Ač jsem už od včerejšího podvečera vychladl (btw díky za souhlasné smajly

), leží mi v žaludku ještě jedna věc... svoboda slova, ta idea neustále omílaná...
V souvislostí s touhle aférou mi totiž přijde opět jako klišé a argument z kategorie "honem rychle něco na svojí obranu vyhrabat a nejlíp to, co zní nějak logicky a populisticky".
Jádro celého původního sporu bylo afaik zejména v tom, že Dánsko hrálo mrtvého brouka. Tamní muslimská ekipa podala klidnou, lokální stížnost na tu karikaturu na podzim loňského roku. A ono nic... legislativní orgány a snad i inkriminovaná redakce nic... je nasnadě, že takovýto přístup je trochu divný, urážlivý a jak známo, mlčení znamená souhlas. To, co se kolem toho začalo dít v posledních dnech/týdnech je už štáva z vypečeného steaku. Ale to je jedno...
Jak je svoboda slova hezkým slovním spojením, se ukázalo třeba při stávce v ČT. Tam šlo o svobodu slova a hrozbu nabourávání objektivity zpravodajství. Co naplat, že celá akce byla namířena proti tehdejší vládě a o žádnou svobodu slova nešlo (pochybuju totiž, že by si ji vůbec nechali narušit). A ano, objektivita narušována byla, ovšem samotnými redaktory...
Ve veřejném kontextu je totiž ideální svoboda slova už z principu nerealizovatelná. Pochybuju, že by prošla karikatura nejmenovaného státního představitele třeba se slovy "proč se zdráháte podepsat to registrované partnertsví, když k tomu sám máte blízko?".
Existuje jistý práh, o kterém sami víme, že za něj nejít - ze slušnosti, etiky, morálky a respektu. Svoboda slova tudíž má z těchto důvodů už trochu spekulativní nádech.
Mimochodem, situace z praxe -
http://www.novinky.cz/domaci/70419-kome ... -vtip.html
Kreslíř může se cítit ohrožen na svobodě slova. Ne proto, že potrefená husa dala v duchu svobody slova najevo svůj názor, ale proto, že tento názro začaly obhajovat a prosazovat další skupiny (konkurenční deníky např.).
Kreslíř zůstává kreslířem, potrefená husa lokální dánskou muslimskou skupinou, a konkurenční deníky, rsp. islámský svět? To je celý ten svět za nimi - za potrefenou husou, nebo za dotčenými araby.
Situace česká, nenásilná, ale v principu srovnatelná. Renčín si po čtrnáctidenním tepáním do své osoby možná příště rozmyslí, co bude kreslit. Možná nerozmyslí, ovšem stín "nesvobody" slova zůstává.
Proč se nebojovalo tady a tehdy? Proč se nevzedmula celonárodní vlna s názorem, že tady se děje něco omezujícího, kdy je doporučeno, jak se vtipy dělat mají a nemají? Ano, my bychom se zbraní nechopili - muslimové ano... Ovšem jiný kraj, jiný mrav - my o tom mravu víme a víme i o tom, že obě strany spolu mají vztahy vyhrocené, ale nikdy jsme pořádně nedělali nic pro zlepšení oněch vztahů - jsou to ze strany západního světa buď záškodnické pomoci, nebo záškodnické poškozování.
Je s podivem, že se nebouří pouze muslimové, ale i tamní "ateisti" a vůbec lidé tou aféru zdánlivě nedotčení...
Druhak svoboda slova v politizovaném světě neexistuje na každý pád - filtrace toho, co jde do zpráv, zkreslování skutečností, polopravdy, zasedlost na ty a glorifikace na ony. To je sice jen nějaké zkreslování a ne útok na veřejnou svobodu slova, ovšem dává to dohromady jedno - brát si dnes na pomoc argument o svobodě slova mně osobně přijde zcela mimo mísu. Kdybych ho totiž myslel vážně, musel bych za něj bojovat dnes a denně, protože dnešní společenský systém na oněch nesvobodách tiká pořád...