Poté, co Filmový klub ČT nabízel lahůdky jako Visconti, Godard či Koerfer, nevěřil jsem, že může být hůř. Opravdu, opravdu jsem tomu něvěřil.
Ale STALO SE! Stále lze klesnout ještě níž! Bože, kam až to půjde...
Došlo na "českou alternativu", konkrétně
Vaterland.
Alternativa pro alternativu. Film je jedním slovem "divný". Bohužel je ta divnost zcela prvoplánová a o to větší, oč je obsah ubožejší, protože právě tuto skutečnost musí zakrýt. I přesto se tvůrci snaží neskonale drze do poslední chvíle předstírat, že jde o něco extra. Prolínání časových rovin, nedořečená tajemství, spousta samoúčelných náznaků, herci, kteří mají za úkol se v podivných pózách co nejvíce pitvořit a mluvit co nejvíc nepřirozeně, aby přiživili dojem "tajemna, který tuhle rodinnou záhadu obestírá". Všechno je to naprosto falešné a chatrné. Zoufalá snaha o invenci, kterou by se film odlišil od ostatních a aspoň tím zaujmul, je ještě více patrná na příběhu, který je ještě zoufalejší, než jeho zpracování. Opravdové filmové dno.
A předtím běžel vrcholně nezajímavý quasidokument
Cesta k moci.
Příšerná zbytečnost. Netuším, co znamenají ty řeči okolo o nadčasovém dokumentu či o "propojení člověka a moci". Čekal bych výpověď či snad úvahu o něčem, že se něco nového dozvím... Výsledek je naprosto povrchni a bezobsažný sestřih rozhovorů, které už byly ke slyšení a vidění stokrát a opakují se v nich pouze základní politická hesla. Rádoby filosofující zasvěcené komentáře režiséra v tom působí pouze trapně, snažíc se vytvořit alespoň iluzi nějaké hloubky, jsou ale naprosto mimo. A ke všemu hrozitánská nuda.
Byl to vpravdě otřesný večer u TV - 2x jsem musel dát to úplně nejnižší hodnocení, které na csfd existuje.