Vampiria:

Ano, to je krásná storka

Mnoho podobných jich v malém člověk zažije poměrně často - kolikrát vedle stojící pár v metru "girl+typ" - už teda pár sešlý a neřešící seznamování, nicméně podobně debatující (ala T: "Jó, ta kalba byla hustá... cha... vidělas tam Mika, jak se sesmažil...? Ty krávo (pozn: nejde, počítám, o oslovení slečny, ale jen tak mezi řečí

)... to byl nářez...")
Nicméně, jsem si nemohl nevzpomnout a v téhle situaci tu neuvést krátký výtah z mé železniční historky, kterou už někteří odsud i znají

Takže stručně hlavní body
Jízda Pendolinem, ta se mi líbila. Ačkoli jsou kolem toho aféry, když tenhle vlak jede, tak je skutečně super a pohodlná cesta. Místenka mě zavedla ke stolečku, u něhož v jinak docela prázdném vagónu seděla slečna - asi o něco starší než já, trochu špinavý blond, půvabná, drobnější, image lehce modelkovská, ovšem z té kategorie těch přirozeně hezkých
modelek, usměvavá na pozdrav. Jinak ale dále seděla a četla si... a na mém místě měla zavazadlo... Tak jsem prohlásil nějaký svůj žoviální nemysl, jakože mi snad nedají pokutu, když si sednu jinam, aby to nemusela přendávat. A tak jsem si namísto vedle ní sedl proti ní...
To jsem zjistil, že čte knížku z takovété kategorie "populárně psychologických" (kdo zná - 'seller who believes, seller who receives' :mgreen:) ala "Jak si užít každý den" (název si teď už nevzpomínám), což je téma, které mě tak trochu 'kutilsky' zajímá, tak jsem říkal, že až si dá pauzu od čtení, zeptám se jí na detaily oné knížky - svým způsobem i trochu se zištným důvodem navázat kontakt, neb cesta měla být poměrně dlouhá... No...
Věnoval jsem se svému, ona četbě, když tu přijel pendolínovský stevard s vozíčkem plným pití a jídla. Jestli si prý někdo z nás něco nedá... Slečna, že by si dala kafe... Já po chvílí rozmýšlení dodal, že já čaj... (nutno dodat, že každá obsluha stevardem byla poměrně veselá, protože se nějak potýkal s hi-tech stylem psaní účtenky a vypadal z toho docela zmoženě... takže se to neobešlo bez slovních vtípků mezi ním a slečnou/mnou).
Dal nám oba kelímky a už se chystal odjet, když tu slečna, že když to tak vidí na tom vozíku, že by si dala nějakou čokoládu... Když se jal odjet po druhé, tak vlastně já, že když to, tak že si dám bábovku. To už byl chudák tak trochu zmožen i z nás

Každopádně to bylo ende objednávky a stevard odjel k dalšímu stolu.
Já i slečna jsem rozklopili stoleček, uspořádali si tam všechny propriety (tácky, lžičky, cukry, pytlíčky...) jako na nějakém pikniku a pak to přišlo
Podívali jsme si současně do očí a ona zatajeným a rozvážným hlasem, jako kdyby se ptala "vezmeš si mě?" povídá: "Pijete víno...?"
A já, zpola zhypnotizován, odpovídám taky zatajeně a vážně stylem "ano, vezmu" - "Výjimečně, ale dnešek bude zrovna ta výjimka..."
Slečna se usmála a už trochu uvolněněji říká: "A jaké?"
Já už taky ne tak zatajeně, ale stále s vážným tónem: "Když už tak bílé..."
Mrkla na mě, zase se usmála a prohlásila: "Tak to je jako já." Načež přerušila náš intimní oční kontakt a vykláněla se pro stevarda.
Ten byl ještě nedaleko, takže se k nám vrátil už se smíchem a slovy "tak co to zase bude?"

Došlo k objednávce, k dosud rozloženým proprietám jsme si každý přidali kelímek na víno a tu třetinkovou (nebo jakou) láhev vína a romantika mohla začít...
Začala tykáním, pokračovala podělením se o čokolády a bábovky a celá probíhala dloooooouhou dobatou o všem možném - životě uplynulém, přítomném i budoucím - prakticky ve všem jsme si parádně rozuměli jako staří známí.
Pak zazvonil zvonec, tedy ozvalo se "Praha - Holešovice" a pohádky byl konec
Vystoupili jsme z vlaku, tam už na ní čekal bezmála dvoumetrový partner, který se na mě koukal poněkud kosým pohledem, když se se mnou slečna tak nadšeně loučila (jakoby věděl, že si na něj slečna cestou docela stěžovala

)
Kolem a kolem to byla (aspoň teda z mé strany

) storka vztahově a sexuálně nezištná (ačkoli slečna po všech stránkách vybízela jednat zištně

což mi vlastně připomíná, že jsem jí ještě nenavštívil, ač vím, kam jít

), takže prostě taková pěkná cesta vlakem
No, nicméně jsem si tím připomněl jednu svou podobnou storku, ale tu si nechám na jindy
