Cesare píše:
Fotila jsem ji asi před týdnem a půl, dneska umřela.
Držela se dlouho a statečně, ačkoli pořádně nežrala už 14 dní (a poslední týden v podstatě vůbec), ale 12 je na šarplanince požehnanej věk...
Ještě před tejdnem mi tady u compu dělala společnost, občas něco zabroukala a tu a tam se zvedla a řekla si o podrbání za ušima... Poslední asi čtyři dny už nebyla s to se zvednout a jestli vážila 25 kilo, tak to bylo hodně - ale o každej další nádech bojovala tak zarputile, až si říkám, že mít kmotra zubatá nějakou prdel, Tarče jí ji musela natrhnout.
Byla to mazačka a už teď mi hrozně chybí.
Poprvý po strašně dlouhý době mám chuť se opít.
Krásný pejsek a dala jsi ji utratit nebo umřela sama? Já totiž s tímhle mám docela problém, nedovedu si představit, že bych našeho psa zanesla na injekci. On je teda ještě čupr pes, po auto nehodě nevidí na jedno oko, což není nijak znát, akorát když podává pravou packu,tak natočí hlavu, aby se podíval levým okem, kde mám ruku a taky má špatnou jednu kyčli, což se projevuje tím, že se od té doby nechává nosit do schodů a občas se venku nacápně na schodech, když mu ta noha selže, ale jinak má zatím sil dost.
My ochotní, vedeni nevědomými, děláme nemožné pro nevděčné.
(anonym?)
Vanda: Tohle rozhodnutí nebylo na mně...
Naši chtěli veterináře volat původně už v pátek, ale nadšený z tý myšlenky taky nebyli... Odkládalo se to dlouho, ale v neděli přijel veterinář a uspal ji.
Mně se to nelíbilo a doteď mám dojem, že jsme to dělat neměli - přijde mi, že jsme jí v tom jejím heroickým úsilí nečestně podrazili nohy. Ale držela jsem hubu, ony ty moje argumenty měly zhruba tutéž (nebo menší) váhu, jako argumenty pro, jelikož ty poslední tři, čtyři dny, byly opravdu hodně ošklivý - do detailů nemá smysl zacházet a vzpomínat se mi na ně nechce.
Bejt to na mně, odvahu k tomu rozhodnutí nejspíš neseberu - ale asi to tak bylo lepší.
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
No vidím to stejně jako ty, ale chápu i druhou stranu, takže asi nakonec budu ráda, když to taky někdo rozhodne za mě.
No ale tak trochu si to dovedu představit, on totiž náš pes se po té autoněhodě nemohl hývat, dávala jsem mu napít po lžičkách a nosila na zahradu vyčůrat a dost to na něm bylo vidět, že ho to bolí. No ale vylízal se z toho, dlouho mi dával najevo vděk a z této události těží dodnes. Sice si ledaskam vyskočí sám, ale nejraději nahodí výraz "ty víš, že to mám s těma nohama špatný, nezvedneš mě?" a já ho samozřejmě zvednu a musím se smát, protože když se zapomene, tak se bez problému dostane všude.
My ochotní, vedeni nevědomými, děláme nemožné pro nevděčné.
(anonym?)
Záleží na tom, co se psem, nebo i jiným zvířetem je. Pokud nějaká šance na uzdravení, já bych léčil. Ale pokud šance není, IMO nemá smysl zvíře trápit.
Přesně tohle jsem řešil s minulým psem, když jí bylo kolem deseti let, prudce se její zdravotní stav zhoršil. Po testech se ukázalo, že jí selhává prakticky všechno, co mohlo. Takový stav je samozřejmě neléčitelný...
Tarče prej měla ještě srdce jako zvon - ale všechno ostatní bylo v háji. Stáří nevyléčíš...
A klukům asi až teď začalo docházet, že Tara je pryč - anebo jim to teprv teď začalo vadit...
Hlavně Branko vypadá silně rozhozenej z toho, že se nemá s kým hádat.
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Dneska se překvapivě vyvedly dvě fotky našich jinak nefotografovatelných pánů psů - je vidět, že stárnou, chlapci...
Markošek. Tím mrknutím myslím odčinil všechny ty pokusy o fotky, na nichž buď olizuje foťák, nebo odvrací hlavu, nebo je rozmazaný, nebo na nich vůbec není, ačkoli na nich být měl...
Branko spí a je "effortlessly cute" - na důchodce dobrý...
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
- mno, tak jsem se rozhoupala (v rámci mé depréze) a šoupla na rajce.net pár fotek naších osmáků (stačí zadat sirine-samozřejmě )
- zde mi to ňák nešlo (asi ta depréze a má nešikovnost... )
...Je přirozené, že když spojíme naši temnou minulost se světlým zítřkem, dostaneme naši šedivou současnost...
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
On je teda ještě čupr pes, po auto nehodě nevidí na jedno oko, což není nijak znát, akorát když podává pravou packu,tak natočí hlavu, aby se podíval levým okem, kde mám ruku a taky má špatnou jednu kyčli, což se projevuje tím, že se od té doby nechává nosit do schodů a občas se venku nacápně na schodech, když mu ta noha selže, ale jinak má zatím sil dost.
)
)
a když se podíváte pozorně...v praze a beskydech se mihnu taky (zcela výjimečně) 
