na ní psát.

[Dalcor]

Den NATO
Ostrava, 15.9.2007

Neferit Sr. se musel modlit k nějakému mocnému božstvu, že mu seslalo Merkavu skoro dom:)

Vyrazíme?:)

Přiletím, pokud se vejdu do letadla. Jediná nevýhoda zaměstnaneckých letenek.

[Vallun]

S timhle tady nezlob:) ty doba ve vlaku ej to hlavní, co men odrazuje:)

[Dalcor]

A já se nakonec nedostanu do letadla a uvidím kulové... Jo jo.

[Neferit Sr.]

I když je okurková sezona, přidávám další díl Asymetrické války. Za nějaký čas dodám další. Třeba si to někdo přečte.

V minulém díle jsem se věnoval asymetrické válce historicky a potom z hlediska nasazení a slabých míst zbraní a zbraňových systémů. Částečně jsem pak do toho zakomponoval podmínky na bojišti, což by si asi vyžádalo více prostoru a já ho najdu. V tomto díle se budeme zabývat asymetrickou válkou ve návaznosti na armádu a potom právě vlivem terénu, počasí a vzdáleností.

Jistě se shodneme, že znalost slabých mís zbraní a zbraňových systémů je pro vedení boje se silnějším protivníkem k nezaplacení. Využití podmínek na bojišti pak skrývá velkou část úspěchu. Vyšší úroveň tohoto pak představuje poznání způsobu boje a systému fungování protivníkovi armády. Pokud zde nalezneme skrytá místa, je možnost na ně zaměřit asymetrickou strategii a taktiku.

Armáda je tvořena velmi složitým komplexem materiálních a lidských komponentů, které přímo bojují, boj zajišťují a boj podporují. Dá se říci že zbraně, podpůrné systémy a vojáci jsou seskupeni do vzestupně uspořádaných funkčních celků:
jednotek - do stupně prapor,
útvarů - pluk, brigáda,
svazků - divize a
svazů - armádní spor nebo armáda.
Vše je provázáno a uváděno do chodu systémem velení.
Bojové řády - tedy vlastně návody jak bojovat v různých podmínkách, metodiky výcviku, služební předpisy pro druhy vojsk a služeb nakonec armádu dovedou do určité neustále se opakující setrvačnosti stereotypů. Vznikají tedy opakující se operační postupy, způsoby boje a vzorce jednání.
Stejné stereotypy jsou pak vidět i při uvádění vojsk do bojové pohotovosti, mobilizačních plánech, obměnách vojsk a nakonec i v logistické podpoře.
Zbraně samy o sobě nebojují, jsou ovládány lidmi. Tak se do systému promítají schopnosti, morální stav a mentalita vojáků. Je jasné, že mezi vybavením armády a živou sílou asi není možná stoprocentní souhra. Vždy zde bude disproporce, někdy až propastná.

Tím že zbraně a zbraňové systémy tvoří celky zajistíme, že jejich slabá místa se vzájemnou podporou zakryjí. Na druhé straně pak vzniká celá řada jiných slabin, jejich využití asymetrickému válečníkovi přinese někdy až nečekaný prospěch.

První oblast: Systémy velení.Systém velení je tvořen třemi prvky. Jsou to zdroje informací, systémy přenosu dat a samotnými orgány velení.
Pokud se na něj podíváme jako na proces, vypadá to takto:
- tok informací směrem k orgánům velení - zpravodajské informace, údaje od všech druhů průzkumu, data ze satelitů a podobně,
- vyhodnocování, rozhodovací procesy, plánování a tvorba bojových dokumentů, v souladu e zámyslem politického vedení a celkového pohledu velení na cíle a průběh války
- distribuce bojových rozkazů a směrem k jednotkám, které mají úkol plnit.

Tento proces je neuvěřitelně křehký. Stačí narušit jeho kteroukoliv fázi a systém se stává nefunkčním, nebo lépe ztrácí na účinnosti. Pokud se navíc podaří do některé fáze v nést dezinformace, výsledkem bývá vytváření nesprávných závěrů. A tím pádem i neadekvátních příkazů. To vede ke ztrátě koordinace a v horším případě k totálnímu chaosu.
Bojová hodnota uskupení klesá, je možno je ničit po částech, spotřebovává se logistická podpora, plýtvá se proběhem techniky a municí.
Jak narušit systém velení?. Zde se dostanu do rozporu s Dalcorem.Jak je dnes oblíbený pohled na věc, stačí poslat pár speciálních jednotek, pár přesných zásahů raket a leteckých pum a tím fyzicky zlikvidujeme místa velení. Za naprosto ideálních podmínek asi ano. V reálném světě zvláště po tom co se stalo v pouštních válkách už to tak jednoduché není.
Prvky systémů velení jsou dnes mimořádně tajeny, speciálně chráněny. Jsou tvořeny záložní struktury, které zajistí v případě zničení jednoho prvku rychlé rozvinutí druhého a rychlé získání kontroly.
Pokud protivník není dnes úplný blbec, je zničení většího množství míst velení nereálné.

Naproti tomu reálné možnosti dává důkladné rozkrytí toho jak způsob velení protivníka funguje.Je potřeba se ptát:
- jaké jsou zdroje informací a jak se přenáší dále, jaké jsou záložní způsoby přenosu informací,
- jak si stojí obsluhy z hlediska technické vyspělosti, motivace amorální odolnosti,
- jaké technické prostředky jsou používány a jaký je jejich technický stav,
- důkladná znalost osobností velitelů protivníka a spousta dalších.
Cílem je najít klíčové prvky,postupy a souvislosti a najít cesty jak do systému vložit klamné informace nebo jeho prvky vyřadit z činnosti.

Slabá místa systémů velení
Spojovací uzly. V mírové době se většina komunikačních přenosů provádí přes stabilní, přesně nakonfigurovanou spojovací síť. Jejich ochrana je přitom podstatně slabší než ochrana samotných štábů a míst velení. Záložní komunikační systémy jsou podstatně slabší a jejich udržování v provozuschopném stavu e problematické-není to hlavní priorita. Stejné prostředky se přitom používají při mobilizacích a přechodu na polní činnost vojsk a pokud se chystáme k obraně tak se používají i v bojové činnosti.
Navíc používání záložních pojítek je nedostatečně zvládnuto obsluhami a naprosto nedostatečně zálohami. Kdo může využívá naprosto skvělou základní síť.

Co na to asymetrický válečník? Proč hledat dobře chráněné a bráněné štáby když stačí vyřadit několik spojovacích uzlů s malými náklady a nízkým nebezpečím? Bez oboustranného toku informací je rozhodování špatné a rozkazy zmatečné.

Dříve se války vedli pomocí telefonů, spojek a vysílaček. V daleké minulosti i pomocí optických signálů, poštovních holubů a podobně.. Ale pokud je některý stát desítky let zvyklý na stále rostoucí komfort, začne se zapomínat na „primitivnější“ metody přenosu informací. V ČSLA byl institut spojka a motospojka. Ještě v šedesátých letech to bylo normální. V sedmdesátých se tento úkol pro vojáka ztratil a zmizelo i vybavení - motocykly, brašny, kombinézy.
Jenže cesta zpět je problém a asymetrický válečník to ví. Vždyť západní moderní armády jsou zvyklé na obrovské objemy dat, na efektivnost a rychlost. Výkon, to je dogma. Pak stačí málo a je velký problém.

Dodávky elektrické energie. Čím více máme elektronických zařízení, tím více napájecích míst potřebujeme. V míru to řeší stálé rozvodné sítě, naprosto nestřežené a nechráněné, a při jejich výpadku záložní motorelektrické agregáty.
Asymetrický válečník zjišťuje spoustu věcí. V jakém jsou záložní zdroje stavu, co obsluhy, jak je to s uložením PHM a hlavně jaká je jejich ochrana před sabotáží. Velmi často by se zjistilo že mimořádně cenné prvky systému velení jsou závislé na zdrojích pochybné kvality, s minimální nebo žádnou ochranou. O pokud chráněné jsou, tak civilisty kteří jsou bez motivace a hlavně v případě války nechápou, proč by měli utrpět ujmu za dobře placené profesionální vojáky. Pár dobře provedených sabotáží pak na kratší či delší dobu udělá i z dokonalých komunikačních uzlů skanzen nepoužitelného matriálu. Pokud je spojíme s útokem na civilní rozvodnou síť, je opět na obzoru velký problém.Každý kdo toto čte ví jaké škody způsobovalo okupačním armádám ve všech válkách ničení sloupů elektrické sítě, útoky na transformační stanice. A každý si dovede představit důsledek teroristického útoku na přehradní nádrž hydroelektrárny nebo nedej svět na jadernou elektrárnu.

Zde je potřeba že tyto škody s různě velkým dopadem jsou přechodného charakteru. Vše co jsem zde uvedl je opravitelné. Ale jde o čas. Správné načasování je zde stejně důležité jako provedení.
Tolik bych uvedl o možnostech asymetrické války s využitím možností působení na systémy velení. Nyní se podíváme na další slabé místo armád. Je to:

Druhá oblast: Stereotypní chování vojsk.
Výcvik občana kterým se tento mění v ozbrojeného občana - vojáka, je mimořádně důležitá součást přípravy vojsk. Stejně jako výcvik jednotlivých organických jednotek. Výcvik vytváří a ukládá v paměti potřebné návyky a způsoby jednání které vojákovi umožní vést boj a přežít v boji co nejdéle.
Neustálé opakování stejných kroků až do „úplného zblbnutí“ sice vede k pevnému návyku ale na druhou stranu vede k možnosti lehké předvídatelnosti v chování. Dám příklad. Voják je cvičen pod palbou zalehnout. To provede naučeným způsobem. Ale naučenost pokračuje tím že voják po zalehnutí rychlým pohybem stranou opustí prostor kde zalehl. Protivník pak pokud na místo zalehnutí vystřelí, pálí mimo cíl. Jenže pokud všechny vojáky naučíme boční únik tři metry vpravo a protivník to zjistí, výstřel povede správně do nového prostoru a vojáka vyřadí. A to je drobnost oproti stereotypům, kterých se dopouští malé jednotky a i vyšší celky i celé armády.
Tím vzniká předvídatelné jednání i na nejvyšších úrovních.
Uvedeme si příklady.
A - mobilizace útvarů probíhá stále ve stejných prostorech, budovách a na stejných komunikacích-provedená diverze na mostě na této komunikaci rozhodí celý léta secvičený scénář, zapálení budovy taktéž. Náklad malý, zisk mimořádný.
B - za I.SV se ofenzívy prováděli tak, že předcházela dlouhotrvající - až týdny - dělostřelecká příprava. Výsledky známe. Ale pokud se velitel oprostil od této „povinnosti“, výsledky byly úplně jiné. Například Brusilovova ofenzíva byla či spíše mohla být převrat v této válce.
C - některé armády či spíše všechny se dopouštěly za II.SV stejné chyb. Pravidelné průzkumné lety po stejných trasách, stejné časy a příletové směry při útocích bombardérů, pravidelná rušivá palby dělostřelectva, na kterou si protivník zvykl natolik že nakonec nikoho nerušila,
D - britská armáda měla zvláštní zvyk. Boj končil s příchodem noci a vojáci zahájili odpočinek. Tím umožnily protivníkovy nerušenou konsolidaci sil a prostředků. Na druhou stranu se tak pravidelně u nich a předvídatelně snížila bojová pohotovost. Spojencům to vadilo a říkali že Britové válčí podle příručky a právě mají zastávku na čaj.
E - zažil jsem na letecké střelnici Malacky několikery střelby. Stále se přilétalo a útočilo ze stejného směru, stejných výšek na stejné terče. Stále byly skvělé výsledky střeleb. Nakonec byl konstatován fakt, že je něco špatně. Po změně dispozic byly výsledky katastrofální.
F- v roce 1999 byl nad Srbskem sestřelen letoun F-117. Je to zdůvodňováno různě. Ale pravda bude v dobré práci srbské PVO, která vyhodnotila, že letoun létá stále po stejné trase a ve stejný čas. Pak se projevila střelecká potence a pověstné vojenské štěstí.
G - armády mají zásobovací trasy. V ČSLA byly nazývány POC-přísunové a odsunové cesty. Ty byly v poli pevně stanoveny a nebyla vůle je měnit. Vytipování těchto tras a chronická pravidelnost pohybu na nich by zajistili likvidaci většiny přísunů materiálu.
H - pokud armáda v mírové, policejní nebo bojové misi vybuduje odloučené vojenské tábory a k nim síť kontrolních stanovišť. Tato pak musí zásobovat. Proto vytvoří systém cest, konvojů a něco jako jízdní řád přísunů a odsunů logistické a zdravotnické podpory. Asymetrický válečník to vyhodnotí a najde skrytá místa pro provedení útoků na komunikace a techniku. Pokud bude dostatečně vytrvalý a bude ochoten zaplatit potřebnou daň ztrát, nakonec tento nekonečný teror donutí armádu stanoviště a tábory stáhnout. Své by o tom mohli vyprávět sovětští a američtí vojáci v Afganistanu a Vietnamu.
CH - jako poslední příklad bych uvedl nebezpečné stereotypy ve střežení objektů. Klidná mírová služba vytvoří stereotyp pocitu bezpečí. V řádu posádkové a strážní služby Zákl-Ř-2, bylo uvedeno že střežení se provádí pokud možno po měněných trasách a pokud to povaha střeženého objektu neumožní, tak alespoň v nepravidelných cyklech. Asymetrický válečník si lehce odpozoruje rytmy střídání strážných nebo celých stráží. Pokud je střežení stereotypní, nemá problém strážné překvapit a zneškodnit.
I - u středně a dálněvýchodních armád muslimských států dochází k pravidelnému prudkému poklesu bojové pohotovosti z náboženských důvodů a to v různých naprosto neměnných cyklech.
J - jako poslední příklad uvedu stereotyp vytvořený paranoidním chováním. Prezident Násir, hlava státu Egypt se natolik bál vlastní PVO při svých cestách vládním letounem po Egyptě, že pokud startoval k návštěvám vzdálenějších částí země, byla PVO rozkazem a později automaticky deaktivována. Jaký důsledek to přineslo v Šestidenní válce v roce 1967 není potřeba připomínat.
Jak je vidět, to co se zdá u armád kladem - přesnost, řád a stejné myšlení je zároveň jejich skrytou slabinou. Armády netrpí jen stereotypním chováním. Dalším velmi slabým místem je

Třetí oblast: Nesourodost vojsk.
Tím je myšlena nesourodost v mnoha oblastech.
A. Výzbroj – prvosledové útvary a jednotky speciálních sil jsou vyzbrojeny pro danou armádu nejkvalitnější dostupnou technikou. Druhé sledy a další jsou vybaveny technikou z uložených zásob, která zpravidla je o jednu generaci „pozadu“. Bývalá ČSLA na tom byla stejně. Prvosledové divize byly vybaveny tehdy moderními tanky T-72, druhosledové pak tanky T-54 a T-55 a ve skladech NZ stály řady tanků T-34. Stejná situace byla u obrněných vozidel. Od BVP 1 a 2 přes OT 64 k OT-62 a OT-810. Ještě tristněji vypadá situace u PVO a PVOS. Pokud do sítě přehledových radiolokátorů sloučíme různě výkonné aparáty, ten nejméně výkonný je nejslabším místem celé sítě. Jeho vyřazení může vést ke kolapsu celé sítě. Je časté i u moderních armád, že se na letištích potkává technika několika generací. Letecká i zabezpečovací. Síla leteckého skupení je tím nižší, čím více zastaralé techniky obsahuje.To je nesourodost z pohledu generačního pohledu techniky.
B. Armáda má moderní protiletadlové raketové systémy. Ale nemá dostatek střel. Armáda zakoupí dostatek průzkumných vrtulníků. Jsou i v solidní kvalitě. Ale protože se šetří, nekoupí se s novými stroji výrobcem doporučené sestavy náhradních dílů a nářadí. V případě boje se pak rychle vyčerpají možnosti logistické podpory PVO a servisu letecké techniky. To jsem uvedl zase příklad z bývalé ČSLA. Na koupených 12 kusů vrtulníků Mi-2 v roce 1988 mělo být souběžně koupeno 6 speciálních momentových klíčů na šrouby rotorových hlav. Koupil se jeden. Pokud pak byl potřeba, přepravoval se letecky mezi letišti dislokace této techniky. Ztráta vrtulníku s tímto jediným klíčem například sestřelem nebo prostým zničením by znemožnila opravy veškeré techniky tohoto typu. Zde je možno vidět pro asymetrické válečníky přímo návody k použití.
C. Logistická podpora – podobná situace. Moderní rychlé bojové jednotky na technice T-72 a BVP 1 a 2 byly zabezpečovány materiálem přepravovaných na vozidlech P- V3S a T-138 a 148. Vozidel T-815 v potřebných modifikacích byl naprostý nedostatek. Celé dílenské zabezpečení stálo na technice P-V3S s přívěsy. Jejich rychlost oproti bojové technice byla třetinová.
D. Výcvik pozemních vojsk. U států s armádou profesionálního typu je zajištěna velmi dobrá bojeschopnost stojících vojsk. Ale i zde mobilizované síly jsou na tom podstatně hůře. Nejen úrovní výcviku. Hlavní propad je v morálce. Tátové od rodin jsou ve věku kdy je armáda nezajímá a největší starost je pro ně úkol výchovy dětí a péče o hmotný blahobyt jejich rodin, najednou mají jít umírat za vlast. Tak v sestavách a za sestavami elitních sil jsou síly, jejichž úroveň výrazně snižuje bojeschopnost celé sestavy. A přitom sedí ve stejných tancích, obrněných transportérech a bojují podle stejných bojových pravidel. A rozdíl je jen v morálním faktoru.
E. Mobilita jednotlivých sil. Zde se stačí přenést do doby II.SV. Když wehrmacht útočil na Západní Evropu, v čele se pohybovali plně motorizované pěší divize, podporované plně motorizovaným dělostřelectvem a samozřejmě i komplexně motorizované tankové divize. O rok později při útoku na SSSR v rámci navýšení počtu všech typů divizí byly většině pěších divizí a dělostřelectvu vozidla odebrána ve prospěch tankových a mechanizovaných svazků. Tím vznikla velká disproporce mezi prvosledovými svazky a druhými sledy. Z počátku tažení rozdíl nebyl vidět ale jak se válka vyvíjela, tento rozpor se projevil jako osudový. V obrovských pláních Ruska se to nakonec muselo projevit.
F. Typová roztříštěnost. Opět při citovaném útoku na SSSR, si nikdo neuvědomil, že wehrmacht je vyzbrojen a vystrojen neuvěřitelnou směsí zbraní a materiálu, který ukořistil nebo ukradl v celé Evrop. Zajistit pak náhradní díly a ostatní logistickou podporu bylo téměř nemožné.
G. Nesourodost vybavení a výcviku spojeneckých formací. Národní formace spojenců situaci wehrmachtu v boji proti SSSR ještě zhoršily-Rumuni, Finové, Maďaři, Italové, Slováci - všichni měli své vlastní zbraně a techniku. Ale měly i odlišnou taktiku, výcvik a vojenské myšlení i motivaci. Jak se to odrazilo v bojových operacích je známo. Sovětští generálové nakonec tuto asymetrii vystihli a počáteční údery na protivníky plánovali tak, aby dopadly pokud možno na sestavy neněmeckých vojsk. Výsledky se vždy dostavily. Dokonalý příklad je Stalingrad.
H. Jako poslední je pak možno jmenovat asymetrii mezi materiálním a technickým vybavením armády a schopností obsluh využít možnosti přiděleného materiálu. Příklad je jednoduchý - máme letadla, letiště, piloty. Ale šetří se kde se dá a tak je nálet cvičných hodin a provedených cvičných střeleb malý. Papírově jsem silní, fakticky piloti jsou rádi že dokáží přistát. O schopnosti vést boj se dá pouze teoreticky uvažovat. Arabské státy nakoupily v socialistických zemích kvanta moderní techniky.
Nikdy přes velké úsilí poradců ji nedokázaly zvládnou v boji. Nakonec tvrdily, že je ta technika špatná. Pokud ale byla ukořistěna Izraelci a použita jejich obsluhami, dokázala na bojišti převýšit stejnou techniku obsluhovanou původními vlastníky. A to naprosto přesvědčivě.

Čtvrtá oblast: Lidský faktor.
V konečném důsledku je potřeba vidět, že to jak armáda jako celek bojuje je dáno tím jak bojují její vojáci. A je jedno je-li to odstřelovač u speciální jednotky nebo řidič cisternového automobilu s pitnou vodou. Člověk a jeho postoj k vedené válce, tedy lidský faktor je zdrojem nevětších silných ale bohužel i slabých stránek.
Asymetrický válečník se před zahájením boje zajímá o to,jak jsou vojáci protivníka vycvičeni, jakou mají motivaci, jaká je jejich fyzická a psychická odolnost, morálka a kázeň. Dále zjišťuje také to jaké jsou mezi vojáky vztahy-hlavně u více národnostních a více nábožensky složených armádách.
U armád které nejsou plně profesionální ale i u doplňků těchto armád se často projevuje jev který je možno nazvat „ústředovost osobností“. To znamená, že v jednotkách se vždy vytvoří takzvané silné jádro vojáků, kteří jsou pro bojové použití nosní. Pokud jsou vyřazeni z boje, schopnost celé jednotky pokračovat v boji prudce klesá. To oni jsou morálně na výši a dokáží strhnout jednotku k tvrdé akci. To oni jsou nejlépe vycvičeni a tím, že je ostatní napodobují bojují dobře. To oni jednotku morálně stmelují.
V roce 1945 se tři americké divize námořní pěchoty probíjely ostrovem Ywojima. Ke konci bojů byla většina takovýchto vůdčích osobností zabita, raněna nebo nebojeschopná z jiných důvodů. Přestože vojáků bylo dostatek a jejich výcvik byl stále vynikající, chyběl duch, který rozhoduje bitvy. Američané nakonec zvítězili. Ale daň, kterou vojákům generála Kuribajašiho zaplatili, byla na poměry tohoto válčiště mimořádně krutá.
V malých armádách třeba i velmi kvalitních je prostě běžné že má na nejvíce specializovanou práci trvalý nedostatek lidí. A pokud se podaří vhodnou dezinformací-například obviněním ze zrady - je dostat do vyšetřovacích cel, po dobu než se prokáže jejich nevina prudce klesne bojeschopnost armády v daném úseku.

Tolik bych tedy uvedl na téma armáda a její slabá místa z hlediska pohledu asymetrické strategie. Vše co jsem zde uvedl značí že pokud se někdo rozhodne pro asymetrickou strategii v této oblasti, musí být zpravodajsky na výši. Navíc musí vykazovat rozhodnost nekonvenční myšlení. Není lehlé prosazovat proti armádní byrokracii která ráda staví na osvědčených postupech takto radikální změny. Samozřejmě je potřeba vidět, že pokud je možno na základě výše uvedených možností asymetricky bojovat s vojskem, vyšší úroveň je pak asymetrická válka se státem protivníka jako celkem. Na to se ale podíváme až poté, co v dalším díle probereme terén počasí. Zde bych skončil, je to dlouhé a na počasí a terén si dáme samostatnou kapitolu.

[Neferit Sr.]

Vžení militaristé dneska vojenský svět slaví zvláštní ale zajímavé výročí. Karabina AK-47 slavný KALAŠNIKOV SLAVÍ 60 LET SVÉ EXISTENCE.

Na jedné straně fanfára oslavná na druhé straně povzdech a zdvižený prst Ale je to zbraň zbraní.

[Vallun]

Bez merbidity se připojuji ke gratulaci. Pokud nějaké technické zařízení vydrží efektivně sloužit 60 let, pak to stojí za poklonu. Abych předešel falešným moralizujícím textům, dovávám, že si uvědomuji, že jde o smrtící zbraň, nicméně zbraně hodnotím podle hodnot, k jejichž prosazení či cohraně se používají, nikoliv podle toho, co dělají...

PS: Neferit Sr. - už se těším, až budu mít chvíli času na Tvůj text, žel v práci je toho moc a doma finišují jisté přípravy...;)

[Neferit Sr.]

Až se vrátíš ze svatební cesty, úplně zničený a zdrchaný a nevěstou totálně odrovnaný tak články v MK pro Tebe budou vítané osvěžení. A to přibudou další, seriál o asymetrickém válčení bych chtěl dokončit do konce prázdnin.

Akorát Tafif je lenoch a dluží nám další díl Mongolů.

[Vallun]

Tak jsem si s chutí přečetl tuto kapitolu asymetrických válek při čekání na ekonomického náměstka...Je jako obvykle výborná, jen si dovolím uplatnit pár obecným připomínek.

1. S těmi stereotypy je to velká pravda. Vzpomínám si na ejden hororovým příklad - jednolo se o obléhání dvou zločinců zabarikádovaných kdesi v domě na Floridě, při kterém zahynulo tuším 34 výborně vycvičených agentů FBI. A proč tito skvělí, dobře vycvičení a nehůře vyzbrojení, muži a ženy zahynuli?Protože si až příliš dobře osvojili nývyky ze střelnice - po vystřílení nábojů v zásobníku předpisově vstali a začli provádět nacvičené úkony ke znovunabití zbraně. A sundat stojící nekrytý terč je lahůdka.

2. Nemohu tak docela souhlasit s příkaldem Okinawy, i když souhlasím s uvedenou myšlenkou - byť i ona má dvě strany:) Ztráta vůdčích osobností může zlomit bojovou morálku jendotky, nebo naopak může ostatní vybičovat k elitním výkonům. Na Okinawě však nehrála roli POUZE ztráta "kádrů", ale řada jiných věcí - únava, nemoce, ideální obranný terén, zkušení japonští vojáci etc. Nelze dost dobře vyhodnotit podíl jednotlivých složek na krvavé lázni, tkerá se tam dkysi odehrála...

3. Ono i to britské "šaškovství" se šálkem čaje má svou odvrácenou tvář. Ta se hezky projevila napířkald při útoku divize Gordon Highlanders na opevněné stanoviště na západním břehu Rýna v zimě 1944/1945. Gordonovi Horalé vždycky útočí za zvuku svých dud. Jenže dudáks e dost dobře nemůže plazit po zemí s ostatními spolubojovníky. Takže když vyrazili do útoku plížením a plazením, dudák šel svým pomalým temptem a hrál. Samozřejěm jej skoro okamžitě odstřelili, tak se dud chopil druhý dudák, skončil jen o pár kroků později...a to se ještě dvakrát opakovalo. pátý dudák pak vztyčil Union Jacka na vytyčené kóťě a 4 jeho předchůdci byly jediné britské oběti útoku - Němci to nevydrželi a stáhli se...

[Neferit Sr.]

Vallun - moc se omlovám. V textu jsem provedl opravu. Nešlo o ostrov Okinawa ale o ostrov Ywojima. Na Okinawě bojovala hlavně pozemní americká armáda a námořnictvo se vyčerpávalo v bojích se sebevražednými piloty. Námořní pěchota to ho ma tomto ostrově nabojovala méně.

Jinaks tvým pohledem souhlasím. Ale je potřeba vidět, že po utrpěných ztrátách poslední třetinu bitvy vybojovali z padesáti procent doplňky a otřesení, vyčerpaní veteráni. Proto se v poslední fázi bojovalo hlavně palbou. I velitelé USMC konstatovali že díky utrpěným ztrátám nejlepších a nejzkušenějších vojáků se nasazené divize nepodařilo do konce války uvést do plně bojeschopného stavu.

[Vallun]

IwoJima a Okinawa jsou z hlediska průběhu docela podobné, obojí to bylo peklo, které bych velmi nerad zažil:) Já souhlasím s tím, co bylo vuedeno, ejn jsem považovla za vhodné uvést, že to rozhodně nebyl jediný působící faktor.

CVo se týče vyjádření velitelů je třeba připomenout, že do konce války zas tolik času nezbývalo a rekonstrukci uvedených divizí navíc nebyla přikládána priorita - případnou invazi na vlastní japonské sotrovy měly vést "odpočaté" svazky z evropského válčiště...

Neferit Sr. - mimochodem, pokud bys měl čas na četbu vcelku slušné beletrie, tak doporučuji knihu Roberta Ludluma Tristanova zrada:) Až si to přečteš, tak dozajista pochopíš proč;)

[Neferit Sr.]

S těmi divizemi je to možné, 5. a 6. divize námořní pěchoty byly po válce vlastně rychle rozpuštěny. Pokud se s nimi počítalo na vylodění na hlavních japonských ostrovech tak by ale čas byl-američané poničenou 1.divizi po nasazení na Quadalcanalu dokázali uvést do 100procentní bojeschopnosti za dva měsíce a to vyměniili 60 procent mužstva.

Nabídka ke čtení je zajímavá aler jde jak píšeš o čas.

Jinak mě těší že se Ti další díl AV líbil.