Bohužel po názorovém konfliktu na téma "kvalita mého psaného slova" nemíním nadále pobývat v tomto prostředí. Opouštím tedy Sigil a vracím se na moji rodnou planetu Krynn. Třeba proto abych se doučil Instrukci.
Proto se s Vámi se smutkem v duši loučím, rád jsem s Vámi komunikoval ač někdy na docela drsné bázi. Zdejší diskuze mě obohatila, bohužel nemíním se nechat buzerovat kvůli nesmyslu. Nenechal jsem to tak ani na vojně ani v zaměstnání a nemíním s tím začínat ani nyní.
Tedy děkuji a s Bohem.
Long Live the Lance.
Jeho milost Vévoda Dalcor Mar-Blakgaard vévoda Nightlundský, pán na Blakgaardu, Rytíř meče dle cti, ctěný syn Kiri-Jolithův.
Neferit Sr.: jen neco malo k zaverecnemu clanku k tankum, konkretne :
Laboratoř Defence Science and Technology Laboratory při ministerstvu obrany Velké Británie otestovala v létě 2004 tzv. elektrický pancíř.
Je to speciální vrstva po celém vozidle a skládá se z vrstev ze slitiny nebo slitin o kterých zatím není nic moc známo. Ale tyto desky vytváří mimořádně výkonný kondenzátor který lze velmi rychle nabít do napětí v řádu kilovoltů. Tento pancíř je určen proti kumulativní munici.
Všichni víte že kumutativní paprsek je tvořen částicemi mědi kterou je hlavice PTŘS nebo RPG potažena. Naraz-li tento paprsek na silné elektrické pole, okamžitě se začne rozptylovat a ztrácí průraznost. Navíc se pancíř lokálně přehřeje a to paprsek dále oslabuje. Bylo to vyzkoušeno na OT Warrior, na které se střílelo RPG-7. Tato RPG by za normálních podmínek nedala vozidlu šanci. Pod ochranou elektrického pancíře došlo pouze k drobným povrchovým poškozením. Celé zařízení váží několik tun ale nahradí až 20tun klasického vrstveného pancíře. Napájení zvládá palubní sít vozidla.
medi neni hlavice potazena, medena je ciska ktera je konkavni (trychtyr otevreny protismeru letu) pripadne jiny kov nebo i keramika, to co trci dopredu je jen kryt kontaktniho (nebo jineho zapalovace) neb k inicializaci hlavice musi dojit pred cilem (nekdy se udava vzdalenost 2-3 prumery hlavice).
Dalsi vec existuje teplota pri ktere jakykoli kov ztraci magneticke vlastnosti a ta je hluboko pod teplotou tlouku (hlavniho kumulovaneho svazku), sice pravda ze se to muze chovat uz jako plasma a ta se magneticky vychylovat da , co se tyce dynamickeho pancire uz dlouho jsou na trhu vice hlavicove strely (jedna z prvnich svedska BILL II), ktere maji prvni hlavici slabou urcenou jen k odpaleni AP a druhou bojovou k prorazeni klasickeho pancire, minuly rok (se mi zda) ze rusi vylezli i s rpg s precursorem, je jen neco delsi hlavice.
Co se tyce el. pohonu (hybridniho), zkuste kouknout na SEP (T2) od BAE Systems. Krome el. pohonu to ma i pasy co vydrzi vybuch 7 kg TNT pod pasem, cos myslim ze by kolovy podvozek nedal.
mack_x:
rád tě poznávám, mám pocit že jsem tě ještě nezafixoval do své paměti-jsem na fóru krátce. Máš pravdu, jsou protipancéřové prostředky s několiknásobným účinkem, ale i to je dnes už minulost, právě studuji podklady o termobarické hlavici ruské PTŘS. V USA také nespí a tak o tom něco napíšu buď do opravdu posledního příspěvku nebo do kumulovaného závěru.
Šlo mi o to ukázat jaké možnosti dneska ochrana obrněných prostředků dnes má nebo bude v krátké době mít, protipancéřové prostředky tentokrát nebyly mým cílem.
Podle tvého příspěvku se zdá že jsi ohledně kumulativních zbraní v obraze-co kdybys pro nás ostatní udělal podobné pojednání jako Geralt o možnostech kolových a pásových podvozků?
Jinak, je mojí chybou, že občas používám terminologii, která není dnes v oběhu. Nálož kumulativní hlavice má ve své čelní straně dutinu ve tvaru přibližně kužele. Tato dutina je pokryta kuželem z měděného plechu odpovídajícího tvaru. J8 použil termín potažena měědí, čož není technicky správně.Ten termín mám z hodin střelecké přípravy a to konkrétně z RPG-7.
Měď není magnetickým kovem. Spíše ten efekt vychází z toho, že proud plynů o tepltě 3200°C se chová jako plasma. Ta je potom rozptýlena pomocí silného elektrického pole, jak jsi konec konců správně uvedl.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
2 Sirine: ahoj alexo, tak měď je pokud vím za normalních teplotně-tlakových podmínek vodič. S rostoucí teplotou a tlakem se el. vodivost běžně snižuje a s klesajícím teplotou a tlakem naopak roste. Supravodivost se u bežných materiálů (Cu) projevuje jen v teplotách okolo absolutní nuly. Neběžné materiály ji snad? projevuji již při teplotách kolem -50 stupnu Celsia. Ale neustále se objevují nové materiály a tak se ta teplota postupně zvyšuje.
Jinak pánové, tento odkaz mě zaujal a vzpomněl jsem při něm na Nefem zmíněnou technologii rekuperace energie novými typy motorů.
Vážené fórum,
v minulém díle jsem se podrobně rozepsal možnostech rozvoje pohybu a ochrany tanků před útokem dělostřelbou a PTŘS. Dneska bych se s nad už v opravdu posledním díle celé mé práce věnoval něčemu jinému-výzbroji tanků a tím jaké změny lze očekávat v nejbližší době.
Minule jsem uvedl spoustu údajů ze kterých jednoznačně vyplývá že tanky projdou dramatickým vzrůstem odolnosti proti úderům jakékoliv povahy a také to že tyto kroky podnikané jednotlivými státy začínají přinášet své ovoce. Na druhou stranu možnosti kanónové výzbroje tanků začínají narážet na limity. Jde o tato omezení:
A. Munice působící kinetickou energií naráží na omezení dané fyzikálním hranice. Nové materiály hlavní sice umožní dosáhnout vyššího tlaku plynů, ale to nepřinese lineární růst úsťové rychlosti střely. Navíc vojenská balistika praví, že růst úsťové rychlosti neznamená adekvátní růst dopadové rychlosti. Je to dáno tím že odpor vzduchu roste se čtvercem rychlosti.
B. Větší hmotnosti střely lze dosáhnout zvýšením hmotnosti střely-tato cesta už je asi vyčerpána a potom celkový růstem hmotnosti střely-její větší ráží. Montáž kanónů větší ráže je konstrukční problém-větší věž, větší rázy, růst hmotnosti, potřeba silnějších motorů aby nedocházelo ke ztrátě pohyblivosti a najde se celá řada dalších potíží. Pouze Rusové u svého tanku T-95 šli cestou přímé montáže kanónu ráže 135 mm ale jeho věž je provedena tak že je možno montovat i ráži 140 a 152 mm bez potřeby zásadní úpravy věže.
C. Účinnost kumulativních střel se také blíží své hranici. Je totiž dána pouze hmotností nálože a chemickými reakcemi . Nelze očekávat nový převratný objev v chemii exotermických reakcí a zvyšování hmotnosti naráží na stejné konstrukční problémy jako zvyšování ráže kanónu.Je tedy potřeba hledat nové cesty a jak se to daří se pokusím nastínit v této časti .
Nové možnosti tankové munice
Kinetické střely-takto si pro zjednodušení nazvu střely které ničí cíl dopadovou energií.Jsou označovány jako APDS (Armour Piercing Discard Sabot)
U těchto střel je dopadová rychlost důležitější než počáteční. A tak je nasnadě řešení známé z běžného dělostřelectva-raketový pomocný motor. Ten může střelu urychlit i více než byla počáteční rychlost a dlouhodobým působením po určeném úseku dráhy letu eliminuje působení odporu vzduchu. Nevidím zde zásadnější problém snad jen prodloužení střely ale to lze eliminovat použitím dělené munice. Pro tank M1A2 je připravena munice tohoto typu označená M872 X-ROD s koncovým navedením a raketovým urychlovačem-předpokládaná dopadová rychlost 2000m/s se mi zdá vysoká, ale je možné vše - zvláště v kontextu se systémem LOSAT o kterém budu psát dále.
Další možnost je použití munice která vysokorychlostní střelu vytvoří výbuchem nálože obsahující potřebné komponenty. Ten princip nazvaný EFP (Exposive Formed Penetracion) všichni znáte-granát, raketa ale i letecká puma či mina v těsné blízkosti cíle explodují řízeným způsobem. Speciální kovová platforma je tímto výbuchem zformována do podoby tlouku o vysoké rychlosti a ten proráží krytí cíle. Vzhledem k tomu že existují výbušniny s rychlostí hoření až 7,4 km za sekundu je to cesta jak tuto rychlost navýšit. Navíc nosič nemusí být při dopravě na místo určení příliš rychlý.
Tato munice je dnes velmi účinná při útoku s hora. Západní armády s ní mají bohaté zkušenosti. Dokonalá ukázka je americká PTŘS BGM-71TOW-2B. Pokud se podaří tento systém aplikovat do podoby tankového granátu. Je to jedna z cest. Zdá se že USA opět pro tanky M1A2 brzy zavedou granát M943 STAFF opět s koncovým navedením který pomocí projektilu tvarovaného explozí budou ničit cíle úderem shora.
Co se děje na východ od nás v této oblasti nevím bezpečně, ale jsou náznaky že stav je obdobný.
Munice s kumulativním efektem- zde je poměrně jasno. Je to munice využívajíci Moreúv efekt výbuchu speciálně tvarované nálože v přesně určené vzdálenosti od ničeného cíle. Je označována jako HEAT (High Explosive Anti Tank).Jde tedy o to, jak pomocí této munice ničit stále odolnější vozidla.
První způsob je použití vícenásobných hlavic. Dnes to umí PTŘS a ruční RPG. Tanková munice tohoto typu je ve vývoji a zde se naráží na problém prodloužení délky projektilu. řešení je skryto v dělené munici a možná i jinde ale to dále. Nejdále jsou zde USA a Velká Británie. Rusko touto cestou nešlo a asi ani nepůjde.
Kumulativní munice budoucnosti také přenese působení na jiná místa tanků, než je tomu dnes. Opět půjde o působení na horní části tanků. Západní armády i Rusko vyzkoušeli s velkým úspěchem granáty s koncovým navedením. Tyto mají dokonce i možnost určitého manévru a tím je jejich schopnost zásahu do vybraného prostoru prudce navýšena.
Vrcholem vývoje v této oblasti jsou granáty s možností působení na cíle i mimo optickou viditelnost cíle. Jde o střelbu ze zakrytých postavení a vyzkoušen byl i granát který po odpálení z tankového kanónu zničil cíl 22 km vzdálený.
Munice s rázovým efektem-jde o tankovou munici s tak zvanou plastovou hlavou označovanou jako HESH ( High Explosive Sguash Head). U těchto střel jde o o zvláštní modifikaci výbuch na povrchu pancíře která vyvolá rázové vlny v pancíři které vytrhávají jeho kusy uvnitř vozidla. Tuto munici používají např. tanky Challenger.
Teď něco pro Valluna-za Pouštní bouře jeden Challenger tímto granátem zasáhl a zničil irácký tank T-72 na prokazatelnou vzdálenost 5200 metrů-naprosto excelentní výsledek.
Protitankové řízené střely pro odpalování z tankových kanónů.
Jako první se o to pokusily v USA. Už v roce 1959 byla vyzkoušena PTŘS-dále jen střela- MGM-51A Shillelaght zařazená do výzbroje v roce 1967. Byla odpalována z kanónů ráže 152 mm-část tanků M-60 a hlavně tanky Sheridan.
Francie se pokusila o střelu ACRA(Anti- Char Rapide Autopropulsé) která byla určena pro kanón ráže 142 mm tanku 3.generace který nakonec Francie přestala vyvíjet.
Nakonec západní armády tuto cestu vyzbrojování tanků opustily-vysoké ceny ale hlavně se podařil průlom účinnosti klasické kanónové munice atak žádaný efekt byl dosažen rychleji a levněji. Navíc západní systémy vedení a řízení palby v té době výrazně pokročily a potřeba naváděné munice poklesla.
SSSR a potom Rusko šlo jinou cestou.
V roce 1968 byla zahájen vývoj PTRK pro ráže kanónů 100 a 125 mm. Rusové problémy s malou ráž úspěšně vyřešily. Výsledek byla střela Bastion typ 9M117 , zavedená v omezeném počtu u tanků T-55 s kanónem 100 mm, ale hlavně ve verzi Kobra typ 9M112 u tanků T-64 přezbrojené částečně na kanóny ráže 125 mm začátkem 80-tých let.
Pro tanky T-62 byla vyvinuta střela Šeksna 9M117 upravená na ráži 115 mm kterou tyto tanky měly.
V roce 1985 byla vyzkoušena střela Agona 9M128 s tandemovou kumulativní střelou pro nové zaváděné ráže ale do výzbroje nebyla zavedena.
Nástup tanků T-72 se obešel bez vyzbrojení touto municí-bylo to dáno tím že nabíjecí mechanismus určený pro dělenou munici si se stávajícím typy nedokázal poradit. Byla proto vyvinuta střela Svir 9M119 pro tyto tanky naváděná laserem . Souběžně pak byla vyvinuta stejná střela označená Refleks určená pro tanky T 80 a T-90S. U obou typů tanků je použita Stejná střela ale Refleks má výrazně kvalitnější systém řízení a vedení palby-je to první systém umožňující střelbu střelami i za jízdy tanku.
V roce 1989 se pak objevila střela Invar 9M119M s tandemovou hlavicí, která byla modifikována i pro tank T-95. Tyto střely jsou jako první na světě naváděny pomocí milimetrového radaru ale současně lze zvolit i navádění laserem-volí osádka podle podmínek boje. Zde malá vsuvka-málokdo dnes ví že Bastion 9M 117 byly i ve výzbroji ČSLA u tanků T-55AM2. Tím tato zastaralá technika získala poměrně značnou schopnost ničit i podstatně modernější tanky západní provenience.
V dnešní době na západě tato munice prožívá renesanci. Zde je ale potřeba vidět že USA nešli cesto střel s kumulativní hlavicí ale cestou kinetického působení. Jde o systém LOSAT (Line Of Sight Anti Tank) zavedený v roce 2005. Jde o přelomový prostředek, který ve světě nemám obdoby a je možné že by dokázal vyřadit i mojí osobou vyzdvihovaný T-95. Ale pro nedostatek relevantních informací to nelze potvrdit.
Fyzikální zákony praví, že pohybová energie těles závisí na jeho hmotnosti a na druhé mocnině její rychlosti. Potřebné dopadové rychlosti tak dosahovali pouze podkaliberní střely kanónů. Žádná běžná PTŘS nemá rychlost větší než 200-300 m /sekunda. Pouze ruská střela 9M120 Vichr letí nadzvukovou rychlostí ale i to je na kinetické proražení pancíře moderního tanku velmi máto.
Střela MGM 166A KEM jako hlavní prvek systému LOSAT má speciální raketový motor který jí uděluje dopadovou rychlost přes 1500m/s. Při hmotnosti 20 kg střely tvořené wolframem se jedná o dokonalého zabijáka pancéřové techniky- Její rychlost vylučuje její zničení všemi známými systémy aktivní ochrany tankové techniky a to i těch které jsou ve vývoji. V této době USA uvažují o střele CKEM s rychlostí přes 2000m/s. Jde o snahu vyvinout ruční verzi a tak nižší hmotnost střely má být vyvážena její větší rychlostí. Tato verze je totiž určena i pro bojové prostředky FCS, kde se hledí na každý kilogram váhy.
A proč se o tomto vše zmiňuji v pojednání o tancích? Tato střela měla být součástí výzbroje lehkého tanku M8 AGS Buford o kterém jsem psal v části o lehkých tancích. Není úplně jasné zda to měla být modifikace odpalovaná z kanónu nebo z doplňkového kompletu ale s touto zbraní by tento lehký tank dokázal ničit jakékoliv známý MBT na jakémkoliv bojišti a to i při střelbě na čelní pancíře. Bojově by se stal rovnocenným MBT. Možná teď lépe pochopíte mé jakési zanícení pro LT.
Tímto jsem otázku munice pro budoucí i současné tanky vyčerpal. Je pravda že mám nějaké informace o termobarických střelách a jiných vymyšlenostech ale nechci se dneska dopouštět mého obvyklého věštění z koule střelného prach více než je nezbytně nutné. Jen bych chtěl uvést, že tank T-95 je vybaven i protiletadlovou řízenou střelou typu R-93 odpalovanou z hlavně a je tak schopen účinně bojovat proti nízko letícím cílům až do vzdálenosti 8 km a výšky 2,8 km a to jako jediný tank na světě.
Nové možnosti tankových kanónů. A.Zvyšování ráže. Ohledně zvětšování ráží jsem už něco málo napsal výše. Zde bych jen doplnil, že USA se pokusily vyvinout tankový kanón ráže 140 mm.ale z důvodu celkově nové koncepce od něj ustoupily. Nadále jdou cestou FCS která takové zbraně vylučuje z důvodu hmotnosti. V Evropě se o této ráže setrvalo a zdá se že to bude hlavní zbraň evropských tanků 4,5 a 5 generace. Kanóny těchto ráží připravovala i zbrojovka Bofors pro tanky STRV 2000 ale vývoj byl ukončen, jihoafrická firma Denel a izraelská společnost IMI-zde vývoj pokračuje.
Ukrajinci představily takový kanón pro tanky T-72, T-80, a T-90. Rusové na konci 80-tých let strašili kanónem ráže 135 mm a nyní se mluví, že je vyvinut pro tanky T-80UM-2. Zatím ale jsou vyzbrojeny kanóny 125, stejně jako T-95.
Takže zatím mnoho povyku ale nic nového na světě není. Navíc je potřeba si uvědomit že vyšší ráže neznamená dramatické zlepšení výkonů zbraně. Např. nejvyšší dosažená úsťová rychlost u kanónů 120mmm je 2200m/s. U kanónu 140 mm je to 2500 m/s. Mám obavu že to není správná cesta.
B.Tekuté střeliviny. To je jedna z cest, jak dosáhnout vysokých balistických výkonů. Při stejné hmotnosti jako s běžnými střelnými prachy je v nich ukryto o 70% více energie. To by pro jakoukoliv ráži znamenalo navýšení o 1/3. U citovaného kanónu ráže 120mm zvýšení rychlosti na 3100 m/s.
Další výhody:-neexistence nábojnic, menší rozměry zbraně, nižší hmotnost vezené munice
Nevýhoda:-je velmi obtížné zkonstruovat potřebné plnící zařízení.
C.Kanóny s elektricky ovlivňovaným spalováním. Jsou to vlastně konstrukce blízké těm dnešním. Jsou ve dvou podobách.
ETG-elektro –termální dělo, kde je proces odpalu a hoření střelného prachu řízen elektricky tak, aby střelivina hořela progresívněji, než při běžném zášlehovém odpalu. Výsledek je dokonalejší hoření a tím stabilnější urychlování střely v hlavni.
ETCG-elektro-termochemické dělo. Jde o děla s vícesložkovými tuhým i tekutými střelivinami v nichž probíhají vysoko energetické reakce ovlivňované elektrickým polem. Opět je zde výsledek dokonalé hoření, plynulost pohybu střely v hlavni a výrazný nárůst úsťové rychlosti.
Vývoj je tak daleko že obě varianty je možno aplikovat do tanků ale zatím to nikdo neskusil.
D.Elektromagnetické zbraně. Zde už elektřina neslouží jako jakýsi katalyzátor ale přímo jako zdroj urychlení střely. Jsou dva principy těchto zbraní.
CG-tedy „coil gun“-cívkový zbraň, kde se soustavou cívek v podobě jakési hlavně pohybuje střela. Postupným buzením cívek v závislosti na pohybu střely se tato urychluje.
RG-tedy „rail gun“-kolejnicová zbraň, Zde jde o dvě rovnoběžné kolejnice mezi nimiž se nachází pohyblivý mezičlen se střelou. K této sestavě je připojen elektrický proud tak, že jednou proudí jedním směrem přes mezičlen do druhé kterou proudí opačným směrem zpět ke zdroji. Pomocí tzv. Lorentzovi síly je mezičlen se střelou urychlován v před.
Tyto zbraně už nejsou pouhou utopií-jsou konstruovány zkoušeny. Např.na Texaské univerzitě zkonstruovali dělo ráže 90 mm které střílí projektily 2-4 kg rychlostí 2000 až 5000 metrů /s.Při hmotnosti do 1800 kg je to pro tank přijatelná zátěž, zvláště když víme že:
-hmotnost munice klesne o 50% odpočítáme střelný prach a nábojnice,
-zmizí otřesy způsobené střelbou
Jistě je k řešení hromada věcí-zdroj elektrického proudu, potřebné kondenzátory a spousta dalších věcí-ale je to řešitelné. Koneckonců pamatujete se na možnosti pohonů tanků, Konkrétně na hybridní pohon? Podívejme se jaké možnosti nabízí mimo již popsané.
Vezmu si kouli střelného prachu, otřu ji prachovkou a co se vynoří z budoucnosti?
„Vidím tank s plynovou turbínou, generátorem, potřebnými akumulátory a kondenzátory. Tank pohání elektromotory, rekuperace obnovuje energii při brždění a dojezdech. Přebytek energie pak nabíjí elektrické pancíře, které chrání tank před kumulativními i podkaliberními střelami. A kapacita plynule dobíjených kondenzátorů umožní rychlou střelbu“.
Jsem moc velký fantasta?
Na závěr pak ještě jeden zbraňový systém ve kterém se skrývá mimořádný potenciál.Jedná se o zbraňové systémy společnosti Metal Storm z Austrálie. Jedná se o hlaveň, která je nabita za sebou řazenými střelami proloženými náložkami střelného prachu. Odpalování se děje elektronicky a to tak že se odpálí libovolný počet střel z dané hlavně, tedy jedna nebo až všechny. Je možné volit ráži a délkou hlavně i počet střel. Neexistují žádné pohyblivé části-neexistují poruchy. Hlavně jde slučovat do baterií o libovolném počtu. Lze volně kombinovat ve svazku hlavní u jejich ráži. Tento palebný systém má neuvěřitelnou kadenci. Experimentální 36 hlavňová zbraň ráže 9 mm odpálila 180 střel s kadencí 1,62 milionu střel za minutu. A to je reálně dosažený výsledek.
Možnost využití u tanků budoucnosti je nasnadě
-granátomety pro zadýmování terénu.
-granátomety na likvidaci blízké nepřátelské pěchoty
-součást aktivních systémů obrany tanku proti PTŘS
-možnost protiletadlové palby na nízko letící cíle
-u pěchotních tanků možnost zavalení nebezpečného prostoru takovou palbou, že
protivníkova pěchota ztratí fyzickou i psychickou schopnost bojovat
Tyto zbraně jsou konstrukčně velmi jednoduché, velmi rychle a snadno se nabíjí,Jsou vzhledem k výkonu relativně lehké a masivnost palby umožní ničení jednotlivých cílů i skupin cílů. Umožní střelbu všemi typy známých střel a granátů.
Vážené fórum. Tímto jsem vyčerpal celé téma tanky a můj pohled na jejich možnosti a perspektivy vývoje. Nejsem žádný velký odborník na tuto techniku, jen si myslím že vše co jsem o nich nastudoval rád předám dalším k volné diskusi. Toto se nám po celou dobu skvěle dařilo a já všechny vaše připomínky zapracoval v nějaké podobě do finální podoby původního článku který Gerald umístil do Lazzovi akademie.
Počkám si na ohlasy na tento díl a dám všemu finální podobu. Bude z toho pojednání cca o 35 stranách ale myslím si že bude mít svou hodnotu. Jakmile ho dám dokupy, najdu cestu jak ho zpřístupnit vám všem. Každopádně jsem přesvědčen že to co jsme spolu o tancích na tomto fóru sepsali, z kritizovali, doplnili a zapamatovali si nás všechny obohatilo a možná se pro některé tank jako zbraň stal méně neznámým zbraňovým systémem než doposud byl.
Přeji vám hezký víkend a napište co si o tomto dílu myslíte. A napište i vy, co jste na to línější, dost mě to zajímá. Dalcore, pokud tam někde jsi, ozvi se taky. Budu velmi rád.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
to: Neferit Sr.
jsem tu tyden i s cestou , neco mozna o vybusich se smerovym ucinkem splacam, ale ted jedu na konferu do pha a obecne moc casu taky nemam .
Co se tyce te medi ( jakehokoli vodice) pri pohybu v el poli se vytvori proud ktery tim polem ovlivnen, tak jestli je dia, para nebo fero magneticky nema vliv.
Termobarika na rpg je protipechotni, celkem slusna.
C. Účinnost kumulativních střel se také blíží své hranici. Je totiž dána pouze hmotností nálože a chemickými reakcemi . Nelze očekávat nový převratný objev v chemii exotermických reakcí a zvyšování hmotnosti naráží na stejné konstrukční problémy jako zvyšování ráže kanónu.Je tedy potřeba hledat nové cesty a jak se to daří se pokusím nastínit v této časti
Nove vybusniny s extremni rychlosti horeni a jinak extremni vybusniny (nitrokubany napr.) umoznuji nove pristupy k smerovym vybuchum, ucinost stoupa se snizovanim uhlu cisky, pri techto vybusninach je mozne pouzit i nulovy nebo zaporny uhel ( ciska se dopradu nerozsiruje ale zuzuje). Jednou z nevyhod je ovsem taky extremni cena techto materialu.
Kumulativní munice budoucnosti také přenese působení na jiná místa tanků, než je tomu dnes. Opět půjde o působení na horní části tanků.
Jiz mnou zminovana svedska BILL II (rok 1996/1997) utocila preletem a utocila na vez. Ale ted pri rozvoji bezobslouznych vezi nebo i NRP (no roof penetration), to mozna ztrati na ucinnosti.
Dalsi vec:-), tekute streliviny, tam je velky potencial, nejen vyssi pomer vykon vaha, ale i moznost vice slozkovych kde jednotlive slozky jsou celkem inertni a az po smiseni tesne pred odpalem z nich vznikne vybusny material, velky pokrok pro bezpecnost osadky (nejake blowoff panely se pak muzou schovat). Ono vyrobit tekutou vybusninu neni problem ani v domacich podminkach neni takovy problem staci zajit do modelarskeho obchudku a mame vec co ma 25x vyssi ucinnost nez TNT, pravda je stabilni tak tyden.
Obecne co se tyce vybusnin cim stabilnejsi tim drazsi, prumyslove staci tak rok dva, ale vojenske potrebujou minimalne 10 let.
A posledni vec, el.mag. zbrane, nemusi jit jen o projektilove i takove zareni ma sve kouzlo v poskozovani elektroniky, oslepovani senzoru a dnes i treba zahrivani techniky ( po dostatecnem zahrati tanku zaricem prvni odejde osadka a pokud se to neprezene tak zustane celkem neposkozena technika).
Uf, tak jsem to konečně všechno přečetl. S drobným zpožděním.
Velice dobré. Nemám k tomu co dodat. Povětšinou se jednalo o informace pro mě nové, takže to těžko můžu nějak zpochybnit, nebo připomínkovat.
Každopádně si ale myslím, že pro FCS je jedinou správnou cestou beprojektilová zbraň. Alespoň ta hlavní.
Hole mágů to nejsou přeludy,
bývají na konci zdobeny žaludy.
Zdravím všechny miltaristy v dobrém slova smyslu,pokud se to nevylučuje.
Po delší době vám posílám něco ze slíbedého pohledu na bojové použití ČSLA. Tento díl jsem věnoval vojákovi jako jednotlivci. Takže si to přečtěte a jako vžy uvítám vaše pohledy na věc.Případné dotazy zodpovím podle svého nejlepšího vědomí.
ČSLA, tedy Československá lidová armáda je fenomén našich dějin, který se svého objektivního posouzení dočká až asi za hodně let. Jde o to, že tento ozbrojený sbor vyrostl na troskách buržoazní Československé armády a jejího pohrobka vládního vojska Protektorátu Čechy a Morava s návazností na účastníky ozbrojeného boje proti Německu a jeho satelitům tedy na útvarech a jednotkách 1.Československého armádního zboru a jednotkách které dorazily do vlasti z území Západní Evropy, hlavně tedy z Velké Británie. To od samého počátku dávalo do vínku několik zátěží se kterými se musela vypořádat.
Zejména šlo o sladění naprosto odlišných koncepcí taktického a operačního použití vojsk, která byla cvičena a v boji používána podle naprosto odlišných doktrín a bojových řádů.
Dále pak se po celou dobu její existence potýkala s tím, že jí byla sebrána veliká hodnota-apolitičnost a tím se stala v konečném důsledku jedním z nástrojů třídního boje v naší vlasti a několikrát byla přímo zneužita proti vlastním lidem.
Je nezpochybnitelné, že se velmi ochudila odstraněním účastníků západního odboje, perzekucí čestných a velmi kvalitních důstojníků a vojáků na základě příslušnosti k Československým legiím a bohužel také nekritickým přejímáním strategických, operačních a taktických norem od Sovětské armády.
Nakonec ji v očích obyvatelstva zatratila její nečinnost při příchodu vojsk Varšavské smlouvy a následné vystoupení proti vlastním lidem v 69 roku. Od té doby to byla lidová armáda jen podle názvu a podle toho, že v ní musel sloužit každý mladý muž pokud ho naprosto prokazatelně této povinnosti nezbavil zdravotní stav.
Já v tomto pojednání nebudu řešit padesátá léta, léta normalizace a různá jiná mezidobí, Zaměřím se na 80.léta, kdy jsem byl její součástí a to od 1. září 1979 až do 1.ledna 1990, kdy prodělala takové změny, že ji lze považovat za zaniklou.
Dále se nebudu zabýval politickým působením na vojáky realizovaným pro vaši informaci stranicko-politickým aparátem ve složení : stranické organizace KSČ, sbor zástupců velitelů pro politické věci, organizacemi SSM a vše zastřešující Hlavní politickou zprávou ČSLA.
Budu řešit pouze a jen:
- taktické použití vojáka jako jednotlivce v boji i jako základní logistické jednotky
- stupeň družstvo, četa, rota a prapor jako nejnižší taktické jednotky
- stupeň pluk a divize jako vyšší taktické stupně, kdy divize už za určitých okolností mohla sloužit jako nejnižší operační stupeň.
Vždy se budu snažit o popis taktického použití daného stupně a na to navázat odpovídající logistickou podporu. Podotýkám, že vše budu zpracovávat podle nalezených poznámek ze svých studií, vlastní zkušenosti a znalosti věci. Proto se můžu a také zcela jistě budu dopouštět určitého spektra chyb a nepřesností. Pokusím se je ale minimalizovat. V rámci možností se pokusím i o rekonstrukci organizačních struktur jednotlivých jednotek a útvarů, tak jak byl postaveny v té zvláštní době. Toto se pokusím pro lepší možnost porovnání se světem konfrontovat s jednotkami západních armád.
Takže tolik na úvod a dáme se do práce:
Voják v boji.
Voják je , no to by chtělo něco jako definici. Pro potřebu tohoto pojednání budeme vycházet z toho, že je to občan který na základě dobrovolnosti nebo jako v případě ČSLA na základě branné povinnosti musí nebo chce podstoupit výcvik, který ho vydělí z civilního života a udělá zněj nástroj pro násilné řešení politických situací.
Tedy jde o zjednodušeně řečeno o občana, který nese na svých bedrech povinnost bránit vlast.
Pro zpestření uvedu, že kdysi na Doupově jsem slyšel jak jeden voják základní služby definuje vojáka jako „hmotu zabalenou do zeleného , která se za strašného řevu dává do pomalého pohybu“, no taky názor.
Voják procházel v ČSLA poměrně složitým vývojem. Po nástupu absolvoval základní vojenský výcvik kde se naučil základním vojenským dovednostem, prodělal první střelby a na konci následovala vojenská přísaha. Po ní následoval odchod na útvar a celý cyklus vojenského vzdělávání, který měl zajistit získaní dovedností a praktických návyků v určené vojenské odbornosti.Co musel takový voják základní služby obsáhnout?-no bylo toho hodně:
1. politické školení mužstva-pro bojové použití téměř k ničemu, vojáci těm řečem moc nevěřili a dodnes si myslím že tyto hodiny byly vítaným odpočinkem.
2. střelecká příprava-rozborka, zborka, teorie střelby, základy balistiky a nácvik střelby na terče podle jednotlivých střeleckých cvičení, zakončeno ostrými školními střelbami.
3. ženijní příprava-seznámení se se základy ženijní přípravy vojsk a to:
-ochrana vojáka před působením protivníka, tedy okopy pro ležícího, klečícího či stojícího střelce, zakončeno vykopáním okopu pro ležícího střelce,
-maskování vojsk-tedy ukrytí vojáka před pozorováním protivníka, zadýmovávání terénu a použití ručních zadýmovacích granátů,
-u vybraných vojenských součástí základy trhacích prací,
4. ochrana proti zbraním hromadného ničení, zde se voják naučil základy použití individuálního protichemického balíčku, upravovat pitnou vodu, použití autoinjektoru GAI-proti nervově paralytickým látkám, použití univerzální odmořovací soupravy, dále se naučil základní signály pro protichemický, a proti jaderný poplach a zásady chování vojáka v těchto extrémních podmínkách
5. zdravotnická příprava-zde se voják naučil zásady svépomoci a vzájemné pomoci. Šlo o to aby voják dokázal ošetřit základní zranění na sobě i svém druhovi, aby zvládl transport raněného sám vlečením po zemi, plížením plazením se zraněným na zádech, transport raněného přes ramena a potom ve spolupráci s kolegou, tedy dva nesou jednoho. Zde se zároveň učily i zásady stabilizace a udržení života do příchodu prvního stupně odborné pomoci. Dále pak zásady kolektivní hygieny a hygieny individuální-ochrana proti plísním a podobně.
6. základní pohybové dovednosti a tělesná příprava
-hod granátem na cíl a do dálky
-zrychlené přesuny
-překážková dráha všech typů a provedení
-šplh po laně, lanové visuté lávky a podobně
7. Pořadová příprava-tedy schopnost reagovat kolektivně na povely, upevňování kázně a
cviky se zbraněmi, nácvik slavnostní vojenské přísahy a nakonec její absolvování.
8. Ostatní potřebné znalosti
- zásady proviantního zabezpečení
- základy výstrojního zabezpečení
- základy strážní a posádkové služby
- studium a přezkušování ze základních řádů Ř-1 Řád vnitřní služby, Ř-2 Řád posádkové a strážní služby, Ř-1 Kázeňský řád a Zákl. -1-4 Cvičební řád zbrojených sil
Toto všechno tedy musel voják v nějaké podobě obsáhnout. Nevím jaká byla kvalita v jednotlivých posádkách. U divizí prvního sledu to asi mělo svoji úroveň , jinak popravdě řečeno nevím. Na zvládnutí toho bylo opravdu hodně a celé to bylo negativně narušeno všude přítomnou šikanou různé úrovně kdy starší ročníky si vybíjeli po večerech a nocích své mindráky na nováčcích. Ti byli díky tomu trvale nevyspalí a jejich schopnost se učit byla silně narušena. Pokud by vše proběhlo normálně a bylo na to více času než jen 30 dnů tak to mohlo brance udělat slibným bojovníkem s možností dalšího vývoje.
Ale to hlavní co nás zajímá je Taktická příprava vojáka jako jednotlivce. Tuto řešilo několik předpisů podle zaměření, ale rozhodující byl služební předpis Vševojsk 51-7.já osobně jsem byl cvičen i podle předpisu Pěch-III-6 který řešil otázky boje z blízka, zabíjení v léčkách, likvidace jednotlivých protivníků, šerm bodákem-ten předpis pocházel ještě z padesátých let-ale byl pořád dobrý.
Voják jako jednotlivec měl být a snad i byl vycvičen v těchto vojenských dovednostech:
A. Voják jako pozorovatel. Zvláštní činnost , kdy voják ve stanoveném prostoru měl vyhledat,správné místo odkud mě zajištěn výhled a výstřel, bylo ho možno jednoduše adaptovat do podoby úkrytu odolného palbě lehkých zbraní a odtud mě za povinnost pomocí vlastních očí a optických pomůcek bedlivě pozorovat stanovený úsek terénu nebo lépe protivníkových postavení a měl vyhledávat tyto cíle:
- rozmístění předního okraje protivníkových postavení, prostory jeho bojového zajištění, rozmístění těžkých pěchotních zbraní a posilových prostředků a obrněných vozidel
- místa styku jednotlivých jednotek, rozmístění velitelských stanovišť a polních opevňovacích objektů
- zvlášť pečlivě si musel všímat stanovišť nepřátelských pozorovatelů a odtřelovačů
- o všem co viděl vedl záznamy kdy viděné objekty určoval podle pozorovacích bodů- terénních nezničitelných objektů a času.
B. Voják jako pátrač. Opět zvláštní činnost. Pátrač je pohybující se průzkumník který ve spolupráci s vedoucím pátračem provádí průzkum pochodové osy kolony vlastní techniky neznámým terénem. Vypadá to asi takto-před kolonou bojové techniky jede předvoj v síle stanovené velitelem přesunujícího se útvar, zpravidla četa. Ta vysílá pátrací vozidlo a to dva pátrače. Jejich úkol je složitý a do jisté míry i krajně rizikový:
- zjišťovat kvalitu komunikací, únosnost mostů a zda nejsou připraveny k demolici
- zjišťovat zda nejsou komunikace zaminovány a pokud ano jak a jakými ženijními prostředky
- při průchodu lesem propátrat jeho okraje a zjistit případnou přítomnost protivníka
- při průchodu osadou zjistit její možné obsazení protivníkem, její ženijní poškození, průchodnost křižovatek
Pátrači navzájem a pátrači s pátracím vozidlem celou dobu musí dokonale spolupracovat, krýt jeden druhého a vytrvat v maximální ostražitosti. Musí být připraveni kdykoliv bojovat a včas ustoupit. Po celou dobu musí udržovat spojení a jejich hlavní povinností je přežít tak dlouho aby dokázali dát zprávu o napadení. Uznejte sami, že to zvládne jen voják zkušený a takto cvičeni byli aspoň předpokládám příslušníci průzkumných čet a rot vševojskových pluků. Já to absolvoval komplexně a je to prima nářez.
C. Voják v útoku. Tímto zaměstnáním prošel každý voják v základním výcviku. Je to ostré a hodně nervozní zaměstnání, Voják je poprvé vybaven jako do boje. Nafasuje a napáskuje cvičnou munici, dýmové granáty. A do zblbnutí opakuje jednotlivé kroky bojového chování. Musí zvládnout na sebe navěsit veškerou výstroj a výzbroj, a musí být schopen běžet, plazit se a pohyb přískoky. Mířeně střílet v běhu, v běhu odhazovat na cíl ruční granáty. Musí se naučit překonávat zátarasy všeho druhu a pokud je výcvik na úrovni je uvykán na palbu protivníka pomocí imitace hluku boje-na to slouží potřebná pyrotechnika. A to se cvičí tak dlouho než je instruktor spokojen. Zažil jsem hodně základních vojenských výcviků a spíše mi to připadalo že se to moc vážně nebere. Ale viděl jsem i obrácené situace a potom ti hoši vypadali poměrně bojeschopně. Celé by to mělo být doplněno podpůrnou palbou BVP a OT a voják by měl být schopen akceptovat, že v případě této činnosti naostro může být raněn nebo i zabit. Bohužel v ČSLA se na tento stupeň psychologické přípravu nedbalo –aby náhodou voják nedostal strach z toho že je voják.
D. Voják v obraně. Toto zaměstnání a celkový výcvik je fyzicky stejně náročný jako výcvik v útočném boji. Je totiž doplněn faktickým kopáním postavení vojáka jako jednotlivce o pokud to u útvarů brali vážně tak to znamenalo vykopat ve finále okop pro stojícího střelce postupně přes okop pro ležícího a klečícího střelce. Samotný výcvik pozůstával ze získání schopnosti mířené palby na pohyblivé cíle, házení ručních granátů na cíl, nácviky soustředěné palby na jednotlivé signály. Dále pak chování při dělostřeleckém přepadu, leteckém napadení, předávání signálů a podnikání protiztečí. Nedílnou součástí je pak budování záložních postavení a jejich zaujímání ne stanovený signál. Při nácviku obrny se pak také nacvičuje budování zátarasů a to ježků rohatek, nízkých a kombinovaných zátarasů, souběžně se ženijní přípravou. Zažil jsem na vlastní kůži a viděl na dvou cvičeních u pokládání Bruno válců což je zatarasovací lahůdka.Nelze opominout také boj stanky pomocí RG a zápalných lahví-je to asi v poli blbost, ale předpis to řešil a já to dokonce absolvoval.
Každý způsob bojového použití vojáka předpokládá jeho vysoký morální stav, odhodlanost, osobní statečnost a opravdu poctivý výcvik.Například boj zblízka, šerm bodákem, tichá likvidace protivníka se u normálních vojsk cvičila jen náznakově.Použití ostré munice bylo naprosto vyjímečné-vždy panoval strach z toho co by se stalo kdyby došlo ke zranění nebo úmrtí vojáka. Zažil jsem osobně několik vážných poškození zdraví a dvakrát i usmrcení vojáka a vždy to byl podloženo až hysterickou reakcí nadřízených hraničící s předáváním prokurátorovi, degradacemi, přemisťováním do jiných posádek, vyhazování z funkcí, prostě vojenské špičky odmítali akceptovat, že v armádách na celém světě se to může stát a také se to stává. Nikoho to nemrzí víc než samotnou armádu ale za socialismu jsme obětovali kvalitu výcviku a tím bojeschopnost bezpečnosti a klidu.
Toto je základní menu co by měl každý voják získat v základním vojenském výcviku a potom při zdokonalování v průběhu dalšího období. Samozřejmě zde popsaný výcvik a použití se týká pouze a jen jednotlivého pěšáka. Po ukončení je voják vrácen na mateřský útvar a zařazen na svůj post- U motostřeleckých útvarů to byl :
Střelec, střelec odstřelovač, kulometník, pomocník kulometníka, pancéřovník a pomocník pancéřovníka.
Dále pak řidič OT/BVP, střelec operátor palubních zbraní a velitel družstva. U tankových útvarů to byli
řidiči tanků, velitelé tanků, střelci a nabíječi. U útvarů s tanky T-72 odpadali nabíječi.
Samozřejmě za tímto rozčleněním byla potřeba absolvování potřebných odborných školení, výcviku, poddůstojnických škol, zdokonalovacích příprav a nekonečného výcviku.
Voják byl a asi vždy bude základ každé armády. Já navíc vždy tvrdil, že je to i základní jednotka logistické podpory. Abych to potvrdil, podíváme se co za materiál voják nesl když vyrazil do boje.
Střelecký materiál
-jednu polovinu palebného průměru své zbraně, např. u SA vz. 58 šlo o 150 nábojů, u RPG-7 nesl pancéřovník 3 střely a jeho pomocník dalších 7 a to vlastně střel a stejný počet rozložených raketových motorů. K tomu samozřejmě osobní zbraně-pancéřovník pistoli a pomocní samopal-žádná sranda. A kulometník-táhl kulomet a k němu pistoli. 450 nábojů. Jeho pomocník 600 nábojů a samopal se 150 kusy odpovídající munice.
-2 kusy ručních granátů-jeden RG 4-útočný a jeden F-1 obranný
Ochrana proti ZHN
-kompletní protichemický oblek, individuální protichemický balíček a univerzální
odmořovací soupravu
Zdravotní materiál
-kapesní obvaz, osobní dozimetr, autoinjektor, antiprotektivní látku a látku pro úpravu vody
Proviantní materiál
-malou polní s jídelním nádobím třídílným, příbor, denní dávku potravin a jednu sadu nedotnutelné dávky potravin, polní láhev s vodou.
Výstrojní materiál
-náhradní soupravu prádla
Ženijní materiál
-ženijní lopatku, jednu nálož 100g tritolu se zapalovačem se s požděním na 30 sekund
Na vozidlech jednotky se mu vezl další materiál ale ten není tak důležitý, no důležitý je, ale ne pro to co probíráme.
No militaristé-takový byl pohled na vojáka v boji v bývalé ČSLA. Je to hodně stručné ale obsahuje to hlavní koncepce a potřeby boje, jak byl chápán tehdy platnou doktrínou. Pro dnešek končím a někdy příště se podíváme na družstvo, četu a rotu vševojskového útvaru.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
Omlouvám se jsem tu jen na skok, než se vrátím na Krynn:
1. neferite - tohle nemůžu přečíst ani za Boha. Takové práce...No snad zítra
2. Prosím všechny kdo máte vhodné fotky, nákresy diagramy k Neferitovu článku o tancích nechť je pošlete na mail Dalcor at seznam.cz do Předmětu napište MK Sigilu prosím. Budu z toho dělat pdf
Neferit: Dobré. Teď mě napadají jen dvě otázky. Kolik vážila celková výstroj a výzbroj jednotlivce a jak ji voják přenášel (batoh, opasek, kapsy)? Co obsahoval pátračský výcvik? Že je to prima nářez mi zrovna moc neříká.
Dalcor: Ahoj. Vracíš se?
Hole mágů to nejsou přeludy,
bývají na konci zdobeny žaludy.
Dalcor: Díky za tip. Škoda, škoda. Alespoň sem bys mohl psát dál.
Neferit: Další otázky. Co všechno měl vlastně voják na sobě? Jaké oblečení. A to náhradní? Jaké vybavení měl odstřelovač, především zbraň? Alespoň přibližné procentuální rozdělení vojáků do jednotlivých specializací (střelec, kulometčít, pancéřovník,...)?
Hole mágů to nejsou přeludy,
bývají na konci zdobeny žaludy.
Tafif-
Ahoj příteli, NESOUHLASÍM S TEBOU! Jako hlavní palubní zbraň vozidel FCS se počítá a bude počítet s projektilovýmíï prostředky. Důvod: kam zamířím tam také trefím. Paprskové zbraně podle mě zatím nejsou tak výkonné, aby dokázali s potřebnou účinností prorážet ochranu soudobých těžkých bojových prostředků. Navíc jsou dnes stále jěště poměrně snadno elimitovatelné-např. laser-dýmová clona a přemístit vozidlo o 10 metrrů a célý zášleh je vyplýtván.Pokud máš jiné informace tak sem s nimi.
Dalcor-jaké nečekané potěšení, dobrá počkám si až si to přelouskáš celé. Pokud ale máš něco i k poslednímu dílu tanků hoď mi to na anzac. JInak tě tady rád uvidím, bez ohledu na to co si kdo myslí ať je to kdokoliv.
Tafif: dobře pokusím se to stručně nahodit-
Opasek: ženijní lopatka, sumka se 4 zásobníky a 120 náboji, bodák, polní láhev s vodou.
Nosné popruhy: malá polní s veškerým proviantem, jídelní nádobí,příbor, základní hygiena,náhradní prádlo, 30 nábojů
Samostatná brašna přes rameno: prostředky OPZHN.
Vše ostatní bylo rozmístěno po kapsách polního stejnokroje. Celková váha asi tak 35 kilo, s velkou polní 65 kilo. Ale ta bala vezena v bojových vozidlech nebo na vozidle výkonnéhom praporčíka.
Procentální složení vševojskových jednotek ? Vydrž bude to v druhém dílu-družstvo, četa, rota. Teď by to nesedělo v kontextu a já bych se opakoval. I tak mám obavu zda moje vstupy hlavně ty článkové nejsou moc dlouhé. Nerad bych se dostal do konfliktu s některým z dabusů.
Tafife popsat komplexně výcvik v bojovém zařazení pátrač nebo vedoucí pátrač by byla práce v rozsahu 10 stran v četně postupových schémat, která do tohoto fóra neumím dostat. Víš co, na DISS si stejně spolu posedíme tak to přebereme.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
, co se tyce dynamickeho pancire uz dlouho jsou na trhu vice hlavicove strely (jedna z prvnich svedska BILL II), ktere maji prvni hlavici slabou urcenou jen k odpaleni AP a druhou bojovou k prorazeni klasickeho pancire, minuly rok (se mi zda) ze rusi vylezli i s rpg s precursorem, je jen neco delsi hlavice.
