Vallun píše:Neferit Sr.:
Ač je mi to líto, nemohu s tímto souhlasit v celé řadě bodů.
1) Churchill se od samého počátku války velmi intenzivně zajímal o postoje SSSR a nejpozději v době pádu Francie (a svého jménovaní prime minsiterem) pojal za jeden z důležitých bodů své politiky vtažení Rusů do vályk po boku Spojeného královtství.
2) Zde se nechci přít, jen si dovolím upozornit na díla pána, který si říká tuším Suvorov a jeho náhled na popravu Tuchačevského a spol.
3) Sám jsi poznamenal, že tato pomoc byla mimořádně vyznamná. A právě o tento fakt mi jde. SSSR by bez Britů nepochybně padl. Británie by bez SSSR přesto invazi s největší pravděpodobností odrazila a díky Impériu a především strategické letecké převaze zabránila jejímu opakování.
4) Zde si dovoluji upozornit na skutečnost, že SSSR zásoboval Německo strategickými surovinami nepřetržitě až do začátku plánu Barbarossa. A to včetně surovin, které se používají pro výrobu zbraní a dalšího vojenského materiálu (mj. kovy potřebné ku zušlechťování ocelí, uhlí, ropa).
5) Co se týče zaplacení oněch dodávek, Londýn ani Washington nevyděly za ně nikdy ani cent ani penny. Po válce SSSR vše vyřešil tak, že započítal ony položky oproti svým, mnohdy notně imaginárním pohledávákám vuči "západnímu" Německu.
6) Já naopak musím vyjádřit naději, že žádný soudný člověk, nejen pro výše uvedené, již dnes nepodléhá komunistickým klamům zveličujícím význam SSSR pro konečné vítězství Spojenců nad mocnostmi Osy. Při vší úctě ke každému jednomu rudoarmějskému vojákovi a civilistům je podporujícím, a při respektování svých slov o tom, že nejsem schopen přesně odhadnout - vnímat podíl SSSR, je nepochybné a nezpochybnitelné, že na porážce Německa a Itálie (o Japonsku vůbec nemluvě, tam je celý přínos SSSR zcela zanedbatelný) měly většinový podíl Britské Impérium a Spojené státy americké.
7) Churchill po Somálksu, pravda, argumentoval podílem ztrát ale v tom smyslu, že Wawell špatně odhadl síly nepřítele a soustředil se pouze na evakuaci svých sil a nikoliv na dosažení stanovených cílů. Tak jako "obsáhlý řeznický účet ještě není důkazem dobré taktiky",jím není ani skrovný řeznický účet, pokud nebylo dosaženo strategických cílů, zvláště, pokud jejich pozdější naplnění si vyžadá dalších ztrát.
1) Výborný postřeh. Churchill se začal o SSSR zajímat až tehdy, kdy zůstal proti německé mašinérii, podpořené ekonomickým potenciálem celé okupované Evropy sám. Správně jsi napsal, že šlo pouze o snahu zatáhnout SSSR do války proti Německu, a tak získat čas a prostor pro nové vybavení ožebračené vlastní armády a obranu vlastních zájmů. Winston byl starý politický lišák, a nic nedělal bez účelu. Byl to vlastenec a za zájmy VB byl ochoten bojovat jak do posledního britského, tak ale i do polského, francouzského, ruského či kteréhokoliv jiného vojáka. Celý život držel jednu zásadu "účel světí prostředky". Přečti si jeho životopis - velmi poučné - a velmi dobrou knihu od DeGaula
Válečné paměti.
3) Nemyslím si, že v roce 1941 či '42 byl možný bez materiální pomoci od VB pád Sovětského svazu. Zrovna v této době dodávky nedosahovaly úrovně roků 43-44. Ale dovedu si docela dobře představit, co by s VB udělal návrat wehrmachtu a Luftwaffe z východní fronty. V roce 41-42 ny straně VB nelze mluvit ani náhodou o strategické letecké převaze. Podívej se na celý průřez hexalogií
Na nebi hrdého Albionu. Navíc si musíš uvědomit, že žádné Impérium v této době už neexistovalo. Singapur padl, sev. Afrika byla pod těžkým tlakem Afrika Corpsu, Japonci se blížili k Indii, dobyli celou Indonésii... tak jaké Impérium? Jenom musíme uznat, že z houževnatosti Britům vlastní ucpávali holýma rukama díry a měli strach z invaze do Austrálie. Východní fronta, která spotřebovávala v této době 80% válečného úsilí Německa, byla pro VB požehnáním.
4) Zde bych si dovolil upozornit, že mezi Německem a SSSR byla uzavřena spojenecká smlouva a přece nechceš odsuzovat spojence za vzájemný obchod. Zároveň bych tě chtěl upozornit, že Německo celou válku ze 40% stálo na železné rudě ze Švédska (zlatá neutralita), ukládalo si své zlaté rezervy ve Švýcarsku (zlatá neutralita), Vatikán se tvářil, že válka neexistuje. Byl SSSR opravdu tak zlý za obchodování mezi spojenci? SSSR nabízel spojeneckou smlouvu na obranu Evropy před Německem. Nikdo se s ním nebavil.
5) 2.5.1942 - potopení křizníku Edinburg. Víš, co bylo na palubě? Sedm tun ruského zlata, jako splátka za dodávky zbraní a materiálu. Dočetl jsem se, že to byla
jedna ze splátek. Tak jaképak "ani penny" ?
Loď Jejího Veličenstva je
území Jejího Veličenstva a převzetím této splátky je zaplaceno. Samozřejmě, nevím, jak vypadalo doplácení dluhu po válce, ale chci upozornit, že v roce 1947 Churchill svým projevem v am. Fultnu spustil železnou oponu. Pochybuji, že by se potom na nějakých splátkách domluvili. Na druhou stranu velice dobře vím, že i původně zrazený spojenec - a to Československá republika - po skončení války musela VB splatit veškerou výstoj a výzbroj, kterou její vojáci spotřebovali na britské straně v boji proti fašismu. Takže nejenom, že jsme měli čest umírat v bitvě o Británii, u Tobruku a potom u Dunkergue; ještě jsme to měli zaplatit. Jestli to bylo zaplaceno nevím, ale účet předložen byl.
6) Vallune, nesouhlasíš se mnou v tomto bodě a já ti teď napíšu, proč jsi vedle.
Sežeň si knihu od Václava Němečka
Vojenská letadla 3. díl, vydanou 1992. Zde, na straně 15 a dále se dočteš:
- za 47 měsíců trvání velké vlastenecké války na východní frontě Rudá armáda zničila 77 000 německých letadel. Za celou 2.SV zničili spojenci na záp. Evropou 8 000 něm. letadel. V létě '44 činily
denní ztráty Luftwaffe stejné množství letadel, jako za celou bitvu o Británii. Vallune, kdo tedy zlomil páteř německému letectvu?
Že jsi to ty, dám si práci a dohledám čísla o tancích a jiné těžké technice. Lidské ztráty jsou všeobecně známy. Pokud by tyto kvanta nebyly zničeny Rudou armádou, museli by jim postupně čelit západní spojenci.
Kde máš tedy ten "většinový podíl" západních spojenců na porážce německého fašismu? A zanedbatelný podíl Rudé armády na bojích proti Japonsku? SSSR byl kontinentální velmocí bez námořnictva na otevřených oceánech v síle, která by stála za řeč. Stalina a jeho kliku zajímalo loďstvo pouze okrajově a hlavně na vnitřních a okrajových mořích. Přesto bych ti chtěl sdělit, že Rudá armáda v srpnu '45 udeřila na japonskou Kwantungskou armádu, která disponovala jedním milionem a 40 000 vojáky, 5360 děly a 1155 tanky a 1800 letadly. Tolik vojenské techniky na jap.straně nespočetli američtí velitelé za celou válku s Japonskem! A tuto sílu Rudá armáda rozbila, porazila a zajala za
7 dní! Tomu říkáš
zanedbatelný podíl na porážce Japonska?
Tímto úspěchem SSSR zbavil Japonsko byť i jen teoretické možnosti evakuovat vládu do Číny a pokračovat ve válce z kontinentu. Jistě, SSSR měl své důvody, proč do toho šel - např. Kurily - ale to nijak nesnižuje toto zapomenuté a u nás nijak zvlášť popisovaného a přitom skvělého vojenského vítězství.
7) Když Italové udeřili na Britské Somálsko, dali dohromady 23 praporů pěchoty, 21 baterií (celkem 126) děl, 2 roty tanků a 57 letadel. Britové se jim postavili s 5 prapory, 6 děly a 5 obrněnými automobily. Pravda je , že měli k dispozici několik tisíc velbloudů.
Tyto prapory posbíraly z téměř celé jimi ovládané Afriky. Pouze jeden z nich (praporů) The Black Watch byl prapor plně profesionálních vojáků-dobrovolníků. S těmito silami měl místní velitel Godwin-Austen ubránit území velké jako celá Anglie. Měl dost rozumu; zaujal potřebná postavení a po šestnácti dnech tvrdého boje celé území evakuoval. Ztratil 260 vojáků a ostatní zachránil pro další boj. Ustoupil, až když neměl munici a byl ze všech stran zatlačen k přístavu Berbera. Než ustoupil, způsobil Italům ztráty 2 052 vojáků. Z tohoto pohledu italské vítězství není vítězství, ale porážka, i když svého cíle dosáhli. Tento "malý" - z britského pohledu - řeznický účet říká jedno: Briti, když na to přijde, jsou setsakra dobří vojáci a neumím si představit, k čemu by bylo dobré, kdyby je Godwin-Austen nechal padnout nebo zajmout. Za půl roku se vrátili a Britské Somálsko a Etiopii vybojovali zpět. Když se ale chceš podívat i na "vysoký" řeznický účet - také z pohledu Britů - tak se podívej na glorifikovanou bitvu u El Alamejnu; bývá označována jako "mimořádné a důležité vítězství".
Důležité - zcela jistě. Mimořádné - možná jsem idiot, ale počítat umím; 230 000 britských vojáků chtělo zaútočit na 80 000 Němců a Italů. Měli k dispozici (VB) 1 229 tanků první linie a v záloze dalších 980. Proti nim měl Rommel 260 něm. a 280 it., které měly hodnotu kovu, z kterého byly vyrobeny. Dále pak měli 1 200 (VB) letadel proti 350 německým. O převaze na moři ani nebudu mluvit. A s touto impozantní silou rozpoutali zdlouhavou opotřebovávací bitvu, která po 24 dnech boje připravila Brity o 7x víc tanků, než jich Němci vůbec měli. Rommel nakonec oslaben - ale kompaktní - ustoupil do nových pozic (trvalo mu to 7 dní), do kterých ho brit. armáda "energicky" pronásledovala 8 týdnů. Výše uvedené o bitvě u El Alamejnu netvrdím já, ale Liddell Basil Hart ve své knize
Dějiny druhé světové války.
Takže Vallune, pokusil jsem se reagovat na všechny tvoje připomínky a snad tento výčet, vycházející pouze a jen z pramenů vyšlých po roce '91 (takže nelze nelze argumentovat komunistickou propagandou) bude stačit k tomu, abys pochopil, proč se na roli SSSR v 2.SV dívám tak, jak se dívám.
Takže - já a Neferit Jr. jsme vyčerpání a končíme. Hezký zbytek dne
. Jde mi o to, že v roce 1938 bylo v možnostech ČSA se bránit, ale ne ubránit a nakonec by podlehla tlaku po celé hranici i převaze v lidech a zdrojích. Němci sice v té době měli ještě spoustu "tanků" PzKpfw I. vyzbrojených jen kulomety, které ve velké míře nahradily velmi kvalitní, zabavené Lt. 35 a 38, Blitzkrieg ještě nebyl testovaný na Polácích a trpěl spoustou neduhů a ani němceký voják nebyl onen neporazitelný übersoldier, ke kterému se blíží v mnohé populárně-naučné literatuře. Proto by Wehrmacht možná utrpěl i relativně vysoké ztráty, které by zchladily Hilterovy představy o neporazitelnosti a on by se prozatím smířil s průmyslově vyspělým územím. Spojenci by samozřejmě nijak nereagovali a tka by v českých zemích po dvacetileté odmlce zase vládl Krautz. Ale to vše je naprotso čistá spekulace 
)
