občasník Srázníček

[Tokkar]

Raport č.2

Ať už to víte či nikoliv, tak dne pátečního 11.11. 2005 proběhl další z nekonečného seriálu srazů příznivců počítačových RPG her. Ačkoliv to nebyl pátek třináctého, mnohé okolnosti svědčily o pravém opaku. Prostě klasickej den blbec. A protože díky těmto okolnostem jsem se nemohl osobně účastnit úplného začátku srazu, obzvláště pak velmi zábavného scházení, nezbývá mi, než toto hlášení pojmout formou poněkud netradiční.

Nejprve ale holá fakta:
- teoretický začátek srazu - 17:00 - stanice metra J.z P.
- praktický začátek se poněkud protáhl
- účastníci dle zasedacího pořádku: Vlasák, drake127, Jab, Valgard, Hamster, Dalcor, Vampiria, Saruman, Daemon, yenn, Tokkar
- v cca 20:30 nás opustila naše drahá Vampiria
- asi tak v půl desáté odkráčel Jab
- a zbytek se rozpustil těsně před zavírací dobou v 23:30
- sešli jsem se v knajpě ..., ani nevím, kde jsme to vlastně byli, ale v Nosfu to nebylo, to vím jistě.

Průběh celého večera v podstatě určoval hlukový faktor. Jelikož bylo naprosto nemožné překřičet zvukové projevy ostatních návštěvníků pubu a především pak trojlístku Hamster, Saruman a Daemon, rozdělila se konverzace mezi nejbližší přísedící. Pokusy o komunikaci s protější stranou stolu lze veskrze považovat za marné. A tak zde mohu nastínit jen to, co jsem sám zaslechl a čehož nebylo mnoho.

Co myslíte? O čem asi debatili členové Sigil Teamu? Ano správně, o probíhajících pracech na sigilském webu a o nedostatku času. O své zkušenosti z práce na serveru Ultimy se s námi podělil Valgard. Poněkud tím tak uklidnil případné černé svědomí některých jednotlivců, když poukázal na obtížnost takového dlouhodobého projektu. Jsem mu nesmírně vděčný, že vyzdvihl nutnost dobré organizace práce a komunikace. Jakožto smutný příklad jsme shledali postupný úpadek CzechDnD a jeho inovačního projektu Reloaded. Sice se vytrvale snažím zavádět do práce Sigil Teamu alespoň nějaký systém, ale kolegové chaotici se stejně vytrvale vzpírají. A taky mi to dali pořádně sežrat.
Ujišťuji je však tímto, že ve svém řádotvorném úsilí nepolevím.

Obvyklým tématem byly inovační možnosti her, jejich příběhů a akcí. Je zřejmé, že naprostá většina RPG populace je spokojena především se systematickým vyvražďováním čehokoliv a tak z důvodu komerčního úspěchu se tvůrci již ani neunavují hledáním něčeho nového. Něčeho co by podněcovalo ducha, myšlení a fantazii hráčů. A tak nám, hráčům, kteří čekají něco víc než potoky krve, asi nezbude než se obsloužit sami (pro méně chápavé: zde jsem rozhodně neměl na mysli sebeukájení). Vlasáku a spol., kde je to vaše slibované BG2 Add-on CZ?

Společně s Dalcorem jsme zhodnotili literární tvorbu velikánů fantasy, panů Sapkowského a Zelazneho. Zde nabízím stručný náhled. Kdyby se Vám někdo snažil namluvit, že se nejedná o naši známou z fóra, nenechte si to vymluvit. Je to ona.

Z protějšího konce stolu odděleného nepřekonatelnou hlukovou bariérou se občas ozývala podivná slova neznámého významu znějící asi takto: Marx, Engels, Beatles. A nebo spíše Lenin? Těžko říct. Za to vím jistě, že ani tentokrát odborníci na pivapití neopomněli provést již zavedený rituál uctívání matky Země a obdařili její oltář náležitou dávkou pěnivého moku.
Jestli ji později neobdařili i něčím jiným říci nemohu, neboť nebyl jsem toho svědkem.

Když už se pub poněkud vyprázdnil (nemyslím útroby návštěvníků) a tím pádem i ztišil. A když teoretikům marxismu-leninismu došly argumenty. Mohli jsme si i my ostatní popovídat v poněkud širším kroužku. Valgard nastolil velmi zajímavé téma: nebezpečí virtuální reality a její případné dopady na řád světa. Mno, představy to byly více než děsivé. Při této příležitosti jsem navíc díky Valgardovi došel k zajímavému zjištění, a to že měkká slovenčina daleko lépe zaniká v okolním šumu.

Fakt mě mrzí, že se mi nepodařilo najít prostor pro pokec s Vampirií, jakožto jedinou zástupkyní něžného pohlaví na srazu, ale vzdálenost 1 m byla z výše uvedených důvodů nepřekonatelná. A jistě nejsem sám, kdo této skutečnosti lituje. Maybe next time.

Rozhodně zde nesmím zapomenout na jeden historický okamžik. Považte, Saruman (ano ten Saruman) podlehl nátlaku adolescentích spolustolovníků a zapálil si cigaretu, za což sklidil místo očekávaného obdivu náležitý posměch.

Dalším důležitým činitelem tohoto srazu byl faktor obsluhy. Na celý lokál s cca 50 lidmi a navíc s pohřební hostinou v salónku (Vampiria se kupodivu nepřidala), připadala jediná, mladinká, nezkušená servírečka s OPRAVDU KRÁSNÝMA MODRÝMA OČIMA.
O její nezkušenosti svědčí několik faktů:
1) nenechala si poradit od Dalcora, že na náš stůl bude potřebovat lístek o rozměrech A4
2) piva odškrtávala již při objednávce a pro jistotu je po donášce nezkušeně odškrtávala znova
3) po opakovaných objednávkách různých pitiv a pokrmů ztrácela přehled, následkem čehož přistupovala k našemu stolu zcela rezignovaně a s obavami.
4) nezajistila pro kuchyni dostatek rýže a pečených brambor
5) brala připravovaná jídla kuchařce přímo z plotny, takže ta ani nestačila pokrmy doplňovat omáčkou
6) když došlo na placení, nezbylo po odškrtání a proplacení všech zaznamenaných položek nic na mě jakožto posledního platícího. Takže jsem vlastně hodoval a pil zadarmo, ale to byla jistě odměna za mou Mission Imposible. Spravedlnost ještě žije.

Vrcholem večera byl závěrečný výstup benjamínka našeho srazu.
Ten totiž milé servírce pochválil na plnou hubu její OPRAVDU KRÁSNÉ MODRÉ OČI a následně ji požádal, aby mu vrátila 4,- Kč (slovy čtyři koruny české). Jistě si dovedete představit, co to asi mohlo udělat s již tak dost nalomenou psychikou mladičké a nezkušené servírky. Ta ale vysypala z rukávu nejen bleskurychlou odpověď, kterou náležitě uzemnila chlípného skrblíka, ale vzápětí i ony sporné čtyři koruny. Naštěstí situaci urovnal gentleman paladin Dalcor, jehož diškréce jistě vyléčila urážku lepé dívčiny. Mužové ještě nevymřeli.

Poté jsme již společně opustili bezejmennou knajpu a vyrazili do tmavé pražské noci. Mí společníci, mě, Prahy neznalého, doprovodili až k metru a s očima plnýma slz nakopli tím správným směrem.

Tak to byl sraz z mého pohledu, ale jelikož tento je vzhledem k mnoha okolnostem značně neúplný, poprosil bych nyní ostatní účastníky srazu o malé interview. Nejprve několik dotazů na nedobrovolného pořadatele Vlasáka.

Vlasáku, můžeš nám, prosím Tě, ve stručnosti vylíčit pochmurné okolnosti kolem začátku srazu? Proč se nepodařilo sejít včas?

Jak je asi známo, srazy mají své tradiční místo i čas setkání - 17:00 na JzP. Jako většinou i tentokrát jsem tam dorazil o cca 15 minut dříve. Stejně tak Vampiria dorazila o krapítek dříve než v 17h (identifikovat ji skutečně nebyl problém; div spíš byl, že identifikovala celkem bez problémů ona mě (a to skutečně můj nick nemá v realitě žádný odraz ;))). Minutu před hodinou H však došlo k neočekávaná události - rozbily se eskalátory a stanicí se rozeznělo: "Stanice Jiřího z Poděbrad je z technických důvodů vyřazena z provozu - soupravy budou stanicí pouze projíždět". Tím hrozilo reálně pesimistické riziko roztroušení všech zbylých účastníků srazu po celé trase A ;) Po krátkém vyslechnutí veřejného mínění ostatních dotčených cestujících a jejich veskrze 'kladných' ohlasech na téma "Já a Dopravní podnik" jsme s Vampirií dospěli k tomu, že na technice jednak závislí nejsme (nejezdící jezdící schody jsme vyšli po svých ;)), a dále k tomu, že na ní závislí přece jen jsme (začalo obtelefonovávání se zbytkem ;)). Nahoře jsme natrefili na Jaba. Zbytek se podařilo nasměrovat rovnou do hospůdky.
Situaci velmi napomohli ohlášení i "jednorázoví" opozdilci, kterých se krátkodobá výluka stanice ani nedotkla. Sarumana jsme tedy ještě nabrali na už zprovozněné stanici, zbytek dorazil po vlastní ose - doslova pak Tokkar, ehm, ty ;), který si mne vybral za silničního navigačního asistenta ;)

A jak Vlasáku probíhalo usazování v hospůdce? Mimochodem, jak se vůbec jmenovala?

Jmenovala se 'Hrom do police' a usazování probíhalo ztěžka ;) Původní místo v růžku bylo kapacitně nedostačující, a tak bylo třeba urgovat naši spanilou servírku o možnost změny místa. Poprvé to bylo bez problémů - získali jsme dostatečnou kapacitu, ne tak vyložené pohodlí. Podruhé jsem už měl při slovech "Slečno, mohli bychom se (ještě jednou) přesunout (tentokrát) k támhletomu stolu?" docela nahnáno. V tomto případě to však i přes dobrou vůli už přesunout nešlo. Byla tam zajednaná rezervačka.

Takže já tímto děkuji Vlasákovi, že se s námi stručně rozdělil o několik vlastních myšlenek a nyní se obrátím i na ostatní účastníky s podobnými otázkami: Mohl(-a) byste stručně sdělit naším čtenářům, jaké trampoty vás potkaly před začátkem srazu? Podařilo se Vám dopravit včas na místo určení? A jak jste našli místo k sezení?

"Na sraz jsem dorazil jako vždy pěšky z Karlova Náměstí. Tudíž mě osobně výpadek metra nepostihl.
U stolu jsem pak seděl u kraje.

Z tvých slov to vypadá, že vše proběhlo bez problémů Jabe. Má někdo jiný názor.

Včas se mi dorazit podařilo, nicméně přesto bylo zpoždění v přesunu do pubu - v metru zemřel eskalátor, bylo tedy na chvíli zastaveno. Po tomto drobném incidentu se mně + třem dalším účastníkům srazu podařilo dopravit se do podniku včas, kde nás již očekávali naši společníci. Záhy se ovšem ukázalo, že stůl je pro potřeby skupiny naší velikosti příliš malý, nastala tedy oblíbená hra "škatule, škatule, hejbejte se" a následoval přesun.

Apropó, Vampirie, jak jsi dokázala identifikovat Vlasáka, když jsi ho nikdy neviděla?

Kdybych to věděla, bylo by na světě o jednu záhadu méně asi intuice...prostě jsem na něj koukla a naskočilo mi "Vlasák" :-Dopravdu jsem jej nikdy neviděla a ani mi nebyl popsán

A já jen mohu potvrdit, že Vlasák opravdu neměl svoje jméno vyšito na žádně součásti oděvu, ani vypáleno na čele.

Valgard, prosím ťa, môžeš nám bližšie popisať svoju cestu na zraz?

Zdravím,
Cesta na miesto zrazu bola trochu zkomplikovaná (ako pre vetšinu účastníkov) náhlym výpadkom eskalátorov na stanici metra Jiřího z Poděbrad a oznámením, že vlak na tejto stanici nestojí. Po chvíľke váhania som sa rozhodol, že radšej ako na miesto zrazu, vyrazím rovno do podniku, kde mal prebehnúť zraz. Po asi 15 minutách hľadania a prejdení všetkých ulíc okolo som to našiel.

Díky, Valgarde. Tak, Dalcore, prý jste s Valgardem dorazili spolu, čím to?

No dorazil jsem pozdě, neboť jsem v 16:15 zjistil, že sraz začíná v 17:00. Takže jsem urychleně vypnul KOTOR a vyrazil. Samozřejmě bez mobilního kreditu, takže když jsem přijel na Nám. Míru a zjistil, že na Jiřího z Poděbrad nejdou eskalátory, neměl jsem možnost Vlasákovi se dovolat, následovala cesta k hospodě, kde se mě naštěstí ujmul Valgard, a čekali jsme na další návštěvníky srazu...

A co ostatní opozdilci?

Na sraz jsem dorazil se zpožděním, poněvadž jsem do cca 17. hodiny odhaloval taje styloidního septa a fossy infratemporalis. Se samotnou dopravou problém nebyl a na Muzeu jsem potkal drakea.

Já nevím, na srázek jsem dorazil pozdě, protože jsem se nemohl vymanit od rodičů, a dorazil jsem na již zpojízdněné JzP a po cestě jsem potkal yenna.

Je evidentní, že už samotný začátek musel být nesmírně zajímavý a naši hrdinové, na něj každý po svém, ale přesto adekvátně, zareagovali.
Pokud někdo nedorazil, tak se k tomu rozhodně nepřiznal.
Náš sraz tak splnil i jinou důležitou úlohu. Vědecká teorie, že "vrána k vráně sedá", byla empiricky prokázána nejméně ve třech případech.
Doufám, že ji tak konečně všichni skeptici uznají jako 4. termodynamický zákon.

A nyní se přeptáme na celkový dojem ze samotného srazu. Předávám slovo dalším.

Zraz bol myslím podarený, ešte o trochu lepší ako minulý. Skvele sme si pokecali, aj sa trochu zasmiali. A zase poznám viac ľudí :).

Musím říct, že to bylo velice velice příjemné ...

No tak sláva, samá chvála. Zdá se, že i přes zmatky s obsluhou, tento sraz zanechal dobrý dojem.

Určitě Vás bude zajímat, o čem byla řeč.
Mě ostatně taky, protože, jak už jsem tu někde ventiloval, moc jsem toho neslyšel. Nejprve dáme slovo, jak se sluší a patří, temné lady.

Náměty našich hovorů oscilovaly od marxismu-leninismu, přes RPG až k religionististice, takže nuda rozhodně nebyla a zábava nevázla. Večer byl ještě okořeněn mile zmatenou a evidentně nestíhající slečnou servírkou.
Pokud se dělo ještě něco dalšího, tak já nic netuším, anžto jsem se okolo půl deváté vydala do hlubin noci

Hmm, to je pravda. Takže Praho, třes se, neboť mám podezření, že do hlubin noci bude Vampiria vyrážet častěji.
Pánové, máte slovo.

No tak pokud se dobře pamatuji, tak seznam témat byl obvyklý a úměrný požívanému alkoholu a neznalosti osazenstva.
- Probíralo se: Kdy jsem se nejvíce ožral/a a veselé historky z popíjení
- politika a doporučená četba ke studii politika
- zločiny komunismu
- PC hry
- P'n'P RPG a hlavně přesvědčení
... a podobné shity.

Na druhou stranu jsem pronikl do myšlení současné dospívající mládeže .....( censored).

Krome Hamsterova faux pas pro mě bylo nejvýraznějším zážitkem první setkání s Vampirií. Přeci jen takovou osobu člověk nepotká každý den
Se Sarumanem jsme naťukli Bloodlines, s Vlasákem, Sarumanem a Daemonem Planescape, všeobecně se probral Sigil a servírka

Tak s tím nelze než souhlasit.

Uff, témy. No tých tém bolo teda viac ako dosť. Od hier, herných svetov, filmov, hudby a kníh až po "vážnejšie témy" typu virtuálna realita, práca, ...

Vážný to chlapík, tenhle Valgard

Během srázku jsem se smál Vlasákovi, jak tě naviguje, potom Jabovi, jak je otráven ze služeb, potom ze servírky, jak si nás tam dává, potom přehnané slušnosti Dalcorově a nakonec Hamsterovi.
Rozebrat jsem stačil můj pokrok v PST, budoucnost některých modů a projektů, vyřešili jsme problém počátečních HP v BGII a zbytek jsem zapomněl.

Naproti tomu drakeovi127 evidentně stačí k radosti málo. Šťastný to mládenec. Aby taky ne, vždyť z jeho výšky je snadné míti dostatečný nadhled.
Ostatně bavili se snad všichni. Nebo ne? drake už cosi naznačil a tak se zeptáme přímo Jaba.

Diskuze byly hodně hlasité a vzhledem k počtu lidí i nesourodé. Nejvážnější byla situace ve chvíli, když se Vlasák s drakem začali bavit o krásách matematiky. V tu chvíli mi začala odumírat polovina mozku. Tedy ta, která hovor nechtěně zaznamenávala. Neprofesionalita a psychická nevyrovnanost jisté číšnice mě pobídla k tomu, abych sraz opustil značně předčasně. Odpustil jsem si i to, abych jí její chování vyčinil, jelikož by se pravděpodobně zhroutila úplně.
Celkově těžko hodnotit. Byl jsem dost unaven a ve špatné náladě. I když Tokkarova "stopařská historka" mě na chvilku rozveselila. Příště to holt bude chtít nějaký klidný salónek, kde se uslyšíme. S profesionální obsluhou, která nebude nadávat při objednávání a vydrží i Hamsterovi kecy. "

Takže Jab jde opět proti proudu, ale to jistě nevadí, protože naše komunita je velmi tolerantní.

A nyní dáme slovo znovu nestorovi české RPG scény. Vlasáku, máš pro naše čtenáře nějaké veselé zážitky z natáčení?

Učarovala mi situace, kdy jsme s Dalcorem postrádali k pokrmu tatarku. Zatímco já jsem ztěžka zvládal své dva talíře, Dalcor měl porci téměř v sobě a povídá: "Jestli tu tatarku teď přinese, tak jí to vyleju na hlavu." A co jiného se dalo čekat. Servírečka tatarky přinesla ve chvíli, kdy Dalcor chroupal poslední sousto. A co bylo ještě lepší - přišlo jí to k smíchu stejně jako nám (Dalcorův smích byl ale trpký ;)) Nakonec se tatarka neujala ani jako dezert a byla nám odpočtena a odnešena. "To nešlo, když se tak usmívala," komentoval Dalcor ústup od radikálního řešení v podobě vylití tatarky na hlavu ;)
Veselý byl taky výsledek debaty s drakem, kdy došlo k vynálezu weidu-virů (ode dneška nestahujte mody ;)) a nakonec Sarumanovo vehementně hlasité diskutování o kokainu na zastávce plné nočních individuí, jejichž pohledy se na nás od té doby začaly lepit jak můra na žárovku ;)

Děkuji některým zúčastněným za jejich vyjádření k proběhlé akci.
Tuto možnost dostali i ostatní účastníci srazu, ale zřejmě z důvodu neodkladných pracovních povinností, tak neučinili. Mohou tak samozřejmě učinit i dodatečně prostřednictvím příspěvků.

Někdo by mohl toto hlášení a sraz všeobecně považovat za smyšlený. A právě pro takovéto nevěrce zde předkládám pádný důkaz. Díky Daemonovi, který jej bránil vlastním tělem před nepřízněmi všeho druhu a také jej převedl do podoby digitální.



No a to je pro dnešek všechno.
S pozdravem Srazům zdar! se s Vámi loučí příhraniční dopisovatel občasníku Srázníček

Tokkar

Případné právo na dementi vyhrazeno. THIS IS A FUN-FICTION.
Svoje připomínky a komentáře směřujte prosím sem.

[KOFi-chan]

REPORT Z 1.PROSTĚJOVSKÉHO SRAZU


17.12. 2005 jsme se sešli my, občané Sigilu, kteří obývají Základní materiální sféru v blízkém či vzdálenějším okolí sympatického města Prostějov..

Nejprve jsme se sešli já a Neferit u sochy Lenina...ehm Masaryka (poznal jsem ji dřív, než si na hlavu nasadila smluvená tykadla ) na náměstí TGM. Načež jsme se vydali na naše hlavní vlakové a autobusové nádraží, které bylo ustanoveno za hlavní scukové místo.
Po chvíli čekání jsem ve vzdálené, přícházející osobě rozpoznal Ajantise (též jsem ho nikdy předtím neviděl ) s jeho rohatou čepicí a po chvilce dorazili i Razfallow s AlieNem - byli jsme tedy komplet a cca v 17:00 jsme se vydali skrze vánočně vyzdobené město do nonstop restaurace a baru Fiesta, kde jsme měli rezervačku..

Po přečtení Tokkarova reportu jsem si myslel, že já si zde na obsluhu v našem lokále stěžovat muset nebudu, ale opak je bohužel pravdou..
Když jsme se chystali zasednout k našemu zarezervovanému stolu, který byl tvořen stolem a třemi koženými sedačkami které byli ohraničené od zbytku baru bambusovou (či jakou ) zástěnou, zjevila se u nás "ona" servírka a vysvětlila nám, že její kolegyně (u které jsem si to místo zamlouval) zapomněla, že každou sobotu od 21:00 si právě toto místo rezervuje jistá společnost (takové lidi mám opravdu rád ) a byli jsme tedy přesunuti k jinému (o poznání horšímu stolu) - tam to sice také ušlo, ikdyž naši pozornost trošku rušily automaty s videohrami, především ty se závody Nascar, u kterých neúnavně "závodili" dvě malé holčičky (jejichž rodiče pravděbodobně již několik hodin popíjeli v přízemní restauraci ), přestože při jejich "závodech" na obrazovkách automatů stále blikal nápis "INSERT COIN"
Další zajímavý moment se servírkou byl pouze v mé režii, kdy jsem si jako první z naší společnosti objednal alkoholický drink (mé oblíbené MARTINI) a byl jsem ve svých 21 letech požádán o občanský průkaz Naše servírka se též ukázala býti mírně nedoslýchavou a své objednávky jsme na ni museli takřka křičet, byť k tomu (zatím) nebyl důvod..
Poté se rozběhla diskuze o všem možném a skákalo se z jednoho tématu do druhého - kecalo se o hudbě (bylo mi sděleno že vypadám jak Leoš Mareš či Robbie Williams ), o fotbale (Sparta vs. Slavia ), o hrách (BG, Fallout, trochu NFS apod.), o modech (kdy nás Raz neúnavně odkazoval do seznamu modů a sekce modingu ), filmech a seriálech (King Kong, South Park, Pythoni atd.), literatuře (Prattchet, sci-fi a tak vůbec) a samozřejmě i o Sigilu.. Raz byl při diskuzích bohužel mírně diskriminován, bo seděl nejdále od "epicentra" a při pokusu přesunout jeho sedačku trochu blíže jsme byli pokáráni naší oblíbenou servírkou a museli ji tedy vrátit zpátky
Každý jsme (dle vlastní chuti) mírně nakrmili jubox (mimojiné jsme si pustili i písničku "Eye of the Beholder" od Mettalicy ), dopřáli si docela chutnou pizza vložku (před kterou Ajantis velkohubě prohlašoval, že klidně sní celou pizzu sám a po které sevírka odnášela jeho talíř, kde zbývaly ještě dva kousky ), dali jsme stolní fotbálek (tým, ve kterém jsem byl já, ve čtyřech zápasech ani jednou neprohrál ) a vzhledem k tomu, že lidí v místnosti docela přibylo, kouřová clona začínala houstnout, hudba z juboxu byla zesílena na takovou úroveň, že jsme na sebe všichni museli prakticky křičet a také kvůli blížícímu se odjezdu Raze, jsme se rozhodli zaplatit a zhruba tak ve 22:00 jsem vypadli směrem na nádr..
btw: Jak je na Sigil srazech dobrým zvykem, tak placení bez problémů samozřejmě neproběhlo, bo těch Coca-Col bylo na lístku sedm a nějak se přesně nevědělo, kolikže jich kdo vlastně měl..

Na nádraží jsme došli zrovna ve chvíli, kdy byli z nádražní haly vyháněni bezďáci a zavíralo se, načež nám bylo jakousi pochybnou existencí sděleno, že Razův vlak do Olmíka, který svítil na příjezdové/odjezdové tabuli, jede pouze v pracovní dny a tudíž v sobotu nee - ovšem poté, co jsme se tedy nechali z haly vystrnadit a začali pomalu plánovat Razův přesun Ajantisovým autíčkem, nám došlo, že děláme blbost a ten vlak prostě určitě jede - Za pomoci bezdomovců se nám podařilo najít vedlejší (a především otevřený) vchod na nástupiště, kde již čekal vlak do Olomouce.. Rozloučili jsme se s Razfallowem a šli vyprovodit ještě Ajantise, který vezl domů i AlieNa. Trochu jsme Ajantisovi ještě vyzdobili zasněženou kapotu jeho autíčka (to aby každý poznal, že je ze Sigilu ) a po zábavném vystoupení, kdy si Ajantis smetl sníh z čelního skla přímo do otevřeného interiéru auta ( ), jsme se rozloučili i s nimi. Neferit mě ještě doprovázela, aby mě někdo náhodou nepřepadl a u jejího domu náš srázek definitivně skončil.

Myslím si, že sraz se opravdu vydařil i přes pár maličkostí, které ho trošku kazily (když se něco může pokazit, tak se to holt pokazí ), všichni jeho účastníci byli moc fajn a sympatičtí (stejně jako na fóru)

A teď ještě pár otázek, na které mohou dotázaní odpovědět v komentářích Srázníčku:
Ajantis a AlieN: Dojeli jste přes všechny ty zákazy vjezdu v pohodě
Razfallow: Žádný problémy s průvodčím ve vlaku nebyly
Neferit: Jak ti dopadl ten koncert

[Arian]

4. Ostravský sraz

Sice si nemyslím, že je třeba dělat report ke každému srazu, jelikož je to většinou ve smyslu: sešli jsme se, kecali jsme, pili jsme, odešli jsme, ale nutno říct, že 4. sraz byl alespoň pro mě ten nejzajímavější. Však se hned dozvíte proč

Ještě před srazem jsme se samozřejmě s MCZem snažili sehnat pro sraz co nejdříve zájemců a tak došlo ke kontaktování známých míst. Crovax se omluvil s tím, že po nastoupení do nové práce je na tom fyzicky hodně špatně a že by tedy cestu do Ostravy nemusel přečkat, Koveras jako vždy pracoval, Slayer z nedaleké Opavy se na fóru od třetího srazu snad ani neukázal a nikdo další v Ostravě dle našich informací nebydlí (vyjma 330 000 nesigilsky zaměřených individuí )
Místo srazu bylo v 17:20 (těch 5 minut bylo pro mě, abych stačil dojet včas) na obvyklé zastávce tramvaje Stodolní. Přesun na místo byl do určité míry utrpení, jelikož nad Ostravou zrovna v té době naplno zuřil orkán a věru není příjemné čekat v takové blýskanici 15 minut na tramvaj, zvláště když na sobě máte jen tričko a zimní bundu. Ale co bych pro náš sraz neudělal
Má "lokálka" dorazila na místo určení přesně v 17:19 tramvajního času a já si to vyšinul přímo k označníku zastávky, kde na sebe obvykle čekáme. Asi 10 m od označníku, schovaného v malém výklenku, jsem opravdu spatřil MCZta, který ale dělal, jako že mě nevidí. Jak jsem nakonec zjistil, byla to jen podlá past, jelikož za rohem už čekal Javor se svým new foťákem, aby pohotově udělal snímek polekaného Ariana - to se mu povedlo dokonale - koneckonců, až sem MCZ dodá fotky, nejspíš to uvidíte sami.
Vyšli jsme tedy vstříc našemu podniku U Bilba, jen MCZ si pořád stěžoval, že už od rána nejedl a že se chce nejdřív někde najíst (Chudák, kdybych to věděl, přinesl bych mu z domu mimo BG i půlku chleba:-D). V tomto ohledu při nás ale stálo štěstí, jelikož na té samé ulici, kde se nachází náš oblíbený podnik, jsme objevili poměrně útulnou pizzerii, kde jsme strávili cca první hodinu a půl našeho srazu při klábosení nad dvěma obrovitýma talířema pizzy (fuj, to je ale hrozný tvar ) Poté se naše shromáždění rozhodlo, že se přesuneme o pár metrů dál k Bilbovi, kde je přece jenom o poznání levnější pití - Kofola Bohužel u Bilba bylo v tu chvíli už úplně plno a vracet se zpět do pizzerie se nám zdálo poněkud nevhodné a tak jsme se rozhodli poohlédnout se po něčem jiném. Naše družina se tedy vydala směrem k Elektře(do centra) a nikdo v tu chvíli nereagoval na mé prohlášení, že stejně za půl hodiny skončíme na Stodolní. A tak se opravdu stalo. Asi o 40 minut později jsme celí mokří, promrzlí, ale jinak pořád dobře naladění, vlezli do baru Koksovna přímo na druhé nejznámější ulici u nás (hned po mostecké Matiční)
Teprve tady si Javor uvědomil, že nám vlastně chtěl říct, že nepojede domů vlakem jako obvykle ve 21:58, ale už vlakem v 20:20. V tu chvíli jsem se mrknul na hodinky - bylo 19:32. Snažili jsme se sice Javora přesvědčit, ať jede o něco později a malém se nám to i podařilo, nicméně pak si MCZ vzpomněl, že mu vlastně taky v 20:25 jede nějaký ten autobus domů, a že mu to tedy vlastně docela vyhovuje, když sraz ukončíme těsně po osmé - bohužel měl špatnou představu o jízdním řádu.
Po zbývající čas jsme tedy do sebe ještě hodili pár čajů, udělali několik fotek a ve 20:12 se rozloučili v centru města. (opravdu mě zajímá, jestli Javor stihnul za těch 8 minut doběhnout cca 1,5 kilometru na nádraží ) Já a MCZ jsme nasedli do tramvaje a uháněli směrem do Přívozu, odkud nám, shodou okolností, jezdí oběma autobusy domů. Tady se taky ukázalo, že má MCZ špatnou paměť, a že mu autobus jede až ve 20:50 - což ale nebyl tak velký problém. Já jsem byl na tom o poznání hůře - mě jel autobus až ve 22:40 a uznejte - jaké je to čekat přes 2 hodiny v promrzlé Ostravě, pořád ještě v centru orkánu??
Naštěstí jsem dostal ještě spásný nápad vydat se na vzdálené Gagarinovo náměstí, odkud jezdí do mé Orlové další autobus. Rozloučil jsem se tedy s MCZem, nechal ho napospas jeho osudu a vydal se trolejbusem k vysněnému cíly. Bohužel jak to tak bývá, autobus mi ujel před nosem a další jel až ve 22:25...ach jo. Naštěstí mi v kapse cinkalo poměrně dost korunek českých a tak má maličkost zapadla do jedné pěkné restaurace na nedalekém Masarykově náměstí a strávila zde tu dlouhou hodinu a půl. Mělo to však jedno velké pozitivum - ta restaurace se ukázala být ideálním místem pro náš další sraz. Sice se tentokrát proti nám spikla snad všechna božstva, ale i tak to byl nezapomenutelný zážitek

[Hamster]

22.Pražský srázek

účastníci: Daemon, Hamster, Saruman, Vlasák

Na srazplac v metru jsem dorazil krátce po páté a tam jsem narazil na postávajícího Daemona. Okamžitě jsme začali probírat Uplink a neskončili jsme s tím ani po Vlasákově příchodu, z čehož měl strop si prohlížející Vlasák velikou radost. V 17:17 jsme si řekli, že na Sarumana kašlem a šli jsme do Houmra. Jelikož nám připadalo jako velice hloupá myšlenka rozčílit vrchníka tím, že ve třech zabereme náš rezervovaný salónek, posadili jsme se normálně v lidové místnosti a objedali si piva, kolu a já+V taky baštu.

Naší pozornosti nemohla uniknout dvojice mladíků sedící kousek od nás. Trochu jsme se začali dávit, když jeden z nich nadhodil matematický oříšek, který pak asi pět minut řešili za pomoci vážného mnutí brady, zamyšlených pohledů a mincí vykládaných na stůl. Tím pikantním příkladem bylo “50 : 3“. Během chvilky dorazil Saruman a už křičel po pivu a kuřecích prsíčkách se sýrem a broskvičkou. Během jídla se trochu řešilo DnD a když jsme dojedli a dopili první pivo, začalo se jako vždy probírat téma „nepřítomní uživatelé Sigilu“.

Tato diskuze je vždy velice přínosná a zábavná a v základě jde o to, jaký je XXXX pitomec, jaký je WWWW namyšlenec, jaký je QQQQ ubožák a jaký je ZZZZ stupidní nácek. Přes různé dílčí pomluvy a stížnosti jsme se dopracovali až k Hofylandu. U toho se D+V shodli na naprostém úpadku, spočívajícím především v tom, že se tam objevuje více příspěvků, než jsou ochotni číst. Probírali jsme chvíli školy a pak se téma nějak změnilo na politickou situaci u nás. Nadávali jsme na ODS, pomlouvali ČSSD, smáli se KSČM a pohrdali KDU-ČSL. Prostě běžná hospodská flusačka.

Úměrně množství spotřebovaného pití jsem byl velice zaujat zjištěním, že stěna u které sedíme je dutá. Vlasák kývl, že už si toho všiml taky, a tak jsem se na to zeptal číšnice, která jen pokrčila rameny a odešla. V té chvíli jsem však byl ostatními odepsán a byl jsem ujištěn, že pokud by se kolem motali nějací pánové v černých brýlích, tak nikdo netuší, kde jsem se u jejich stolu vzal. Téma hlavní rozhovorové linie se začalo později stáčet k problematice tvorby nezávislých her. Šlo převážně o to, že já+D+V jsem plkali nějaké rádoby zasvěcené řeči a Saruman do placu neustále přihazoval, že až bude velký kluk, tak si založí vývojářskou firmu. Pár zajímavých věcí, hlavně co se týče modingu padlo, ale jinak diskuze vypadala tak, že když jsem řekl, že pravda je Q, tak Daemon zakroutil hlavou, že to je blbost, protože pravda je přece Q a ne KVÉ.

Pak ale začaly naše výlevy trochu váznout. Nešlo o to, že bychom si začali v podroušeném stavu stavět tácky do domečků, ale spíše o vnější vlivy – těmi vlivy byli ti dva úžasní matematici, kteří nás bavili celý večer a kteří si kvůli příchodu dalšího kolegy přesedli k většímu stolu vedle nás. Už dříve mezi námi padl názor, že ti dva jsou nějací přihřátější, než bývá v kraji zvykem, ale trochu konsternovaně jsem nyní sledoval, jak jeden druhému šeptá do ouška. Chvílemi bylo opravdu velice těžké skrývat smích a čas od času padaly opravdu zapsáníhodné hlášky, které nikdo nezapsal. Matematiku nenechali spát ani nyní, ale tentokrát to, že 3 : 2 = 1,5 vyřešili celkem svižně. Celý náš sraz se pak sešel pod stolem, když jeden z kamarádů navrhl, že „Ty mě dokouříš a já tě dodělám“. Dokonce byla ke slyšení i smutná informace, že „...jenom čtyři péra.“, ale není jisté, jestli jen probírali svůj noční inventář, nebo zda to bylo zaměřeno na nás (popř. na naše péra).

Svůj výsměch jsme se totiž už ani nepokoušeli zakrýt a člověk by musel být slepý, hluchý a frigidní, aby ho dokázal přehlédnout. Kromě toho bylo naprosto jasné, kdo je jeho terčem, protože v pauzách mezi křečemi jsem repliku s dokouřením a doděláním stále dokola vykřikoval. Saruman měl trochu strach, aby jsme se uklidnili, jinak, že dostaneme přes hubu, ale mám dojem, že od téhle party nám nehrozilo víc, než zásah leskem na rty, či hákování roztočenou kabelkou. Když se pak rozšoupli a začali si nechat nosit panáky jablíčka, začali s nimi mávat nad hlavou a křičeli, že pijí na narozeniny číšnice, kterou očividně znali (A ona se tvářila, že by si nic nepřála víc). Navíc se k nim přisadil jakýsi zarostlý místní štamgast a suveréně se nechal zvát na pití.

Krátce po tom, co jsme konečně dokázali nabrat vzduch do plic bez toho, abychom v paralyzované agónii mlátili hlavou o stůl, přišla servírka a ptala se na další objednávky. Vlasák si objednal už asi čtvrtou kolu, tak jsem ho doplnil, že kolu s rumem. Servírka na nás chvíli nejistě koukala, když jsme jí každý neustále přesvědčovali o něčem jiném, a pak prohlásila, že nám přinese kolu a rum a my ať si s tím děláme co chceme. Rum tedy byl okamžitě přípsán mně a na pár vteřin jsem se i stal terčem posměchu, ale pak se to ostatním trochu rozleželo... když s tím rumem přišla, hned už se objednávaly dvě vodky (D+S) a jedna Metaxa (V). Pak se rozhovor rozdělil, kdy já jsem s Vlasákem probíral Internacionální slezinu a D+S, z toho, co jsem pochytil, probírali povídky a práci na FO:Ressurection.

Večerní zábava pokračovala, když teplá parta vypadla a Zarostlý štamgasta zůstal sám. Dvakrát si ode mě půjčil zapalovač, aby pak příšel s pěti korunami v ruce, jestli mu za ně prodám dvě cigarety. To jsem zavrhl s tím, že mu místo toho dám jednu zadarmo. Chvíli se zamyšleně díval na nabízenou krabičku, načež mou nabídku odmítl a odešel se stejným návrhem k vedlejšímu stolu. Tam celý večer posedávali dva postarší páry, od kterých, v rámci alkoholové bodrosti dostal doutník. Vůbec nedokázal pochopit, že za něj nechtějí jeho pět korun. Daemon to komentoval asi takto: „To je typickej kapitalista! Ten musí za všechno zaplatit! Ten určitě volí ODS!“ Nemám představu, co je na tom vtipného, ale tehdy už jsem byl ve stavu, kdy mi to směšné připadalo taky. Posadil se zpět a krátce na to zjistil, že teplá parta zapomněla pod stolem malou sportovní tašku. Přišel zase k nám a začal nám z ničeho nic vykládat, že ty kluky zná a že jim to vezme domů. Odbyli jsme ho a on se uklidnil a posadil zpátky. Daemon navrhl, že pokud tady tu kabelu zapomene i ten gořala, tak že jí bereme my a jedem rovným dílem. K tomu však nedošlo, protože dlouho nečekal, chytnul jí a odešel. Když jsme to řekli servírce, řekla jenom: „No to si děláte srandu, né??“ a zmateně se za ním pokusila jít. Byl však už dávno za obzorem. (Navíc to, že o tu tašku jejích známých projevila nějaký zájem, smetlo ze stolu Daemonovu teorii, že byla plná gay porna.) Jak my, tak důchodcovská skvadra vedle, jsme se tématu okamžitě hyenicky chytili a Vlasák dokonce s jedním z kmetů prohodil pár slov ve stylu dvou babek na zastávce, které společně viděly auto jedoucí nepovolenou rychlostí. Když jeden z pánů nadhodil, že ten chlápek od toho druhého vyžebral doutník, tak ten se tomu jen zasmál se slovy, že ještě neví, že se z něj posere.

Ke konci jsme už byli nasmátí více než dost, a tak i naše téma zvážnělo... Duchové! Posmrtný život! Parapsychologie!! Tý brďo... Naštěstí jsme nezůstali u ortodoxní duchařiny, ale pokoušeli jsme se to rozebrat a snad i najít nějaká vysvětlení, pro určité jevy. Nakonec to však zase skončilo u toho, že zatímco já jsem prznil filosofii s deformací vjemů a vzpomínek podvědomím, Saruman mi hbitě kontroval tím, že si dříve psal deníček a ve vztahu k němu si žádných odchylek není vědom. Tohle téma nám pak vystačilo až do metra, kam jsme se v půl dvanácté vydali.


A jaké si z tohoto příběhu o smrti, přátelství, lásce a zradě máte vzít ponaučení? 1) Nikdy v hospodě neprezentujte, jací jste pitomci 2) Nikdy nevtipkujte, pokud jde o objednávku 3) Nikdy si od nikoho neberte doutník zdarma.

A to už je opradu vše...

[Ajantis]

2. Prostějovský (Olomoucký) srázek

Dne 28. ledna se konal v Olomouci 2. Prostějovský (Olomoucký) srázek.
Zúčastnili se jej Ajantis, AlieN, Neferit a Tafif. Nutno dodat, že se konal v tomhle složení možná jen proto, že Ajantis už v Přerově na nádraží potkal AlieNa, jinak by možná vzhledem ke své proslulé orientaci dojel spíše do míst konání 1. Slovenského Sigil srazu.
Už dopředu se bohužel omluvil tvůrce debaty na 1. srazu KOFi a vševědoucí, byť stále tajemně mlčící Raz. Ale my byli odhodlání tyto ztráty nahradit, k čemuž měl přispět i poněkud stran své účasti neurčitě se vyjadřující Tafif.

Již od počátku srazu bylo patrné, že tentokrát BUDE co do Srazníčku psát, stejně tak bylo patrné i to, že nebude nikdo, kdo by se tohoto úkolu se ctí ujal.
Už ve vlaku Ajantis spřádal plány na backstabování Neferit na nádraží, bohužel se tento cíl splnit nepodařilo. Ajantis si sice úspěšně hodil na Hide in shadow, ovšem zmatenému AlieNovi se nepodařilo mezi tolika lidmi zakouzlit Invisible a Neferit nás zpozorovala. Navíc jsme v tomhle byli zrazeni (a zdaleka nejen v tomhle, jak se ukázalo později) jedním nejmenovaným vývojářem, který se vydal na daleký východ (rozuměj do Prostějova) jednat o prodeji svého už celá desetiletí vyvíjeného revolučního addonu k BG2 ruskému vývojáři BUKA Interactive. S Neferit jsme se tedy úspěšně sešli, Tafif měl dorazit později až na místo činu.

I přes jisté obavy se nám nepovedlo přehlédnout 20ti poschoďovou budovu stojící přímo naproti nádraží, v jejímž horním patře se měl náš sraz konat. Ovšem před dveřmi na fotobuňku a zvykláni nápisy jako "škola" či "ČSOB" jsme se přece jen poprvé zmateně zasekli, ovšem nakonec za čtení nezajímavého anglického vtipu a všichni s nasazenými tykadly přivezenými Neferit ,a velmi oblíbenými již od dob prvního srazu (viz foto 1), vešli dovnitř.
FOTO 1:


Sice jsme věděli, že se máme dostat do 18. poschodí, ovšem k už na první pohled podezřelému výtahu se nikdo přiblížit nechtěl a neodvážil, což s povděkem, že se konečně může nad někoho vytahovat, přijal vrátný sedící poblíž za pultíkem. S pocitem trapnosti jsme tedy nastoupili a ještě v zádech zaslechli jeho poznámku "paroháči". Nevím, co tím myslel...

Poté, co AlieN obdivuhodně přesvědčil Neferit, že "pánové vchází první jen do restaurací nižší cenové kategorie" a zadání "jména, na něž je rezervace napsána"- SIGIL- jsme všichni 3 byli usazeni k rezervovanému stolu pro 10 lidí (je vidět, že jsme se poučili z dlouhodobých zkušeností rezervací v pražském podniku Houmr, viz foto 2) a k překvapení servírky "že nebudeme čekat na ostatní" si po chvíli objednali jídlo. V nabídce byla sama zajímavá a nic neříkající jídla jako "kuřecí housenka", "tvařužky s hašlerkami", "tygří krevety" či doteď neidentifikovaný a hojně diskutovaný "couvert, pouze při použití ochucovače, za 10kč".
FOTO 2


Ajantis se jal ihned obtěžovat se svým foťákem a fotit pochybnou scenérii (viz foto 3) jinak nádherného výhledu z tohohle Mrakodrapu. Bohužel než se rozhodl, jak to vlastně chce vyfotit, slunce zapadlo. Rovněž ihned navázal na nyní aktuální téma "Smrt" a zjistivší nezajištění oken pravil, že až se bude chtít zabít, tak jedině tady.
FOTO 3


Brzy dorazil i Tafif a začala ta pravá Sigil debata, kterou zpestřovala jak Ajantisova nešikovnost, když převrhl za ohromného rámusu talířek s příbory, címž mmj. zasvinil celý stůl pažitkou, i jeho zjevná zmatenost, když se např. AlieNa zasvěceně ptal, kdože to má na foru ten obrázek vetřelce od H. Gigera. Mluvili jsme o BG, BG2, jiných hrách, lidech ze Sigilu, srazech, škole, alkoholu.. a když už se řeč na chvílinku zadrhla, použil Ajantis fintu okoukanou od člověka nejpovolanějšího, vůdce Pražských Sigil srazů, Sarumana, a nadhodil téma inflace zbraní a zkušeností v BG2 a ToB.
Náš Sigil sraz také přinesl revoluční změnu programu- společenské hry! Neferit si na nás připravila několik důmyslných sociologických pokusů, v nichž vyšlo najevo, že Ajantis je ze 100% žena, AlieN a Tafif ze 60ti, resp 70ti, o což se ti 2 začali vehementně přít, zda se AlieN při zvedání zápalky opravdu předklonil, nebo jen přičapl. Myslím, že už v tu chvíli jsme byli osazenstevm zbytku restaurace považování za veselou atrakci.
Pak se stala ještě poněkud trapná scéna, když jsme se nejprve AlieNovi kolektivně smáli, že odešel na WC někam pryč, když je hned pár metrů od nás, načež Ajantis, a o chvíli později i Tafif, zamířili před očima celé restaurace na dámskou toaletu.

Mezitím zbylí osazenci stolu sklidili jistě neoprávněnou kritiku od servírky, která nejen že neocenila svinčík na stole a naše zbytky jídel pro hladovějící děti v Africe, ale ani unikátní hranolkovou pagodu, kterou jsme společnými silami a rukama nerozlučnýma vybudovali (viz foto 4), slovy, že "vy jste jak malé děti, pyramidky si tu stavíte. Dnes už tu bylo hodně dětí, ale takový bordel jako vy nedělaly". Přičemž naše plány byly ještě magalomanštější - a to zbudovat kolem oné pagody z amerických brambor vodní příkop vyplněný pivem. Snad příště...
FOTO 4


Nebyl by to ani Sigil sraz bez stěžování na obsluhu - servírka se nám za to vše odvděčila při závěrečném vyúčtování, kdy nám započetla nejen 2 nepřinesené tatarky, ale i borůvkový pohár, který byl už logicky nad počet, a ještě se vinu snažila hodin na nás. Přesto jsme se i s tímto problémem vypořádali, a když Neferit uznala, že vlak ve 21:41 už stejně asi nestihne, a sebevědomě prohlásila, že kvůli nám zavolá tátovi a on pro ni z Prostějova přijede, zazvonil ji mobil a po pár krátkých větách se spěšně vydala na nádraží, čímž se vyhnula slíbené produkci izraelských tanců před výtahem.
My ještě chvíli poseděli, zamítli Ajantisovu utopickou ideu na noční tah Olomoucí, a též se odebrali směrem nádraží. Po cestě ještě Ajantis obdivoval věc pro Pražáky nevídanou - eskalátory na fotobuňku. Tafif nás již opustil a já s AlieNem jsme se ještě se na nádraží bavili na účet slečen nastupujících do vagonu za námi, že "je stejně v Přerově odpojí", načež ony pohotově zareagovaly.
A tím by se dal tenhle imho hodně povedený, byť nijak početný sraz, uzavřít.
Ještě na závěr musím pochválit onen podnik, ve kterém se sraz konal. Především prostředí bylo nádherné.

(další fotky v příslušné sekci)

[Tokkar]

Zajímá-li někoho z vás zpráva o průběhu letošního PragoConu, pak se mrkněte sem

[Neferit]

Tak tentokrát padla "povinnost" napsání reportu na mě (a to i přes můj odpor - ale uznejte, proti čtyřem odhodlaným osobám jsem prostě neměla šanci )

Tááákže:

3. Prostějovsko - Olomoucký srázek


V pořadí třetí PV-OC Sigil sraz se úspěšně začal pár minut po čtvrté hodině odpolední. Od Ajantise obdrželi všichni účastníci po tureckém bonbónu a ode mě dostali všichni kromě KOFiho po jednom páru slušivých tykadel. Ajantis ještě nasadil svoje "upířáky" a mohli jsme vyrazit.

Hned po prvních asi sto metrech se stala zajímavá věc - nějaká dívčina raději přešla na druhou stranu ulice, jenom aby nemusela jít za námi. Ta dnešní mládež...

Zbytek cesty k Angelovi se Ajantis bavil tím, že se s nasazenými zuby pokoušel strašit malé děti - jenže děti byly sabotéři žádně se nedívalo

Po příchodu do Angela nás čekalo menší překvápko - byl tam jeden z těch mladíků, u kterých jsem v pondělí (to jest před týdnem) zamlouvala stůl. Myslím, že "stůl na jméno Sigil" si bude asi hodně dlouho pamatovat , protože nelze zapomenout na pět maníků, z nichž čtyři mají tykadla různé délky

Při objednávce jídla se objevila zajímavá věc - klukům připadl nesmírně zábavný název mnou objednaného jídla (= Tortelliny alla Panna ). nj, ne každému to tak připadne, ale je to moc dobré jídlo

Než nám docesli jídlo, snažila jsem si nasadit Ajantisem zakoupené upířáky a zároveň se KOFi sázel s Ajantisem, jestli Ajantis tentokrát sní všechno, co si objedná ( konečně zlomí své "prokletí" v sice krátké, ale na události bohaté historii našich srazů ) a vsadili se o velkou kofolu. Já jsem zatím zjistila, že ačkoliv mi můj předkus nikdy nevadil, tak teď mi neuvěřitelně překážel při nasazování zubů Ale ani za nic bych nepřistoupila na to, co mi navrhovala jedna osoba - a to vyrazit si svoje zuby jenom kvůli upířákům . Ajantis nás všechny překvapil - nejenže dokázal, že se pizza dá jíst i s nasatenými upířaky, ale dokonce to i dojedl!!!!! Trvalo mu to sice dlouho a nebohá obsluha už něho a Tafifa, kterému to taky trvalo, byla už značně nervózní, ale nakonec na KOFim vyhrál zaslouženou kofolu

Mezitím si k vedlejšímu stolu přisedly nějaké tři dívčiny, které nám totálně vyrušily naše dosavadní soukromí a které o něco později vypadaly velice udiveně, když jsme s Tafifem začali prozpěovat písničky z "Příběhů včelích medvídků". nj, nikdo pro nás nemá pochopení

Většinu srazovních diskuzí zabralo následovné:
- 1. ISS (pro zasvěcené PISS )
- ostatní Sigilané
- hry
- překlady (nj, když se tu setkají dva členové překladatelského teamu, byla to jen otázka času )
- Bravíčko (a hlavně poradní rubrika v něm )
a když diskuzní témata došla ( ), tak se KOFi rozhodl, že vyzkouší fintu vůdce pražských srazů Sarumana - inflace zbraní a expů v BG2, leč ani tato osvědčená finta jaksi nezabral (Sarumane, koukej vymyslet něco jiného )

I tentokrát nastoupily společenské hry; KOFi se dozvěděl, že je z 65% žena a pak jsme hráli elektriku (podotýkám, že nešlo o strkání vidličky do zásuvky - i když byly i takové návrhy ). Po chvíli hraní nás KOFi upozornil, že rodinka, co mezitím vystřídala trio slečen, se snaží hrát to samé. Ach jo, dneska ti lidé vůbec nejsou originální

Tady podávám seznam a popis největších haluzáren, co se nám za večer přihodily:

1. zmatenost některých členů

Toto se projevovalo následovně:
a) Tafif se zadíval do jídelního lístku a pak se zeptal:

Hele, co je oregano? Nějakej sýr, ne?

no, minimálně mě u toho spalda čelist

b) AlieN se zeptal Ajantise, jestlipak má foťák - a nějak si nevšiml, že foťák si leží na stole jen pár centimetrů od jeho levé ruky (a jen tak mezi námi - štěstí, že se zeptal, protože právě v okamžiku, kdy se zeptal, jsem se na totéž chtěla zeptat taky )

2.Ajantisův "lov" na beruškuJelikož jsem pro potřeby srazu už skoro měsíc šetřila druhou bonboniéru, co jsem dostala k svátku, tak jsem ji vzala, aby mi nestašila doma na poličce na sraz. Ajantis okamžitě bonbony přejmenoval na "berušky" a hned první, kterou si vzal, se rozhodl ulovil. Položil ji na okraj stolu. Nasadil si zuby. Pomalu se proplížil za židli. Vykoukl nalevo. Vykoukl napravo a následně zpoza té nebohé židle vyskočil jak klekánice směrem k nicnetušící berušce a při jejím "ulovení" si málem přikousl i kousek stolu

3. elektrika
Poté, co ze hry vypadl KOFi a AlieNova pravá ruka, měl Tafif poněkud problémy s koordinací svých horních končetin. Po dohrátí mu AlieN názorně ukázal, jak mohl hrát - a nemůžu si pomoct, ale výraz, který přitom nasadil, mi velice připomněl mírně slabomyslné dítě

4. Ajantisův pokus o zakousnutí mé maličkosti
V jednu chvíli si Ajantis nasadil svoje upířáky a začal si zálibně prohlížet můj krček. Jenže v okamžiku, kdy se natáhl, že mi trochu poodhrne vlasy, aby si mohl lépe vyhlédnout místo, kde mě zakousne, se moje vlasy rozhodly bránit svou majitelku - a Ajantis obdržel kopanec statické elektřiny . Víckrát už se o o to raději nepokusil (nedostatečná imunita na elektřinu a strach mu to nedovolili )

5. výlez z Angela
Jenom jsme vylezli z Angela, narazili jsme na skupinku nějakých individuí, z nichž jedno, jakmile nás zmerčilo, zvolalo

Bacha, ať neodletíš na Měsíc, vole!

Ajantis vyplivnul zuby, s nimiž nemohl pořádně mluvit a zavolal odpověď:

Na Pluto, debile, na Pluto!

Následně Tafif vyděsil nějakou dívčinu tím, že na ni vycenil mnou zapůjčené upířáky a zavrčel. Chudinka z toho měla nejspíš pořádný šok

6. exhibice izraelských tanečků
K tomuhle mě donutili! (ehm, sice jsem jim to slíbila minule a pak ještě i Ajantisovi na icq - ale stejně! Navíc mi Ajantis ještě dluží úsměv ).
Na druhou stranu, přesvědčili jsme se o tom, že izraelské tanečky lze tancovat i na Kaťušu zpívanou Tafifem , ale když na vás vybafne nějaký hloupý psisko, tak ani Kalinka (opět zpívaná Tafifem) nepomůže

7. zapalování prskavek
Poté, co se nám povedlo ve velkém zapálet prskavky, nás potkala skupinka nějakých chlápků, kteří na nás volali:

Hele, silvestr už byl, né? Ale šťastnej a veselej!

na což jsme odpověděli, že MY slavíme celej rok

Pak jsme došli na nádraží, pokreslili Ajantisovi auto (bohužel, lihovky jsme zapomněli ), zamávali jim, doprovodili Tafifa na vlak a vyrazili k domovu. Leč ukázalo se, že to zdaleka ještě není všechno a večer pokračuje ...

8. Ajantisův telefonát
V jednu chvíli mi začne zčistajasna zvonit mobil. Číslo - neznámé. S jistým podezřením to zvednu a ono ejhle! - on je to Ajantis, který mi se smíchem volá, že na sněhu dostalo autíčko šmíra a skončili ve škarpě Následně se rozhovor vyvíjel asi takto:

Téda, škoda, žes nejela s náma!

No, já se bez tohodle celkem obejdu....

(což je pravda, já skončit s autem v příkopě, tak to se mnou asi švihne ). Následně Ajantis prohlásil:

Ty nemáš žádného dobrodružného ducha!

čímž mě teda opravdu uzemnil

Nakonec jsme se rozešli i my dva s KOFim každý směrem ke svému domovu a tím minimálně pro mě sraz skončil

sraz bych shrnula takto:
lídé kolem nás jsou blázni!
"Tanec v dešti" (či jak se to vlastně jmenuje) je ptákovina - "Tanec ve sněhu" je mnohem lepší!
i Ajantis je schopen dojíst!
Upířáky jdou nasadit, až když už to není aktuální!

[sevencreature]

28. pražský sraz

No vzhledem k tomu, že Ajantis se k psaní reportu nějak nemá (Hamster se kupodivu i přes úspěch svého předchozího reportu do psaní taky dvakrát nehrnul, hmmm, proč ho vlastně nepíše Vampiria? už jsem zapomněl (radši )), tak s tím začnu já (a doufám, že to pak někdo *7c se významně podívá pomyslným Ajantisovým směrem* dokončí, případně doplní chybějící data).

Takže, no, sešli se: Ajantis, drake127, Hamster, Jab, sevencreature, Vampiria a yenn.

Začátek proběhl celkem v pohodě - já jsem odchytil Jaba nahoře v JzP už před pátou a přesvědčil ho, že bude lepší počkat tady. Ani jsme nestačili pořádně pokročit v započaté diskusi a už se od eskalátorů vynořil zbytek účastníků. Takže setkání dopadlo IMO bezproblémově - jen Hamster poněkud znejistěl, protože moji osobu nedokázal jednoznačně identifikovat (nějak jsem nepředpokládal, že mě někdo nepozná ).

Tady by někdo povolaný (ehm) mohl popsat co se vlastně dělo pod schody...

Celkem bez problémů jsme se za neustálého pochybování, zda jdeme správně, přesunuli do Police. Bohužel byly všechny stoly zabookované. Hamster se sice okamžitě snažil přesvědčit číšnici, že ten stůl rezervovaný na jméno XY patří nám, ale (nejen) vzhledem k faktu, že ta asi nepřehlédla, jak se při tom nakláněl nad cedulku na stole položenou, to moc nevyšlo...

Venku se po menší diskusi a několika rychlých nápadech (Hamster odběhl prozkoumat nejbližší hospodu, ale u jediného stolu sedělo několik objemnějších štamgastů, takže místo pro dalšího člověka by se tam asi nenašlo - natož pro 7) Jab navrhl přesun k Rudolfovi II. Nápad se celkem ujal (no jen pro jistotu (samozřejmě) jsme během cesty prozkoumali ještě dvě další hospody - v jedné archivní nevařili a proč jsme nešli do té pizzerie už jsem zapomněl).

Po příchodu k R2. jsme se překvapivě přemístili dovnitř - vrchní nás poslal po schodech dolů (zajímalo by mě, proč tam bylo napsáno jídlo za 65 ), do poměrně rozsáhlé místnosti, možná trochu "dobově" stylizované? (každopádně ty svícny na stolech byly celkem prima věc) a rozložili se kolem největšího dostupného stolu (pozn.: na tamějších židlích se nedá moc dobře houpat - no sezení taky není zrovna radost).

Všichni si objednali 11ctku Krušovice, samozřejmě až na yenna, osamělého abstinenta, který začal jakožto jediný kávou.

Další objednávky si už moc nepamatuji - jídlo střídalo jídlo, alko nealko, případně čistá voda Hamster se vzdal zeleniny ve prospěch ostatních sigilanů, kteréžto nabídky někteří z nich okamžitě využili...

Hmmm, témata diskusí, dialogů a monologů byla celkem rozmanitá (no dobře, tak zas tak rozmanitá ne) - utvořily se zhruba dvě diskusní skupiny (nebo spíš části stolu - jak je obvyklé) - na jedné straně seděl Ajantis, 7c, Vampiria a yenn, na druhé Jab, drake127 a Hamster, přičemž prostřední yenn by mohl být (vzhledem k mé nespolehlivosti) tím člověkem, který měl přehled o všem. Každý se bavil různě - já sockováním cigaret od Vampirie a Hamstera - (bohužel číšnice nám popelníky pravidelně vyprazdňovala, takže ty nejděsivější fotografie možná vůbec nevznikly ), drake127 žvýkáním několika desítek párátek (vzhledem ke svým bohatým zásobám neměl důvod šetřit ) - přičemž touto činností nakazil většinu ostatních - tolik dřeva jsem už hodně dlouho nespolykal

Z toho na co si vzpomínám (takže případně doplňte svoje infa) se probírala literatura, filmy, windows, linux, diablo, drogy, bloodlines, starcraft, pohřební služba, zdravá výživa, filosofie, škola, biologie, programování a kdo ví, co ještě (hmm, no možná i PT? ).

drake127 se jako prvnímu podařilo obratně vylít téměř plné pivo Hamsterovým směrem (naštěstí nedošlo k hmotným škodám - na naší straně ). Nejsem si jistý, jestli to číšnice zaregistrovala, ale vzhledem k budoucím událostem to není možné zcela vyloučit. Nikdo zatím netušil, že to je jen slabá předehra k věcem budoucím...

Jako první uprchl Jab s chabou výmluvou, že se musí učit. drake127 obětavě stmelil pozůstalé přesunem z čela stolu (které obsadil hned na začátku) a zapředl intenzivní diskusi s Hamsterem (hmm, téma je pro mě záhadou).

Ale i drake127 se s blížící půlnocí (uhm, nejsem si jistý, ale zní to dobře) rozhodl radši vzdálit (pro změnu bez výmluv?). Kupodivu s příchodem dvanácté hospoda nezavřela, což možná některé sigilany ukolébalo do otupělého stavu zdánlivého bezpečí (mě teda ano ). Takže když nás přišla číšnice zkasírovat, docela mě to zaskočilo. Placení začalo celkem dobře (až na ty ceny), jakmile se ale začala přesouvat mým a Hamsterovým směrem, při odklepávání popela jsem obratně vylil svůj půllitr (nebo Hamsterův?), což číšnici dvakrát nepotěšilo. V následujícím okamžiku se Hamsterovi jakýmsi rychlým pohybem ruky podařilo omylem strhnout na zem jeden z částečně zaplněných popelníků - nutno dodat, že popelník pád zrovna moc dobře neustál. Hádám, že náladu číšnice, která se v té chvíli vyskytovala někde pod bodem mrazu, moc nevylepšil ani fakt, že Ajantis vytáhl digitál a začal rozbitý popelník se smíchem fotografovat.

Já tyhle odchodové excesy svádím na nedostatek kyslíku a přebytek CO v místnosti...

Při přesunu do nonstopu se vydal na cestu k domovu yenn, ač jsme ho varovali, aby kolem Lorda nechodil, že to dopadne špatně. Nedal si říct...

Setkání s novou, obávanou číšnicí nevypadalo moc dobře - téměř jako bychom začali tam, kde jsme skončili. Ajantisovy "tiché" poznámky na její adresu (které slyšeli nejspíš i hosté na druhé straně hospody) byly patrně hlavním důvodem, proč okamžitě upadl do nemilosti. Objednali jsme si čaje a Hamster kávu (mléka se šlechetně vzdal ve prospěch mého čaje - no nebyla to úplně nejlepší kombinace ).

Úroveň hudební produkce v nonstopu byla nejspíš jedním z důvodů, proč se Ajantis rozhodl investovat do jukeboxu (výsledek trochu připomínal boj Dona Quijota - viz dále) - spolu s Vampirií se vzdálili vybrat něco poslouchatelného, zatímco já s Hamsterem jsme se snažili nahodit nějaké téma hovoru, které bude udržitelné (btw ty povídky jsou vážně super ) a zakrývat vypité sklenice, přičemž kolem nás kroužila jako sup (no spíš jako jestřáb) rozčepýřená číšnice. Zhruba po deseti letech se vrátil Ajantis s Vampirí a nadšeně nám oznámili, že vybrali 3 songy. Mělo to jen jednu nevýhodu - před nimi bylo v pořadí něco přes třicet děl takových velikánů jako je Michal David, Ilona Machálková(?), Dalibor Janda či sám Mistr.

Málem bych zapomněl - Hamster vyrazil na jeden z questů - koupit cigarety, což se podařilo a získal tak 750 expů (nebo tak něco ) - každopádně nálada byla hned veselejší (uhm).

Objednali jsme piva (až na Ajantise) a snažili se smířit s realitou (no jo, tak ne no ) - diskuse už neplynula jak řeka, spíš jako potok - někdy rychle poposkočila kupředu, někdy odpočívala v mělkém záhybu mlčení (no už jsem na podněty jako je světlo a tak reagoval trochu se zpožděním). Jo a taky tam byla pěkná zima. Na můj návrh přesunout se do tepla WC kupodivu nikdo nepřistoupil (vzpomínka na yennův osud byla očividně ještě čerstvá) - navíc židle a stůl by se tam daly přesunout asi jen těžko.

Téma na která si pamatuju - AvP, Generals, W3, hudba, hudba, hudba , život a tak.

Po nějakém čase konečně došlo na Placebo, The End a ještě něco (:lol:), ale po chvíli už se z reproduktorů zase valil agrometal. Alespoň ty džusy byly dobré (až na ten poslední).

V blíže nespecifikovanou dobu se ke stolu u okna přesunuli dvě podezřelé existence a posléze ještě jedna - každopádně nápad začít hulit špeka přímo u stolu nebyl z nejlepších (pro nás rozhodně ne), protože je číšnice přiměla otevřít okno takže teplota ještě o něco klesla.

Paradoxně ale takhle příhoda přispěla k tomu, že se s námi číšnice poněkud sblížila (nebo za to mohl alkohol? ) a to vydrželo až do konce.

Abych neprodlužoval agónii - akce dopadla poměrně dobře. Nikdo neusnul a k ránu jsme byli už poměrně čilí ač finančně zruinovaní. Poučení, které jsem si odnesl - kupovat nealko ve větším množství se nevyplácí

Bleh, psát reporty je děs

Realitu ze svých nedokonalých vzpomínek vylovil, pokřivil a vzniklou fikci podle momentálního rozpoložení upravil 7c.

[CrowX]

1. slovenský Sigil zraz - report

Po niekoľkých odkladoch a rôznych problémoch sa nám, slovenským Sigilanom, konečne podaril usporiadať slovenský Sigil zraz. Konal sa v Žiline za účasti Arthaliona, CrowXa, Elessara, Yachika a Yoshiho Snipa 22. 4.

Ešte predtým ako dorazili Y&Y sme chvíľu čakali s Elessarom na Arthaliona - po jeho príchode sme sa po kratšom váhaní rozhodli počkať na 2Y na autobusovom nástupišti, keďže sme úsudili, že by nás asi nenašli - čo sa neskôr ukázalo ako správne, pretože by sme v reštike, v ktorej sme pôvodne plánovali zakotviť aj tak iba márnili čas, keďže bola narvatá do prasknutia. Počas čakania sme viedli iba skromnú debatu, pretože ako sa neskôr ukázalo tak na Yachika, čo sa týka dialógu (a niekedy aj monológu) sa z nás nikto nechytal - takže jeho príchod trošku rozprúdil krv, ale ešte to nebolo ono.
Problémy s vytipovanou reštauráciou už boli zmieňované - ako sa ukázalo, tak aj nešťastie nemusí byť vždy nešťastím - chvíľu sme blúdili po Žiline až nakoniec Elessar navrhol "nejakú" pizzériu, ktorú som neskôr správne identifikoval - takže PSSZ sa nakoniec uskutočnil v Pizzérii Don Giovanni (aj keď sme takmer odišli, pretože táto stravovacia jednotka má nepochopiteľne vchod z bočnej - menej viditeľnej strany, pričom hlavné obrovské
dvere boli zavreté).
V samotnej pizzérii sme najprv chvíľu blúdili, pričom sa na nás prihlúplo dívali asi všetci ľudia, ktorí tam sedeli - dôvod - všetky stoly boli pre 4 osoby - až po obídení celej reštaurácie sme v tmavom kúte našli stôl pre 6 osôb - mne osobne sa táto lokácia pozdávala na 100% - a ostatní boli tiež spokojní.
K samotnej diskusii - nasmiali sme sa dosť - hlavne vďaka Yachikovi - ten si v diskusii niekedy vystačil aj sám (ale iba niekedy ) - najviac a najprv (myslím) sa riešili otázky spojené so školou, keďže okrem mňa sú ostatní "nedobrovoľnými?" návštevníkmi vzdelávacích inštitúcií - dozvedeli sme sa niečo o Yachikových a Arthalionových "vynikajúcich" úspechoch, trochu teoreticky rozoberali morálku s akou pristupovať k učeniu, obtiažnosť "nového?" typu maturít z dielne ministerstva školstva a pod.
Ďalej sme sa nejakým spôsobom dostali k politike - a tu sme sa pri niektorých Yachiho názoroch&výrokoch na adresu žilinského primátora (pre tých ktorí nevedia - Ján Slota) pomaly váľali po zemi - hlavne sme rozoberali jeho "ne-"fungovanie ako politika a potom ako primátora - jeho podporu rôznym sochám "národných" hrdinov slovenského národa, účinkovanie v nejakej relácii a zopár jeho výrokov - ale keďže politika nikoho vlastne príliš nezaujíma tak sme sa po chvíli presunuli na ďalšiu tému - Vesmírní lidé - resp. Yachiko niekde videl nejakú diskusnú reláciu, v ktorej bol hosťom aj Ivo Benda (btw. Yachiko - postni link ak je to niekde na nete) - a jeho opis stál rozhodne za to; z môjho hľadiska - ja sa o VL vôbec nezaujímam a väčšinou som ignoroval aj odkazy na fóre - takže som nasal nové informácie o ďalšej šialenej sekte, našťastie majú hlavného predstaviteľa iba neskutočného komika a nie nejakého vražedného fanatika (aj keď ktovie ).
Myslím, že potom nám doniesli jedlo - takže diskusia trochu opadla - ak sa Arthalionovi podarili tie fotky tak uvidíte čo za extra výtvory sme konzumovali.
Po občerstvení sme myslím po mojej výzve prešli na hry - znovu sme rozoberali Yachikové problémy s Falloutom v Glow lokácii, ďalej tú "strašidelnú" hru PoR, ktorá hrozí bez patchu formátovaním HDD, Yoshi sa pridal s W3 a pokúšal sa ma presvedčiť, že má super príbeh - až na to, že myslel príbeh rozvinutý o nejaké knihy, o ktorých som nikdy nepočul, že existujú, takže to neviem posúdiť, i keď Elessar o nich tiež básnil - takže asi niečo pravdy v tom bude. Potom som zistil, že Yoshi dohral hru, ktorej neprejdenie má trápi do dnešného dňa - Septerra Core - pokúšal som sa zúčastneným vysvetliť dôvod prečo som tú hru neprešiel - ale moja zlá pamäť a fakt, že som ju hral naposledy pred pár rokmi spôsobil, že sa ostatní na mňa dívali s otáznikmi v očiach - tak som aspoň poprosil Yoshiho aby mi odhalil koniec tejto úžasnej-pekelnej hry a tým aspoň trochu odľahčil môjmu svedomiu/vedomiu a možno aj podvedomiu. . Na radu sa konečne dostal aj Morrowind a Oblivion - o čom hovorili hlavne Yoshi a Arthalion, keďže Elessar to myslím nehral a my s Yachim máme iba kalkulačky, na ktorých Oblivion nikdy nerozbehneme - hlavne sme rozoberali questy, grafiku - a v súvislosti s tým aj to, či sú lepšie RPG štýlu morrowindu s voľnosťou (a podľa mňa slabším príbehom) alebo RPG v štýle BG a PST (prípadne aj Final Fantasy), ktorých hlavná devíza spočíva v príbehu. Nuž a nakoniec prišiel na rad PS:T - ktorý sme rozobrali z viacerých strán - grafika, animácie postáv a kúziel, príbeh - boje a pod - skončili sme keď sme si naraz uvedomili, prázdne pohľady u Arthaliona a Yoshiho - nj. nechápem ako niekto nemohol hrať jednu z najlepších RPG aká kedy bola urobená
A niekde medzitým sme rozoberali ten spam na fóre, ako oživiť fórum (nič sme nevymysleli), PISS, iných užívateľov a x ďalších vecí, na ktoré si vôbec nespomínam.

Pri konečnom čakaní na Arthalionov vlak sa nám prihovoril český občan (myslím), ktorý tak trochu zúfalo zistil, že pri 55 minútovom meškaní tohto "rýchlika" sa s najväčšou pravdepodobnosťou domov nedostane a potom sme sa trochu zasmiali, keď Yoshi zrazu navrhol, že by si vlastne mali Y&Y kúpiť nejaký ten lístok tiež - čo im dovtedy nejako vyšumelo z hláv hoci čas ich odchodu sa tiež neúprosne blížil.

Celkovo zraz môžeme hodnotiť ako príjemné posedenie pár príjemných ľudí , ktorí si majú medzi sebou čo povedať... dúfam, že sa toto všetko čoskoro znovu zopakuje...

CrowX ( edited by Yachiko )

edit: ešte by som zabudol - ďakujeme Arthalionovi, ktorí nám sprostredkoval svoj umelecký pohľad (a trochu poodhalil aj dianie okolo tvorby sôch) na sochy už spomínaných "hrdinov" v Žiline + iné poznámky vzťahujúce sa k umenium - ale nabudúce by mal rozprávať viac.

edit2: Ivo Benda - show ktorú Yachi komentoval na zraze

[AlieN]

5. O-P Sraz

Včera a dnes se v Olomouci konal sraz moravských Sigilanů a to v zatím největším počtu, protože kromě standartního osazenstva (Ajantis, AlieN, KOFi, Neferit a Tafif) měli podle KOFiho přijet ještě dva další lidé.

Nejprve jsem se měl setkat já s Ajatisem na Přerovském nádraží, ale bohužel jsem se ho nedočkal a tak jsem vyrazil do Olmika sám. Tam jsem už na nádraží zmerčil vysmátého Tafifa a protože Prostějováci měli přijet až za chvíli tak jsme se vydali na smluvené srazovní místo - fontánu před mrakodrapem (která podle KOFiho měla být úplně obří, ale myslím že obří připadala jen těm pětiletým dětem co kolem ní pobíhaly ). Po chvilce čekání a fabulování o důvodech Ajantisovy nepřítomnosti se k nám připojil KOFi s Neferit (bohužel bez Neferita sr., který nemohl přijet kvůli zdravotním problémům, doufejme že se brzy uzdraví) a po další chvilce čekání dorazili i dva neznámí nováčci, ze kterých se vyklubali MCZ s Javorem . Během čekání nás stihl ještě zkasírovat jeden místní vágus a také dorazila zpráva od Ajantise, který oznámil že bohužel přijede o hodinku později (podal naprosto dostačující vysvětlení - “Protože České Dráhy“ )

V už téměř kompletním počtu jsme se odebrali do restaurace a zasedli za náš starý známý stůl (s úlevou jsme zjistili že už si nás tu od minulého srazu nejspíš nepamatují ) Javor začal hned pobíhat s foťákem kolem oken a fotit Olomouc, zatímco věčně hladový Tafif s KOFim si ihned objednali předkrm. Ajantis dorazil asi za hodinu a půl a hned předal KOFimu velkou láhev Martini, kterou s ním už dřív prohrál v sázce. Po spořádání večeře pak už nic nebránilo rozjetí klasické srazovní debaty o všem možném. Z nejdiskutovanějších témat například: Sigil a jeho obyvatelé, Pán Prstenů, fantasy, System Shock a jeho pokračování atd. atd.
Ke cti nám slouží že jsme nejen nic nerozlili, ale i Ajantisovy pokusy rozebrat pepřenku neuspěly a jeho plány na hranolkovou pyramidu taky zůstaly nerealizovány (k zejména KOFiho velké úlevě ). Kolem půl desáté se omluvila Neferit s tím že opravdu MUSÍ jít domů, pokoušeli jsme se ji sice všemi možnými způsoby přesvědčit ať zůstane, ale bohužel se nedala . Mužský zbytek zůstal v mrakodrapu až do zavíračky a po zaplacení (díky lehce neschopné obsluze jsem měl jedno pivo zdarma za což jim velice děkuji ) jsme se odebrali pryč.
Hned u východu z restaurace nějakého šílence napadlo že nepojedeme výtahem ale půjdeme pěšky a tak jsme seběhli 18 pater po schodech .

Pak jsme se vydali přes celé celé město do předem vytipovaného nonstopu. Tafif sice předem varoval že to není nijak blízko, ale reptalové se přece našli (kdyby jen tušili že to není zdaleka poslední přesun městem a že dohromady budeme venku pobíhat několik hodin ) Jenže když jsme k nonstopu konečně dorazili tak jsme zjistili že se nám tam moc nelíbí a že tedy zkusíme najít něco jiného.

Nějakou dobu jsme tedy zase putovali městem, a když už nám síly docházely a naděje nás opustila, tak jsme jako zázrakem objevili nenápadnou a na první (vnější) pohled obyčejnou hospůdku. Jaké bylo naše překvapení když jsme vešli a už ve dveřích nás přivítali Massive Attack linoucí se z juboxu, samotný pub vypadal jako středověká hrobka a hlavně - v rohu stál fotbálek strážený královnou Ellesime. Z toho se tedy na nějakou chvíli stalo naše útočiště, kdy jsme střídali sezení v pohodlných křeslech a okupování fotbálku. Snad jen ta hudba byla až příliš hlasitá a tak hovor trochu váznul (zejména když tam KOFi “naládoval“ několik šlágrů od Michala Davida )

Bohužel zavíračka se blížila a tak nám nezbylo než znovu změnit působiště. Putovali jsme tedy dále (většina lidí už byla tou dobou ve městě nadobro ztracena a určit správný směr k nádraží by z nás dokázal snad jedině Tafif), a po nějaké době jsme našli další funkční nonstop. Suveréně jsme tedy napochodovali dovnitř a obsadili prázdný salonek. Ovšem pak si KOFi objednal ledový čaj, načež si obsluha vyžádala naše občanské průkazy a promptně nás vypoklonkovala ven . Nevšimli jsme si totiž že se jedná o bar/hernu a vzhledem k nižšímu věku některých srazovníků jsme tam nemohli zůstat

A tak jsme šli dál...

V historické části města nám Tafif podal přednášku o architektonických slozích jednotlivých domů a po krátkém odpočinku na náměstí jsme si odhlasovali že se vrátíme do původně plánovaného nonstopu. Po cestě nás ještě Javor naučil zašlapávat kanály a Ajantis nám předvedl pathfinding postav v BG1.
Na místo jsme dorazili lehce unavení, ale v dobré náladě někdy kolem třetí hodiny ranní, a přestože už začínala být poměrně nepříjemná zima jsme se usadili venku na zahrádce. Kromě nás tam ještě byla nějaká skupinka vysokoškoláků a jeden osamělý “štamgast“, který se brzo stal značným zdrojem zábavy - začal totiž té druhé skupince nahlas sdělovat své názory na fungování státu a život vysokoškolských studentů, přičemž nám odhaloval netušené krásy českého jazyka. Poměrně vtipné bylo také to že po chvíli zřejmě zapomněl o čem mluvil a tak to začal celé shrnovat znovu. My jsme do sebe zatím obraceli jedno kafe za druhým, nadávali na zimu a také na vycházející slunce, a dostalo se i na oblíbený quest - Najdi WC (se kterým měl tentokrát problémy hlavně KOFi )
S blížící se půl šestou jsme začali pomalu pomýšlet na odchod, i ten “Tonda“ (jak jsme si ho pohotově pokřtili) už začal být se svými moudry docela nudný. Ovšem když si “odskočil“ ke sloupu uprostřed rušné ulice tak zůstával rozum stát i servírce (mimochodem, byla docela milá a sympatická, jen trpěla akutním nedostatkem drobných )

Kolem šesté jsme se odebrali na nádraží, kde nejprve odjel Ajantis a KOFi, a po půl hodině i Ostraváci, takže jsem v Olmiku zůstal zase jen já s Tafifem a definitivně jsme sraz ukončili.

[CrowX]

2. slovenský "akčný" sigil zraz



Prológ

Áno, uskutočnila sa akčná akcia a to slovenský sigil zraz. Prečo akčná? No v prvom rade sme sa na zraze dohodli v rekordných 2 dňoch. Návrh pochádzal od mojej maličkosti, predostrel som ho Yachikovi, ten zabezpečil Yoshiho a raidera (nečakaný bonus), ja Elessara a tak sme sa mohli včera, t.j. v stredu 26. júla 2006, akčne vypraviť za Arthalionom do Pezinka. A v druhom rade akčná preto, pretože sme v ten deň v nezdravom teple prekonali vlakmi a autobusmi vzdialenosť vyše 450 km... myslím, že tu nie sú žiadne pochybnosti o jedinečnosti tohto zrazu vo vyššie spomenutých oblastiach...


Odchod do Pezinka

Odchod bol logicky naplánovaný na skoršiu rannú hodinu zo žilinskej železničnej stanice (7:35). Y&Y prišli autobusom z Martina a zhodou okolností natrafili na akéhosi semi-mobilného žobráka o dvoch francúzskych barlách, ktorý na nich vylúdil 15,- Sk na polievku. Banálna príhoda, ktorá má pointu v tom, že o 5 minút som tadiaľ prechádzal ja a hádajte kto asi odo mňa pýtal nejaké peniaze? Tentokrát mal však smolu. S oboma Y-nmi som sa stretol cca o 6:55 na stanici a potom sme už čakali na Elessara. Pritom sme skonštatovali nečakaný upgrade v podobe dvoch "malo"plošných obrazoviek, na ktorých bežala reklama na nejaké možnosti zliav z cestovného, a ktoré len tak na okraj ukazovali čas o nejakých 8 minút pozadu - tu sme zistili, že nikto z nás na hodinách nemá rovnaký čas - ešte že sa hlásia príchody a ukazujú sa na tabuliach. Myslím, že Yachiko spomínal niečo o nejakom punkerovi, ktorý od nich tiež niečo vyžobral, že vraj na cestu.

Kedže sa myslím, už nič zmieniteľné neudialo, mohli sme vyraziť. A tu sme zažili jeden z vrcholov našej cesty. Divné, že hovorím o vrchole hneď na začiatku? Vysvetlenie jednoduché - náš vlak - Rýchlik R 600 Váh - na to asi nikdy odteraz nezabudneme - mal síce iba 8 vagónov, ale klimatizovaných!!!! Ešte raz - !!!KLI-MA-TI-ZO-VA-NÝCH!!!, s poloautomatickým otváraním dverí, a na pomery ŽSR (ale aj ČD) uchádzajúce sociálne zariadenie, celkom dobré možnosti na sedenie a to bolo všetkých 8 označených logom 2. triedy. Náš vstup na palubu po otvorení dverí bol ako sen - resp. dlhšiu chvíľu sme sa veľmi neisto uisťovali, či sme skutočne vo vozňoch 2.triedy a nie v nejakej extra triede (stále máme na mysli pomery na ŽSR). Týmto rýchliku R 600 vyjadrujeme uznanie a neskonalú vďaku a želanie aby aj jeho súkmeňovci ako sú rýchliky R 723 Vtáčnik a R 703 Turiec boli požehnané takým istým stavom, pretože sme v nich pri spiatočnej ceste ukrutne trpeli (naozaj). Udalosť s vlakom bola na pretrase celý deň... naprosto nezabudnuteľné...
Vo vlaku prebiehala ľahšia diskusia od športu cez hudbu až po nejaké tie filmy a podobné problémy. Cesta ubiehala v legendárnom R 600 veľmi rýchlo a ani sme si nevšimli, že sme sa dostali do stanice Leopoldov, kde sa k nám mal pridať raider... ten nás však nepoznal a mobil nevlastní, čiže nás musel hľadať - našťastie sú naše fotky na sigile, takže to nebol až taký problém (ak nerátame jeho dial-up), a nastúpil z dobrej strany - tj my sme sedeli hneď v prvom vagóne za lokomotívou a on začínal od nášho vagóna - práve sme sa bavili ako nás asi nájde/nenájde a zrazu sa otočí jeden okoloidúci chlapík a "nie ste vy náhodou zo sigilu?..."

Vďaka nemu sme sa neskôr vyhli nepríjemnej situácii - keďže kvôli nejakým problémom na trati mal R 600 meškanie väčšie ako 7 minút, vedeli sme nepríjemnú skutočnosť a to tú, že Os (osobný vlak), ktorým sme mali ísť z Blavy do Pezinka odíde skôr (príchod do BA mal byť 10:26 a odchod Os bol o 10:33) - a keďže raider pracuje u ŽSR ako sprievodca tak sme využili jeho (resp. on sám dobrovoľne, iniciatívne ich využil) schopnosti a znalosti a nakoniec sme vystúpili v Trnave, počkali myslím cca 40 minút a odtiaľ sa dostali do Pezinka. Vlakom už ale bohužiaľ neklimatizovaným... Nj na dobré veci si človek zvykne rýchlo ...


Pobyt v cieli cesty

Do Pezinka sme prišli okolo 11:20. Arthalion nás už čakal a po zvítaní sme si to namierili do reštaurácie zvanej myslím Lalia? Cestou tam sa Arth stihol zmieniť, že pred cca siedmymi rokmi sa tam konala razia na miestneho bossa podsvetia. Tu sme zažili ďalší z vrcholov našej akčnej výpravy, ale pekne po poriadku. Najprv sme sa pohodlne usadili, a objednali si nejaké nápoje, neskôr sme si vybrali jedlo - po skúsenostiach z predchádzajúcich zrazov som navrhol aby to servírka zapísala zvlášť pre každého, nech v tom potom nie je bordel - nápoje už ale boli zapísané spolu (smola) - po tom oznámení sa naša servírka tvárila skutočne vražedne - a bordel v tom nakoniec bol aj tak. Arthalion sa rozhodol, že nás pohostí zvláštnou delikatesou a objednal slimáky - Elessar s raiderom túto možnosť na získanie expov z objavovania, dajme tomu francúzskej kuchyne, svorne zavrhli, Yoshi a ja sme si dali po jednom (podľa mňa nič extra) a Yachiko, ktorí sa najprv tváril veľmi neochotne, nakoniec zistil, že slimáky sú v skutočnosti neuveriteľná delikatesa a tak zvyšné štyri statočne skončili v jeho žalúdku - a keby ich bolo viac tak tam myslím, skončia aj tie. ( to bol ten ďalší vrchol - opis vyzerá normálne, ale dosť sme sa pri tom zasmiali )

Potom sa rozprúdila debata. Začali sme témou "Čo práve hráte" a cez ňu sme sa dostali k mojej hre IWD resp. ešte počas čakania na jedlo nám Yachiko podrobne porozprával dej a postup cez Icewind Dale II (pretože jeho objednávka nechcela nejako doraziť a tak aspoň psychicky odrážal útok hladu pri pohľade na nás - moja domnienka). K samotnej diskusii - témy boli rôzne, MS vo futbale; hry, ktoré hráme; nejaké ľahké ponorenie do témy subjektívneho a objektívneho vnímania umenia ako takého - ale rýchlo sme od toho odbočili - poučení výsledkom debaty tu na Sigile na podobné téma; brutálna kritika skupiny No Name, ktorá nás obťažovala z pusteného rádia; niečo o hudbe; niečo o Sigile, niečo o R 600 ( ooo mighty one ) a ešte veľa iných tém. Po už tradičných problémoch s platením sme sa presunuli na autobusovú zastávku, pretože v pláne bola návšteva Arthalionovho ateliéru (resp. ateliéru jeho otca), ale v konečnom dôsledku proste zaujímavá exkurzia v každom prípade. Bus mal však ísť až za nejakých 45 minút a tak sme sa po krátkej porade a zvážení až 2 možností vydali do pezinského parku. Pri tejto príležitosti sme s Yachikom a Elessarom zaspomínali na už zosnulý park SNP v Žiline, ktorý padol za obeť krutým plánom na výstavbu AuParku (zatiaľ sa ani nezačalo stavať btw.). V parku sme obdivovali malý rybníček (v ktorom podľa Arthalionovho podania, kedysi našli už aj mŕtvolu, čo nahrávalo Yoshimu, ktorý celý deň pestoval veľmi morbídne úvahy o náraze vlaku na ľudské telo atpd. ), 2 kačky v diaľke a príjemné ticho - park bol totiž ľudoprázdny.
A prišiel ďalší vrchol - zhodou okolností sme si už tradične robili srandu z http://www.vesmirnilide.cz - a zrazu sme narazili na záhadné básničky písané na priesvitných plastových kartách upevnených v nevkusných zhrdzavených železných rámoch a zapichnutých okolo rybníka a pravdepodobne aj inde v parku (viď fotky) - najlepší je podpis autorov - KREHKÍ2006 - že by tajná odnož vesmírnych ľudí - proste o zábavu sme tým pádom mali postarané, stačilo to iba zmieniť, aby sme sa znovu zasmiali - aj keď Yoshi sa nás neskôr za každú cenu snažil presvedčiť o určitom význame, alebo o skrytom zmysle ukrytom v týchto básnických skvostoch, ale to už je na individuálnom prístupe (myslím).

Potom sme sa teda dostali k Arthovi, chvíľu sme oddychovali, a následne nás zaviedol do ateliéra, kde sme mali možnosť vidieť niektoré diela jeho otca, a taktiež samozrejme Arthovu vlastnú tvorbu. Taktiež sme videli ukážku výroby sochy zo sadry live. Potom po ďalšom oddychu a koncentrovaní síl na ďalšie putovanie v ukrutnom teple sme ešte skúšali streľbu z luku - je to dosť ťažké - o čom by najlepšie mohol referovať Yoshi, ktorý vzal za slovo svoj dodatok k nicku "Snipo" a namiesto polystyrénového terča cca 3x1,5m efektne "zasnajpril" stenu nebohého ateliéra "Arthalionovcov" - a podobne Yachiko, ktorého šíp pre zmenu skončil niekde v zemi pred terčom - naproti tomu raider sa uviedol z nášho amatérskeho lukostreleckého kvinteta ako najlepší (nj skúsenosti z detstva). Keďže tento návrh - prosba ( ľukostreľba ) pochádzala odo mňa, beriem týmto na seba zodpovednosť za nasledujúce udalosti - konkrétne nám ušiel bus - a to vyústilo do nervózneho čakania na zastávke, pretože termín odchodu nášho vlaku sa neúprosne blížil - nakoniec to dopadlo dobre a vlak sme stihli a ešte nám zostala aj nejaká časová rezerva na doplnenie tekutín a modlenie sa k mighty R 600 resp. k jeho následovníkom.


Odchod domov

Odchádzali sme o 17:38 - na tomto mieste by som sa chcel Arthovi ospravedlniť, že som sa s ním nerozlúčil - bol som zmámený z toho tepla a zároveň koncentrovaný na odchod vlaku, a kombinácia týchto stavov zapríčinila, že som sa zbadal až vo vlaku - ešte raz sorry. Dúfali sme, že aj rýchliky, ktorými máme ísť domov budú klimatizované ( nj človek si rýchlo zvykne ) - ale ako už viete, naše nádeje vyšli naprázdno a cestou domov sme sa parili v tých horúčavách - našťastie sa už zvečerievalo a tak sa aspoň trochu ochladilo - s raiderom sme sa rozlúčili v Leopoldove a potom sme už pomerne kľudne pokračovali až domov - resp. Y&Y až do Martina. Vo vlaku prebiehala ešte nejaká debata - o politike, BG2 a etc.


Epilóg

Perfektne vydarený zraz - čo do organizácie, zážitkov a najmä počtu ľudí - všetko skvele vychádzalo - ďakujem všetkým zúčastneným za ochotu zraziť sa. Thnx.

CrowX - mierne editované Yachikom

[Vlasák]

1. pražské letní sigilování

Akce se zúčastnili následující soutěžící: Ajantis, Frosty, Jab, Vlasák a yenn. Koučem byla Vampiria a nehrajícím kapitánem Saruman

Po navlečení profesionální obuvi jsme šli na věc. První shot čekal na mě a ukázal jsem jím, jak se to dělá, když člověk nechce porazit ani jednu kuželku. V tom mě několikrát věrně následoval Ajantis. Po prvním kole, kdy si všichni vyzkoušeli a ohmatali koule, se pomalu začal vybrušovat herní styl jednotlivých soutěžících.

Ajantis si hned zamiloval kraje a ve žlábku skončila trojice jeho prvních hodů, načež prohlásil, že s tímhle je nekompatibilní, a abdikoval (přestože i nehrající mě nakonec málem porazil ).

Frosty měl styl variabilní, jeho předností však bylo promrhávání všech sparů a striků (když hráč ve své sérii na jeden nebo dva hody sestřelí všechny kuželky, následující hod(y) se mu dvojnásobí) - Frosty takřka vždy dvojnásobil nuly

Jab si zamiloval béžovou těžkou kouli a jeho rozvážný styl pomalého posílání běžového metráčka mu vynášel velké úspěchy. Občas také praktikoval osobitý styl "rychlobruslař"

Vlasák, tj. já, kromě manévru, kdy jsem hodil kouli dozadu, praktikoval styl - v prvním hodu sedm, v druhém hodu levý kraj a nula.

yenn si na rozdíl od Jaba potykal s tyrkysovou koulí a stylem "lobujícího" hodu s vysokou dráhou letu. Vynášel mu však velké úspěchy. Což lze posoudit na následující statistice.

1. hra:
1. yenn
2. Jab
3. Frosty
4. + 5. Ajantis (kolektivní) + Vlasák

2. hra:
1. yenn
2. Jab
3. Frosty
4. Vlasák

Bowlingová hra nám ukázala krásné prvky solidarity mezi jednotlivými Sigilany, kdy si všichni upřímně přáli dobré hody ostatních a uznale tleskali, když se soupeři nějaký takový povedl (ehm, tento odstavec nechť si každý doupraví dle míry své víry v ideály ).

Po těchto dvou hrách, kterými jsme strávili celkem dlouho, hodinu a půl, jsem se šli (někteří) posilnit jídlem.

Tam po několika krátkých sigilských debatách napadlo část, že půjde hrát billiard. Jmenovitě Ajantis, Frosty, yenn a Vlasák byli inkriminovanými. Rozhodli jsem se hrát na dvoučlenné týmy, což dalo ráz všem následujícím jedenácti (?) hrám Ajantis a yenn vs. Frosty a Vlasák...

Již Frostyho uchopení tága ukazovalo, že jsem si vybral správného spoluhráče Prvních šest (?) her dvojice F-V vyhrála - některé hry byly celkem rychlé, jiné celkem dramatické, kdy se hrálo jen o černou či na taktiku (ne vždy teda chtěně ). Občas se nám povedly i tricky-shoty (také ne vždy chtěně ).

Myslím, že ještě v této fázi nás yenn (Ajantis ?) měl jednou na lopatě, ale při potopení černé dal i bílou, takže výhra byla opět naše. Po těch šesti (?) hrách jsem se shodli na tom, že dáme jeden fotbálek (A-Y si slibovali, že je naladí na vítěznou vlnu), který však prodloužil vítěznou sérii dvojice F-V. Následující billiardové hry však tak jednoznačné už nebyly - duu A-Y se přece jen dvakrát podařilo zvítězit, ovšem jaksi "s podmínkou" - jednou to bylo tím, že Frosty hned v začátku hry, kdy si připravoval vítězný nástup, potopil černou a podruhé zvítězila dvojice A-Y ve hře, ovšem s tím, že jsme chytili před pádem do kapsy černou, která tam z Ajantisova šťouchu mířila.

Ve druhé fázi se coby komentátor účastnil i Jab a svými radami "to chce pořádnou pecku" mnohdy zvrátil vývoj několika duelů

Kdyby byl čas a desetikoruny, tak tam hrajeme her dvakrát tolik

[Lerek]

6. Olomoucko - Prostějovský Sraz, který byl veřejném zájmu

polooficiální a neseriózní report

účast: hojná: Já, Javor, Kofi(la), Arian, Alien, Ajantis, Vampiria, Lukáš(ten neznámý člověk od Vampirie), Neferit Jr. a Sr. a Tafif (nezapomněl jsem na někoho )

ČÁST 1. - Operace smradlavý sýr

Člověk nemá pro mnoho věcí racionální vysvětlení, napřiklad já neumím vysvětlit, proč očividně fungující vlak nabere zpoždění 40 minut, inu mám ČD rád, je to skvělá společnost plná opravdových profesionálů a dle toho to vypadá.
Mrakodrap v Olmíku je velice blbuvzdorný a dorazit do restaurace taky nebyl problém, tam jsem nalezl Ariana s rádoby monoklem(myslel jsem, že Arian se akorát špatně vyspal na jedno oko), levičáka Kofiho, Sturmbannfuhrera Javora a Tafifa rozeběhla se diskuze kdy kdo dorazí atd...
Pak dorazil Alien, který od začátku působil jako velice v pohodě člověk a vášnivě jsme debatovali o politice, veřejném zájmu a údajné sigilské krizi
Mezi tím jsem stihl obdržet od Kofiho dévédé Lolita od Kubricka, tudíž musím dorazit na další sraz, abych to mohl vrátit dobrá pojistka
Někdy před či po půl deváté, tedy prostě okolo půl deváté (myslím, samozřejmě si kulový pamatuju) dorazila Vampiria, Ajantis a neznámý člověk od Vampírie + Vampi měla na obličeji naprosto cool masku a lá Zoro Mstitel
Čerství příchozí tedy Vampiria a Ajantis se mě zeptali jak se jmenuji neboť navštívili židovský hřbitov, asi špatný, protože moji příbuzní tam na odpočinku nebyli, potom mi byla nabídnuta pochybná role v pochybném filmu, parodii na umučení krista, vskutku skvělé
Průběžně jsme pomlouvali wajgla a ostatní z karlových varů, bylo to velice vděčné téma, drželo se takřka až do samotného konce akce, proto bych chtěl karlovarákům tímto poděkovat za to, že vůbec jsou a vnášejí světlo do našich nudných životů, samozřejmě jsme zavadili i Arthaliona a další, těm děkuji téže
Další vtipné přihody byly z mé paranoie při hledání pissoárů, schování mého piva do architektonicky vyzrálé skrýše, sypání pepře, soli nebo ledu do piva apod. pak se fotilo, tak jsem POZDRAVIL
Poté mi volala maminka, tak jsem jí, řekl, že jsem v Olomouci a že je to hodnotné, že večeře byla taky dobrá a položil jsem jí to
A úplně bych zapomněl, že někdy ve víru událostí přimanévrovali v zánovním tanku 2,5 generace Neferitové
K půlnočnímu jsme zaplatili, ostraváci na mě začali mluvit něčím čěštině vzdáleným a kofi se k nim přidal, otřesné, schrecklich jak hovado
Pokud jsem to nezmínil byl jsem probrán i já, můj alkoholismus a inteligence mých příspěvků

MEZIHRA - Taktický přesun
Mrakodrap zavřeli, tak jsme se sunuli cca 30 minut do jakéhosi nonstopu, povídalo se o různých blbostech, třeba wajglovi, můj návrch jít na disko se nesetkal s pochopením
Maminka o mě dostala strach tak mi zavolala, já se z toho snažil udělat show a jakžtakž to vyšlo, minimálně všichni okolo se řezali smíchy

II. ČÁST - Nad Uralem Hřmí

V nonstopu jsem udělal výborný tah a sedl jsem si do blízkosti pana Neferita Sr., se kterým jsme opravdu HODNOTNĚ probrali vojenství, divil jsem se, co všechno může někdo vědět a dobře o tom povídat v jednu ráno
Pak jsme se dostali ve vojenství, politice, kultuře a historii dokonce tak daleko, že jsme začali probírat blížící se rasovou válku, dle javora mi svítili očička, takže hodnotím jako jeden z nejlepších bodů večera
Potom se Kofi, Arian, Neferit, Tafif a Alien odebrali do noční Olomouce, odkud se za pár hodin vrátili s tím, že navštívili EleSSime a možná McDonald
My zbylí jsme tento čas využili k tomu, abychom probrali takové otázky jako budoucnost, kariéra a rodina... někdy ve tři či půl čtvrté odešel pan Neferit Sr.
Potom se probralo mnoho variabilních věcí, odchozí se vrátili a po chvilce se Kofi a Arian odebrali na vlak a o dost přišli, protože pak jsme sebrali zbytky sil, dali si čaj (černý ) a rozjeli zábavu na novo u největších českých hitů století a NEJLEPŠÍHO RÁDIA NA SVĚTE, RÁDIA APOLLO!11
Po posledním vzedmutí sil se dostavil efekt spánku při bdění, naprostého kulturního vyčerpání a chvilku mlčení a tak jsme to cca 5:30 zabalili a vydali se na vlak

ČÁST TŘETÍ - V Olomouci Svítá

Přesun na nádraží probíhal v pohodičce, javorovi díky jeho perfektní Osterreich bundě nebyla zima, debata opět vypukla, když jsme procházeli kolem Rekreačního střediska AČR a že bych se prý měl jít přihlastit bo co...
pak jsme se konečně v 5:40 ráno v neděli dozvěděli jméno Vampiriina kamaráda, který se jmenuje Lukáš, po deseti hodinách srazování s ním docela úspěch
Na nádru jsme se začali postupně rozpouštět, nepovedlo se mi zakoupit turistickou známku a tak jsem odjel zpět do Kolína

STĚŽEJNÍ HLÁŠKY A MOMENTY
dozajista SMSky Vlasákovi, kdy Arian psal o Alienovo číslo za dvacet vteřin přišla odpověď, tak jsme začali pět ódy na Vlasáka, někteří chtěli podepsat triko, někteří ho zdravili jako Vůdce, někteří říkali, že je bůh či aspoň polobůh a dopadlo to takhle:
Arian: "Vlasáku nemohl bys mi pls. na netu zkusit najít číslo od Aliena?"
Vlasák: poslal číslo
Arian: "Díky Vlasáku jsi bůh, Lerek vzkazuje, že zdraví Vůdce, Kofi říká, že si od tebe nechá podepsat tričko"
Vlasák: "No no, zas tak bych to nehrotil"
Arian: "Javor prohlašuje, že obdivuje skromnost Vůdce."

...Zuřivá debata o politice. Nastalo krátké ticho a Kofi si povzdechl: "Ale já nejsem levičák!"

PS: vše jsem zapomněl, o dodání řekněte mě nebo osobám k tomuto oprávněným

ODTAJNĚNÝ MATERIÁL
Na druhé straně Arianova papíru s výpisem času vlaků do Ostravy stojí:
"sexy, romantik, klidný, neúnavný, srandista, originální, tichý"
inu, názor si udělejte sami

[Adieu]

37. pražský srázek

Abych se přiznal, tak i já jsem byl jeden z těch naivních idiotů, kteří měli za to, že na tento sraz přijde maximálně tak pět lidí... A nakonec se nahromadila rekordní kupa patnácti účastníků (seřazeno neabecedně): Adieu, Ajantis, Daemon, Hamster, Sevencreature, Valgard, Vlasák, Saruman, yenn, Lerek, Vampiria, Dalcor, Sylvaene, Sosáček a Jab.

Když jsem s mírným předstihem přijel na stanici metra JzP, tak už na místě čekali vysmátý Daemon s pohodářem sevencreaturem. Dál se připojil stařík Valgard, hlubokým basem dunící Jab, skinheadský yenn a anarchistický Hamster. Dosud se probýrala hlavně jakási undergroundová pařba Heroes V, u které bych na svém počítači byl rád za pět FPS alespoň v menu, a tak jsem prohlížel nádhernou žulovou dlažbu metra.
Po uplynutí akademické čtvthodinky jsme se vydali k Houmrovi a někde u eskalátorů se k nám přiteleportoval Vlasák. Moc vlasů tedy nemá.

Houmr je asi pěkně chudá hospůdka, protože sevencreature po příchodu odhalil, že ventilačky a dokonce i okno v salónku je namalované! Ale spíš moc hrál Planescape, protože postupem večera okno tmavlo a já neviděl nikoho, kdo by ho přemalovával.
Přišel Saruman a Lerek a začalo být jasné, že volné sedačky v salónku dochází. Na to doplatil chudák Dalcor, který nás smutně sledoval jak spráskaný pes od samostatného stolečku. Vydržel to asi deset vteřin a pak se dovolil servírky, zda si smí přistěhovat stoleček k našemu. Paladinově auře nemohla servírka odolat a tak jsem dostal nového souseda. A právě Dalcor rozvířil debatu u naší dosud smuteční strany stolu, když se snažil skeptickému Sarumanovi vylíčit krásu Zeměploch a Terry Pratchetta (ha, teď vypadá jak homosexuál). Dalcor pokračoval v extasijním duchu, protože mohl žvanit o fantasy literatuře a papírovém RPG "Engel". Protože přišli i hosté jako Sylvaene (nějaký Dalcorův známý a RPG nadšenec, či co) a atlet Sosáček, debata o RPG a dobrodružství pokračovala. Valgard projevil zájem o zúčastnění se Engela, což, nepletu-li se, pro něj vyústilo pozitivně. No co bych povídal, vzhledem k tomu, že se mi pod slovy opengaming představí jedna ze scén Kill Billa jedničky (ta s těma dveřma), tak jsem hlavně držel hubu. Alespoň jsem se pobavil nad anglickou výslovností mých spolustolovníků; na "zákonně milujícího drowa" si vzpomenu už asi při každé tvorbě postavy. Sevencreaturova anketa "Jakou poslední knihu jste přečetli" upadla po pár sekundách v zapomnění.
Někdy (skutečně si nemůžu pamatovat vše) přišli i Ajantis s Vampirií. Nevím, jestli jsem úchylnej, ale mně přišla Vampiria zcela normální (neměla křídla a tak)! To Ajantis ve svém kvádru a stylově hranatými brýlemi působil mezi námi burany o něco zvláštněji. Daemon to vystihl slovy "Brad Pitt". Saruman, dost možná se škodolibou radostí, připomněl Ajantisovi, jak jsem ho na fóru urazil slovem intelektuál a tyto slova na Ajantise nejspíš silně dolehly, neboť po zbytek večera kakabusovsky mlčel (stejně jako já) a jen občas něco pošeptal do ouška Vampirii. Byl to však právě Ajantis, kdo vyhecoval (možná jako pomstu) nás ostatní k pokoření stopivkové hranice. Předem musím říct, že se to nepovedlo - na účtě bylo ke konci večera ubohých 69 piv.
Hovor pokračoval, a tak jsem se dozvěděl třeba i to, že si chce Daemon vzít Neferit! Na druhé straně stolu se mezi abstinošema Vlasákem a yennem nalíval jak Dán sevencreature a já občas odtamtud zaslechl něco jako "gayporno" a "ponížený"... Škoda, že jsem byl tak daleko, já miluji inteligentní debaty... Vlastně se už ani nedivím, proč Vampirie překřtila Vlasáka na Prasáka, když si vezmu, že se tohle probíralo u jeho strany stolu. A přitom se tváří jak zákonně dobrej mílius...
To, že se na druhé straně stolu dějí nějaké orgie, se mi potvrdilo, když yenn přesedl k naší straně stolu. Později jsem zjistil, že se 7c po těch pivech vybarvil a ukázal své homosexuální sklony hlazením po yennově hladké hlavě.
Hodiny nemilosrdně ubíjely a asi tak kolem jedenácté jsem zjistil, že vedle mě sedící Daemon chodil na stejnou základku jako já, tak jsme aspoň zavzpomínali na staré (zdráhám se říci dobré) časy. A naše kompanie se začala rozcházet. Jako první nás opustili Sosáček a Sylvaene a nakonec i ten Dalcor, který za večer vypil tolik piv, že by se nevešly ani do celého mého těla, natož do žaludku, a ještě byl schopný celkem obstojně komunikovat.
Rozloučil jsem se i s Valgardem, dvojící Ajantis a Vampirie a dalšími a dalšími účastníky. Zbyla poslední pětice: Já, Daemon, Hamster, Lerek a zřízený sevencreature. Ještě jsme chvíli poseděli, objevili kroketu na podlaze a vydali se do nonstopu.

V nonstopu sevencreature totálně odpadl a usnul. Abych se přiznal, myslel jsem, že umřel, a tak jsem navrhl, ať jeho tělo vyhodíme z okna. Ano, stydím se.
Stejně jako ostatní jsem se přesvědčil, že Lerek je fajn klučina a tak jsme probrali jeho pornofašismus i alkoholismus. A další shodou okolností jsme zjistili, že osobně znám modmakera (maník, co na madbrahmíně způsobil tenkrát docela poprask).
Debata střídala debatu a Hamster s Daemonem popisovali "nejlepší smrt". Dle Hamstera je to chlastání na útesu, kdy vás smete hurikán a rozmrdne o skálu. Dle Daemona je to orgasmus vně ženy a následný výbuch atomové bomby... No nevím, snad nejsem divnej, když mi jako nejlepší smrt přijde orgasmus vně ženy vznášejíc se v hurikánu.
Od stolečku vedle jsem zaslechl "nezvěrci", "dneska je to moc liberální" a "škoda, že je dneska nelze lynčovat". Sice to nepatřilo nejspíš nám, ale upozornil jsem na to mé přísedící. Hamster valil na ty dva šílence kukuč tak dlouho, dokud se jeden z nich, ten s šílenýma očkama, nezeptal "Co je?". Už jsem se těšil na bitku, ale Hamster je srab a odpověděl že nic.
Hamstera jsem zdeptal tím, když jsem mu řekl, že jsem si ho představoval jako "třicetiletého pupkáče", a k velké radosti obzvláště popichujícího Daemona se k tomuhle tématu stále vracel, a tvrdil, že "přece kurva nejni žádnej třicetiletej pupkáč, ale anarchista". Chudák kluk, tohle jsem mu udělat nechtěl.
V dalších nočních hodinách zmizel jeden z šílenců odvedle a já jen doufal, že si na hajzlících nesestavuje samopal a Hamster se snažil Daemona přesvědčit, že Daemon "není takovej egoista, na jakýho si hraje".
Blížily se ranní hodiny a sevencreature, k němuž okolo chodící servírka dosud pronášela "spinkej" a "hajánku", uvolnil spánkový slot, který ihned zabral Hamster. Již aspoň trochu fungující sevencreature se snažil zpochybnit Darwinovu teorii a předhodil nám nějakou novou, o vodních lidech (ano, zjednodušil jsem to naschvál... ), ale to už bylo asi vše zajímavé. Servírka se nás již rozhodla vyhodit, a tak jsme všichni vzorně zaplatili... všichni až na Hamstera, kterého jsme museli vzbudit a jenž s úžasnou držkou ospale opakoval "Nemám". Musel to zacálovat snad Daemon nebo Lerek.
A pak jsme již vyrazili na metro a rozutekli se do svých děr.


Tak to byl další sigilský sraz z pohledu debutanta... Fuj, už nikdy nepíšu report.

[Vlasák]

1. sigilský piknik

http://forum.sigil.cz/viewtopic.php?t=2334

Počasí včera Praze stále přálo (což už se dnes asi tak moc říct nepůjde), takže nevznikla žádná překážka, proč by se piknik neměl konat. Na smluveném místě už čekal yenn. Po pár minutách dorazil Hamster a Jaba jsme samozřejmě našli na jiné, než na třikrát domluvené tramvajové zastávce OD pavláku Díky tomu jsme aspoň mohli popřát dobrou chuť jednomu místnímu 'muži bez domova'. S nalezením Jaba už piknikování na největším pražském (ne-li středoevropském) náměstí nic nebránilo

Skleněné cinkání vystupující při chůzi z Hamsterova batohu dávalo napovědět, že Hamster je plně vyzbrojen. Původně jsme se rozhodli utábořit na palouku před sochou J.E.Purkyně, což velmi udivilo Jaba, který měl nejprve tucha, že se jde do hospody. Rozhodli jsme, že se tedy uvelebíme u laviček, na něž si sedne Jab. Ale své krátkodobé dilema Jab vyřešil taktéž sedem na zem mezi... trávu

Hamster vybalil prvního lahváče a já z batohu jídelní obsah - sendviče, toasty a dva pytlíky fornetti (pizzové, sýrové, vanilkové, nugátové, ořechové a višňové). Ač jsem nabízel, zbytek si jen párkrát zobnul, takže to všechno zbylo na mě a na čokolády, které zůstaly v batohu, jsem pak už ani nepomyslel Burčák nebyl (stejně bych ho nepil), tak posloužil mix limonády s Campari. Poté, co byly nainstalovány všechny propriety, začalo naše více než dvouhodinové povídání.

To už probíhalo relativně klasicky: vzpomínky na maturitu, hodnocení úrovně gramatiky, Jabem linkovaný článek o sexuálním chtíči mužů, celkem dlouhá debata o psychologii, Hamster nám zprostředkovaně představil kolemjdoucí bývalou spolužačku s talentem na ručním práce (:mrgreen:). Nějakou dobu se taky řešily konkrétní věci kolem hraní na dissu a hraní vůbec, Sigilu a jak jinak než taky o fóru. Pak se dlouhou dobu řešilo i plavání - naše předvádění kraula muselo jistě z dálky vypadat velmi zajímavě - a polemika nad koncentrací chlóru v bazénu se ukázala být nebezpečně vtipnou. No, a po krátkém rozebrání kladů a záporů nebydlení u rodičů jsme se rozešli do všech stran

Moc se mi to líbilo, když se příště vezme zasviněné oblečení nebo deka, poloha ležmo by byla docela lákavá