Ááááách, do křesla u holiče nám usedá
Kult hákového kříže.
Neuvěřitelné. Morální poselství o drsném guru nacistické bandy, jehož životní náplní je likvidování negrů široko daleko a zapálené rozsévání své víry do srdcí všech okolo. Ovšem pak dojde k osvícení, velké cestě, na jejímž konci se promění na věrozvěsta lásky, ochránce své rodiny a bojovníka proti všemu špatnému, co rasismus s sebou přináší. Tento obrat zapříčiní pobyt ve vězení, kde rozpráví nad bílým prádlem se svým novým černým bratrem, mezi směnami je sexuálně zneužíván bandou skinheadů znázorňujích jeho samého, než se dostal do basy, a na cestě k svému lepšímu Já se nechá vést svým novým černým mentorem. A bude potřebovat veškerou svou načerpanou (nejen) vnitřní sílu - čeká ho totiž těžký úkol, odvrátit mladé nezkušené duše od tété zhouby. Popravdě si nedovedu představit stupidnější příběh, jeho předvidatelnost, schematičnost, patetičnost a černobílost nezná hranic. A OPRAVDU si z nás režisér nedělá legraci! Laciná moralita, která nemá sebemenší hloubku, vsazená do vděčného prostředí rasové nenávisti a hnutí, jež s tím souvisí. Pravidelně se zde střídají dvě složky - akční, kde je spousta hajlování, drsných oholených hlav pronášejících ještě drsnější hlášky, efektních basketbalových fíglů a cool akce – plné nechutně zpomalených záběrů, hrdinných výrazů a_la Laibach a monumentální orchestrální hudby. Druhá část se pak snaží apelovat na city, ukázat, jak je ten rasismus a nenávist vůbec zlá, nacházíte lidskou dobrotu i na nejneočekávanějších místech. Neuvěřitelná porce primitivního sentimentu, slz, prázdných keců a opět zpomalených záběrů. Neexistuje hodnocení, které by vyjádřilo mé pohrdání tímhle filmem, jako adekvátní odměna mi přijde snad jen rekreační pobyt pro celý realizační tým v malebných lázních Oświęcim.