Tak přátelé, včera jsem opět dohrál BG2:ToB, tentokrát za povolání dual wielding Kensai/mág (zbytek party: Korgan, Imoen, Viconia, Edwin, Cernd).
Dojmy: Nic moc. Víc jak polovinu hry jsem strávil jako Kensai (dualloval jsem na 13 úrovni), což byla celkem nuda, nebo spíš otrava. Kensai na sebe prd obleče a neustále na něj člověk musí kouzlit příkazy a brnění, jinak si ho každý povodí. Plný potencionál dualclassu se mi odemkl tuším až na úplném konci podtemna a tedy v podstatě až v závěru hry.
V ToB už to bylo jiné kafe a v závěru hry je ta postava nesmrtelná. A to doslova. V hlavní ruce Odpověď +4, v offhandu Angurvadel +5 a Amelisan neměla moc šanci. Kouzlil jsem dvojníky, kamenou kůzi, zrdcadlový obraz, vylepšený spěch, párkrát černý meč katastrof (spíš pro srandu) a taky ochranu před magickýma zbraněma. Nikdo mě neměl jak zabít a to nemluvím o tom, že jsem mohl zakouzlit Přání (měl jsem ho namemorované) a okamžitě jsem měl všechny kouzla (vč. Přání :D) zase naučená a tak pořád dokola (nakonec to nebylo ani potřeba a dal jsem to na jeden zátah).
Na závěr se nemohu ubránit menšímu porovníní tohoto dualclassu s multiclasem boj/mag, který jsem hrál před lety. Podle mého názoru je hra s multiclassem po většinu hry lehčí. Rozhodně co se týče SoA. Co se týče ToB, tak tam se obě povolání vyrovnávají a ke konci hry má dualclass navrch. Vlastně se přiznám, že jsem ani nedokázal naplno využít potenciál toho dualclassu a že ten potencionál je obrovský. Každopádně, postava je to sice silná, ale zažil jsem už zábavnější hry (kor když se mi v této konkrétní zabugovala romance s Viconií a nepodařilo se mi kvůli tomu změnit její přesvědčení a taky se mi povedlo poztrácet pár předmětů

).