řekl bych, že souhlasím s Vallunem, že optimální stav je oboustranný a v tom případě lze jen těžko určit co je hezčí.alexa píše:jen mě tak napadá...je hezčí milovat nebo být milován?...
Je to asi fakt trošku out,ale já si myslím že nejhezčí je to,když se vám povede obojí najednou,,protože nejlepší věc na tomhle světě(opět podle mě,v tomhle podle mě nemůže bejt člověk objektivní) je darovat a přijmout,kvůli něčemu se obětovat a zažít ten pocit,když je vaše oběť naplněna (Vampiria to zřejmě pochopí jako oběť krve atd..) ať už je vaší obětí cokoliv(mým názorem je,že oběť je nejvyšší možnou spirituální akcí....na lásce je ovšem jedinečné to,že obětujete(ti co nejsou svině,nejhorší jsou ti co pro fyzické potěšení obětují cokoliv) nezištně a bez záměru...alexa píše:jen mě tak napadá...je hezčí milovat nebo být milován?...
), zato když miluješ a nejsi milován, tak trpíš, ale přesto je tento stav pobláznění jistým způsobem pěkný - a to nejen pro masochisty.
Snad pro masochisty, ne?Adieu píše:.... zato když miluješ a nejsi milován, tak trpíš, ale přesto je tento stav pobláznění jistým způsobem pěkný - a to nejen pro sadisty.
...upraveno 
Jinak na tvůj racionálně uvažující příspěvek těžko nějak argumentovat, neboť máš s tím "děláním blbce" pravdu, ale představa situace, kdy tě láskou zahrnuje někdo, o nějž nestojíš, mi přijde jako ta úplně nejhorší, a to už bych snad ze sebe vážně radši dělal blbce já. 
no nic. S láskou, jak je chápana obecně, to nemá co dělat nicméně v otázce "milovat či být milován" souhlasím s Ajantisem - ať ze sebe toho blbce dělá někdo jiný, mně to dvakrát za život stačilo nadosmrti 
