Vampiria: no - ono spíše než otírání, by to chtělo sem tam vyvětrat ;) 
(na což myslím upozorňuje snad každý výrobce a dodavatel plast. oken)
Jinak včerejší (potažmo dnešní) odjezd z Prahy byl vskutku parádní. Když jsem vyšel z Houmra a zřel jsem tu chumelenici, tak jsem si tipl tak 10 minut zpoždění vlaku.
I dojel jsem na Hl.n. a co nevidím - zpoždění 15 minut. Začal jsem se pomalým krokem prcházet po peróně a sledoval jsem, jak silné poryvy větru ženou sněhové stěny po celém nádraží a na zpáteční cestě marně hledal svoje stopy... Bylo to docela fajn... Tedy až do doby - kdy jsem se po druhé otáčce na konci perónu nepodíval na tabuli, kde mezitím naskočilo zpoždění 30 minut.... No dejme tomu říkám si. Před koncem 'trasy' jsem přeskočil pár skladeb v přehravači, až počala hrát Morriconeho harmonika. Pomalý krok, poloprázdné nástupiště a ta skladba šli nádherně do sebe. Nadšen touto 'stylovou' kombinací jsem došel na další otočku a ve chvíli úvodní gradace té skladby (mohutný kytarový 'úder' společně s kostelním zvonem) se mé oči upřeli na tabuli, kde se v tu chvíli trojka změnila na pětku. Ta dokonalá souhra mě ohromila, ale ne na dlouho.
Usoudil jsem, že další otáčky již riskovat nebudu a sešel jsem do chodby pod perón, kde se jak v protiletadlovém krytu skrývali další cestující. V době kdy již těch 50 minut zpoždění dávno uběhlo, byl vlak konečně ohlášen. Všichni se vyhrnuli na perón a.... nic... 3 minuty nic... 7 minut nic... a tabule tam posměšně frkla 55 min... V tu chvíli se konečně vlak doplazil do stanice. Nastoupil jsem a.... nic... a 10 minut nic... a 15 minut nic.... kouknu na tabuli - zpoždění 70 minut 

 Vlakem se začali nésti výkřiky nelibosti, ale ani ty nedonutili vlak k pohybu... Mno do RCE jsem dorazil místo pár minut po půlnoci - pár minut před druhou ranní...
Tímto si stěžuji na počasí, které mělo tohle na svědomí... I když - bylo to v celku zajímavé 

Klacek i kámen kosti zláme, ale bacha na slova, bacha na ně...