Adventury... tak nějak všeobecně :-)

[Ajantis]

Backslider: Aspoň že si jedním dechem nestěžuješ, že už se adventury nedělají.

Ale myslím, že s touhle úvahou by člověk mohl vyřadit i značnou část FPS, plošinovek, akčních adventur, RTS a dalších... Her, které mají potenciál nabídnout při dalším hraní podstatně jiný zážitek, zase tolik nevídám.

(A mimochodem třeba Gabriel Knight 3 mi přijde z hlediska replaybility docela dobrý.)

[yenn]

Backslider: Knihy čteš a na filmy se díváš také jen jednou?

[Backslider]

Ale myslím, že s touhle úvahou by člověk mohl vyřadit i značnou část FPS, plošinovek, akčních adventur, RTS a dalších... Her, které mají potenciál nabídnout při dalším hraní podstatně jiný zážitek, zase tolik nevídám.

Já už hóóódně dlouho nic jinýho než RPG hry nehrál... A ani mi to nechybí. (nemám čas jako dřív a nemám taky vždycky náladu). Kde jsou ty časy, kdy jsem v šestadevadesátém hrál Dooma a Golden Axe ostošest...

Backslider: Knihy čteš a na filmy se díváš také jen jednou?

Knihy - obyčejně až na pár oblíbených autorů - jen jednou. Filmy - jednou (výjimky bych možná taky našel), pamatuju si je...

To je trochu divný názor, mám jen dvě poznámky:
1. evidentně jsi nehrál The Longest Journey Cool.
2. já dohrál Syberii, Broken Sword 1 i TLJ dvakrát a TLJ ještě někdy v budoucnu rozhodně plánuji. Tolik k té replayabilitě.

TLJ jsem nehrál - proto jsem se o téhle hře nezmiňoval. Ohledně Syberie - když tě to bavilo, proč ne Já bych se u toho podruhý nudil...

[Ajantis]

Ohledně Syberie - když tě to bavilo, proč ne Já bych se u toho podruhý nudil...

Já se u toho příšerně nudil už napoprvé.

Jinak zajímavý přístup, ale proč ne.
Já zpravidla i u několikátého prožívání čistě lineárního zážitku (ať už herního, filmového nebo knižního) odkrývám nové věci, popř. na mě staré věci působí jiným způsobem - ať už díky faktoru času nebo zkušenosti a jiných.

[sevencreature]

Mno, ještě jsem snad žádnou adventuru podruhé nehrál, ale Gabriel Knight sérii si určitě zopakuji. A Monkey Island 2 taktéž.

Taková odbočka - Doom je asi jediná hra, kterou jsem hrát nepřestal... Resp. ke které se vždycky za čas vrátím. Hexen to samé (mám pocit, že rituální dohrání minimálně jednou za rok jsem zatím nevynechal ).

[Ajantis]

Sanitarium je hodně povedená adventura. Některé psycholokace (sépiová návštěva starého domu, poslední 2 kapitoly) jsou opravdu velmistrovsky naaranžované, jiné mi sedly trochu méně (broučí město) a chvílemi mi přišla snaha o pestrost až malinko přehnaná. Ale vítám to, raději takhle než stereotyp a realismus. Už od původních minut mi to trochu připomínalo Planescape: Torment a když se objevil Morte, tedy lebka vypadající zcela totožně jako on, nabyl jsem definitivně dojmu, že bylo Sanitarium pro Black Isle jedním z inspiračních zdrojů.

Tedy neobvyklý příběh, jeho vyprávění, lokace a zdravě morbidní atmosféra - všechno v nejlepším pořádku; hádanky zajímavé a především jednoduché (ještě jednodušší než The Longest Journey). Jen by to mohlo být delší než cca 15 hodin tempem adventurně pomalého hráče.

[Morty]

ten z plasteliny, ako sa to.. neverland, jasne neverland... je to adventura ze? mno tak to somk hral dokopy trikrat, takze

a tu konci moja kariera v adventurach

[Ajantis]

ten z plasteliny, ako sa to.. neverland, jasne neverland... je to adventura ze? mno tak to somk hral dokopy trikrat, takze

Není to spíš Neverhood? Já o tom pouze četl v LEVELácké rubrice "making of" a dost mě tam některé věci vyděsily:

... Vše mělo být barevné, hravé a zábavné. Když vymýšlíme novou postavu, ptáme se sami sebe: je vtipná, nebo strašidelná? V Neverhood jsou všechny postavy zábavné...

K tomu ještě ta country hudba... Ne, takovou hru hrát opravdu nechci.

Ovšem dnes se konečně pustím do Gabriel Knight 1.

[Morty]

jasne, neverhood... neverhood, neverland, to je skoro to iste

v neverhoode bola moznost splachnut sameho seba jedinecna

[AlieN]

Není to spíš Neverhood? Já o tom pouze četl v LEVELácké rubrice "making of" a dost mě tam některé věci vyděsily

Neverhood je skvělý - hrát jej bez návodu po ruce bych moc nedoporučoval, ale jinak, grafikou, atmosférou, hudbou (ne, opravdu to není country), humorem, orignalitou,... je naprosto parádní.

[Ajantis]

Tak jsem se pustil do I have no mouth and I must scream a strávil s ním už nejednu velmi napínavou hodinu.

Co mi na ní opravdu vadí, je existence mnoha slepých uliček, kdy mi hra dovolí udělat něco, co mi znemožní ji dokončit, ale neoznámí mi to a nechá mě hrát dál, přočemž realitu uzřím až po nárazu do zdi klidně o pár hodin dál. V lepším příadě to vyřeší load 2 hodiny zpět, ale pokud ho nemám, mohu začít celou hru od začátku, jelikož jsem si nevšiml, že by se dalo vrátit do úvodní obrazovku při uchování dosavadního postupu (=už splněných postav). Hlavně Nimdokova mise se těmito uličkami jen hemží a je tam dokonce nutné brát předměty a procházet místnosti v určeném pořadí, což se mi povedlo “už” při třetím opakování.

Zatímco tohle je ve hře dle mého programově, více na vahách jsem u jiných situacích. Například v misi důstojníka z Vietnamu mi byl zadán quest přinesení hlavy na konstrukci „kamaráda“ toho kluka. V reakci na to jsem měl 3 dialogové možnosti a jedna zněla "dobrá, uvidím, jestli něco najdu". Tato možnost by dialog zřejmě ukončila a vše by bylo ok. Já s tím chlapcem ale ještě chtěl mluvit, proto jsem zvolil jinou odpověď a ještě s ním chvíli hovořil. Ta možnost "dobrá, ..." už se mi pak ovšem nenabídla. Tím se ten quest neaktivoval (aktivoval by se pouze v případě volby té inkriminované možnosti) a já mu pak tu hlavu nemohl dát, ovšem hra si pamatovala, že už o tom chlapec se mnou mluvil a ten dialog se zadáním questu už znova neiniciovala. Tím jsem byl vržen do neřešitelné situace, kterou jsem si uvědomil ale až později a mohl jet vesele celou misi (už poněkolikáté) od začátku.

Zajímavým fenoménem jsou pak "znovu se objevující předměty". Vzal jsem ze stolu hodinky a ony jsou tam za hodinu zase. Když jsem je vzal opět, zresetovala se celá řada úkolů souvisejících s těmi hodinkami, jenže se od té doby změnily okolnosti, takže už jsem ty úkoly nemohl splnit znova. O tom zresetování jsem se ale dozvěděl stejně až za půl hodiny, když jsem se nemohl dostat v příběhu dál. Takovýchto situací je ve hře mnoho, postupně jsem tak získal 2 hodinky, 2 identické klíče, 2 kleště a dokonce jsem tak někomu vyřízl 2 srdce! Vtip je ale v tom, že někdy je třeba ten duplicitní předmět sebrat (klíč), jinak se dál nedostanu, a někdy ho zase sebrat nesmím (hodinky), jinak se dál nedostanu.

K tomu se přidávají už zcela fatální bugy, např. opět v misi toho důstojníka mě zabili a po loadu mi z obrazovky zmizela má postava – jednoduše tam nebyla a nemohla ani vykonávat žádné příkazy. Tohle se dělo u všech mých save pozic, takže jsem neměl jinou možnost, než hrát celou hru úplně od začátku (2 charaktery už jsem měl dokončené). Vedle tohohle už jsou další technické bugy jako rozpadající se textury, kvůli nimž musím od hodinu restartovat PC, nebo postavy chodící pozpátku spíše drobnosti k pousmání.

Nevím, jak moc za tímhle stojí neschopnost programátorů, nebo jen snaha nutit hráče k co nejčastějšímu opakování a tak prodloužení hratelnosti, ale pro nervově slabšího jedince je IHNMAIMS opravdu rizikovou zábavou. Jinak je to hra ovšem ohromně kvalitní a s hodně přátelským ovládáním, z čehož mám radost. Každopádně studený pot mě zaplavuje při pomyšlení, jaké další vypečenosti si na mě nachystá ve zbývajících dvou kapitolách.

[yenn]

Pokračování této diskuse.

Věřil bych, že spojení „akční adventura“ použili recenzenti, kteří si nevěděli rady se zařazením Tomb Raidera (či podobné hry), který je bezpochyby v obecném (tedy ne herním) smyslu akční, ovšem soubojů v něm mnoho není (a ty jsou, mám pocit, většinou chápány jako hlavní znak akčních her). Proto TR není 3rd-person shooter a „hopsačka“ asi přišla recenzentům neuctivá

Moby Games označují TR jen za akční hru nejspíše proto, že jejich definice akční hry není omezena pouze na souboje.

Btw: Toto o akčních adventurách tvrdí Wiki (a řadí mezi ně i BG&E).

[Hamster]

Věřil bych, že spojení „akční adventura“ použili recenzenti, kteří si nevěděli rady se zařazením Tomb Raidera...

Tak k tomuhle pravděpodobně samozřejmě došlo, ale to, že při tom prostě vycházeli z marketingové prezentace se mi zdá pravděpodobnější, než teorie živelná, nebo teorie kolektivního vědomí.

...který je bezpochyby v obecném (tedy ne herním) smyslu akční, ovšem soubojů v něm mnoho není (a ty jsou, mám pocit, většinou chápány jako hlavní znak akčních her).

No nevím, logika že když je soubojů méně než třeba v max paynovi, tak nejde o akční hru, se mi zdá dost podivná, ale dejme tomu. Nechci skákat ještě do třetího tématu kvůli hádce o definici akčních her.

[sevencreature]

Mno, když už jsme v tom, Ocarina of Time je taky akční adventura Hmm, by mě tedy zajímalo, proč je uvedená třeba na webu RPGhry.cz Počítám, že se jim tam do top ten dostane brzy Tomb Raider

[yenn]

Hamster: Tomb Raider samozřejmě je (také) akční hra, ale není to střílečka.