Sigil: Diskusní fórum

Před maturou (obzvláště o svaťáku) každý jen chodí a na potkání říká "Já to prostě neudělám " - a po matuře taky chodí a jen ohrnuje nos nad tím, jakže je ta "zkouška z dospělosti" vlastně primitivní..

KOFi píše:Před maturou (obzvláště o svaťáku) každý jen chodí a na potkání říká "Já to prostě neudělám " - a po matuře taky chodí a jen ohrnuje nos nad tím, jakže je ta "zkouška z dospělosti" vlastně primitivní..

jj, dva dny před maturou jsem měl fakt krizovku, kdy jsem si byl jistý že nemám šanci


a jak píše Ajantis občas ti učitelé docela dost pomůžou (třeba když jsem byl v češtině na potítku tak za mnou přišla přísedící, zjistila že na papíře skoro nic nemám a tak mi polovinu otázky prostě nadiktovala )

AlieN píše:a jak píše Ajantis občas ti učitelé docela dost pomůžou (třeba když jsem byl v češtině na potítku tak za mnou přišla přísedící, zjistila že na papíře skoro nic nemám a tak mi polovinu otázky prostě nadiktovala )

Jj.. - mě též na potítku radili (dokonce i při samotném zkoušení na mě přísedící šeptem syčeli správné odpovědi )

safra, teď jsem si uvědomil že už jsme "trochu" OT
dabusové přesuňte to pls do příslušného topicu a nezlobte se na nás provinlé moc, mi už budeme hodní

AlieN píše:a navíc - mám zkušenost že nejvíc se matury bojí ti kteří se učí nejvíc a nejlíp (a pak dostanou samé jedničky, zatímco ty hovada jako já co se začaly učit až o svaťáku dostanou 2 a horší )

Heh - tak co já si vzpomínám, tak u nás to bylo skoro naopak. Až na pár vyjímek ti největší šprtíci u matury dopadli hůře, než ti, kteří se na to vrhli skutečně až o ten svaťák

2 Arronax: pokud skutečně nemáte v učitelském sboru jó nějaké mrchy a mrchoně, tak počítej s podporou i od nich... Jaká by to pro ně byla vizitka, kdyby skutečně 1/2 vaší třídy (jak vám dozajista vtloukají do hlavy) tu maturu neudělala
Ovšem i ta opora má své meze - pokud jim za těch 10 minut řekneš maximálně ''dobrý den'' a odpřísáhneš, že Máj napsal Erben - tak to na takových 90% asi vážně neuděláš

jj Chceto hlavně mluvit, okecávat....
neřikat nevim nebo mlčet jako zařezanej...
to pak nemaj jinou možnost než tě vylejt

Ale zabúdate, že u nás už trochu pritvrdili, čo sa týka maturity - http://www.modernaskola.sk/site/index.p ... &Itemid=32 - moja osobná skúsenosť s maturitou - záleží od učiteľov, a taktiež od toho, či človek venoval nejaký čas príprave - a hlavne netreba byť nervózny, je to zbytočné - človek iba stráca energiu (zapracujte na pozitívnom alebo prinajmenšom aspoň na neutrálnom prístupe )

Ono obecně nervozita nepřináší nic dobrého. Tedy nemůže vám být zase všechno ukradené, to byste se pak nedokopali vůbec něco dělat, ale ta stresová nervozita je jen na škodu. Nj, ale to se lehce řekne...
Osobně mám třeba velké prolbémy s tím, když jdu na ústní zkoušku - protože nerad mluvím a navíc se bojím, že se nějak ztrapním tím, že nebudu vědět všechno, nebo něco ve zkratu popletu... Jsem perfekcionista.
Zato když dělám nějakou zkoušku písemně, jsem naprosto bez jakýchkoliv nervů. Nemusím snést ten přímý pohled vyučujícího a mám mnohem víc času na to si všechno rozmyslet...

U maturity z fyziky byl výbornej jeden kámoš - snad jedinej člověk, kterého na střední fyzika opravdu bavila - následně se jako nůž máslem dostal na fyziku na MFF a na jaderku - ovšem jaksi podmínečně, protože...


Předkrm:
"1 - 24, jo na ty jsem se díval... cigárko... 25, tu znám z letoška... To jsou Albertovy teze, ty se taky navíc daj okecat..."

Hlavní chod:
"Uhm... no... první otázka... speciální teorie relativity... eem... druhá otázka... pohyb elektronu v elektromagnetickém poli..."
(ticho)
"Takže bychom mohli začít tou teorií relativity... můžete k tomu taky přidat kvantovou mechaniku..."
(ticho)
- zcela totální okno, kdy šok ze situace, kdy si vylosoval tu otázku, kterou by jakoby uměl, ale fakt, že se na ní neučil, zcela ho umlčel...
(následuje nahazování chytajících otázek... nic... občasné zabrblání)
"Dobrá, co nám povíte ke druhé otázce..."
(zopakování otázky... ticho...)
(následuje nahazování chytajících otázek... nic... popletená pravidla levé a pravé ruky, navíc zcela dezinterpretovaná)

Dezert:
V přestávce před následujícím předmětem kámoš nejeví známky rozčarování (kromě hlášky: "to jsem to teda posral") - naopak náš fyzikář ano. Asi třikrát přiběhl do odpočinkové místnosti zcela vykolejený a opakuje v obměnánách - "ty jo, cos to tam sakra dělal? Já tě snad musim nechat prohučet... Já nevim... Nevim..."

Pokud si vzpomínám, tak to byl jediný, kdo neprošel maturitou (na druhou stranu, poměrně hodně lidí ve čtvrťáku k maturitě ani vpuštěno nebylo) a byl to teda fatk zásek... Ale v září to střihl za jedna - tentokrát si už vylosoval něco jiného


Ajantis: tak to já bývám nervóznější z písemné... A to vzhledem k mé úchylce, kdy často totálně zmotávám zadání, nepochopitelně přeskočím příklad a tak podobně A i tu písemnou často beru jaksi "slovně" - napsané nesmysly, které zachytím sám ještě při psaní, neškrtám, ale spíš je označuju slovem "nesmysl" a komentuju proč, a podobné věci

Ostatní to tu berou dost vědecky, ale s maturitou mi kupodivu dost pomohla má matka. Ač "jen" prodavačka, úspěšně použila svůj selský rozum. Před odchodem do školy do mě vrazila panáka a vykopla. Proti nervozitě to docela pomáhá.

Thanx mother.

A ještě můj maturitní zážitek vlastní

Svaťák jsem strávil zaláskován a vlastně celou dobu na randění, protože můj tehdejší objekt lásky se vykutáleně nějak hodil marod, takže byl týden společného volna... Takže jsem se toho moc nenaučil a vlastně díky euforii a hormonům mi to ani tak moc nevadilo; druhak díky tomu také žádné stavy, že je všechno v háji a že nestíhám a nedám to, nebyly

Každopádně v den D jistá nervozita byla... ne snad vyloženě z těch zkoušek samotných, ale z nadějí do mě vkládaných celým okolím...

Maturita z matematiky

Na tu jsem se těšil - matematika, můj nejoblíbenější a prvotřídní předmět. Nemohlo být nic lepšího, z čeho maturovat. Těšil se na ní i matikář, jak se jeden z jeho chovu předvede před zvídavým předsedou komise - ne, že by se předseda ptal a dělal nějaké naschvály, ale bylo na něm vidět, že ho ty zkoušky prostě zajímají. Těšil se na ní přísedící fyzikář, že teď přichází ekipa, u níž si pohodlně vychutná připravené chlebíčky, aniž by se musel ptát a korigovat průběh zkoušky. A těšila se třeba i třídní, že uvidí "své děti" v matematické akci, a byli tam i nějací další zvědavci zvědaví speciálně na tohle.

Dostal jsem věc, která by byla kdekoli jinde bezproblémová, ale u maturity na potítku docela problémová Slovní úloha... Nádraží, lokomotivy elekrické, dieselové, vagóny... Každá žrala jinak, různý vagón vážil jinak... Jak udělat vlaky, aby to vyšlo co nejlevněji...

Fyzikář předávající mi zadání ještě říká "cha, tak to tě nemohlo chytit nic lepšího" - v této chvíli jsem zaujímal postoj, že je mi zcela jedno, co jsem chytil

Na papír si počítám řešení... jde to přímočaře, ale... vychází mi, že nějaká z lokomotiv by měla táhnout -8 vagónů... hmm, vtipně koketuju s myšlenkou, že to třeba znamená, že je netáhne, ale tlačí... To jsem se ještě smál...

Druhý pokus... jedna z lokomotiv by měla táhnout 11,845 vagónu... Hmm... tak to už je nesmysl... Čas běží a papír zatím plný otazníků...

Třetí pokus, zcela od čistého stolu... paralelně si už dávám do kupy, jakou mám vlastně druhou otázku... Opět -8... Rezignuju a čas dochází... Tři možnosti...

- Jedna z lokomotiv opravdu tlačí... úsměv na trpkou ironii
- Výsledkem příkladu je, že příklad nemá řešení... Takhle nás matikář v písemkách občas zkoušel, ale že by tady...? Nechávám si to v rukávu - tohle odpovím, až na to dojde. Mám na to tři postupy a všechny na to vedou, bude to to nejmenší zlo...
- Třetí možnost - že to nedokážu spočítat, si zatím nepřipouštím

Konec, jsem vyvolán na jeviště... Na papíru rádoby *nic* k první otázce, skutečné *nic* ke druhé... Už ani zase nevím, jaká ta druhá vlastně byla...
Už i z toho důvodu a uchýlení se k natahování času, čtu rozvážně zadání otázek... Jo, stejnolehlost je ta druhá... Tím začnu...

Se snahou sourodě tam nesourodě vykládám o stejnolehlosti trojúhelníků a agilně na tabuli kreslím ilustrační náčrty... Jo, jde to... pět minut pryč, fyzikář mává rukou, že to jako k tomuhle stačí a že teď ten hlavní příklad... "Ehm... dobře..." odpovídám

Přecházím k volné tabuli a koukám se na papír, kde toho vlastně moc není... jo, nadhodím tam -8 a řeknu, že to proto nemá smysluplné řešení a kdyžtak hodím i bonmot o tom tlačení... Poprvé si říkám, že to je v háji

Rozvláčně na tabuli sepisuju zadání... tolik je těch lokomotiv... tolik těch vagónů... a tak a tak to je zadané...
Poodstupuji s tím, že nejprve prezentuji svůj závěr o neřešitelnosti a pak přepíšu "neřešitelné" řešení... Poodstupuji a vidím to na té tabuli - a hlavně se tam z toho na mě přímo směje, kde jsem na tom postupu na papíře dělal chybu... Dávám si pauzu na promyšlení dalšího postupu, a tak musím nahodit pauzírovací zabrumlání "ehmumhehm..."
Píšu tam rovnou na tabuli to zčistajasna vytanulé řešení, zakřídovanou rukou žmoulám kalkulačku a ťukám tam hodnoty pro správné řešení... Fyzikář pronáší "já myslel, že už jsi měl výsledky na papíře..." "Nakonec jsem použil jinej postup..." odpovídám...
Jo, vychází to smysluplně a dle pokývnutí do příkladu zasvěceného obecenstva to asi tak i bude Poděkování a odchod po mé očividné improvizaci, která dopadla zaplaťpánbu dobře, ale ne tak po másle podle očekávání Ale což - jednička to nakonec byla...

Tomu se říká s p....e klika.

Teda jak jsi tuhle zapeklitost řešil? Soustavou rovnic?

Tokkar: jj, ale pokaždé nějak jinak... Cpal jsem tam do toho nějakou informaci navíc, která tam být nemusela, už si ale přesně nepamatuju Ono to nakonec bylo skutečně docela triviální a až ten náhled z dálky na tabuli mi rozsvítil
Byl to celkem očistec

Ajantis píše:Osobně mám třeba velké prolbémy s tím, když jdu na ústní zkoušku - protože nerad mluvím a navíc se bojím, že se nějak ztrapním tím, že nebudu vědět všechno, nebo něco ve zkratu popletu... Jsem perfekcionista.

Zlaté ústní zkoušky... Většinou to jde i s neúplnou znalostí všech faktů. Teda až na Fyzikální Chemii II

Edit: Uhm, původně jsem se spletl a místo ústních napsal písemné Tímto se omlouvám AlieNovi za upravení jeho reakce na můj původně chybný příspěvek

Já zatím naštěstí žádnou ústní neměl, a docela se jich bojím
nejlepší je když máme zkoušku formou testu - když nevím tak aspoň něco otipuju