Tak jsem se pustil do
I have no mouth and I must scream a strávil s ním už nejednu velmi napínavou hodinu.
Co mi na ní opravdu vadí, je existence mnoha slepých uliček, kdy mi hra dovolí udělat něco, co mi znemožní ji dokončit, ale neoznámí mi to a nechá mě hrát dál, přočemž realitu uzřím až po nárazu do zdi klidně o pár hodin dál. V lepším příadě to vyřeší load 2 hodiny zpět, ale pokud ho nemám, mohu začít celou hru od začátku, jelikož jsem si nevšiml, že by se dalo vrátit do úvodní obrazovku při uchování dosavadního postupu (=už splněných postav). Hlavně Nimdokova mise se těmito uličkami jen hemží a je tam dokonce nutné brát předměty a procházet místnosti v určeném pořadí, což se mi povedlo “už” při třetím opakování.
Zatímco tohle je ve hře dle mého programově, více na vahách jsem u jiných situacích. Například v misi důstojníka z Vietnamu mi byl zadán quest přinesení hlavy na konstrukci „kamaráda“ toho kluka. V reakci na to jsem měl 3 dialogové možnosti a jedna zněla "dobrá, uvidím, jestli něco najdu". Tato možnost by dialog zřejmě ukončila a vše by bylo ok. Já s tím chlapcem ale ještě chtěl mluvit, proto jsem zvolil jinou odpověď a ještě s ním chvíli hovořil. Ta možnost "dobrá, ..." už se mi pak ovšem nenabídla. Tím se ten quest neaktivoval (aktivoval by se pouze v případě volby té inkriminované možnosti) a já mu pak tu hlavu nemohl dát, ovšem hra si pamatovala, že už o tom chlapec se mnou mluvil a ten dialog se zadáním questu už znova neiniciovala. Tím jsem byl vržen do neřešitelné situace, kterou jsem si uvědomil ale až později a mohl jet vesele celou misi (už poněkolikáté) od začátku.
Zajímavým fenoménem jsou pak "znovu se objevující předměty". Vzal jsem ze stolu hodinky a ony jsou tam za hodinu zase. Když jsem je vzal opět, zresetovala se celá řada úkolů souvisejících s těmi hodinkami, jenže se od té doby změnily okolnosti, takže už jsem ty úkoly nemohl splnit znova. O tom zresetování jsem se ale dozvěděl stejně až za půl hodiny, když jsem se nemohl dostat v příběhu dál. Takovýchto situací je ve hře mnoho, postupně jsem tak získal 2 hodinky, 2 identické klíče, 2 kleště a dokonce jsem tak někomu vyřízl 2 srdce! Vtip je ale v tom, že někdy je třeba ten duplicitní předmět sebrat (klíč), jinak se dál nedostanu, a někdy ho zase sebrat nesmím (hodinky), jinak se dál nedostanu.
K tomu se přidávají už zcela fatální bugy, např. opět v misi toho důstojníka mě zabili a po loadu mi z obrazovky zmizela má postava – jednoduše tam nebyla a nemohla ani vykonávat žádné příkazy. Tohle se dělo u všech mých save pozic, takže jsem neměl jinou možnost, než hrát celou hru úplně od začátku (2 charaktery už jsem měl dokončené). Vedle tohohle už jsou další technické bugy jako rozpadající se textury, kvůli nimž musím od hodinu restartovat PC, nebo postavy chodící pozpátku spíše drobnosti k pousmání.
Nevím, jak moc za tímhle stojí neschopnost programátorů, nebo jen snaha nutit hráče k co nejčastějšímu opakování a tak prodloužení hratelnosti, ale pro nervově slabšího jedince je IHNMAIMS opravdu rizikovou zábavou. Jinak je to hra ovšem ohromně kvalitní a s hodně přátelským ovládáním, z čehož mám radost. Každopádně studený pot mě zaplavuje při pomyšlení, jaké další vypečenosti si na mě nachystá ve zbývajících dvou kapitolách.
).
