Blízký i vzdálenější Východ

[Neferit Sr.]

Ajantis-
velmi zajímavý článek. Ale je ho autor zapoměl na několik věcí.
-ano EU podporovala FATAH-co jí ale zbývalo, když to byla jediná politická strana islámská a přitom dostatečně tolerantní, aby byla vůbec ochotná jednat s Izraelem a hlavně hlasitě neproklamovala touhu po jeho likvidaci.
Možná vím málo, ale já jsem nikdy neslyšel o nějakém umírněném křídle v organizaci HAMAS. Jestli je, tak jeho podpora by znamenala roztržku uvnitř tohoto hnutí a to hnutí mi připadá velmi cílevědomé a kompaktní.

V jednom svém příspěvku jsem psal, že jakýkoliv pokus implantovat naše pojetí demokracie a našeho volebního systému do islámského světa nedopadne dobře- uvedl jsem i příklady. Obvinit Egyptsku administrativu z porušeních zásad svobodných voleb je divné-v žadné islámské zemi neexistuje nic podobného parlamentní demokraci našeho typu s výjimkou Turecka a i tam se třese strachem vše demokraticky smýšlející, co přinesou další volby.

Poslední odstavec je podle mě jeden rozpor vedle druhého-může někdo jmenovat či popsat umírněné křídlo jakékoli islámské radikální organizace?. Jakýkoliv ústupek či podpora je vykládán jako naše slabost a strach, která bude proti nám-tím myslím demokratickému světu nekompromisně zneužit.

Mě spíše šokoval výsledek srážky Izraele s Hizballáhem a potažmo Libanonem. Poprvé za celou svoji existenci Izrael nevyhrál naprosto přesvědčivě s udělením tvrdé lekce protivníkovi. To vidím pro jeho existenci jako velmi nebezpečné do budoucnosti. Kdyby tomu tažení velel Moše Dajan, dopadlo by to jinak a možná o hodně lépe. I když Izrael nebyl poražen vojensky byl donucen politicky nedokončit práci kterou bylo potřeba udělat. Islámský svět si uvědomil že má v rukách další nástroj jak se prosazovat na náš úkor-zneužívat celkový odpor demokracií k silovým řešením. Jako by mi to připomínalo 30-tá léta minulého století-jen aby se nestřílelo a někdo se třeba neurazil. A nedej bože o někoho se otřít a třeba ukázat vůli uchovat si své.

A to je to, co já vidím jako hlavní problém této doby v tomto regionu.

Co vy na to?

[Ajantis]

Neferit Sr.:
Docela nerozumím, jak to myslíš s neexistencí umírněného křídla organizací jako Hamás. Vezmu-li si za příklad právě ji, tak obrovské hnutí jako ono se statisíci sympatizanty ani nemůže být zcela myšlenkově homogenní. Kromě dělení na vojenskou a politickou část obsahuje mnoho různých křídel, z nichž teroristické je pouze jedno z několika. Ostatní se věnují např. sociálním programům, kdy podporují školy atp. - i proto mají ostatně podporu právě v těch nejchudších částech. V organizaci probíhají tradiční mocenské boje mezi jednotlivými křídly s útoky na jejich představitele atd... To militantní protiizraelské křídlo má momentálně převahu, ale to neznamená, že by to nešlo změnit, k čemuž by právě Evropa dle mého přispět mohla. I některé izraelské listy (kupř. Haaretz - přejatá informace, já to nečetl) ostatně před palestinskými volbami umírněnější křídlo Hamásu v jeho postojích přirovnávaly k Abaasově skupině.

Yachiko: Co Tě na tom výrazu "česká zahraniční politika" tak překvapuje?

[Saruman]

Ajantis:
Moc se mi nezdá, že by muslimská radikální organizace, která má již ve svých základních stanovách požadavky jako úplné vyvrácení Izraelského státu či obnovení středověkého chalífátu, popřípadě podmínku naprosté ignorace mezinárodních kongresů i organizací jakožto nástrojů židovského komplotu na ovládnutí světa, toužila výraznějším způsobem po smíru a demokratizaci…
Za příklad ať poslouží jeho chování po jednáních v Oslu, na kterém nabyly úvahy o samostatné muslimské Palestině konkrétních obrysů. Hamás konferenci okázal ignoroval a ve svém boji brzy ještě přitvrdil o sebevražedné útoky.

Rozhodně mi nečiní problém pochopit řadové Palestince, kteří prostě dávají přednost islám uznávající a v sociálních otázkách až populisticky se chovající straně před stranou neschopnou a zkorumpovanou. Nicméně silně pochybuji, že by Hamás byl jejich touhy schopen naplnit. Vždyť za dobu své existence již Palestincům způsobil nejedno zklamání a s jeho popularitou to bylo kupříkladu v devadesátých letech velmi nahnuté. Ale lidé zapomínají…

Shoduji se s již zde vyslovenou myšlenkou, že demokratický systém nelze v islámských zemích v blízké době instalovat a pokud Západ nezmění svůj přístup, tak ani v době vzdálené. Představa dosazení demokracie a kapitalismu shora a vnějším způsobem, která se v dané oblasti tvrdohlavě prosazuje, je od základu špatná. Nevyšlo to emírům a šáhům, nevyjde to ani USA či OSN. Dokud se v islámském obyvatelstvu nevytvoří dostatečně početná a vlivná střední vrstva, je jakákoliv snaha o trvalejší nástup „ideologických výdobytků Západu“ předem odsouzená k nezdaru.

[Neferit Sr.]

Ajantis- vidíš a já právě rozlišuji samotné příslušníky strany HAMAS, Hizballah a jiných islamských organizací od jejich sympatizantů. Statisíce sympatizantů jsou široký vzorek od ultra ortodoxních přes střed až po umírněné. Ale samotný HAMAS a jiné organizace jsou početně nevelká uskupení-tisíců-u některých snad i několika desítek tisíců lidí. A zde není pro štěpení prostor. Tyto organizece jsou stmeleny islámem , společným bojem, společnými obětmi z jejich řad i z řad jejich rodinných příslušníků. Ty budou jednat ve dvou případech:
1. ten lepší-když si budou myslet že jednání bude pro ně výhodné a hlavně když v něm donutí protilehlu stranu k ústupkům politickým, územním, vojenským či jiným. Pokud se jimzačne zdát že jejich "vítězství" není dostatečné od jednání odstoupí, nebo nebudou jeho závěry plnit. Příklad je hned po ruce-Izrael byl přinucen ukončit boj. Politické rozhodnutí OSN způsobilo že Hizballah jedná-on totiž de facto vyhrál-přestože utrpěl vážné ztráty na lidech, infrastruktuře a zbraních do ukončení bojů kladl tuhý odpor a nebyl vojensky poražen.Navíc po celou dobu intenzivně napadal území protivníka což hned tak někomu u Izraele nepodaří, Tak jak muslimský svět chápe porážku a vítězství, je zlou zprávou, že v očích tohoto světa po stovkách let muslimové porazili křestany. Dnes to nikdo nechce vidět, ale to tak špatná zpráva, že její důsledky svět ponese v reálném čase a bude pozdě litovat. My jsme donutili našeho ideologického spojence neporazit teroristy. A to je špatně. My jsme prostě Izrael hodili přes palubu abychom měli pocit, že jsme udělali dobrý skutek-přece chudáci Libanonští civilisté. Ale dokážeme se takto postarat o vražděné Izraelce?

2. ten horší- po vojenské porážce ale takové jednání je vždy kontaproduktivní-je vněm zárodek budoucího konfliktu potom, co poražený nabere síly anabyde dojem že dost bylo ponížení-Vem si výsledek I.SV ajeho odraz ve vzniku II.SV.

Ajantisi, nejsem nepřítel ilámského světa a jeho lidí. Už vícekrát jsem prezentoval, že si naopak jeho historie i lidí hluboce vážím. Ale jejich vývoj založený na islámu je natolik rozdílný od našeho světa, že v této době nevidím jiné východisko než se začít tvrdě bránit-lidsky, politicky, náboženskky a bude-li třeba i silou. Víš třeba že jednotlivé evropské země hledají cesty jak zákonnou cestou nastolit cenzuru informací o islámských záležitostech tak, aby se tento svět necitíl urážen? Oni po nás plivou, odmítají demokratická pravidla zemí ve kterých žijí a my se jich bojíme!. My připouštíme, že malé menšiny diktují co se bude psát, říkat, malovat-je to normální? My idioti se porážíme sami ze strachu z uražených citů jiné kultury. ALe protestujeme proti jejich zákonů, proti jejich chován vúči ženám atd. Není to schizofenie? Tato kultura na nás nikdy ohled nebrala a nikdy brát nebude. A pokud to nepochopíme a necháme je zesílit, splačeme nad výdělkem.

[Ajantis]

(Jen podotku, nebylo-li to patrno, že jsem mluvil o samotné organizaci Hamás, nikoliv jejich přívržencích. Ty jsem pouze zmínil jako doklad síly té organizace.)

[Neferit Sr.]

Ajantis,
je to bezesporu velmi silná organizace. Ale myslím si, že funguje podobně jako státní totalitní zřízení. Je zde vedení, které nepřipustí jakoukoliv ideologickou odchylku-ani nemůže, došlo by nakonec k rozkladu hnutí. Všichni příslušníci jsou nade vší pochybnost stejně radikální myšlením. Ale mají dokonale přerozdělenou práci.

Tedy - vedení vede a řídí jednotlivé prvky-politické křídlo, vojenské křídlo, verbovací složku, cestovatele-to jsou ti co shání u sympatizantů prostředky, výcvikové tábory a logistickou podporu.

Takže to co je někdy považováno za umírněné křídlo jsou zásadoví příslušníci, kterým ale organizace nevelí do boje, ale naopak jsou povinni vytvářet pomocí chudině a vším co jsi jmenoval lepší image, získávat sympatizanty, ovlivňovat myšlení-ale pořád jsou to příslušních tvrdého jádra. A sympatizanti? Levná pracovní síla zneužívaná pro špinavou práci kterou HAMAS potřebuje udělat a taky pro tu čistou práci kterou by bez nich udělat prostě nestihl.

Já totiž nejak nedokážu věřit, že by se při sebevražedných útocích sebevraždili kádroví příslušníci-to jsou podle mě právě dokonale zpracovaní sympatizanté-občas si vzpomenu na to jak Izraelci naštěstí nezastřelii mentálně zaostalého 16-ti letého kluka který se ověsil výbušninou a chtěl do ráje jak mu bylo slíbeno-ale nevybuchl a i když pod hlavněmi pušek izraelských vojáků strachy skoro umřel, žije-HAMAS a jemu podobní jsou podle mě dokonalí manipulátoři a svou práci dělají dobře-ale nikdo nepošle na takto zbytečnou smrt statečného ale zároveň velmi draze vycvičeného bojovníka. Na to jsou sympatizanté a ty nelze považovat za umírněné křídlo -po zapracování či spíše zpracování udělají cokoliv.

[Neferit Sr.]

P delší době jsem se rozhodl přispět do staršího diskusního vlákna protože se dějí věci, které jsem před nedávnem udával jako pohled na myšlení islámského světa a vyjádřil jsem znepokojení nad některými jevy v Evropě a Severní Americe

Zvláštní zpravodaj Práva se v jiholibanonském Súru setkal s šéfem vojenského křídla Hizballáhu šajchem Nabílem Kávúkem, který mu poskytl exkluzívní rozhovor. Já zněj vybírám pár důležitých odpovědí-kurzivou a podtržené jsou citace, normální písmo moje doplňky.

Súr, jižní Libanon - Vaše hnutí Hizballáh oslavuje vítězství nad Izraelem v nedávné válce. V Libanonu ale zahynuly stovky lidí a nemalá část země je zničená. Pokud je toto vítězství - stálo vůbec za to?
My jsme vedli obrannou válku. Izrael a USA měly určitý plán Hizballáh zničit, a jak na mezinárodní scéně, tak tady v Libanonu si k tomu předem vytvářely příhodnou atmosféru. Mělo jít o jeden z kroků ke vzniku tzv. nového Blízkého východu. Pokud se nám tedy podařilo tento plán zmařit, znamená to, že jsme zvítězili. Hovořit v této souvislosti o škodách a obětech v Libanonu proto není na místě, neboť pro nás šlo skutečně o válku defenzívní. My to nebyli, kdo se rozhodl tento konflikt zahájit, my jsme museli svou vlast hájit i přes oběti.

Všiměte si-žádná řeč o tom, že je mu líto nevinných libanonských obětí, nic o tom že vojenské složky Hizballahu ostřelovaly po dobu tří let území cizího státu. Hlavní je, že vidí věc k mé lítosti stejně jako já-Izrael byl poražen. Ale ne Hizballahem, ale OSN a EU. To také nepřizná, musel by totiž světu sdělit že islámský svět se naučil se západními politiky a institucemi manipulovat.

A co musí Izrael učinit, aby měl jistotu, že už proti němu Hizballáh nepodnikne žádnou ozbrojenou akci?
Požadujeme vrátit naše okupovaná území a naše zajatce, kteří jsou v Izraeli. Také požadujeme zastavení jakékoli agrese.

Dvě věty a za nimi neuvěřitelné riziko-jaká území, vždyť podle Arabů Izrael nemá na světě co dělat-přeneseně Izrael jako stát, který nikdy neuznali. Vlastně celé své území podle arabského myšlení okupuje-kde tedy skončí územní požadavky?


Hizballáh má dva ministry v libanonské vládě a zároveň požaduje její rozpuštění a sestavení vlády národní jednoty. Můžete vysvětlit tento rozpor?
Když jsme loni po volbách souhlasili s tím, že do vlády vstoupíme, součástí dohody bylo, že hnutí odporu (ozbrojené složky Hizballáhu - pozn. red.) zůstane zachováno. Naši koaliční partneři ale na tuto část dohody nějak pozapomněli, celou moc si uzurpovali pro sebe a společně dohodnutý vládní program v tomto bodě neplní. Upozorňuji, že právě my jsme té koalici zajistili parlamentní většinu.

Jeden z argumentů v diskuzi zněl v tom duchu že Izrael napadl suverénní stát pod záminkou že pomáhá teroristické organizaci. Zde je přímo od osoby nejpovolanější sdělení že tato teroristická organizace tento stát pomocí svých ministrů řídí. Z toho podle mezinárodního práva jednoznačně vyplývá že i odpálení jediné rakety z území Libanonu je vyhlášeným a realizovaným válečným krokem. Ergo kladívko-od samého počátku měl Izrael právo se bránit a to všemi prostředky, které uzná za vhodné jako kterýkoliv suverénní stát.
A výsledek-Hizballáh slaví a v Kanadě , pilíři demokracie, když řeknete v jedné větě slova "islám" a " terorismus" tak vám hrozí trestní stíhání. Evropě hledáme samocenzurní parametry abychom se někoho nedotkli. Základní problém je v tom, že čím více ustoupíme, tím víc nás bude stát se vrátit se na původní pozice. Izraeli EU a OSN podsekly nohy a já začínám mít trochu obavy-kde to skončí?

[Hamster]

Neferiťák: Řekl bych, že z třetí odpovědi jasně vyplývá, že hnutí odporu bylo vládou trpěné jen jako ústupek a to navíc nenaplněný - takže to moc podporou nezavání. Připadá mi to dost podobné, jako potenciální koalice s komančema u nás. Politika je všude stejná...

[Idaho]

Díky, velmi kvalitní zhodnocení situace
Jak myslíš že se budou vztahy západ/Východ dál vyvíjet? myslíš že nás čeká další konflikt podobný tomu Izraelsko-Lybanonskému?

[Neferit Sr.]

Hamster-Ne to nebyl ústupek, Jde o to, že před 5 lety uzavřel Izrael s Libanonem-tedy jeho tehdejší vládou dohodu. Ta zněla tak, že Izrael vyklidí vlastními silami a podporou křesťanských milicí vyttořené názazníkové pasmo které znemožnilo Hizballahu a zbytkům OOP v Libanonu přímé ostřelování území Izraele. Konec konců to bylo i pod silným tlakem OSN. Libanon garantova,l že vedené organizace a jejich složky udrží pod kontrolou.

Jenže po odchodu Izraelských jednotek došlo k tomu, co se dalo předpokládat-Obě složky si jeho odchod vysvětlily jako své vítězství-poprvé měli pocit, že s pdporou OSN a nově EU mohou hrát jinou hru-hru na kočku a myš, kdy ale za myší budou stát velmi silní hráči. Potom EU donutila Libanon k "demokratickým volbám"-další v nekončící řadě blbostí, které EU směrem k islámským zemím provádí. Dá se říct, že model jim-tedy Hizballahu- opět vyšel. Hizballah kandidoval do vládní koalice a ta díky jeho hlasům získaných podle stejného modelu jako to dokáza HAMAS v Palestinské samosprávně-hlasy si svým chováním koupil - vyhrála volby. A tak rok před HAMAS-em teroristická organizace zasedla do vlády regulárního státu.

Hizballah je veden chytrými a vzdělanými lidmi. Věděl, že je jednoduché útočit na Izrael z pozice Libanonu jako suvereního státu a z jeho legitimního území. Věděli, že pokud k tomu dojde a Izrael odpoví, bude to možno za pomoci médií při troše štěstí podat jako agresi, nevyprovokovanou-Libanon tvrdil od počátku, že za nic nemůže. Pak stačí zařídit potřebnou publicitu a dnešní média nemají rady pozitivní věci, ukázat mrtvé děti, rozbitou školu či nemocnici a veřejnost v EU se okamžitě nekriticky postaví na stranu "oběti". To samé zažívali Američané ve Vietnamu, Rusové v Afganistanu a jiní jinde. Okamžitě se zapomenou stovky mrtvých izraelců po sebevražedných výbuších-to přece dělali teroristé, ale ty chudinky Libanonce zabíjí pravidelná armáda. V tom je kouzlo a ten obrovský průšvih co se stal.Nepřátelské okolí má nad Izraelem převahu 50 : 1.Technologická převaha zde tak moc neznamená-koneckonců VB, USA, F, NSR za posledních 10 let prodali do této oblasti 1500 tanků 3 a 3,5 generace, tisíce OT/BVP a cvičily jejich armády. A nyní mají Arabové potvrzeno, že Izraeli nikdo nepomůže ani politicky-jak dlouho bude trvast než se rozhodnou k akci?

Idaho-nevím, napadají mě teď jenom katastrofické věci. Promyslím si ucelenější odpověď a zítra to sem hodím.

[Neferit Sr.]

Po pár dnech bych chtěl vložit do tohoto diskusního vlákna další pohled na problém Blízkého východu. Tentokrát se ale bohužel asi dopustím spamování-tento problém se pohledu který se pokusím popsat rozšiřuje i na Střední a Jižní Ameriku, střední Afriku a bohužel v poslední době i na Rusko.. Omlouvám se ale bez tohoto odběhnutí by příspěvek neměl relevantní váhu.

Střední a Blízký východ je mimo stát Izrael, který naprosto nezodpovědná politika EU postavila do první linie v boji proti islámskému radikalismu a pak ho nechala politicky i vojensky prohrát je zaplněn režimy, které více či méně jsou našemu způsobu života nepřátelské. Pokud jsou na pohled přátelské, existují v nich silné politické a teologické frakce které jsou nepřátelské a pokud by se dostaly k moci tak se nepřátelství projeví otevřeně. Brutálně řečeno,, jsou přátelské jen proto že mají dostatek petrodolarů, které musí utratit. Pokud se budou tvářit přátelsky dostanou možnost nakoupit moderní zbraně, technologie, postaví nové výrobní kapacity na spotřební produkci a těžký průmysl. Naše pochopitelná snaha prosperovat nás tlačí do toho spolupracovat-peníze nesmrdí a práce pro lidi je důležitá. Tím ale dochází k tomu,že zatímco před 15 lety v celé oblasti nebyl rovnocenný protivník kterýmkoliv ozbrojeným silám NATO a Izraele, dnes už jsou tak vybaveny a pomocí západních poradců i vycvičeny že už to není pravda.

Má to společný jmenovatel-bez velkého úsilí získané z těžby a následného prodeje ropy. Když se podíváte na země v této oblasti zjistíte, že jejich příjmy jsou natolik veliké, že prostě nevědí co z penězi. A toho plynou možnosti, které normálně fungující ekonomiky nemají-např. minimální nebo žádné daně,neuvěřitelně velkorysé sociální programy, -de facto tento blahobyt způsobuje ztrátu potřeby zamýšlet se zda je vše v zemích kde se tak děje v pořádku. Tím že tyto země vytváří podmínky o jakých ani nevíme jaké jsou, mohou tvrdit-kde by jste se měli tak dobře a tím je od samého počátku vyloučen vznik opozice. Navíc možnost velkoryse platit mocenský aparát zabezpečí, že pokud by i nějaká vznikla, bude velmi rychle potlačena. Pokud si myslíte že se pletu, napište mi v čem a jak.

Půjdeme dál. Vezměte si třeba Rusko. Před 5 lety žebralo skrytě o jakoukoliv pomoc ze Západu. A dokonce i dnes nic neodmítne. Ale jak se zvedá úroveň ropné krize, obnovilo svoji pozici velkého vývozce fosilních paliv a nečekaně bohatne. A podívejte se, jak se mění-je agresivní, roste jeho potřeba a touha ovlivňovat okolní státy podporou a ty vzpurné naopak utiskem. A Střední a Jižní AmerikA, střední Afrika? Podívejte se na Venezuelu-prezidentské volby vyhrál levicový radikál. To nemusí být bezpodmínečně špatné. Ale s porušením mezinárodního práva a jednostranným odstoupením od platných smluv se i jeho vláda dostaly k lehce získaným penězům. Výsledek? Tristní-agresivita, potlačování opozice, masivní zbrojení a západ představovaný USA je vykreslen jako nepřítel, kterého je potřeba ničit. Co se děje v Nigerii není potřeba popisovat. A to moc v zemi možná velmi rychle získají islámské síly.

Prostě to vypadá tak, že pokud má jakýkoliv režim možnost získat peníze ve velkém jinak než tvrdou prací celého národa, stává se velmi náchylným k potlačování toho co my chápeme jako základ civilizace. Co vy nato, je to tak?

[Ajantis]

Z nové studie, zveřejněné ve vědeckém lékařském časopise The Lancet, vyplývá, že v Iráku bylo usmrceno více než 650 000 lidí od americké invaze před třemi a půl lety. Tuto informaci přineslo jako svou první zprávu ve středu večer hlavní večerní zpravodajství rozhlasu BBC. Tento odhad, který vypracovali američtí vědci, představuje asi 2,25 procent celkové populace Iráku, tedy asi 15 000 mrtvých měsíčně, a je daleko vyšší než jiné dosavadní výpočty. Ódhad je také vysoce kontroverzní. Ve středu odpoledne prohlásil americký prezident Bush, že tato zpráva "není věrohodná". Loni v prosinci Bush odhadl, že od invaze do Iráku zemřelo asi 30 000 civilistů.

Dnešní číslo je extrapolací z rozhovorů o úmrtích v jednotlivých iráckých rodinách, které provedli lékaři po celém Iráku. Zpráva vyvolala kontroverzi, protože uváděný celkový počet mrtvých, 650 000 mrtvých od roku 2003, je více než desetkrát vyšší než většina ostatních odhadů. Internetové stránky Iraq Body Count, které jsou považovány za fórum zaměřené proti válce v Iráku, uvádějí v současnosti jako maximální odhad usmrcených iráckých civilistů číslo menší než 50 000 osob. OSN nedávna zveřejnilo údaje mrtvých za červenec a srpen 2006. Byly to rekordní údaje, které odhadovaly počet osob, usmrcených měsíčně na přibližně 3000 mrtvých. Údaje v časopise Lancet jsou pětkrát vyšší, a to jako průměr pro všechny měsíce od roku 2003.

Téměř všechny ostatní odhady jsou založeny na údajích od policie, z márnic, ze zpravodajství a z dalších zdrojů. Nikdo si nemyslí, že jsou úplně přesné, protože někteří lidé zřejmě umírají, aniž by se dostali do statistik.

Avšak analýza v časopise Lancet použila jinou techniku. Iráčtí a američtí vyšetřovatelé se vydali do jednotlivých iráckých rodin. Hovořili s jejich členy, zkoumali úmrtní listy a podle šéfredaktora časopisu Lancet se pokusili zjistit co nejpřesnější počet mrtvých. "Nikdo dosud neprovedl takovouto práci. Je neuvěřitelně spolehlivá," řekl šéfredaktor Lancetu.

Údaj 650 000 mrtvých vznikl extrapolací 629 úmrtí, o nichž svědčilo méně než 2000 domácností, náhodně interviewovaných v 16 z 18 iráckých provincií. Skutečnost, že výsledky této studie jsou tak radikálně odlišné od oficiálních odhadů, vyvolává otázky, zda takovýto akademický přístup je přijatelný v zemi, která je tak chaotická, jako je Irák, a v níž existují tak velké regionální rozdíly. Avšak ze stejných důvodů není možné verifikovat ani žádné jiné údaje o počtech mrtvých v Iráku. Takže nikdo nemůže říci s jistotou, že jsou údaje, zveřejněné v časopise Lancet, nesprávné, uzavřel rozhlas BBC.

(Britské listy)

[Vallun]

Ajantis - je mi líto všech NEVINNÝCH civilistů, kteří v Iráku zemřeli, ale číslo 650 tisíc se mi zdá jeté. Tak velké ztráty by se projevily "viditelně"...

[Neferit Sr.]

Ajantis-
velmi zajímavé, ale myslím si že jde o tendenční soubor dat. Když si tocelé vyhodnotím tak mi vyjde že použili obyčejnou trojčlenku:
2000 domácností udává 629 mrtvých. To je fakt asi zjistění relevantními netodami . Pak že v iráku je přes 200 000 domácností a pokud je poměr stejný tak musí být 650 000 mrtvých. Větší statistický nesmysl jsem ještě neviděl. Co nesmysl, to je statistická pitomost.
Přes 80 % iráčanů žije na venkově který nikoho nezajímá ai lidé tam mají jiné starosti než náboženské a jiné konflikty. Vysoká úmrtnost je problém velkých měst a ještě ne všech. A na této úmrtnosti se podílí svým usílím hlavně iráčané-spojenečtí vojáci jim nevyhazují do vzduchu auta na tržištích ani mešity.

Tyto údaje jsou nevěrohodné a tendenční. Bylo by dobré vědět, komu ty noviny patří-to že je to lékařská tiskovina není záruka objektivity. Osobně si myslím že jde o další způsob jak diskreditovat snahy západu v této zemi. O nich a jejich výsledcích nemám žádné iluze, ale tento způsob mi připadá jako nejvíc podivný.

[Neferit Sr.]

Ajantis,
narazil jsem na zajímavý článek v HN. Hodil jsem ho sem celý ajeho autrem je Radek Nedvěd, redaktor HN a lze ho nalézt na http://WWW.ihned.cz/nedvěd. Je to něco úplně nového. Dá se říct, že je to první kolo hry " Jak odejít z Iráku a neztratit tvář jako ve Vietnamu".

Američané platí za aroganci
BAGDÁD/PRAHA, 23. 10. 2006
Američané platí za aroganci V Iráku již zahynulo na 2800 amerických vojáků. To je víc než počet obětí ve Světovém obchodním středisku v New Yorku, když ho 11. září 2001 zničily nárazy letadel unesených teroristy. Smrtelných útoků proti Američanům v Iráku neubývá. Jenom v říjnu jich povstalci zabili bezmála 80. To je letos nejvíc ze všech měsíců. Rychle narůstají i irácké oběti. Denně přijde o život více než 40 Iráčanů. Jen tento měsíc jich zahynulo na tisíc.

"Minulý týden nastal bod zlomu," napsal včera v rozsáhlé analýze britský deník The Guardian. "Političtí vůdci ve Washingtonu a Londýně začali otevřeně přemýšlet o dříve nepředstavitelném: že válka v Iráku je prohraná." "Snažili jsme se udělat pro Irák to nejlepší, ale myslím, že mnoho věcí je možné kritizovat. Spojené státy bezpochyby projevily vůči Iráku aroganci a stupiditu," přiznal o víkendu arabské televizi Al-Džazíra Alberto Fernandez, představitel odboru Blízkého východu na americkém ministerstvu zahraničí. "Vývoj v Iráku se neubírá správným směrem, ale není to jen nezdar Spojených států. Pro USA by nezdar v Iráku byl neúspěchem, ale pro oblast Blízkého východu by byl katastrofou," prohlásil Fernandez. Tento diplomat v půlhodinovém interview, jejž poskytl katarské televizi z Washingtonu, také zdůraznil, že Američané jsou v Iráku ochotni jednat se všemi povstaleckými skupinami. Kromě jediné - teroristické sítě Al-Káida.Nezvykle upřímné Fernandezovy výroky se americké ministerstvo zahraničí ihned pokusilo korigovat. "Fernandez říká, že byl nepřesně citován," oznámil mluvčí ministerstva Sean McCormack. Fernandez mluvil arabsky a anglický překlad jeho slov, který Al-Džazíra umístila na své internetové stránky, je prý nepřesný. Informace o vyjednávání Američanů s protivníky - radikálními iráckými bojůvkami - se v posledních dvou letech čas od času dostaly do médií. Žádné detaily však na veřejnost nepronikly. Při takovém vyjednávání by podle analytiků šlo především o to, jak moc jsou Američané ochotni ustoupit.

Fernandez v interview reagoval na oznámení muže, který se představil jako Abú Muhammad a označil se za mluvčího strany Baas, zakázané strany svrženého prezidenta Saddáma Husajna. Abú Muhammad začátek rozhovorů s Američany podmínil utopistickými požadavky. Vojáci z Husajnovy armády musí být povoláni zpět do služby, všechny zákony od jeho sesazení mají být zrušeny, povstalci mají být uznáni za jediného představitele iráckého národa a cizí okupační armády musí předložit plán odchodu ze země."Okupanti začali hledat cestu, jak ze země odejít a přitom si zachovat tvář. Všechny irácké skupiny, jež se podílejí na ozbrojeném odporu, však budou pokračovat v boji, dokud nepřítel nebude na kolenou u vyjednávacího stolu," prohlásil údajný mluvčí strany Baas.Analytici tvrdí, že smělost jeho požadavků odráží hlubší tendenci: iráčtí rebelové si uvědomují, že Američané jsou v Iráku ve stále obtížnější situaci a jimi vycvičené irácké vládní jednotky jsou vůči pokračujícímu násilí bezmocní. Své sebevědomí ukázali radikálové minulý týden v centru pěti měst v odbojné provinci Anbár včetně hlavního města Ramádí. Maskovaní ozbrojenci, údajně napojení i na Al-Káidu, pochodovali ulicemi města se zbraněmi v rukou. Televizní záběry pak - k ponížení amerických a iráckých jednotek - obletěly svět.

Kvůli řešení dalšího postupu v Iráku se americký prezident George Bush setkal o víkendu s generály americké armády. "Náš cíl v Iráku je jasný a neměnný: naším cílem je vítězství. Tím, co se mění, je pouze taktika jak tohoto cíle dosáhnout," prohlásil pak Bush v rádiu. O podrobnostech, jako třeba o vyjednávání s povstalci, však Bush nemluvil.

Osobně si myslím, že počet padlých vojáků už překročil hranici tolerance americké veřejnosti a opozičních politiků, kritiků celé angažovanosti USA v Iráku. Arabové vědí, že čím více Američanů zabijí nebo zraní, tím dříve se USA dostanou do presu vlastní veřejnosti a budou nuceni odejít. Bohužel to bude tvrdá rána západní politice a svezou se psychicky i všichni koaliční partneři, tedy i my.